Prostor pro osobní dotazy, které nelze jinde dopasovat, případně které přímo nesouvisí s bastlením či elektrotechnikou obecně (protože i bastlíři jsou většinou normální lidé, co nedrží v ruce štípačky a šroubovák 24 hodin denně). Neslouží pro přeposílání obecně známých informací z komerčních webů.
Neniu píše:
Já mám taky dvě křestní jména, napsaný v občance, ale rozhodně se necítím jako VIP,
Dvě křestní má v Rusku každej chudej mužik, takže s tím VIP to nebude tak horký.
Navíc druhý jméno bývá obyčejně po otci takže u mě by bylo divný mít za sebou dvě stejný.
Neniu píše:Já mám taky dvě křestní jména, napsaný v občance, ale rozhodně se necítím jako VIP...
To spis tvoji rodice.
V nejakem dokumentarnim filmu zminovali, ze duvod toho proc negri v americe pouzivaji mnohem casteji tri jmena nez belosi je ten, ze v dobe otrokarstvi mohli mit jen jedno jmeno a po jeho zruseni se tak snazi kompenzovat sve mindraky nebo co.
Proste kdyz daji decku tri jmena, zda se jim ze potomek je pak dulezitejsi nez kdyby na nej porvavali jen Joe nebo Jack. Jako duvody uvadi napr. ze je to jmeno po otci apod, ale ve skutecnosti se timto podvedome snazi distancovat od toho aby se na ne pohlizelo jako na nejakou pakaz u ktere neni potreba pamatovat si ani prijmeni. Jak moc se jim toto dari, at si udela obrazek kazdy sam...
Hubert_79 píše:Hodně často mají v USA taky pořadí. Třeba John Davis Cooper III.
Jak pořadí? Já myslel, že John je jeho jméno, Davis je jméno po otci a Cooper kvůli blbým úřadům a ta III. asi, že je buď slavnej a třetí v pořadí v rodině či to je skoro anglický šlechtic (ti si na to taky hrají). My měli Václava I. (to byl asi ten pravej) a pak Václav dobroditel a potom Václav osvoboditel, ale ti byli oba nějak nalevačku.
Jojo, jedno vybrané rodiči a jedno po některém z kmotrů, také obvykle vybraném rodiči. Ale to je ve Svědectví o křtu, v rodném listu ani v občance se to nevyskytuje. I když: znám jednu, která si zažádala, jen co jí bylo 18, o zápis druhého křestního jména do matriky i občanky, a bylo jí promptně vyhověno. To jméno si vybrala sama, někde ho četla a líbilo se jí. Jestli jí je to k něčemu, to netuším, pokládám to ale za stejnou zbytečnost, jako trvat na nepřechýleném příjmení u žen, které nevyjíždí do zahraničí...
Těm, kdo si nevybírají odpovědi na soukromé zprávy, už příště neodpovím. Tak.
Hill píše:Jojo, jedno vybrané rodiči a jedno po některém z kmotrů, také obvykle vybraném rodiči. Ale to je ve Svědectví o křtu, v rodném listu ani v občance se to nevyskytuje.
Ve starém rodném listu z dob protektorátu to zapsané bylo. Ale byla pro to zvláštní kolonka, nebylo to jako rovnocenné jméno.
Protože Rusi mají to druhý jméno "ÓTČESTVO" = JMÉNO PO OTCI, kdežto všude jinde na světě (včetně nás) se druhý jméno dostává při křtu od kmotra. Může bejt přiřknutý i při biřmování (další církevní obřad následující po křtu, potvrzujíicí příslušnost člověka k církvi). Obvykle to bejvá jméno, určený jako pocta nějakýmu význačnýmu žijícímu příbuznýmu nebo i jiný osobě. Člověk druhý jméno obvykle nepoužíval, podepisoval se jím jen na nejvýznamnější doklady - třeba jako autor (Josef Václav Sládek, František Ladislav Čelakovský). V dnešní době je druhý křestní jméno snobárna ukazující "já na to mám" = nechávají si ho do dokladů a matrik zapsat lidi, co si myslej "já jsem natolik významná osobnost, že si zasloužím mít něco extra".
Maličko odlišnej případ je druhý příjmení, kdy si jeden člen ze sezdanýho páru přiřadí před svoje původní rodný příjmení ještě příjmení partnera a od toho svýho rodnýho ho oddělí pomlčkou, čímž dá najevo svůj svazek i přes zachování si původní identity. To se u nás "nosilo" i za komančů, hlavně v případě, kdy ženská byla známou osobností ještě za svobodna a i po svatbě si chtěla uchovat povědomí o svojí osobě, který by jinak převzetím příjmení manžela ztratila = pod novým příjmením by ji nikdo nepoznával.
S tím souvisí i problém s (ne)přechylováním koncovek příjmení do ženskýho rodu příponou -ová. Tady jsem pro zachování jazykovýho "domova" - jméno původem z jazyka, kde se nepřechyluje, nechat v jednotným mužským tvaru, zatímco příjmení obvykle přechylovaný dál přechylovat (neboli ano Klára Nováková - Smith, tzn. ne Klára Novák - Smith ani Nováková - Smithová). Ženská, která se vystěhuje ze země s obvyklým přechýlením jinam, kde se nepřechyluje, by měla mít možnost používat TAM nepřechýlenou formu příjmení - ale volba by neměla bejt univerzální, měla by se ponechat možnost volby konkrétní osobou (Eliška Novotná by se mohla v cizině podepisovat Eliska Novotny i Novotna). Český (ale i slovenský) příjmení bych ale v Česku striktně přechyloval - to znamená že i žena architekta Kaplickýho by se v Česku měla podepisovat Kaplická a ne "Kaplicky", jak se podepisuje v reálu.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
Ekkare, to dvojpřímení taky používaj ženský - vdovy, co se znova provdaly. Vím o třech případech. Jestli to je nějaká pocta bejvalýmu, nebo kvůli návaznosti jména na nějaký vyšší pozici, tak to netuším. Ale faktem je, že všechny jsou zaměstnaný ve státních institucích (finančák, fakultní klinika a občanská zaměstnankyně u polišů)
