Ale ono to podle mých měření fakt není třeba. Zcela lineární průběh, u opravdu dobře navrženého Baxandallu a se zdvihem/potlačením do ±12dB, je doslova desetiny milimetru od střední polohy na dráze potenciometru - takže zde záleží jen na "linearitě" dráhy lineárního poťáku, jak přesně je vyrobená.
Osobně mám velmi dobrou zkušenost s drahami 100k/NS, které v pouzdrech jednoduchých TP280, používaly Vráble u Baxandallů s operáky. Například jsou v celé známé "oranžové" řadě - ASO500, 501, 510, ASO600, ASO601, AZL120, AZL121 a hodně dalších, kde byl použit Baxandall s MAA a zdvihem ±18dB.
Vestavěl jsem vybrané a spárované dráhy 100k/NS do futrálů od nezajímavých hodnot TP289. Tento futrál má totiž možnost, nastavit naprosto přesný souběh lehkým natočením sběrače zadní dráhy.
Pokud se vyberou páry drah s celkovým odporem, shodným aspoň na 3% - 5%, tak potom je výsledkem naprosto dokonalý stereopotenciometr pro korekce. V jeho mechanické střední poloze, je skutečně průběh korektoru naprosto lineární, s neměřitelným zvlněním. Kromě toho průběh NS velmi dobře linearizuje nectnost Baxandallu, která se projevuje velkým skokem zdůraznění/potlačení blízko krajním polohám. S obyčejným N potenciometrem se od středu jakoby "dlouho nic neděje" a blízko krajní poloze bác - zdvih skokem naroste třeba o +5dB. Tohle průběh NS kompletně odstraňuje, takže regulace s NS průběhem krásně "jde za rukou", je subjektivně plynulá a dokonce se dá s malými nepřesnostmi i ocejchovat přímo v dB. To s běžnými N potenciometry téměř nelze - nárůst či pokles je ke krajům skoro až exponenciální.
Jiné dráhy s průběhem NS bohužel tenkrát nebyly k dispozici, Baxandallům by víc slušely 50k či 25k.
Minimálně kvůli tomu, že při 25k je obvod prakticky necitlivý na rozptylová pole, vf rušení, ani na kapacitu ložiska hřídele, které pak neprská, jako u 4x vyšších hodnot.
Potenciometry s vyšším odporem, mohou sice výhodně používat nižší korekční i vazební kapacity - ale obvod jako celek, na impedanci okolo těch 100k, je bohužel fest háklivý na rozptylové pole traf, na extra zemnění futrálů i hřídelí potenciometrů do jednoho, správného bodu, který je třeba trefit vyloženě experimentálně.
Přičemž nikde jinde už nesmí dojít ke spojení se zemí ani futrálu, ani hřídelí. V lepším případě to při dotyku kovového knoflíku jen silně lupe, v horším bručí a tahá dovnitř Topolnou.
Jak je to háklivá záležitost, dokazuje např. korekční zesilovač v AZS217. Tam bylo, kvůli neexistenci samostatného zemnění hřídelek, nutné spojit se zemí extra drátem i ten okrasný, vnější Al štítek, aby po přiblížení ruky ke knoflíkům zesilovač nebručel.
Ve vrabčím vzorku mám použity jenom jednoduché potenciometry, zdrátoval jsem jen jeden kanál.
V Baxandallu mám (proti originálu tedy asi jinak) právě TP280 25k/NS, které mi před mnoha lety vyrobili v ES Ostrava, když ještě měli důvod se snažit. Mám tytéž dráhy i v později vyrobených, tandemových provedeních TP289, s luxus shodou 1dB.
Ale to už vyšlo /při 20ks sérii/ na skoro 250,-Kč/ks, za což bych asi koupil už i čínskou verzi modrého ALPS
![Very Happy :D](./images/smilies/icon_biggrin.gif)
Ale jsou luxusní, s R-hřídelkou a "japonským", krásně plynulým chodem.
I s osazením, uvedeným v předchozích příspěvcích (1xBC179C a 3x BC413C) jsem i s jen provizorním stíněním, krabicí s obyčejného Fe plechu a unideskou, podloženou okapovým pozinkem, naměřil mnohem lepší odstup, než uvádí např. článek v HaZ.
Ale mám zatím zapojen jen 10k ZV odpor a na vstupu jen dělič pro Radio. Vstupní citlivost pro zvolený výstup 1V je asi 150mV a přebuditelnost je úžasná - i bez přesnějšího nastavování pracovních bodů je při napájení 33V skoro 30dB.
Až vyberu slušný přepínač, zkusím i jiné ZV členy a možná polaboruju i se vstupními děliči.
Zkusím optimalizovat příčný odpor vstupních děličů a asi obětuju i část přebuditelnosti - ve prospěch prohánění co nejsilnějšího signálu vstupním zesilovačem - a tím zamaskování jeho šumu signálem
![Very Happy :D](./images/smilies/icon_biggrin.gif)