To nechutně hlučný ovládání pomocí magnetů. Ozubené mezikolečko převíjení, ovládané spíš nějakými nadpřirozenými silami, než odstředivými silami podle směru otáčení motorku. Pokud zatuhlo mazivo na trnu toho mezikolečka a to úplně nezapadlo svými zuby do ozubení unačečů, tak to orvalo zuby buď na tom plastovém mezikolečku, nebo na unašečích.
Dva druhy motorků - jeden "lepší" pro pohon setrváku, druhý o hodně horší a s jinak dlouhou hřídelkou do převíjení.
Nechutně nespolehlivá, problematická regulace/stabilizace otáček motorku setrvačníku. Původní zapojení z manuálu nikdy neodpovídalo skutečnosti a bylo to různě doupravovaný "na místě" různě velkými keramickými kondíky i odpory přímo na destičce regulace. Mizerný trimr na regulaci, mizerné LED LQ v optosnímači, které opravdu náhodně u zákazníka přestávaly svítit a zase se v opravně rozsvěcovaly, nebo slábly.
Našel bych toho mnohem víc a nejenom na mechanice. Ten magnetofon fungoval výborně, pokud se úplně celej pracně přeosadil černýma elektrolytama Frolyt místo zeleniny, na klíčový místa se osadily trimry s rozumnou stabilitou, vyměnily se za vybírané vstupní tranzistory KC149C v TO92, určené původně jako ND do B115/CM a celej ten orloj se odznova, pomocí továrních měřicích kazet sešteloval.
O zdechlých budíkách u SM260 nemá cenu mluvit, úplně kkotskej indikátor s A277D, co neodpovídal snad žádnýmu standardizovanýmu typu indikátoru rozsahem ani časy, to už je jenom pokračování celýho toho průseru...
Nadšení pro věc je samozřejmě chvályhodné, ale jestli je výsledkem něco podobného, jako jsou tyhle dva strojky, tož nevím.
To samé platí v případě Bratislavy a 820A. Přijímač nejvyšší třídy, který nepochybně taky konstruovali nadšenci. Akorát podle mě blbí jak tága, protože fakt jenom 🤐, nebo navedenej použije do HiFi přijímače mizerný spotřebkový šváby a za ně posadí koncový stupně, co celej ten předek převyšujou o panelák.
Dneska jsem přesvědčenej, že kdyby použili to elektronický přepínání vstupů co tam je, za to posadili klasický Baxandall s A=2, enderáckýma tandemákama, za to pověsili zase enderáckej, tříodbočkovej poťák a teprvá konce, tak bysme jim za to rádio ještě dneska líbali ruce a hučelo by to bez problémů ve všech domácnostech, který měly prachy si to pořídit.
Kromě toho jsem přesvědčenej, že klasický řešení s Baxandallem a tandemákama by vyšlo levněji, než na kolik vyšel celej ten RC orloj okolo těch pojebaných švábů.
A kdyby nějakej dobrák takovým způsobem nepojebal jinak dobrý Sinclairovy konce, nenarval do Boucherotu hovňáky a do kompenzací mizerný keramiky na 40V, tak mohly být ty konce naprosto nezničitelný.
V době, kdy se psalo o vzniku prototypu 820A /bylo to někde na výstavě/ ty rozměrově skvělý a do dps šikovný enderácký tandemáky byly normálně ve výrobě. Chodily jednak furt jako ND do bratislavských i vrábelských věcí a jednak měli zřejmě výrobu kapacitně tak dobrou, že byly ty poťáky normálně na pultech prodejen se součástkama, jednotně za devět východoněmeckých marek tandemák, za sedm jednoduchej. Logaritmický měli furt ve 4 hodnotách a ve dvou přesnostech, 4dB a 2dB, lineáry ve 2dB všecky - kluci mi je tam na zájezdech kupovali.
Teda mimo obligátních barevných žárovek, barevných zářivkových trubic 20 a 40W, doslova za pakatel hodně málo šumící SC239F, SD339/340 lepší a levnější, než naše nesehnatelný KD139/140 a pár dalších, šikovných záležitostí.
Už jsem někde psal, že KD503 byla na pultech prodejen se součástkama v NDR levnější, než u nás? Tady tehdy stála KD503 /když se teda trefilo/ 130,-Kčs a úplatek holkám ve skladě, tam stála ta samá KD503, volně prodejná 28,-M a KD607 polovinu, 14,-M. KD617 tam ale nikdy neměli.
Celý ten průser okolo našeho HiFi z druhé půlky 80.let u nás se točí jednak okolo švábů, za jejichž aplikaci se mělo ne vyznamenávat, ale stavět ke zdi a jednak na tom známým "ale to je dobrý, takhle to stačí, oni to koupí i tak".
Jedinej se ctí z toho dycky vyšel Litovel/Vráble, přestože koncepčně byly AZS217 zamrzlý někde na konci 70.let. Furt to ale bylo technicky i zvukově lepší, než všecky ty další "inovace". Technicky celkem slušný, ale ohavný pokusy ala AZS222/223 už to nevytrhly a krom jinýho nepasovaly vzhledově ani k tomu, k čemu byly přednostně určený - k CD přehrávačům.
Když se s odstupem dvou generací podíváte na zapojení, vyzkoušíte si funkčnost i zvuk přijímače T632A a změříte si i po letech jeho parametry /rok konstrukce prototypů 1969/, tak Vás musí přejít chuť jakkoli argumentovat, že "to nešlo". Přitom v T632A není jediná součástka, co není vyrobená přímo u nás doma - včetně "licenčně" vyráběných zenerek D808, původně ruských, ale v pouzdrech našich KZ72x.
Ukázkový příklad účelnosti, využití polovodičů, místa a se skvělými parametry. Na to, co je v tom použitý.
Ronodo, když se tak dívám na tu Tvoji fotku - proč mi teda říkají sysel?