elektron a střídavý proud.

Zpráva

#46 Příspěvek od **EKKAR** » 20 bře 2016, 22:04

ZdenekHQ píše:Něco pro pobavení elektro-praktiků v rámci HP, jako jsem třeba já.

Dnes se (nejenom) v popisu vesmíru poměrně často používaný termín "metrický tenzor". Uvedu jeho definici z wiki, a kdo po jejím přečtení bude vědět víc, než předtím, může nám to vysvětlit...

V matematice je metrický tenzor zpravidla tenzorové pole druhého řádu na hladké varietě, které dává do souvislosti souřadnice a vzdálenost. Jinými slovy, zvolíme na tečném bandlu hladké variety tenzorové pole druhého řádu. V daném bodě variety přiřadí toto pole dvěma vektorům z tečného prostoru reálné číslo.

Dosadíme-li dva různé vektory U,V, realizuje tento přepis jejich skalární součin. Dosadíme-li dva stejné vektory V, definujeme tímto přepisem čtverec velikosti vektoru V. Pokud pro každý vektor V a každý bod variety je toto číslo kladné, označujeme metriku jako Riemannovskou. V obecném případě, kdy může čtverec velikosti vektoru vyjít záporný, označujeme metriku jako pseudo-Riemannovskou.

Doslova to říká, že prostor lze rozdělit na dvě oblasti - tu, kterou jde popsat bodama, který mají druhý mocniny svejch vektorovejch údajů souřadnic kladný, neboli na oblast popisovatelnou REÁLNÝMA ČÍSLAMA - a na oblast bodů, který mají DRUHOU MOCNINU ZÁPORNOU = OBLAST KLASICKY IMAGINÁRNÍCH ČÍSEL - anebo my BASTLÍŘI už si nepamatujeme z popisů komplexních zátěží v obvodech střídavýho proudu číslo "i" neboli imaginární jednotku, která má hodnotu ODMOCNINA Z MÍNUS JEDNÉ...????

A že si ten prostor se zápornýma čtvercema vektorů neumíme představit v našem obvyklým 3D? Umí si tady někdo představit jakejkoliv objekt ve 4D? Stačila by taková "čtyřrozměrná krychle" alias teserakt ... https://cs.wikipedia.org/wiki/Teserakt nebo taky https://cs.wikipedia.org/wiki/Čtyřrozmě ... ská_tělesa

ZdenekHQ píše:....
Zatím to mimochodem vypadá, že toto nebyl první VT v rámci existence NAŠEHO vesmíru, matematika to totiž popírá a ta je už dlouho na úrovni překračující lidské chápání - viz třeba představa n-rozměrného prostoru. Což ale nepopírá je existence Stvořitele, ať už to je kdokoliv/cokoliv, protože základní představa, kde se to tady všechno vzalo pořád chybí...

P.S. Opět hodně zjednodušuju, ale tady snad nejsme na matfyz fóru.

P.S.2 https://www.youtube.com/watch?v=e0GMrbnwiSQ

V tom máš naprostou pravdu, dostává se to do oblasti, kde byl (matematicky) doma můj nebožtík tchán - byl RNDr. CSc - a pracoval jako asistent na MatFyz katedře pedagogický fakulty UK - a kde tak zhruba končí moje chápání obecný matematiky vícerozměrnejch vesmírů ... Nevím jak jsou na tom ostatní kolegové, ale dál už to radši rozvádět nebudem, ještě by se nám třeba taky mohlo podařit zjistit, že tady vlastně ani nejsme ...

#47 Příspěvek od **ZdenekHQ** » 20 bře 2016, 22:35

Viz Teresakt: Jako projekce xD do 2D je to poučný.

Z dnešní fyzikální teorie mimochodem vychází, že náš prostor je 27-rozměrný. Není to žádná katastrofa, on se ten prostor "třepí" směrem k mikrosvětu na další a pro nás nevnímatelné rozměry, takže ať si hadrony či bosony dělají, co chtějí.

Ale bohužel vychází i jeden "makrorozměr", kolmý na ty naše "tři+čas", který spojuje mikrosvět a makrosvět. A tady třeba můj mozek končí, nedokážu si představit kolmici na tři kolmé osy.

#48 Příspěvek od **ZdenekHQ** » 20 bře 2016, 22:38

EKKAR píše:... jak jsou na tom ostatní kolegové, ale dál už to radši rozvádět nebudem, ještě by se nám třeba taky mohlo podařit zjistit, že tady vlastně ani nejsme ...

Právě jsi se dostal k jedné z mých dlouholetých teoriíí, že tohle všechno je jen iluze. Kdo ve snu nikdy nezažil, že to, co se mu zdá, je realita ?

#49 Příspěvek od **EKKAR** » 20 bře 2016, 22:41

BINGO .... A přidej k tomu multiplikativní alternativní reality/paralelní vesmíry a máme z toho opravdu megagalimatyáš ...

#50 Příspěvek od **ZdenekHQ** » 20 bře 2016, 22:56

ZdenekHQ píše:...A tady třeba můj mozek končí, nedokážu si představit kolmici na tři kolmé osy.

Právě se mě stalo to, co se mě stává běžně při vývoji, že mě hlavou prolétne nějaká myšlenka, co mě posune vpřed. Takže cituji svoje podvědomí : "Záleží na úhlu pohledu"

Musím se nad tím zamyslet...

#51 Příspěvek od **Cust** » 26 bře 2016, 00:25

ZdenekHQ píše:Stejně tak je to se sílou - žádná polní částice síly se taky nevyskytuje - to už by se dávno mluvilo o "newtontonu" apod...

Tohle jsi myslel jak?

FERYACT · #52 Příspěvek od **FERYACT** » 12 črc 2016, 20:34

Vrátím se na k tematu.Před mnoha lety jsem se v nějaké literatuře, kdy jsem rozum bral, dozvěděl že při proudu 1A se pohybuje elektron závratnou rychlostí cca 1mm za vteřinu.Možná že literatura byla Fauknerova :Moderní fyzika kterou jsem komusi půjčil.

#53 Příspěvek od **ZdenekHQ** » 12 črc 2016, 22:05

Cust píše:
ZdenekHQ píše:Stejně tak je to se sílou - žádná polní částice síly se taky nevyskytuje - to už by se dávno mluvilo o "newtontonu" apod...
Tohle jsi myslel jak?

Ptáš se dobře, myšleno to bylo tak, že "síla" jako taková je jen projevem interakce - t.j. měla by existovat polní částice, která ji zprostředkuje - 3 (4?) interakce jsou známé, u gravitace zatím graviton nebyl prokázán. Přesto gravitace působí silou, což se dá těžko popřít.

Já sám jsem v poslední době trošku v dilematu, co je vlastně pravda, protože na jedné straně se třeba gravitace popisuje jako zakřivení časoprostoru, na druhé straně se fyzikálně gravitace jako síla v běžné realitě používá a nikdo ji nepopírá.

Mám strach, že ne všechno je tak, jak se to diskrétně popisuje, v globálu to nesedí stejně, jako třeba "velký třesk".

radioelectrum

Ještě mne napadla jedna věc, nebude existovat nějaké největší záporné napětí než je možné překonat ? Něco jako absolutní mínus u teploty ? Odebrat lze pouze určitý maximální počet elektronů.

radioelectrum

ZdenekHQ píše: Ptáš se dobře, myšleno to bylo tak, že "síla" jako taková je jen projevem interakce - t.j. měla by existovat polní částice, která ji zprostředkuje - 3 (4?) interakce jsou známé, u gravitace zatím graviton nebyl prokázán. Přesto gravitace působí silou, což se dá těžko popřít.

S tím souhlasím. Je to to co jsem ze začátku říkal. Polopatě: Pokud má fyzika fungovat tak jedno těleso které ovlivňuje druhé ale navzájem se nedotýká tak jej ovlivňuje nějakými částicemi které z něj vycházejí.
Nebo je jiný fyzikální princip jak se mohou dvě tělesa navzájem ovlivňovat aniž by se dotýkali? Leda že by se dotýkali sebe v jiné domenzi než je 3D ale v té naší jsou od sebe vzdálená.
a ještě pohled na tutéž věc z jiného úhlu pohledu. Pokud se světlo odstíní papírem, radiace olovem, tak by mělo být něco co by odstínilo i gravitaci a to je velice silné magnetické pole. Takže gravitaci musí způsobovat opravdu velice malilinké částice vůči velikosti částic elektromagnetického pole. Odvozeno analogicky: jakoukoli hmotu si představuji jako síto s různě velkými otvory kde prolezou různě velké částice.
Nebo jsem něco pochopil špatně ?

danhard · #56 Příspěvek od **danhard** » 13 črc 2016, 12:16

radioelectrum píše:Ještě mne napadla jedna věc, nebude existovat nějaké největší záporné napětí než je možné překonat ? Něco jako absolutní mínus u teploty ? Odebrat lze pouze určitý maximální počet elektronů.

Není náhodou potenciál elektrody s nedostatkem elektronů kladný ?

radioelectrum

danhard píše:Není náhodou potenciál elektrody s nedostatkem elektronů kladný ?

Ono je na tom divné že tok elektrického proudu je opačný než je pohyb elektronů. To mi také nikdo nevysvětlil.

xsc · #58 Příspěvek od **xsc** » 13 črc 2016, 12:45

Na tom není co vysvětlovat. To je jen matematická definice, proud teče od + k -. Žádný pohyb něčeho to nepředstavuje, je to jen k tomu, aby v rovnicích vyšla správná znaménka. Elektron byl objeven až 1897, to už Kirchhoffovy zákony byly staré 50 let.

#59 Příspěvek od **masar** » 13 črc 2016, 13:27

radioelectrum píše:Ono je na tom divné že tok elektrického proudu je opačný než je pohyb elektronů. To mi také nikdo nevysvětlil.

Spíše je divné, že ti to (zatím) nikdo nevysvětlil. Mám dojem, že jsem se to dověděl z učebnice fyziky na ZDŠ.

#60 Příspěvek od **Cust** » 13 črc 2016, 17:37

ono je to v tom, že proud i je definován jako i=dq/dt, kde q je náboj a t je čas