[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

a jak vidíte srovnání B73 s B115 ?

Na B73 samá chvála zásluhou interního zesíku s fyziologickou regulací prej zvukově nejlepší Tesla až na to že mašina této třídy hraje nejspíš přes výkonnější zesil či rádio v audio sestavě
jinak platí moje výhrada že měřáky má trvale v poloze "před páskem"
což není u tříhlavače dvakrát šťastné řešení ale názory vč. fondovaných znalců techniků jsou vzácně nejednotné, pochválit lze 4 přípojky pro repro quasi quadro
citát: magnetofon byl ve své době zkritizován obsáhlým článkem v časopisu Mladý svět, konstrukční chyby mu byly vyčteny v recenzi "Seznamte se" v časopisu Amatérské radio, přesto se jednalo o zdařilý stroj, dodnes splňující požadavky na kvalitní záznam a reprodukci.
Pravdaže, maloobchodní cena 6490 Kčs v roce 1978-1980 nebylo zrovna málo...

Chvála na B73 nepochází z fyziologické regulace průběhu, chválí ji zejména ti, kdo vestavěný koncák, a tedy ani tu fyziologickou regukaci, nepoužívali.
Podle mne zde hrála roli skutečnost, že před B73 nebyl srovnatelný stroj z produkce RVHP k dostání, vlastně šlo o stroj, na kterém se daly pořizovat a reprodukovat záznamy v dosud nebývalé kvalitě, takže část bodů dostal za ten kvalitativní skok.
Slabinou B73 i všech ostatních magneťáků z Tesly do té doby je jednomotorová mechanika a příliš mnoho mechanických kontaktů v cestě signálu. Jednomotorová mechanika zůstala i u pozdějších modelů, ale mechanické kontakty byly nahrazené elektronickým přepínáním, vůči němuž mají někteří hifisté výhrady, ať už je nějaký rozdíl proti mechanickým kontaktům slyšet, nebo ne. Navíc tyto stroje se daly srovnat s B73, už bez kvalitativního skoku, čili tady se už žádné pozitivní zvýhodnění očekávat nedalo.
Objektivně změřeno není mezi B115 a B73 téměř žádný rozdíl, ale přiznám se, že jsem se přistihl v tom, že taky fandím B73 jako prvnímu slušnému a poměrně dostupnému stroji, a to i přesto, nás dva téměř nové kousky vypekly při nahrávání oblastního kola Porty tuším v roce 1981 právě nespolehlivými přepínači. Poťouchlost spočívala v tom, že u záznamů, které se daly opakovat, nikdy nezazlobily...

Co se týče servisu resp. mechanického uspřádání a přístupu je
115 bezkonkurenční.

ještě bychom mohli rozebrat přínos tvrdých hlav řady ANH u B115 a B116
náhradou za ANP aaaale, to je stejně dějepis, B73 měla tuším vypínač motorku
po vzoru uheráka deluxe, to v případě využití samost. zesilovače magnetofonu
pro připojení tuneru nebo gramošasí dneska již opět irelevantní
jednomotorové hi-fi byly i Sony TC-366, 377 a další s přepínačem normal/LH tape ve své době lepší jakostní třída zastoupena i v síti prodejen tuzexů

Kdybych si měl vybrat po stránce vzhledu, tak určitě B73. Pokud by měla převažovat snadná přístupnost dílů a opravitelnost, tak B115. U B115 se mi nelíbí otočné přepínače- kdyby tam dali nějaké ty WK... nebo isostaty, tak by dnešním uživatelům ušetřili spoustu nervů. U B73 je zase elektronika vecpána na jednu obří desku a se zbytkem pospojována kilometry kabelů. K některým částem je špatný přístup. Naopak tranzistorový koncový zesilovač musí, alespoň subjektivně, hrát lépe než MDAčka v B115. To, že jsou indikátory připojeny trvale "před páskem", bych jako nějaký zásadní nedostatek neviděl. Důležité přece je, aby ukazovaly správně při záznamu. Nicméně pořizovat nebudu ani jeden z těchto přístrojů.

to máš s těmi VU budíky B73 sice pravdu ale takovej Emgeton nahrát obě stopy přibližně stejně to bylo někdy dílo a na B113 to šlo pěkně kontrolovat, dotáhnout ne moc sice abychom se nedostali do oblasti zkreslení při přebuzení
někdo tu raz psal že si dobastlil přepínač normal (Basf, Agfa) / LH (Maxell) / Emgeton

Proto taky nepoužívám Emgeton.

No vidíš: a já na Emgetonech DP25LN a LH (a jedné 15 cm cívce TP18LN) mám přes 80% záznamové doby. Zbytek je na BASF LGR35, Agfa PE41 a 46, a 3M Scotch. Jo, a jedna a půl cívky ORWO, ale tím jsem jen dolešťoval čela hlav po přebroušení, to ani nepočítám do hrací doby, stejně jsem si na něj v kině natočil rovnou z filmového snímače jen písničky z Trháku, Balady pro banditu a dalších filmů. Na to, jak ten pásek uměl leštit, překvapil asi o 4 dB vyšší výstupní úrovní při stejném zkreslení, jako Agfa, šumově byl srovnatelný, nastavení předmagnetizace měl rád emgetonské, prostě hodil se pro první záznam, ze kterého jsem pak mohl pořídit sestřih elektronicky (v kině jsem to natáčel i se zvuky před a po, obvykle jsem neměl moc času to hlídat).
Když dnes slyším v televizi ten zprasený až místy nesrozumitelný zvuk mnoha filmů jakýmsi dynamickým omezovačem šumu, chválím tehdejší techniku...

Emgeton DP25LN nebyl vůbec špatný akorát po velmi krátké době cca půl nahrané LP vyžadoval lihový pucírung hlav což někoho mohlo iritovat
ve srovnání s věhlasným Basf DP26LH obstál velmi dobře aj na Sony TC-377
dobový článek VTM jsem již kdysi uváděl ale vložím ještě jednou pro kolegy (a kolegyňky samozřejmě) co to nečetli, někoho možná zaujme jak se u nás hrálo v roce 1975.
Ovšemže, doba pokročila a soňák již dnes není špicnklasse co dříve...

Když dnes slyším v televizi ten zprasený až místy nesrozumitelný zvuk mnoha filmů jakýmsi dynamickým omezovačem šumu, chválím tehdejší techniku...

Kdoví, z jakých kopií tu digitální vyráběli... A kdo u toho třeba seděl. Mnohdy ale byl nepříliš povedený záznam i na filmu. Třeba na 16 mm distribuční kopii filmu Podezření (ČSSR, 1972) je ten zvuk takový divný. Hudba řve, ale dialogy jsou taky takové uhuhňané a tiché, zašuměné to není vůbec. Pomalu abych promítal s rukou stále na kolečku hlasitosti. A jak známo, z ho... bič neupleteš.

Když už jsme tedy takto odbočili od tématu: taky jsem promítal 10 let v kině a taky mám podobnou zkušenost.
Jenomže filmů s takto zpraseným zvukem (myslím kopií) bylo nepatrné procento. V naprosté většině byly v pořádku i v analogové televizi - zvuk byl alespoň naprosto srozumitelný a slušně vyvážený, i když třeba se šumem, který u zejména starých filmů patřil k jejich výrazu, a člověk ho rád odpustil. U dobrého filmu totiž ani ten šum nerušil.
Ale tady zjevně někdo ten šum brutálně odstraňuje. Jako by se zvuk bral z podélné stopy VHSky nebo Bety se zapnutým systémem Dolby B, aniž by byl použitý i při záznamu. Myslím to zahuhňání řeči, které kdosi spáchal až při digitalizaci. Hudba v pořádku a řvoucí, řeč utopená, což vidím v dodatečném řízení úrovně podle špiček, které nejspíš spáchal při digitalizaci týž. Hanba mu.

Vrátím se k tématu: záznam na magnetofonových páskách je důkazem, že to někdo zprasil až během převodu z filmu do digitálu. A je mi jedno, zda to šlo přímo, nebo přes analogovou kopii na pásku (ale nějak si nevzpomínám, že by to za analogového vysílání bylo tak strašné).

Někde na EB byl odkaz na tabulku s parametry jednotlivých magnetofonů Tesla. Nemohu to najít. No co mne v té tabulce zaujalo je fakt že B730 má na 9 lepší parametry než B73. To se to HiFi u cívkových magnetofonů bralo pouze pro 19 rychlost a vyžší ?

Jo, cívkáče neměly podle normy na 4,75cm/s dostatečně velkou šířku pásma, hlavně ne ve vejškách, aby se to dalo označit za Hi-Fi - to přišlo až s kazetovýma mechanikama. A kupodivu to nebylo ani tak páskem, jako hlavama - ty kazetový měly užší mezeru v magnetickým obvodu, takže správně nahrávaly i snímaly vyšší kmitočty ...

O tom se tenkrát psalo několikrát že výrobce v papírech svůj produkt deklasuje (asi záměrně - z opatrnosti) uváděním nižších parametrů než skutečné jsou, tak B113 šlapal na 19.05 cm/s použitím maxellu běžně do 25-26 000 Hz
ale, to je jenom jeden pohled na situaci, co odstup, kolisání a tak podobně
jo japani zrovna naopak !