Idú dvaja chuligáni po ulici a zbadajú dievčinu so zmrzlinou v ruke. Navrhujú jej:
- Slečna, dajte líznuť...
- Aj by som dala, - odpovie dievčina - ale nechce sa mi dávať dolu nohavičky...
starej ale dobrej
Moderátor: Moderátoři
Slečna Žofka, organistka v kostole, je osemdesiatnička.
Nikdy nebola vydatá, no každý ju ma rad pre jej milotu a dobrotu.
Jedno popoludnie ju navštívil farár.
Pozvala ho do obývačky, v ktorej stal organ (pro neznalé slovenského jazyka jsou to varhany ).
Slečna Žofka šla pripraviť čaj. Farár sa posadil oproti organu # a hned si všimol sklenenú misku s vodou položenu na ňom.
Plával v nej totiž kondom. V tom sa vrátila slečna žofka s čajom a koláčikmi.
Farár sa najprv snažil neprejaviť, že si všimol kuriozny # obsah nádoby, ale napokon neodolal.....
Slečna Žofka, som zvedavý čo mi poviete o tomto...." ( a ukázal na nádobu ).
Ona na to: " Ach áno, nie je to úžasne? Pred par mesiacmi som šla cez park a na tráve som našla ten malý milý balíček.
Pokyny na ňom uvádzali, že obsah balička třeba umiestniť na organ, udržiavať vlhký a že ochraňuje pred prenosnými ochoreniami...
A viete, že som celu zimu nedostala chrípku !?!?!?!!!!? "
Představ si že jsi blondýnka. Cestuješ autobusem. Potřebuješ si nutně prdnout. Naštěstí hraje hlasitá hudba. Tak si ulevíš vícekrát, samozřejmě úplně perfektně v rytmu dunicích basů a bicích. Při vystupování si všimneš cestujících, jak se na tebe pohoršeně a s hnusem dívají. Podíváš se pořádně na co koukají a uvědomíš si že ti mp3 hraje do uší.
Vysokoškolský profesor se na stará kolena ožení s mladou ženou po svatební noci přijde do učebny a na tabuli je napsáno:,,oženil se starý pán ženu nechal š*kat nám" profesor to smaže a napíše místo toho: ,,zůstane to mezi námi,já š*kal vaše mámy"
Zkušený muž nedá ženě záminku k hádce.
Zkušená žena záminku nepotřebuje.
Nikdy nebola vydatá, no každý ju ma rad pre jej milotu a dobrotu.
Jedno popoludnie ju navštívil farár.
Pozvala ho do obývačky, v ktorej stal organ (pro neznalé slovenského jazyka jsou to varhany ).
Slečna Žofka šla pripraviť čaj. Farár sa posadil oproti organu # a hned si všimol sklenenú misku s vodou položenu na ňom.
Plával v nej totiž kondom. V tom sa vrátila slečna žofka s čajom a koláčikmi.
Farár sa najprv snažil neprejaviť, že si všimol kuriozny # obsah nádoby, ale napokon neodolal.....
Slečna Žofka, som zvedavý čo mi poviete o tomto...." ( a ukázal na nádobu ).
Ona na to: " Ach áno, nie je to úžasne? Pred par mesiacmi som šla cez park a na tráve som našla ten malý milý balíček.
Pokyny na ňom uvádzali, že obsah balička třeba umiestniť na organ, udržiavať vlhký a že ochraňuje pred prenosnými ochoreniami...
A viete, že som celu zimu nedostala chrípku !?!?!?!!!!? "
Představ si že jsi blondýnka. Cestuješ autobusem. Potřebuješ si nutně prdnout. Naštěstí hraje hlasitá hudba. Tak si ulevíš vícekrát, samozřejmě úplně perfektně v rytmu dunicích basů a bicích. Při vystupování si všimneš cestujících, jak se na tebe pohoršeně a s hnusem dívají. Podíváš se pořádně na co koukají a uvědomíš si že ti mp3 hraje do uší.
Vysokoškolský profesor se na stará kolena ožení s mladou ženou po svatební noci přijde do učebny a na tabuli je napsáno:,,oženil se starý pán ženu nechal š*kat nám" profesor to smaže a napíše místo toho: ,,zůstane to mezi námi,já š*kal vaše mámy"
Zkušený muž nedá ženě záminku k hádce.
Zkušená žena záminku nepotřebuje.
Vulgarita v bance
Přistoupí fousáč k bankovní přepážce: "Můžu si tady otevřít účet?"
"Jaký typ účtu byste si tak, pane, představoval?" ptá se úřednice.
"To je snad jedno, 🤐!"
"Pardon, pane?! Zřejmě jsem se přeslechla!"
"Řek jsem, že je to 🤐 jedno! Prostě ňákej 🤐 účet."
"Takové výrazy byste tady neměl používat, pane!"
"Do prdele, jaký výrazy?!"
Dialog se ještě chvilku podobně rozvíjí, až úřednice ztratí trpělivost a odejde pro manažera.
"Nějaký problém, pane?" ptá se manažer fousáče.
"🤐, jakej problém? Akorát jsem vyhrál ve sportce nějakejch 🤐 dvaašedesát melounů a chci si tu otevřít jeden 🤐 účet!"
"Aha," usměje se mile manažer. "A tahle stará píča vám kurví náladu, co?"
Přistoupí fousáč k bankovní přepážce: "Můžu si tady otevřít účet?"
"Jaký typ účtu byste si tak, pane, představoval?" ptá se úřednice.
"To je snad jedno, 🤐!"
"Pardon, pane?! Zřejmě jsem se přeslechla!"
"Řek jsem, že je to 🤐 jedno! Prostě ňákej 🤐 účet."
"Takové výrazy byste tady neměl používat, pane!"
"Do prdele, jaký výrazy?!"
Dialog se ještě chvilku podobně rozvíjí, až úřednice ztratí trpělivost a odejde pro manažera.
"Nějaký problém, pane?" ptá se manažer fousáče.
"🤐, jakej problém? Akorát jsem vyhrál ve sportce nějakejch 🤐 dvaašedesát melounů a chci si tu otevřít jeden 🤐 účet!"
"Aha," usměje se mile manažer. "A tahle stará píča vám kurví náladu, co?"
Počítačová konzultantka pomáhá pracovníkovi se
zabezpečením jeho PC a ptá se,
jaké si přeje nastavit uživatelské heslo.
Pracovník ji chce přivést do rozpaků a odpoví
"PENIS".
S konzultantkou to ani nehne a heslo zapíše.
Po chvíli se však skolí smíchy, když počítač odpoví :
Pro nedostatečnou délku zadejte jiné heslo!"
zabezpečením jeho PC a ptá se,
jaké si přeje nastavit uživatelské heslo.
Pracovník ji chce přivést do rozpaků a odpoví
"PENIS".
S konzultantkou to ani nehne a heslo zapíše.
Po chvíli se však skolí smíchy, když počítač odpoví :
Pro nedostatečnou délku zadejte jiné heslo!"
-
scorpions-cz
- Příspěvky: 1760
- Registrován: 19 bře 2011, 01:00
- Bydliště: Jižní Čechy Dačicko
Kdyby Pohlreich s Babicou byli stavbaři (29.2.2012 23:13) Ostatní !
Babica: Tak tě vítám u mě na stavbě. Je to taková jednoduchá stavba, která nedá moc práce a kterou si může postavit opravdu každej.
Pohlreich: Máš tady pěknej bordel, ty vole. Hele, míchačka. Co ti to z toho teče za srajdu?
Babica: Tak pozor, to je poctivej českej beton. To mám do základů.
Pohlreich: Ahá, tak to jo, vole! A co do toho dáváš?
... Babica: No tak hlavně hodně vody, to je základ, špetku písku, štěrku a trochu toho cementu. A kdo třeba nemá doma moc cementu, tak si tam dá míň cementu a teď důležitý, kdo nemá žádnej cement, tak si tam dá nějakej jinej prášek, víc vody… no a pak co kdo doma najde, že jo.
Pohlreich: Mně jebne. To vypadá hůř, než když klokan chytne střevní chřipku. To budu tuhej dřív já než tenhle beton! A tady tyhle ztvrdlý psí chcánky fakt slyší na jméno Písek, jo?
Babica: Já stavím pro obyčejný lidi a ne pro snoby. Když nějakou ingredienci nemám, tak si tam dám jinou.
Pohlreich: No jo, ty vole, ale pak se nediv, že když tenhle výstavní průjem naliješ do základů, tak se ti to pak drolí jak make-up vysloužilý pornohvězdy. Dyť to tady celý někomu přistane na palici, ty vole!
Babica: Já jen ukazuju lidem, jak si můžou postavit jednoduchý baráky za málo peněz. Lidi v tom pak bydlej a sou spokojený.
Pohlreich: Ty to fakt nevidíš? Dyť i tý míchačce se z toho tvýho poctivýho českýho betonu chce vrhnout!
Babica: Úspěch se v Čechách prostě neodpouští.
Pohlreich: Hele, zase ti to teče ven.
Babica: No, to je supr, to je vončo. Ještě do tohodlenc nasypem takhlenc todlenc, aby se to trochu zahustilo.
Pohlreich: A co to jako je, ty vole?
Babica: Nevím, ale seženeš to všude.
Babica: Tak tě vítám u mě na stavbě. Je to taková jednoduchá stavba, která nedá moc práce a kterou si může postavit opravdu každej.
Pohlreich: Máš tady pěknej bordel, ty vole. Hele, míchačka. Co ti to z toho teče za srajdu?
Babica: Tak pozor, to je poctivej českej beton. To mám do základů.
Pohlreich: Ahá, tak to jo, vole! A co do toho dáváš?
... Babica: No tak hlavně hodně vody, to je základ, špetku písku, štěrku a trochu toho cementu. A kdo třeba nemá doma moc cementu, tak si tam dá míň cementu a teď důležitý, kdo nemá žádnej cement, tak si tam dá nějakej jinej prášek, víc vody… no a pak co kdo doma najde, že jo.
Pohlreich: Mně jebne. To vypadá hůř, než když klokan chytne střevní chřipku. To budu tuhej dřív já než tenhle beton! A tady tyhle ztvrdlý psí chcánky fakt slyší na jméno Písek, jo?
Babica: Já stavím pro obyčejný lidi a ne pro snoby. Když nějakou ingredienci nemám, tak si tam dám jinou.
Pohlreich: No jo, ty vole, ale pak se nediv, že když tenhle výstavní průjem naliješ do základů, tak se ti to pak drolí jak make-up vysloužilý pornohvězdy. Dyť to tady celý někomu přistane na palici, ty vole!
Babica: Já jen ukazuju lidem, jak si můžou postavit jednoduchý baráky za málo peněz. Lidi v tom pak bydlej a sou spokojený.
Pohlreich: Ty to fakt nevidíš? Dyť i tý míchačce se z toho tvýho poctivýho českýho betonu chce vrhnout!
Babica: Úspěch se v Čechách prostě neodpouští.
Pohlreich: Hele, zase ti to teče ven.
Babica: No, to je supr, to je vončo. Ještě do tohodlenc nasypem takhlenc todlenc, aby se to trochu zahustilo.
Pohlreich: A co to jako je, ty vole?
Babica: Nevím, ale seženeš to všude.
-
kevin_mitnick
- Příspěvky: 1724
- Registrován: 20 kvě 2007, 02:00
-
hafca
- Příspěvky: 4401
- Registrován: 27 črc 2004, 02:00
- Bydliště: 25km na západ od Prahy
- Kontaktovat uživatele:
Rozsudek soudce.
Soudce : " Vražda Vaší ženy je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu. "
Obžalovaný muž : " Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít. "
Soudce : " Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení. "
Nato se obžalovaný muž rozhovořil.
" Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového portýra, která má dvě děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, 12 letý měří 80 cm a 19 letý pouze 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká : " V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové. "
Já říkám : " Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové. "
" Ne ", říká moje žena, " pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy. "
Já říkám : " To je pigment. "
" Ne ", říká moje žena, " pigment je to, na co psali staří Římané. "
Já říkám : " To je pergamen ! "
" Ne ", říká moje žena, " pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí ...."
" Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec ...Tedy - moje žena. "
" Miláčku, koukni se, co zde stojí. "
Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká : " Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15. "
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil : " Ale miláčku, to je francouzská kniha a francouzský text. Tady stojí : " La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV."
To znamená : " Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV. "
" Ne ", říká moje žena, " to musíš překládat doslovně : La Marquise = slunečník, Pompadour = kabelka, la Maitresse = učitelka, Louis XV = pasák 15.
Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře. "
Já říkám : " Ty myslíš lektora. "
" Ne ", říká moje žena, " lektor byl antický řecký hrdina. "
Já říkám : " To byl Hektor a ten byl z Tróje. "
" Ne, " říká moje žena, " Hektor je plošná míra.
Já říkám : " To je hektar ! "
" Ne ", říká moje žena : " Hektar je nápoj bohů. "
Já říkám : " To je nektar ".
" Ne ", říká moje žena, " Nektar je řeka v jižním Německu. "
Já říkám : " To je Neckar. "
Moje žena : " Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo. "
Já říkám : " Tomu se říká duet. "
" Ne ", říká moje žena, " duet je, když mají dva muži souboj se šavlí. "
Já říkám : " To je duel. "
" Ne ", říká moje žena, " duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak ..."
" A dál, pane soudce - dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil. "
Nastala chvíle mlčení, po níž soudce vstal a vyřkl ortel : " Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora."
Soudce : " Vražda Vaší ženy je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu. "
Obžalovaný muž : " Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít. "
Soudce : " Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení. "
Nato se obžalovaný muž rozhovořil.
" Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového portýra, která má dvě děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, 12 letý měří 80 cm a 19 letý pouze 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká : " V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové. "
Já říkám : " Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové. "
" Ne ", říká moje žena, " pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy. "
Já říkám : " To je pigment. "
" Ne ", říká moje žena, " pigment je to, na co psali staří Římané. "
Já říkám : " To je pergamen ! "
" Ne ", říká moje žena, " pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí ...."
" Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec ...Tedy - moje žena. "
" Miláčku, koukni se, co zde stojí. "
Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká : " Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15. "
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil : " Ale miláčku, to je francouzská kniha a francouzský text. Tady stojí : " La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV."
To znamená : " Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV. "
" Ne ", říká moje žena, " to musíš překládat doslovně : La Marquise = slunečník, Pompadour = kabelka, la Maitresse = učitelka, Louis XV = pasák 15.
Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře. "
Já říkám : " Ty myslíš lektora. "
" Ne ", říká moje žena, " lektor byl antický řecký hrdina. "
Já říkám : " To byl Hektor a ten byl z Tróje. "
" Ne, " říká moje žena, " Hektor je plošná míra.
Já říkám : " To je hektar ! "
" Ne ", říká moje žena : " Hektar je nápoj bohů. "
Já říkám : " To je nektar ".
" Ne ", říká moje žena, " Nektar je řeka v jižním Německu. "
Já říkám : " To je Neckar. "
Moje žena : " Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo. "
Já říkám : " Tomu se říká duet. "
" Ne ", říká moje žena, " duet je, když mají dva muži souboj se šavlí. "
Já říkám : " To je duel. "
" Ne ", říká moje žena, " duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak ..."
" A dál, pane soudce - dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil. "
Nastala chvíle mlčení, po níž soudce vstal a vyřkl ortel : " Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora."
Kdyby Edison nevynalezl elektřinu, do teď se díváme na televizi při svíčkách.
