Nikdy jsem si na jakýkoli digitální zobrazení času nezvykl, třebaže to byla šílená móda. Všecko elektronický dneska ukazuje čas "digitálně", resp. číslicemi, jenom já jak 🤐 nosím na ruce mechanický Primky..
V pokoji mi visí klasický ručkový hodiny, třebaže už s plně elektronickým strojkem, krystalem a švábem Ruhla.
Nevím, ale na babiččiny pendlovky bych si ASI už nezvykl.
To pravidelný klapání strojku by mě v noci spíš sralo, než uklidňovalo a uspávalo - ale nezkoušel jsem to, možná zkusím. Dřív někteří říkali, že je to uklidňuje.
Tikot starých hodin a záběry na většinou analogový ciferník jsou asi nejčastěji používaný dramatizační prvek. Noční záběry na svítící červený sedmisegmentovky síťových hodin používá jen béčkový a céčkový Hollywood
Většinou s nějakým výhružným významem
![Very Happy :D](./images/smilies/icon_biggrin.gif)
, nebo jako symbol něčeho nevratného-neodvratného, čímž čas je.
Babiččiny pendlovky jsou starým PANEM HODINÁŘEM Jahodou /budiž mu země lehká/ pečlivě zrepasované, origoš pokojové, ale vzhledově pořád pěkné, ořechové lakované pendlovky, s asi 30cm pendlem pod extra odklápěcím zasklením a tehdy nejčastějším římským ciferníkem. Vyrobené nejpozději roku 1925, tak to aspoň pan hodinář odhadl.
Asi bych musel dodělat i elektrický dotahování, z pohodlnosti a taky proto, že čtyřhran pro klíček i klíček už jsou za ta léta dost ojetý. Jenom jsem trnul, aby se to při poslední otáčce, kdy už to péro klade přeci jen větší odpor, neprotočilo.
Ale na tom rituálu denního, pravidelnýho natahování hodin taky něco je.
Na věži místního zámku jsou čtyřstranný, po předválečný úpravě i prosvětlený a ještě později i elektricky natahovaný hodiny.
Do roku přesně 2000 šly i čtvrthodinově odbíjely velice přesně.
Ptal jsem se spousty lidí, ale nikdo, dokonce ani starý, dávno už bývalý správce budovy, co je chodil štelovat neví, proč přesně už nejdou.
Dost možná, že nějakýmu mocnějšímu zjebovi ze sousedství /z těch paneláků těžko/ vadilo jejich odbíjení...
Mají, asi jak jinak, římský ciferníky.
Třeba se znova rozejdou. O celý zámecký komplex včetně kaple se nedávno přihlásili potomci rodu Serenyi, co tam chtějí i bydlet.
Nekolaborovali s nacisty, jen před nimi utekli a po válce, resp. po roce 48 se už nevrátili.
Bolševik z toho bez dovolení udělal hned začátkem 50.let zčásti mateřskou školku a zčásti kojenecký ústav.
Do školky jsem tam 2 roky chodil taky, pamatuju si dodnes tu zvláštní vůni a atmosféru zámku, jeho chodeb, tajemných sklepů i staletých, kamenných zámeckých schodů . Hodně stavebního vybavení tam tehdy bylo původního, dokonce nezazdili ani krby a tak.
Fantastická zahrada, plná cizokrajných stromů řádění bolševika přežila, ale už ne všechno to, co v zámeckém parku i zámku samotném i kapli původně bylo. Nevím ani, zda se tam oni potomci vůbec byli podívat.
Co nezvládl zničit a skurvit bolševik, to spolehlivě zvládla garnitura, co nastoupila po něm.
Takže jediné, co je tam ještě původní a co funguje, jsou oba zvony. Nejspíš jen proto, že během války byly schované, že jejich lanovody ústí na kúru kaple a i obě věže nechávala opravovat ŘK církev.
Jinak by tam už nebyly ani ty zvony, ani zvonice a z půdy by byly luxusní lofty. A sovy i pejři už by neměli kde hnízdit.