[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Běh v trvání 53 minut během jednoho letu je pitomost. SSME se zažehovaly cca 8 sekund před odlepením od rampy a hořely zhruba 8 - 8,5 minuty, než se orbiter dostal na přechodovou dráhu a odhodil ET. Pak už pro ně nebylo na palubě po celej zbytek letu žádný palivo a veškerý manévry se učuňovaly hypergolickým dusično hydrazinovým systémem OMS nebo malýma hydrazinovýma tryskama. Takže 53 minut u SSME, to leda jako součet z 6 startů, jinak ani náhodou.

Ve Feynmanově zprávě se zmiňuje, že jedna z turbín neměla praskliny na lopatkách dokonce ani po 3800 s běhu (ekvivalent necelých 8 misí), zatímco na jiné byly nalezeny už po 1500 s (3 misích). Měnily se jak ponožky.

Tak co jsem postupně pozjišťoval, tak tyhle motory měly technologickej resurs už na začátku výroby v polovině 70. let zhruba 6 500s běhu v plným výkonu neboli zhruba hodinu a 3/4 chodu. Počítalo se samozřejmě s prohlídkou a repasí po každým startu jako třeba u dragsterů "Top Fuel", taky i díky tomu za celou dobu používání systému Shuttle došlo jen ke 2 přerušením startu až po samotným zážehu SSME, když elektronika zjistila nepravidelnosti v chodu některýho motoru - jinak se letělo i když několikrát to bylo na hranici, protože některej motor nedával úplně plnej tah nebo dokonce u několika startů jeden z motorů zhasnul dřív než se vyčerpala zásoba KPL v ET - jenže i s tím už samotnej návrh systému Shuttle počítal a pokud by k tomu došlo ještě před tím, než by letící komplet byl schopnej dosáhnout přechodový dráhy jen na 2 motory, byl v programu manévr buď odhození ET a případně i obou SRB (kdyby k selhání došlo před jejich vyhořením a odhozením) a návrat na Floridu, nebo od určitý vejšky a vzdálenosti od Floridy přelet Atlantiku s přistáním v Evropě, samozřejmě zase po odhození ET. Pokud k selhání jednoho SSME došlo tuším pozdějc než minutu před plánovaným vypnutím, stačila na "najetí" na přechodovou dráhu i jen dvojice SSME, která jela o příslušnou část času dýl, než spálila všecky KPL v ET. Na konečnou oběžnou dráhu se stejně "najíždělo" pomocí OMS a jedinej problém mohl nastat v případě vynášení těžkýho nákladu třeba k ISS, kdy bylo potřeba dosáhnout pomocí SSME vyšší rychlosti kvůli větší excentricitě přechodový dráhy kvůli navedení na výslednou orbitu cca 400km nad Zemí, kde se promenáduje ISS. Takže vygómaný to měli hoši z NASA dobře, včetně možností řešení problémů, de facto všech 14 obětí programu měly na svědomí problémy způsobený něčím jiným než konstrukcí (v obou případech havárie - jak Challenger, tak i Columbia - šlo o selhání způsobený technickým zanedbáním) a v souvislosti s funkcí SSME v podstatě nedošlo k žádnýmu vážnějšímu problému za celou dobu používání systému Shuttle. Vůbec proto nevidím důvod, proč nevyužít po zrušení programu zbylý motory s nevyčerpaným resursem chodu a dokonce bych se vůbec nedivil, kdyby je buď přímo Rocketdyne, nebo klidně i někdo jinej podle původních plánů začal vyrábět znovu jako "funglovky".

Tak asi je bude muset někdo začít vyrábět, když misí je naplánováno víc než je k dispozici sad motorů. Třeba takovej Pratt & Whitney by to určitě zvládnul.

No, nevím že by zrovna P&W byli nějaký dobrý rakeťáci - to už když ne původní výrobce Rocketdyne, tak spíš Boeing, Norton Thiokol (i když ti spíš TPH než kapaliňáky) nebo AeroJet. Přeci jen rachejtle jsou něco jinýho než proudový motory, i když by se zdálo, že reaktivní jako reaktivní ...

V tom videu z 1. příspěvku ukazují chlapíky v bundách Aerojet Rocketdyne, jak pracují na repasi a upgradu 16 motorů ze Space Shuttle, a komentátorka k tomu říká, že už stavějí 24 nových (čas: 16:42).

Raketoplán myslím dobře ukázal, jak složitá je cesta ke znovupoužitelnosti. Původně ty motory měly procházet jen lehkou revizí, ale spíš skoro vždy procházely celkovou repasí. I když i to byl v té době velký pokrok.
Dnešní technologie by snad mohly být o něco dál. Uvidíme, jak se jim bude dařit, jestli třeba i jenom repasované a modernizované motory na tom budou lépe.

Jaký "dnešní technologie"? Vždyť zatím od 80. let minulýho století nikdo nic modernějšího než tyhle rocketdyňácký kyslíkovodíkáče nevymyslel !!!! Dyť i tu licenci na jejich výrobu elektrochemickou technologií koupili už v 70. létech od Japonců !!!! To už i ty Muskovy Dragony, Merliny a já nevím jak těm svejm motorům u Space X nadávají jsou vzhledem k palivový kombinaci proti SSME zastaralejší!

EKKAR píše:No, nevím že by zrovna P&W byli nějaký dobrý rakeťáci - to už když ne původní výrobce Rocketdyne, tak spíš Boeing, Norton Thiokol (i když ti spíš TPH než kapaliňáky) nebo AeroJet....

Ty ses nechal parádně nachytat!
Pratt and Whitney Rocketdyne, Canoga Park, Kalifornie. V roce 2013 byla prodána a stala se součástí Aerojet Rocketdyne.

Pratt & Whitney Rocketdyne produkty:
-RL10 (LH2/LOX) Saturn I, horním stupni Delta IV, Centaur, Atlas V a Titan a na McDonnell Douglas DC-X „Delta Clipper“. Měl sloužit jako hlavní pohonný motor lunárního přistávacího modulu Altair.
-RS-68 (LH2/LOX) Motor prvního stupně pro Delta IV.
-RS-25 (LH2/LOX) Hlavní motor raketoplánu..
-SJ61 (JP-7/vzduch) hypersonic Boeing X-51 duální ramjet/scramjet.
-J-2X (LH2/LOX) Druhý stupeň SLS

Takže kdopak ty všecky kyslíkovodíkáče vymyslel a vyrobil, co? Aerojet se už jen veze.

Jestli, tak RocketDyne byl původní výrobce, kterýho P&W sežral, aby ho jako svoji divizi po útlumu Shuttlovýho programu zase prodal dál. Máš to úplně to samý, jako firmy McDonnell Aircraft a Douglas Aircraft - ty se sloučily v roce 1967, aby je pak někdy v půlce let 90. stejně sežral Boeing, jako jejich do tý doby největší konkurent.

EKKAR píše:Jaký "dnešní technologie"?

Fakt jsem měl na mysli spíše pokroky v oblasti materiálů, diagnostiky, výrobních postupů, počítavého modelování. V tomhle jsme dnes o míle dál, než v době konstrukce raketoplánů. Nakonec je to třeba vidět u leteckých motorů, kde účinnost a hlavně spolehlivost vzrostla opravdu hodně.