[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Pořád mně chybí ke štěstí asi 4 zásuvky a nefunkční digestoř. Teď jsem hledal fotky, abych našel, kudy vedou dráty. To je všechno relativně nový (20 let) Cu 2.5mm. Jsem zvědavej, co najdu, až to najdu.

Jak se to řeší tam, kde blesky šlehají principiálně. Třeba na Skalnatým plesu observatoři.

Jednoduše. Instalace se dělá co nejblbuvzdornější, to znamená i co nejsnadnějc vyměnitelná. Neukládá se nikam do zdiva, ale tahá se po povrchu a montáž se dělá co nejjednodušší, aby se v případě závady podobnýho druhu (blesk) dalo všecko co nejsnáz a nejrychlejc vyměnit ...

Když se všeobecně píše, že blesk letí spíš "podél" jímacích tyčí a zemničů - tak z jakého důvodu se dělají všechny části hromosvodů na muničákách a muničních fabrikách měděné?
Jímací tyče mají být z kulatiny 20mm, dlouhé 120cm, rozmístěné po 3,5m celkové délky střechy, ale s minimálním počtem 2ks i na krátkých kobkách. Jejich horizontální propojení má být měděné, o průřezu 150mm2, současně u každé druhé jímací tyče má být připojený nejkratší cestou vertikální svod ze stejného materiálu a stejným průřezem.
Je to tedy "síť", v případě nějakého delšího baráku je to pro blesk docela komplikované, ale z nějakého důvodu asi dobře funkční - nečetl jsem o případu výbuchu muničáku, či fabriky úderem blesku.
Je to opsaný z předpisu na hromosvody muničáků, z roku 1969. Nechce se mi to skenovat, otravně tlustá, tuhá knížka.

V muničáku podobně jako v textilce nebo třeba ve mlejně vstupuje na scénu ještě jeden požadavek - nejiskřivost materiálu, tj. stav, kdy kov, kterým je mechanicky škrtnuto o kámen/beton/jinej kus kovu nevytvoří jiskru jako iniciační podnět pro zážeh. Všimni si, že kdekoliv kde hrozí zážeh organickýho prachu nebo nějakýho hořlavýho plynu je vždycky i zákaz nebo nějaký podobný omezení používat ocelový nářadí a pomůcky. Důvod je jasnej - PROTOŽE OCEL JISKŘÍ. Naproti tomu měď, mosaz nebo bronz jsou nejiskřivý.

Však se v tom prostředí co popisuješ používala i zvláštní zařízení - telefony, sirény, zvonky nebo podružné hodiny.

V muničáku nebo v prostředí s hořlavým prachem se ani ty používat nesmějí - to co popisuješ, byly důlní provedení, tam se s ocelí může, ale třeba do přádelny v textilce nesměl ani železnej hřebík do podlahy nebo plech na práh, aby to nemohlo zajiskřit, kdyby někdo přišel zvenku a měl na botě v podrážce kamínek - a škrtnul s tím o sebe ...

Třeba u těch Pragotronů uváděli výslovně do "výbušného prostředí"; asi to muselo splnit nějakou normu a bylo nejspíš přesně dáno kam ano a kam ne.

Chci potvrdit CELERONA.Byl jsem necelý metr od bleskosvodu, když do něho uhodilo.Uslyšel jsem svist,pak se rozsvítilo bílé světlo a já jsem pomalu přicházel k sobě.Hrom jsem neslyšel.Jak jsem byl omámený.

EKKAR píše: Důvod je jasnej - PROTOŽE OCEL JISKŘÍ. Naproti tomu měď, mosaz nebo bronz jsou nejiskřivý.

U strejdy ve Smidarským mlejně technologie z počátku 20. století bylo vše dřevěný a pokud musel být kov, tak bronz. Ale padadoxně spodní transmise v přízemí a horní transmise na půdě byly hřídele ocelový a na nich naklínovaný litinový kola na plochý řemeny, velký kola nad cca 1 m průměru byly skládaný ze segmentů. Ložiskový domky hřídelí byly taky litina, v nich masivní šály z kompozice. Divný třeba bylo, že plochý kožený řemeny byly spojený ocelovejma kroužkama, podobně jako se vážou prezentace do kroužkový vazby. Při chodu neustále ocelová spojka cvakala o řemenice.
Turbínárna byla celá z litiny, všechno ozubený převody, otevřený dynama, reostaty, nekrytý rozvodnice na mramoru a kroužkový elektromotory. Mezi turbínárnou a mlejnicí byla díra 1 x 1,5 metrů, procházel tamtudy hlavní hnací řemen, takže oddělení prostoru žádný.
Nikdy tam nehořelo, asi tu statiku tak nežrali...

Hrom jsi ani slyšet nemohl. To je projev sonického třesku u vzdálenějších zásahů, když seš blízko, je to jak v letadle, když jde přes zvuk. Neslyšíš nic. Sice to přirovnání není úplně přesný, ale u těch blízkých zásahů se ten zvuk chová jinak.

Jinak ty projevy statiky atd. jsou dány tím, že ten blesk si napřed vytvoří vodivej kanál v opačným směru a teprve potom následuj samotný výboj, nebo rychlá skupina výbojů. Je to takovej ping-pong mezi zemí a mračnem. U některých blesků je ještě půl hodiny po zásahu měřitelný RTG záření.

Nějak si neumím představit přádelnu bez železnejch/litinovejch strojů a mlýnský kameny bývaly ve mlýnech poměrně rozšířené.

ZdenekHQ píše:https://www.youtube.com/watch?v=4jDHrCSwCtQ

A ty snad věříš na aktivní bleskosvody? Slyšel jsem že to je stejná hovadina jako pozlacení koncový tříramený vidlice bleskosvodu, co se dopručovalo ve 30-tých letech minulýho století. Akorát to tenkrát stálo výrazně míň než dnešní aktivní bleskosvod.
Ty vidle v rozvodně asi nedáš, co?

pepik9 píše:Nějak si neumím představit přádelnu bez železnejch/litinovejch strojů a mlýnský kameny bývaly ve mlýnech poměrně rozšířené.

Musíš od sebe odlišit věci, který se normálně vůči sobě nepohybujou a který se při normální funkci můžou běžně potkat a škrtnout o sebe. Mašina s litinovou základní konstrukcí těžko škrtne o jinou část konstrukce, pokud je vyrobená s dostatečnou pevností a místa dotyku = ložiska mají dostatečný mazání. Tam dokážeš udělat konstrukční opatření proti náhodnýmu zajiskření. Ale kamínek na botě a železnej plech nebo i jen hřebík v podlaze je natolik pravděpodobnej zdroj náhodný jiskry, že se vyplatí něco z toho primárně zakázat, aby k jejich setkání nemohlo pokud možno dojít.