Ziadny seriozny vyrobca zdrojov by si nikdy nedovolil vyrobit smejd s falosnym PFC.
Eurocase ale nie je vyrobca. A kedze tato znacka nikdy dobre meno nemala, daju si vyrobit v Cine najlacnejsi smejd.
EuroCase ATX-350W PFC - falosne PFC
Moderátor: Moderátoři
Přesně tak, výrobce to není. Stejně se tak montuje plno stejně podobných "značkových" zdrojů. Revizáka může zajímat vždy jen to, co chce. Pokud ale opravuji něco, co má společného něco se sítí, tak jedině pro sebe nebo by to ten revizák měl vidět. Chtěl jsem jen ukázat na to, že zrovna Eurocase asi nebude jedinou "značkou", kde lze najít občas nějaký problém. Jinak mi jakýkoliv zdroj 350 W apod. připadal vždy "slabý", protože tam není rezerva při větším odběru s lepší deskou, procesorem, harddiskem (stárnutí elytů) atd.
Z časů 286, 386 a 486 jsem měl dvě velké bedny funkčních zdrojů, často mně nicneříkajících firem - ale uvnitř byl překvapivě kvalitní materiál.
Byly to zdroje, vyměněné při přestavbách na jiný MB a grafiky, kdy už jejich výkon nedostačoval.
Tranzistory převážně SanKen, IR, Hitachi, NEC, Fairchild a Toshiba.
Diody - šotky, hi-speed, Zenerky, včetně nejmenších 1N4148 a řady BAV-BAT rovněž značkové, převážně Philips.
Elyty Nichicon, Nippon a Elna, svitky Philips, ERO, Wima.
Měřením všech se ukázalo, že to fakt nejsou pajcy. Nebyly to žádný průmyslový zdroje, byly určené do domácích PC sestav a většina jich byla koupená přes TNS Slušovice.
Stejně tak bižuterie - vypínače, přívodky a zásuvky vesměs velice dobré kvality, některé z těch vytěžených ještě dnes slouží v poměrně výkonných zesilovačích a dimmerech.
Těmi robustními mžikovými, síťovými vypínači ALPS /ala síťový isostat, ale robustnější/ a kolébkami Arcoelectric, na kterých bylo napsáno 16A/300VAC a s natištěnými certifikacemi, šlo skutečně bezproblémově zapínat i velké toroidní zdroje s příkonem až 2.200VA.
Do několika desítek koncových zesilovačů jsem je použil a ani nebylo třeba je čistit.
Stejně tak ostatní pasivní materiál - CFAC kondy, Y kondy, tlumivky, ale i větší a drátové odpory - supr matroš.
Například tranzistory A733/C945, A1015/C1815, nebo i SS řada 901x, 8050/8550, různé TO92 odvozeniny z 2907/2222, 3904/3906 a podobné, byly převážně NEC, Toshiba a 2N byly Fairchild. Všechny byly velmi dobré, hlavně rovnoměrné kvality.
Poznalo se to kromě měření i tak, že právě ty exempláře, vytěžené z 200-250W zdrojů, se daly výborně použít v nf.
Šuměly naprosto minimálně, přestože jako LN nebyly tyto komplementární typy deklarované a nezaručovaly F.
Rezervy Uceo vždy min. 50-80%, velké shody Ube i bety, byly to prakticky "zrcadlové" dvojice.
Například padesátivoltové A1015/C1815 byly perfektně sestavitelné do nešumících dvojic i čtveřic.
Naprosto perfektně fungovaly v diferákách i zdrojích proudu až do napájení okolo 80V - Betaron by potvrdil.
Byly v jednom kusu zdroje vždy a všechny od jedné firmy a blízkých sérií, buď od NEC, nebo Toshiba, žádný míchanice.
Bez poruch dodnes, majitelé by se rychle ozvali, ty zesilovače byly dennodenně trápené v nightclubech.
Bylo to v době, kdy byly PA zesilovače renomovaných firem /Peavey, EV, Crest, Crown../ předražené jaxviňa.
Asi o pár let později přišla bedna výkonnějších zdrojů pro Pentia a to byla fakt katastrofa. Ani jeden funkční, sračkový materiál, co bych nedal ani do stavebnice pro bastlíře. Často nebyl použitelný kůli velkým úbytkům ani grec, svitky mizerné a CFAC prostřílené špičkami.
Umělo se dělat i slušně a myslím, že ti, co je tehdy prodávali /ty Slušovice/ věděli, od koho je berou a z čeho jsou sestavené.
Byly to zdroje, vyměněné při přestavbách na jiný MB a grafiky, kdy už jejich výkon nedostačoval.
Tranzistory převážně SanKen, IR, Hitachi, NEC, Fairchild a Toshiba.
Diody - šotky, hi-speed, Zenerky, včetně nejmenších 1N4148 a řady BAV-BAT rovněž značkové, převážně Philips.
Elyty Nichicon, Nippon a Elna, svitky Philips, ERO, Wima.
Měřením všech se ukázalo, že to fakt nejsou pajcy. Nebyly to žádný průmyslový zdroje, byly určené do domácích PC sestav a většina jich byla koupená přes TNS Slušovice.
Stejně tak bižuterie - vypínače, přívodky a zásuvky vesměs velice dobré kvality, některé z těch vytěžených ještě dnes slouží v poměrně výkonných zesilovačích a dimmerech.
Těmi robustními mžikovými, síťovými vypínači ALPS /ala síťový isostat, ale robustnější/ a kolébkami Arcoelectric, na kterých bylo napsáno 16A/300VAC a s natištěnými certifikacemi, šlo skutečně bezproblémově zapínat i velké toroidní zdroje s příkonem až 2.200VA.
Do několika desítek koncových zesilovačů jsem je použil a ani nebylo třeba je čistit.
Stejně tak ostatní pasivní materiál - CFAC kondy, Y kondy, tlumivky, ale i větší a drátové odpory - supr matroš.
Například tranzistory A733/C945, A1015/C1815, nebo i SS řada 901x, 8050/8550, různé TO92 odvozeniny z 2907/2222, 3904/3906 a podobné, byly převážně NEC, Toshiba a 2N byly Fairchild. Všechny byly velmi dobré, hlavně rovnoměrné kvality.
Poznalo se to kromě měření i tak, že právě ty exempláře, vytěžené z 200-250W zdrojů, se daly výborně použít v nf.
Šuměly naprosto minimálně, přestože jako LN nebyly tyto komplementární typy deklarované a nezaručovaly F.
Rezervy Uceo vždy min. 50-80%, velké shody Ube i bety, byly to prakticky "zrcadlové" dvojice.
Například padesátivoltové A1015/C1815 byly perfektně sestavitelné do nešumících dvojic i čtveřic.
Naprosto perfektně fungovaly v diferákách i zdrojích proudu až do napájení okolo 80V - Betaron by potvrdil.
Byly v jednom kusu zdroje vždy a všechny od jedné firmy a blízkých sérií, buď od NEC, nebo Toshiba, žádný míchanice.
Bez poruch dodnes, majitelé by se rychle ozvali, ty zesilovače byly dennodenně trápené v nightclubech.
Bylo to v době, kdy byly PA zesilovače renomovaných firem /Peavey, EV, Crest, Crown../ předražené jaxviňa.
Asi o pár let později přišla bedna výkonnějších zdrojů pro Pentia a to byla fakt katastrofa. Ani jeden funkční, sračkový materiál, co bych nedal ani do stavebnice pro bastlíře. Často nebyl použitelný kůli velkým úbytkům ani grec, svitky mizerné a CFAC prostřílené špičkami.
Umělo se dělat i slušně a myslím, že ti, co je tehdy prodávali /ty Slušovice/ věděli, od koho je berou a z čeho jsou sestavené.
Naposledy upravil(a) sinclair dne 01 úno 2021, 18:57, celkem upraveno 1 x.
Asi jo xsc, protože ty zdroje nestály málo.
Od parťáka Aleše, který mi je schovával, jsem věděl, že zdroje tohoto druhu a těch "neznámých" značek, ale nakupované v TNS, nikdy nestály pod cca 2.200,-Kč. Několik pěknějších, co nebyly ani moc zaprášené, jsem si schoval kompletní, "na horší časy" a až bude chuť, mohu nafotit, co obsahují. To budete asi čumět, na tu přehlídku značek.
Jo a ještě jedna maličkost - naprosto minimálně hlučné ventilátory, výroby převážně Sunon a Papst. I po mnoha letech denního, 10h provozu, byla v naprostém pořádku ložiska, byly jen zvenčí zaprášené.
Perfektně vylisované vrtule, vyvážené rotory, robustní stator i klec, takže naprosto bez vibrací, i velký tower byl tichý.
Jeden z těch Sunonů jsem si pro zajímavost otevřel, u těch starších to šlo perfektně. Nic zvláštního, ale nebyly vůbec tak uvařené teplem, jako jejich pozdější, pajcovaní následníci.
Takže ložiska vymyl, lehce znova namáznul motorovým olejem do Feldy a větráčky skoro bezhlučně a bez vibrací běží ve čtyřech zdrojích a zatěžováku, co mám na stole.
Slyšet je jen syčení vzduchu, když jedou všechny čtyři a naplno /na 15V/, jinak nic. Katalogově dohledatelné typy.
V té bedně se zatěžováky, kam lze pustit se zapnutým chlazením až 2x2kW sinusového výkonu a do 2R, jsou vedle sebe čtyři stejné kusy 92x92 Sunon, vytěžené z těch zdrojů. Běhá to od r. asi 1991, kdy jsem musel postavit kvůli výkonným koncům i větší zatěžovák. 30let a naprosto v pohodě, všecky 4 a další čtyři zdrojové.
Vlastně pět, jedním jsem vytunil i BM455E, páč při delším trápení TO3 z vnitřního zdroje, uvnitř docela dost topí trafa a bočníky ampérmetrů.
Kdybych tam namontoval ty dnešní "Sunony", je dávno po nich.
2kW tepla je potřeba fofrem odvést, samotné zatěžovací odpory mají jen asi 150W každý. Bez spolehlivých větráků bych je asi rozsvěcoval do ruda, což by byl jejich brzký konec. Jsou to ty "průmyslové" typy odporů s průměrem asi 4cm a délky asi 15cm, co se např. používaly jako omezovací ve stacionárních nabíječkách.
Válec z drážkové keramiky ala teplomet, v drážkách uložen 1,5mm šedě oxidovaný odporový drát. Každý má přesně 2R a je jich v bedně osm.
To byl skvělý kauf, koupil jsem je někdy začátkem 90. let v nějakém výprodeji rušeného skladu ND, za pajcku jeden..
Od parťáka Aleše, který mi je schovával, jsem věděl, že zdroje tohoto druhu a těch "neznámých" značek, ale nakupované v TNS, nikdy nestály pod cca 2.200,-Kč. Několik pěknějších, co nebyly ani moc zaprášené, jsem si schoval kompletní, "na horší časy" a až bude chuť, mohu nafotit, co obsahují. To budete asi čumět, na tu přehlídku značek.
Jo a ještě jedna maličkost - naprosto minimálně hlučné ventilátory, výroby převážně Sunon a Papst. I po mnoha letech denního, 10h provozu, byla v naprostém pořádku ložiska, byly jen zvenčí zaprášené.
Perfektně vylisované vrtule, vyvážené rotory, robustní stator i klec, takže naprosto bez vibrací, i velký tower byl tichý.
Jeden z těch Sunonů jsem si pro zajímavost otevřel, u těch starších to šlo perfektně. Nic zvláštního, ale nebyly vůbec tak uvařené teplem, jako jejich pozdější, pajcovaní následníci.
Takže ložiska vymyl, lehce znova namáznul motorovým olejem do Feldy a větráčky skoro bezhlučně a bez vibrací běží ve čtyřech zdrojích a zatěžováku, co mám na stole.
Slyšet je jen syčení vzduchu, když jedou všechny čtyři a naplno /na 15V/, jinak nic. Katalogově dohledatelné typy.
V té bedně se zatěžováky, kam lze pustit se zapnutým chlazením až 2x2kW sinusového výkonu a do 2R, jsou vedle sebe čtyři stejné kusy 92x92 Sunon, vytěžené z těch zdrojů. Běhá to od r. asi 1991, kdy jsem musel postavit kvůli výkonným koncům i větší zatěžovák. 30let a naprosto v pohodě, všecky 4 a další čtyři zdrojové.
Vlastně pět, jedním jsem vytunil i BM455E, páč při delším trápení TO3 z vnitřního zdroje, uvnitř docela dost topí trafa a bočníky ampérmetrů.
Kdybych tam namontoval ty dnešní "Sunony", je dávno po nich.
2kW tepla je potřeba fofrem odvést, samotné zatěžovací odpory mají jen asi 150W každý. Bez spolehlivých větráků bych je asi rozsvěcoval do ruda, což by byl jejich brzký konec. Jsou to ty "průmyslové" typy odporů s průměrem asi 4cm a délky asi 15cm, co se např. používaly jako omezovací ve stacionárních nabíječkách.
Válec z drážkové keramiky ala teplomet, v drážkách uložen 1,5mm šedě oxidovaný odporový drát. Každý má přesně 2R a je jich v bedně osm.
To byl skvělý kauf, koupil jsem je někdy začátkem 90. let v nějakém výprodeji rušeného skladu ND, za pajcku jeden..
Naposledy upravil(a) sinclair dne 01 úno 2021, 19:34, celkem upraveno 1 x.
Tak se ho zeptej i na to, kolik stála deska pro 286-486 CPU. Tenkrát totiž bylo vše dražší, ale ne kvůli kvalitě, ale kvůli tomu, že proto. Když vytáhnu desky s CPU 286 nebo 386 či 486, tak pojedou jako kdysi. Na špatné elyty apod. se tenkrát prostě nehrálo. Pajcování ostatních součástek do PC prostě neexistovalo.sinclair píše:Od parťáka Aleše, který mi je schovával, jsem věděl, že zdroje tohoto druhu a těch "neznámých" značek, ale nakupované v TNS, nikdy nestály pod cca 2.200,-Kč.
Sinclair: ale to jde koupit i dneska, minimalne treba vetraky Rotron jsou kvalitni, serverovy (a jiny) Sunony taky drzi... Od Rotronu mam i jeden vetsi “Galaxy DC” a tam dokonce nekdo vyvazoval rotor (jsou tam ruzne odvrtany dulky)
Ale mam tu zdroj od firmy Magnetek z IBM 386 desktopu, dodnes funguje bez problemu (pouzivam ho jako zdroj na amigu) vcetne celkem tichyho vetraku. Nejspis nebyl nikdy opravovanej, protoze bedynka je snytovana.
Ale mam tu zdroj od firmy Magnetek z IBM 386 desktopu, dodnes funguje bez problemu (pouzivam ho jako zdroj na amigu) vcetne celkem tichyho vetraku. Nejspis nebyl nikdy opravovanej, protoze bedynka je snytovana.
To vím docela dobře, protože mně a později i dcerce skládal ze slušovických dílů PC.
Moje 486 v bigtoweru pod stůl stála okolo 35.000 bez monitoru a ničeho dalšího. Byly to jen o přímé náklady na materiál, práce se přátelům neúčtuje.
Pozdější Pentium miditower pro dcerku, co dodnes chodí u mě v dílně, stál na materiálu už "jenom" asi 20.000 a to už měl všechny tehdejší vymoženosti.
Nic z toho se neposralo. Ta 486 je sice odstavená, ale kdybych ji opatrně najel, fungovala by i dneska.
Pamatuju si, že na MB té 486 jsou trávově zelené elyty Nichicon s černým potiskem a v obrovském počtu, tipl bych si tak 30ks. Štíhlé speciály asi tak 10x25mm a buď 2.200uF/10V, nebo 1.500uF/25V.
Stejné byly i v některých zdrojích, takže všecko asi Lo-Esr.
Mám jich krabičku odložených bokem, z těch kuchaných zdrojů. Používám je úspěšně na opravy "moderních" malých spínaných zdrojů s vyschlým noname šrotem, pokud se vejdou.
Ty 25V byly na 12V větvi - to už se dnes moc nenosí, o +100% napěťově předimenzovat elyty, co?
Dnes by tam vrzli něco 8x20 na 16V a hotovka...
Moje 486 v bigtoweru pod stůl stála okolo 35.000 bez monitoru a ničeho dalšího. Byly to jen o přímé náklady na materiál, práce se přátelům neúčtuje.
Pozdější Pentium miditower pro dcerku, co dodnes chodí u mě v dílně, stál na materiálu už "jenom" asi 20.000 a to už měl všechny tehdejší vymoženosti.
Nic z toho se neposralo. Ta 486 je sice odstavená, ale kdybych ji opatrně najel, fungovala by i dneska.
Pamatuju si, že na MB té 486 jsou trávově zelené elyty Nichicon s černým potiskem a v obrovském počtu, tipl bych si tak 30ks. Štíhlé speciály asi tak 10x25mm a buď 2.200uF/10V, nebo 1.500uF/25V.
Stejné byly i v některých zdrojích, takže všecko asi Lo-Esr.
Mám jich krabičku odložených bokem, z těch kuchaných zdrojů. Používám je úspěšně na opravy "moderních" malých spínaných zdrojů s vyschlým noname šrotem, pokud se vejdou.
Ty 25V byly na 12V větvi - to už se dnes moc nenosí, o +100% napěťově předimenzovat elyty, co?
Dnes by tam vrzli něco 8x20 na 16V a hotovka...
Ty rozebíraný zdroje byly do jednoho Made in Taiwan.
Řekl bych, že ty taiwanský firmy tehdy nejspíš nebyly tak nenažraný a zřejmě jim stačilo, dohodnout si dobré ceny u subdodavatelů a nemuseli tudíž prasit a dojebávat si pověst už od začátku.
To vysvětluje i ten značkový materiál. I ty kastle - to nebyl 0,4mm sotva pozinkovaný plíšek, jako dneska.
To byly pevný, festovní krabičky z nejméně 0,8 až 1mm plechu, pod deklem měděná fólie jako elektrostatický stínění proti průsaku rušení. Perfektní, stíněný odrušovací filtry, desky ne papírové, ale kvalitní echt laminát, kvalitní masky z obou stran, perfektní servisní potisky i ze strany spojů. Radost pohledět, někdy bylo i docela líto to rozebírat, ale ty 200W typy prostě už neměly žádný použití.
O pájení ani nemluvě. Všechno okolo sítě, bylo naprosto precizně zaizolovaný, odstíněný, chladiče spojený s PE. Licny se síťovým napětím a od spínačů na 0,5m stíněném kabelu 4x0,75, licny byly prostrčený do dírek pacek na přívodkách, zatočený a perfektně zaletovaný.
Každý spoj zajištěný skutečně izolující smršťovačkou zvlášť, celá přívodka pak zevnitř ještě krytá pevnou smršťovačkou velkého průměru i tloušťky, že to šlo i ztuha rozstřihnout. V tom zdroji bylo možný se pohybovat rukou i fousama, aniž bych se musel bát, že odněkud něco schytám.
Důležité: Bylo na 99% počítáno se servisem.
Nic nebylo udělaný tak, jakože "nafurt", co rozebereš a už nesložíš. Žádný žlutý flusance tmelů-lepidel, co pak způsobují svody, ani žádné osoplení tavným lepidlem.
Větší a těžší díly, jako hlavní elyty /na 250V!/, trafo, tlumivky - lepený nekorozivním silikonem, snadno rozebratelné.
Měnitelné díly byly na konektorech a nastavovací odpory na desce řízení - žádný trimry! Nýbrž dvě dvojice pozlacených, zarážecích kolíků s naletovanými 1% odpory.
Řízení a ochrany měniče byly u silnějších 250W typů na kolmé, malé destičce přes kolíkovou lištu, byla šikovně, ale pevně zaletovaná, destička zajištěná proti vibracím dvěma plechovými rámečky - byla vyměnitelná jen po vyklopení hlavní desky.
Ty hlavní desky zdrojů ale byly krásně vyklopitelné! Nemuselo se odnikud nic odpojovat, každý drát rezerva.
Dělali a konstruovali to asi lidi, co neměli vymytý palice bolševikama a při tom návrhu a přípravě výroby MYSLELI.
Žádný bordel v barvách - žádná černá-bílá-zelená, ale bleděmodrá a hnědá, plus žlutozelený PE. Až na výjimky všechny konektory zlacený, chladiče černěný.
Řízení otáček? Samo pro sebe.
Bez vrčení, dunění, kvičení či pištění, se ty větráčky uměly točit snad od stovky otáček, šlo stíhat lopatky vrtule, nebo při malém zatížení žárovkami téměř stály, ale nikdy ne úplně.
Prostě dokonalý - přitom ale v tom řízení větráčku nebyly žádný světobornosti. Pár, 2-3 tranzistory, pár diod, k tomu jeden LM324 či LM358. Samozřejmě značkový. "Nejhorší značku" TL494 a všech těch LM339, LM324 LM358 jsem identifikoval jako Samsung, nebo KEC.
Polovodiče od Samsungu a KEC nebyly nijak špatné, s tranzistory KTA/KSA/KTB/KTC mám dobré zkušenosti.
Ale ty silnější 250W zdroje, ty měly na středu rotoru bílé značky, na které z desky mířila nějaká divná optozávora, co jsem nikdy nedohledal. Stačilo zaclonit a lup - zablokovaný měnič.
Odblokovat šlo jen odpojením od sítě, žádný zdroj se už nerozběhl sám. To hlídání vrtule, zda se opravdu fyzicky točí - to už se dneska asi vůbec nepoužívá, nebo ano? Proudem přes větrák?
Řídící člen toho větráčku byl vždycky spínací darlington TO220, nějaký z řady TIP1xx - a samozřejmě na chladiči.
Jak jsem psal - uměli a určitě i dnes umí, dělat slušně.
Jenže Taiwan už dělá jen libový hi-tech věci, všecko tohle už valí pevninští zaučení agrobolševici.
Zadavatel výroby by taky nesměl být česká, nenažraná svině a nesměl by mít na jednom komponentu "marži" 100%..
Řekl bych, že ty taiwanský firmy tehdy nejspíš nebyly tak nenažraný a zřejmě jim stačilo, dohodnout si dobré ceny u subdodavatelů a nemuseli tudíž prasit a dojebávat si pověst už od začátku.
To vysvětluje i ten značkový materiál. I ty kastle - to nebyl 0,4mm sotva pozinkovaný plíšek, jako dneska.
To byly pevný, festovní krabičky z nejméně 0,8 až 1mm plechu, pod deklem měděná fólie jako elektrostatický stínění proti průsaku rušení. Perfektní, stíněný odrušovací filtry, desky ne papírové, ale kvalitní echt laminát, kvalitní masky z obou stran, perfektní servisní potisky i ze strany spojů. Radost pohledět, někdy bylo i docela líto to rozebírat, ale ty 200W typy prostě už neměly žádný použití.
O pájení ani nemluvě. Všechno okolo sítě, bylo naprosto precizně zaizolovaný, odstíněný, chladiče spojený s PE. Licny se síťovým napětím a od spínačů na 0,5m stíněném kabelu 4x0,75, licny byly prostrčený do dírek pacek na přívodkách, zatočený a perfektně zaletovaný.
Každý spoj zajištěný skutečně izolující smršťovačkou zvlášť, celá přívodka pak zevnitř ještě krytá pevnou smršťovačkou velkého průměru i tloušťky, že to šlo i ztuha rozstřihnout. V tom zdroji bylo možný se pohybovat rukou i fousama, aniž bych se musel bát, že odněkud něco schytám.
Důležité: Bylo na 99% počítáno se servisem.
Nic nebylo udělaný tak, jakože "nafurt", co rozebereš a už nesložíš. Žádný žlutý flusance tmelů-lepidel, co pak způsobují svody, ani žádné osoplení tavným lepidlem.
Větší a těžší díly, jako hlavní elyty /na 250V!/, trafo, tlumivky - lepený nekorozivním silikonem, snadno rozebratelné.
Měnitelné díly byly na konektorech a nastavovací odpory na desce řízení - žádný trimry! Nýbrž dvě dvojice pozlacených, zarážecích kolíků s naletovanými 1% odpory.
Řízení a ochrany měniče byly u silnějších 250W typů na kolmé, malé destičce přes kolíkovou lištu, byla šikovně, ale pevně zaletovaná, destička zajištěná proti vibracím dvěma plechovými rámečky - byla vyměnitelná jen po vyklopení hlavní desky.
Ty hlavní desky zdrojů ale byly krásně vyklopitelné! Nemuselo se odnikud nic odpojovat, každý drát rezerva.
Dělali a konstruovali to asi lidi, co neměli vymytý palice bolševikama a při tom návrhu a přípravě výroby MYSLELI.
Žádný bordel v barvách - žádná černá-bílá-zelená, ale bleděmodrá a hnědá, plus žlutozelený PE. Až na výjimky všechny konektory zlacený, chladiče černěný.
Řízení otáček? Samo pro sebe.
Bez vrčení, dunění, kvičení či pištění, se ty větráčky uměly točit snad od stovky otáček, šlo stíhat lopatky vrtule, nebo při malém zatížení žárovkami téměř stály, ale nikdy ne úplně.
Prostě dokonalý - přitom ale v tom řízení větráčku nebyly žádný světobornosti. Pár, 2-3 tranzistory, pár diod, k tomu jeden LM324 či LM358. Samozřejmě značkový. "Nejhorší značku" TL494 a všech těch LM339, LM324 LM358 jsem identifikoval jako Samsung, nebo KEC.
Polovodiče od Samsungu a KEC nebyly nijak špatné, s tranzistory KTA/KSA/KTB/KTC mám dobré zkušenosti.
Ale ty silnější 250W zdroje, ty měly na středu rotoru bílé značky, na které z desky mířila nějaká divná optozávora, co jsem nikdy nedohledal. Stačilo zaclonit a lup - zablokovaný měnič.
Odblokovat šlo jen odpojením od sítě, žádný zdroj se už nerozběhl sám. To hlídání vrtule, zda se opravdu fyzicky točí - to už se dneska asi vůbec nepoužívá, nebo ano? Proudem přes větrák?
Řídící člen toho větráčku byl vždycky spínací darlington TO220, nějaký z řady TIP1xx - a samozřejmě na chladiči.
Jak jsem psal - uměli a určitě i dnes umí, dělat slušně.
Jenže Taiwan už dělá jen libový hi-tech věci, všecko tohle už valí pevninští zaučení agrobolševici.
Zadavatel výroby by taky nesměl být česká, nenažraná svině a nesměl by mít na jednom komponentu "marži" 100%..
Naposledy upravil(a) sinclair dne 01 úno 2021, 20:54, celkem upraveno 1 x.
Kontrolu ventilatorov som videl len v serverovych zdrojoch. Klasicky 3-vyvodovy ventilator, cize s meranim otacok (tie v dobe AT zdrojov neexistovali). Ak klesnu pod nejaku hodnotu, zdroj sa vypne a signalizuje poruchu (server ma zdroje dva, takze nadalej bezi a zdroje su hot-plug, takze sa daju vymenit za behu).
Spotrebne zdroje to vacsinou neriesia. Niektore znackove snad ochranou proti prehriatiu (termistor nejako zapojeny k riadiacemu IO).
Spotrebne zdroje to vacsinou neriesia. Niektore znackove snad ochranou proti prehriatiu (termistor nejako zapojeny k riadiacemu IO).