Tesla 4106U Ametyst
Moderátor: Moderátoři
-
- Příspěvky: 498
- Registrován: 14 čer 2006, 02:00
- Bydliště: Ceské Budejovice
- Kontaktovat uživatele:
já to zábavný dávat to dohromy.i když s mym ametystem zatim zápolim napřed nešel vůbec jen žhavení.pak sem vyměnil kombi elit 50+50M.tak aspoň zvuk jde a i dokonce VN ale skončil sem u bílého pruhu tak cca 1cm širokej uprostřed obr zkusil sem to rozšířit ale nebude to asi tim. ale dopadlo to tak že stejně vim prd pré nejde synchron.a k tomu otočim potenc na kontrast ztratí se signál nooo bude to zdlouhavý.už tam bylo takovejch blbejch součástek...zatim 7.
Jak tady čtu diskusi o potížích s přenosem schema, je asi skutečně lepší projít několik antikvariátů, kde jsou " Kotkové" poměrně snadno k nalezení.
Informace o daném typu z této publikace je poměrně komplexní a v dnešní době již těžko nahraditelná něčím důkladnějším.
Jinak pro ev. zájemce-leží mi doma 1 kus Ametystu ve velmi dobrém stavu.
Ještě k výměně kondenzátorů: ty, které jsou zalité v hnědé hmotě bývají po těch letech téměř všechny prasklé, tudíž přístupné povětrnosti, takže většinou mají nepřípustné svody řádu stovek kiloohmů.
Informace o daném typu z této publikace je poměrně komplexní a v dnešní době již těžko nahraditelná něčím důkladnějším.
Jinak pro ev. zájemce-leží mi doma 1 kus Ametystu ve velmi dobrém stavu.
Ještě k výměně kondenzátorů: ty, které jsou zalité v hnědé hmotě bývají po těch letech téměř všechny prasklé, tudíž přístupné povětrnosti, takže většinou mají nepřípustné svody řádu stovek kiloohmů.
To je stále totéž-u těchto historických strojů je třeba velmi mnoho práce, aby jakž-takž šlapaly. V tomto konkrétním případě je obyčejně nutno vyměnit všechny svitkové kondenzátory v okolí PCL 82, její katodový elektrolyt a změřit všechny odpory kolem této elektronky. Zvláště odpory řádu stovek kiloohmů a jednotek megaohmů mají velmi často zvýšené hodnoty, anebo jsou úplně přerušené. Také samotná PCL82 může mít mřížkovou emisi, ale popravdě řečeno u původních elektronek Tesla se tato vyskytovala spíše ojediněle. Až s nástupem polských elektronek Telam to začal být jev masový. V tomto případě by byl vývoj velikosti "zavinutí" rastru závislý na době provozu.
To kroucení obrazu, nestabilní synchro mùže být zpùsobeno špatnou funkcí klíèovaného AVC, zkontroluj injekci klíèovacích impulzù z G2 elektronky PL36, C174-220pF, elektronku PCF82, odpor R173-6M2, dále zkontroluj èinnost separátoru synchro ECH81 hlavnì napìtí na G2,G4 musí být malé 11-13V. Pokud to nepomùže ozvi se. Opravil jsem jich nìkolik vagonù.
Věčný problém kondíků... Taky jsem teď opravoval pár televizorů ze 60.let... Nejhorší je že ty staré a funkční kondy už mi docházejí a nové se mi tam dávat nechce. Dát např. do zdroje moderní miniaturní elektrolyty, to prostě není ono. Pak už ta televize ztrácí svou historickou hodnotu (to už bych mohl rovnou nechat jenom bednu a dát do ní novej vnitřek)
Elektrolyty ve zdroji ty velké 100+100M/350V se většinou ještě dají zachránit naformováním, tedy pokud nejsou totálně vyschlé (to se pozná tak že když s ním zatřepu tak to v něm štěrchá). Jinak taky častou příčinou špatné filtrace bývá přechoďák mezi kostrou přístroje a dosedací plochou toho ellytu. Býva to tam často dost zoxidované, ale je to vidět až po vyšroubování toho kondíku.
Horší věc jsou ty hnědé svitkové kondy... Často praskají a kromě toho že mají častou už úplně jinou hodnotu než mají mít tak (hlavně ty popraskané) mění parametry zahříváním během provozu. Měřením se většinou ukáže, že mají výrazně větší kapacitu než mají mít např. místo 22n mají třeba 35n apod. Takže potom naštelovat obraz tak aby kruh na monoskopu byl kruh a ne bramboroid je docela kumšt. Dobrých originálních součástek ubývá moje zásoby se krátí... Přesto jenom velice nerad používám v historických přístrojích moderní (nebo novější) součástky.
Samostatná kapitola jsou potom obrazovky. Sehnat pěknou starou televizi s dobrou obrazovkou je výhra. Předevčírem jsem řešil problém s totálně slabou obrazovkou v TVP Dajana (rv. 1967). Obraz nebyl vidět ani při zatemění. Regenerace se bohužel nezdařila (upadl při ní přívod ke katodě) a protože obrazovku 592QQ44 jsem neměl, dal jsem místo ní provizorně o něco novější 612QQ44 než seženu tu původní... Teď tu ještě mám nachystané na renovaci 2ks TVP Mimosa (rv.1965) Tak se pokusím z nich udělat jednu funkční...
Elektrolyty ve zdroji ty velké 100+100M/350V se většinou ještě dají zachránit naformováním, tedy pokud nejsou totálně vyschlé (to se pozná tak že když s ním zatřepu tak to v něm štěrchá). Jinak taky častou příčinou špatné filtrace bývá přechoďák mezi kostrou přístroje a dosedací plochou toho ellytu. Býva to tam často dost zoxidované, ale je to vidět až po vyšroubování toho kondíku.
Horší věc jsou ty hnědé svitkové kondy... Často praskají a kromě toho že mají častou už úplně jinou hodnotu než mají mít tak (hlavně ty popraskané) mění parametry zahříváním během provozu. Měřením se většinou ukáže, že mají výrazně větší kapacitu než mají mít např. místo 22n mají třeba 35n apod. Takže potom naštelovat obraz tak aby kruh na monoskopu byl kruh a ne bramboroid je docela kumšt. Dobrých originálních součástek ubývá moje zásoby se krátí... Přesto jenom velice nerad používám v historických přístrojích moderní (nebo novější) součástky.
Samostatná kapitola jsou potom obrazovky. Sehnat pěknou starou televizi s dobrou obrazovkou je výhra. Předevčírem jsem řešil problém s totálně slabou obrazovkou v TVP Dajana (rv. 1967). Obraz nebyl vidět ani při zatemění. Regenerace se bohužel nezdařila (upadl při ní přívod ke katodě) a protože obrazovku 592QQ44 jsem neměl, dal jsem místo ní provizorně o něco novější 612QQ44 než seženu tu původní... Teď tu ještě mám nachystané na renovaci 2ks TVP Mimosa (rv.1965) Tak se pokusím z nich udělat jednu funkční...
urbanek píše:Věčný problém kondíků... Taky jsem teď opravoval pár televizorů ze 60.let... Nejhorší je že ty staré a funkční kondy už mi docházejí a nové se mi tam dávat nechce. Dát např. do zdroje moderní miniaturní elektrolyty, to prostě není ono. Pak už ta televize ztrácí svou historickou hodnotu (to už bych mohl rovnou nechat jenom bednu a dát do ní novej vnitřek)
Elektrolyty ve zdroji ty velké 100+100M/350V se většinou ještě dají zachránit naformováním, tedy pokud nejsou totálně vyschlé (to se pozná tak že když s ním zatřepu tak to v něm štěrchá). Jinak taky častou příčinou špatné filtrace bývá přechoďák mezi kostrou přístroje a dosedací plochou toho ellytu. Býva to tam často dost zoxidované, ale je to vidět až po vyšroubování toho kondíku.
Horší věc jsou ty hnědé svitkové kondy... Často praskají a kromě toho že mají častou už úplně jinou hodnotu než mají mít tak (hlavně ty popraskané) mění parametry zahříváním během provozu. Měřením se většinou ukáže, že mají výrazně větší kapacitu než mají mít např. místo 22n mají třeba 35n apod. Takže potom naštelovat obraz tak aby kruh na monoskopu byl kruh a ne bramboroid je docela kumšt. Dobrých originálních součástek ubývá moje zásoby se krátí... Přesto jenom velice nerad používám v historických přístrojích moderní (nebo novější) součástky.
Jo ty staré součástky,při repasi "starožitných" zařízení je to ten největší problém....
Narazil sem na amplionu nedávno na sinclairův popis repase starých kondíků,tady je:
Existuje i fajnšmekrovská "generálka" krabicových kondenzátorů, kterou praktikují zejména sběratelé historických zařízení. Do víčka krabičky kondenzátoru /vedle skleněných průchodek/ vyvrtáme opatrně otvor průměru cca 1.5mm. Celý kondenzátor pak posadíme na rozehřátý elektrický vařič a rozehřejeme na cca 150°C. Na čelisti dílenského svěráku přilepíme lepicí páskou dva pásky nějaké tepelně izolační hmoty /v nouzi i dva pásky tvrdé lepenky/ a rozehřejeme výkonnější, min. 100W "klempířskou" elektrickou páječku. Kondenzátor na vařiči bude mezitím díky malé dírce ve víčku a unikajícím parám z impregnační hmoty kvičet jako tchyně přiskříplá ve dveřích. Dostatečně prohřátý kondenzátor v kleštích sundáme z vařiče, rychle přitáhneme do svěráku, silnou páječkou a za pomoci kleští a šroubováku uvolníme obě skleněné průchodky a odštípneme od nich vývody zevnitř. Pak uvolníme i dokola zapájené víčko kondenzátoru. Svitek kondenzátoru i se zbytky zalévací hmoty vylejeme ven po novém rozehřátí krabičky na vařiči. Krabičku po vychladnutí zevnitř vyčistíme, do víčka znovu páječkou zapájíme skleněné průchodky a k vývodům průchodek zevnitř připojíme potřebný počet moderních MKT či MKP kondenzátorů. Víčko s průchodkami i připojenými kondenzátory lze zpět poměrně úhledně zapájet i samotnou 100W páječkou, vyvrtaný otvor pro unikající páry při ohřevu po vychladnutí zakápneme malou kapkou cínu. Je to příšerná procedura, kterou asi málokdo bude chtít absolvovat - nicméně sběratelům historických zařízení, chtějí-li se pochlubit funkčním přístrojem původního vzhledu - nic jiného nezbývá. Zmínil jsem se o této možnosti jen pro zajímavost a úplnost.
Klídek chlapi,to je nulák...
Podobným zpùsobem renovuji svitkové kondenzátory ale i elyty. Použiji pouze trubièku a kompaud. zalévací hmotu. Dbám na to aby se nesetøel popis na kondenzátoru. takové práce se ale vyplatí jenom na historicky cenných kusech a na konci renovace musí být kousek k nerozeznání od nového výrobku. Napiš jak jsi pokroèil s Ametystem?