Ani jeden z těch, co máš - tedy 2SK363 a 2SK369 svůj oficiální P komplement nemá a myslím, že z jiných typů by se dost složitě vybíral. jak tak sleduju, tak moc lidí se o to ostatně ani nepokouší. Možná z pohodlnosti, možná z nemožnosti je seriózně měřit a vybírat z desítek kusů několika typů.
Proti názoru různých kouzelníků si navíc nemyslím, že by 2SK363 byly bůhvíco. Opakované a mnohé zkušenosti s nimi mi to potvrdily.
Připouštím, že některé série téže proudové skupiny 2SK363 mohly mít šumové vlastnosti /jinak ale nedeklarované/ např. srovnatelné s 2SK369. Ale spíš bylo dílem náhody, úchylkou, než přímým záměrem výroby. Nejspíš i proto jsem 2SK363 ve špičkovém sériovém výrobku nikdy nenašel na vstupech /ani s vyšší úrovní/, ale výhradně jako spínače, podobně, jako 2SK246.
Oba, tedy 363 i 246 jsou spínače, každý z nich je vhodnější pro jinou aplikaci. Japonští konstruktéři opravdu nebyli blbci /tedy alespoň já je za ně nepokládám/ a to, že na konkrétním místě použili konkrétní typ /a v dalším modelu přesně totéž/, vždy mělo svoje důvody, většinou technické, méně racionální. Tedy ne na přelomu 80. a 90. let, kdy v Japonsku vznikalo to nejlepší a s nejvyšší přidanou hodnotou.
Jestliže se tedy na prvním dif. stupni koncového zesilovače objevily např. 2SK184, v dalších pak třeba 2SK370, pak pro to konstruktér musel mít pádný důvod.
Naprostou, zatím nepřekonanou špičkou Toshiby v nízkofrekvenčních jfetech je jejich úplně nejstarší dvojice, 2SK147/2SJ72.
"Drobný zádrhele" jsou v tom, že tahle dvojka se už nejmíň 25, ale spíš přes 30 let u nikoho oficiálně nevyrábí. Také se velmi zřídka vyskytují pohromadě jako N-P dvojice. Takže to, na co lze čirou náhodou narazit jsou superdrahé NOS originály, ale spíš častěji padělky.
Naposled jsem tuhle dvojici viděl pohromadě už hodně dávno, v přehledu ND Sony na řadu ES. Byly v jejich originálním, bleděmodrém A-S balení a JEDNA, spolu balená dvojice, označená jako "matched complementary pair" stála rovných 59 liber. No nekup to. Ani si už nepamatuju, do čeho přesně to bylo určený.
To je ostatně u ND Sony "celkem normální" cenová politika, ale není dobře očekávat, že pokud někdo tuhle špičkovou a originální dvojici už nabídne k prodeji, tak že její cena nebude nejméně desetinásobkem jiné, běžnější dvojice.
Na Ebay bych se po těchto tranzistorech vůbec nepídil - vyskytne-li se u někoho ve větším, než bezvýznamném množství a navíc poměrně levně, bude to na 99,9% pajc. Přesněji napsáno zhruba funkční pajc, stejným způsobem pouzdřená, ale modernější dvojice K170/J74, v tom horším případě to klidně mohou být i levné K246/J103.
Hele, nelam si s tím hlavu. Pokud Ti to bude zvukově vyhovovat a s citlivými měniči na uších tam neuslyšíš šum, nic se neděje.
To není nějaký smiřování se s kompromisem - je to o individuálním vkusu a hudebním zaměření každého.
Třeba si o rok později poslechneš jiný zesilovač, který má na vstupech a na koncích osazeno něco jiného - a pokud se Ti ten druhý bude zdát proti Tvému výrazně lepší, tak potom je namístě experimentovat.
Neexistuje bohudíky žádný normalizovaný mustr na to, "jak to má správně hrát". Nejlepší použité řešení je to, které vyhovuje Tvému individuálnímu vkusu. Někdo tím sluchátkáčem může poslouchat třeba nablýskaný a nabroušený severský metal, ke kterému charakteristický, jedovatější zvuk 2SK246/2SJ103 sedne jako prdel na hrnec. Naopak, možná by tam byly "fetově sametové" 2SK170/2SJ74 i na škodu, co já vím, jaký má kdo uši, co poslouchá a hlavně z jakého zdroje a jakými sluchátky.
Jistý je taky to, že pokud si sluchátkáč podobného formátu, kvalit a hezkého designu člověk vyrobí sám, navíc mu to zvukově vyhovuje mnohem víc, než sériové mrdky od Creeku třeba, tak je z toho trojnásobná radost.
Člověk se kolikrát až diví, co všecko ještě někteří vtipálci považují za kvalitní sluchátkový zesilovač a prodávají to za nemalé peníze.
Časem třeba zkusíš elektronky. I sem na toto fórum občas zavítá muzikant, který má /nejen/ s elektronkovými sluchátkáči spoustu zkušeností, dost jich podle vlastních návrhů postavil a pár z nich jsem i slyšel.
Je to zase úplně o něčem jiném - vakuové zesilovací prvky, konkrétně středně výkonné i signálové triody, mají opravdu hodně odlišný zvuk. Ještě je to zdůrazněný i tím, že měniče sedí přímo na uších a jsou-li kvalitní, nic nezatají, ale také nic nezdůrazňují. K tomu přidejme to tajemno šesti žhnoucích elektronek - a dílo je dokonáno, staví se triodový sluchátkáč