starej ale dobrej
Moderátor: Moderátoři
-
hafca
- Příspěvky: 4401
- Registrován: 27 črc 2004, 02:00
- Bydliště: 25km na západ od Prahy
- Kontaktovat uživatele:
Dědečku, kolik je ti vlastně let?
Jednou večer si dědeček s vnukem povídali o současném životě.
Najednou se vnuk zeptá svého dědečka:
"Dědečku, kolik je ti vlastně let?"
Dědeček odpovídá:
"Nech mě chvíli přemýšlet... Narodil jsem se před televizí, kopírkou, kontaktními čočkami a antikoncepčními pilulkami.
Nebyly policejní radary, kreditní karty, laserové paprsky. Ještě nevynalezli klimatizaci, pračky ani sušičky, oblečení se prostě vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo. Člověk nebyl na Měsíci, neexistovala trysková letadla.
Oženil jsem se s tvou babičkou a žili jsme spolu, v každé rodině byla matka a otec. Slovo "gay" bylo respektované anglické slovo, které označovalo veselého, laskavého, spokojeného muže, a ne homosexuála. O lesbičkách jsme ani neslyšeli, a muži nenosili náušnice. Narodil jsem se před počítači, paralelním studiem a skupinovou terapií. Lidé nechodili na preventivní prohlídky, nýbrž je lékař dle potřeby posílal na krev a moč.
Dokud mi nebylo 25 let, oslovoval jsem každého muže ´Pane´ a ženu ´Paní´ nebo ´Slečno´. Když v té době žena nastoupila do tramvaje nebo do autobusu, děti a mladí lidé spěchali, aby jí uvolnili místo. Pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu, a pokud bylo třeba, šli jí koupit jízdenku, kterou jí přinesli.
Muži chodili u okraje chodníku, ženy podél domů. Na schodech se ženám přenechávala strana u zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první a muži jim vždy přisunuli židli, když si sedaly. Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by přitom nevstali, pokud v okamžiku, když vstoupila, seděli. Vstávali od stolu pokaždé, když vstala žena, i kdyby to bylo pouze na okamžik. Muži ženám otevírali dveře auta nebo jiné dveře a pomáhali jim při odkládání kabátů.
V mé době panenství nezpůsobovalo rakovinu a takové dívky znamenaly pro svou rodinu čest a pro svého manžela čistotu. Náš život se řídil Desaterem, střízlivým uvažováním, úctou ke starším lidem, chováním dle zákona, naplňovalo ho plodné soužití s ostatními a odpovědná svoboda. Učili nás rozlišovat dobré a špatné a odpovědnosti za své činy i jejich důsledky.
O rychlém občerstvení jsme si mysleli, že je určeno pro lidi ve spěchu.
Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a dalšími vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli. "Time sharing" znamenalo, že rodina je na dovolené s jinými rodinami a ne, že sdílí prostor s cizími lidmi.
Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali jsme stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače, notebooky. Notebook znamenalo sešit.
Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální, ani hodinky a domácí spotřebiče neměly světelné displeje. Když už mluvíme o strojích, nebyly ani bankomaty, mikrovlnné trouby, budíky s rádiem. Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod... Neexistovaly digitální ani barevné fotografie, jen černobílé, a na jejich vyvolání se čekalo několik dní.
Neslyšeli jsme o Pizza go home, McDonaldu nebo o instantní kávě.
V obchodě bylo možné koupit něco za 50 haléřů. Zmrzlina, jízdenka nebo osvěžující nápoj stál několik korun. Nové auto stálo 20 -30 tisíc korun, ale kdo měl tolik peněz?
V mé době byla tráva něčím, co jsme kosili, a ne kouřili. My byli poslední, kdo byli přesvědčeni, že žena potřebuje muže, aby mohla mít dítě.
Teď mi řekni, kolik si myslíš, že je mi let?"
"Ach dědo... více než 200!" odpověděl vnuk.
"Ne, miláčku, pouze šedesát!"
Jednou večer si dědeček s vnukem povídali o současném životě.
Najednou se vnuk zeptá svého dědečka:
"Dědečku, kolik je ti vlastně let?"
Dědeček odpovídá:
"Nech mě chvíli přemýšlet... Narodil jsem se před televizí, kopírkou, kontaktními čočkami a antikoncepčními pilulkami.
Nebyly policejní radary, kreditní karty, laserové paprsky. Ještě nevynalezli klimatizaci, pračky ani sušičky, oblečení se prostě vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo. Člověk nebyl na Měsíci, neexistovala trysková letadla.
Oženil jsem se s tvou babičkou a žili jsme spolu, v každé rodině byla matka a otec. Slovo "gay" bylo respektované anglické slovo, které označovalo veselého, laskavého, spokojeného muže, a ne homosexuála. O lesbičkách jsme ani neslyšeli, a muži nenosili náušnice. Narodil jsem se před počítači, paralelním studiem a skupinovou terapií. Lidé nechodili na preventivní prohlídky, nýbrž je lékař dle potřeby posílal na krev a moč.
Dokud mi nebylo 25 let, oslovoval jsem každého muže ´Pane´ a ženu ´Paní´ nebo ´Slečno´. Když v té době žena nastoupila do tramvaje nebo do autobusu, děti a mladí lidé spěchali, aby jí uvolnili místo. Pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu, a pokud bylo třeba, šli jí koupit jízdenku, kterou jí přinesli.
Muži chodili u okraje chodníku, ženy podél domů. Na schodech se ženám přenechávala strana u zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první a muži jim vždy přisunuli židli, když si sedaly. Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by přitom nevstali, pokud v okamžiku, když vstoupila, seděli. Vstávali od stolu pokaždé, když vstala žena, i kdyby to bylo pouze na okamžik. Muži ženám otevírali dveře auta nebo jiné dveře a pomáhali jim při odkládání kabátů.
V mé době panenství nezpůsobovalo rakovinu a takové dívky znamenaly pro svou rodinu čest a pro svého manžela čistotu. Náš život se řídil Desaterem, střízlivým uvažováním, úctou ke starším lidem, chováním dle zákona, naplňovalo ho plodné soužití s ostatními a odpovědná svoboda. Učili nás rozlišovat dobré a špatné a odpovědnosti za své činy i jejich důsledky.
O rychlém občerstvení jsme si mysleli, že je určeno pro lidi ve spěchu.
Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a dalšími vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli. "Time sharing" znamenalo, že rodina je na dovolené s jinými rodinami a ne, že sdílí prostor s cizími lidmi.
Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali jsme stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače, notebooky. Notebook znamenalo sešit.
Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální, ani hodinky a domácí spotřebiče neměly světelné displeje. Když už mluvíme o strojích, nebyly ani bankomaty, mikrovlnné trouby, budíky s rádiem. Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod... Neexistovaly digitální ani barevné fotografie, jen černobílé, a na jejich vyvolání se čekalo několik dní.
Neslyšeli jsme o Pizza go home, McDonaldu nebo o instantní kávě.
V obchodě bylo možné koupit něco za 50 haléřů. Zmrzlina, jízdenka nebo osvěžující nápoj stál několik korun. Nové auto stálo 20 -30 tisíc korun, ale kdo měl tolik peněz?
V mé době byla tráva něčím, co jsme kosili, a ne kouřili. My byli poslední, kdo byli přesvědčeni, že žena potřebuje muže, aby mohla mít dítě.
Teď mi řekni, kolik si myslíš, že je mi let?"
"Ach dědo... více než 200!" odpověděl vnuk.
"Ne, miláčku, pouze šedesát!"
Kdyby Edison nevynalezl elektřinu, do teď se díváme na televizi při svíčkách.
-
hafca
- Příspěvky: 4401
- Registrován: 27 črc 2004, 02:00
- Bydliště: 25km na západ od Prahy
- Kontaktovat uživatele:
V tomhle snad žádná nepřesnost nebude. 
Hrozně lituju toho hypnotizéra, na jehož show jsem včera zašel. Nejdřív zhypnotizoval sedm chlapů, ale pak mu začal blbnout mikrofon, tak do něj klepal a bručel přitom "No to mě poser..." To, co se stalo pak, mě bude ve snech pronásledovat po zbytek mého života...
Hrozně lituju toho hypnotizéra, na jehož show jsem včera zašel. Nejdřív zhypnotizoval sedm chlapů, ale pak mu začal blbnout mikrofon, tak do něj klepal a bručel přitom "No to mě poser..." To, co se stalo pak, mě bude ve snech pronásledovat po zbytek mého života...
Kdyby Edison nevynalezl elektřinu, do teď se díváme na televizi při svíčkách.
-
ZdenekHQ
- Administrátor
- Příspěvky: 25593
- Registrován: 21 črc 2006, 02:00
- Bydliště: skoro Brno
- Kontaktovat uživatele:
Černobylská vrátnice se po výbuchu opět vrátila na rodnou planetu...
http://www.novinky.cz/koktejl/262664-ex ... ibiri.html
http://www.novinky.cz/koktejl/262664-ex ... ibiri.html
Pro moje oslovení klidně použijte jméno Zdeněk
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
dva učty... to kdyby mě napadlo dřív, tak mě lidi nepovažujou za blázna a sebevraha... totiž já mám fingovaná videa aby vypadala šíleně.
bez elektronek se neobejdu!
muj lampovej zesik: http://www.youtube.com/watch?v=KxOvbN_5xiY
muj lampovej zesik: http://www.youtube.com/watch?v=KxOvbN_5xiY
Není to kosmická technologie a je to z titanu:
Takže kus ponorky, nebo nádrž z chemičky.
Hned další nabídnutý článek říká, že v zemi, kde se běžně chovají velbloudi(ce), se dají konzumovat výrobky z jejich mléka...
Takže kus ponorky, nebo nádrž z chemičky.
Hned další nabídnutý článek říká, že v zemi, kde se běžně chovají velbloudi(ce), se dají konzumovat výrobky z jejich mléka...
Sháním hasičák s CO2 "sněhový", raději funkční.
(Nemusí mít platnou revizi.)
(Celkově budu raději, když se to obejde bez papírů.)
(Nemusí mít platnou revizi.)
(Celkově budu raději, když se to obejde bez papírů.)
Zastaví Audi s exprezidentem Havlem na kraji vesnice před starším domkem. Z auta vystoupí řidič a babce, která sedí na zápraží, říká: "Babičko, tam v autě sedí bývalý prezident Havel a má zažívací problémy, pusťte ho k Vám na záchod".
"Tak to opravdu nepustím, ať si jde srát do kopřiv," odpoví nahněvaně babka.
"Ale babi," zkouší znovu řidič, "vždyť je to sám Havel, proč byste ho nepustila"?
"Proto. Já ho pustím, dozví se to starosta, ten mi ze záchodu udělá pamětní síň tradic a do těch kopřiv budu chodit srát já ..."
Chtěl bych umřít jako můj děda, prostě zavřít oči a usnout - a ne s děsem v očích ječet jako ti, které vezl v autě.
"Tak to opravdu nepustím, ať si jde srát do kopřiv," odpoví nahněvaně babka.
"Ale babi," zkouší znovu řidič, "vždyť je to sám Havel, proč byste ho nepustila"?
"Proto. Já ho pustím, dozví se to starosta, ten mi ze záchodu udělá pamětní síň tradic a do těch kopřiv budu chodit srát já ..."
Chtěl bych umřít jako můj děda, prostě zavřít oči a usnout - a ne s děsem v očích ječet jako ti, které vezl v autě.