Kuva! Tolik dřiny. Nedalo mi to a dovlekl jsem do baráku zmíněné původní bedny, Sinclaira z dílny a do SL1210 jsem s třesoucíma se rukama znova nasadil V15 III. - tedy přesně tak, jak to bylo tehdy.
Ošetřil jsem zmíněné desky, resp. jen TheWall a pustil.
Je to úplně to samý, přesně tak jak jsem to popisoval a horší ještě o to, že už vím, čím to je způsobeno, vysloveně na to číhám a tak to slyším ještě líp. A bohužel vnímám ještě hůř.
Pak jsem pre out ze Sinclaira přepojil na pwr in zesíku, na který poslouchám normálně doteď - je to taky pěkně stará, ale skvělá koncepce, je to ideově staré zapojení "Tiger", jen kosmeticky upravený pro dva páry 2N6609/2N3773 RCA a i ostatní osazení je japonské, pro vyšší napětí. Nic vhodnějšího v TO3 a pro vyšší napětí v době výroby nebylo po ruce, ale předek konce je topologicky úplně stejný, dobře a akurátně kompenzovaný a řekl bych, že i SR to má podobný, jako Sinclair, jen logicky symetrický v obou půlvlnách.
Dává to asi tak 150W/8 a taky jako Sinclair, má tenhle můj potvorák v symetrickém zdroji čtyři US průmyslové šroubové kýble jako prase. Přepojil jsem bedny s tím, že o jejich osazení možná zčásti přijdu a pustil stejnou pasáž ze stejné desky při stejném nastavení relativní hlasitosti v té tiché pasáži, kde to bylo se Sinclairem nejhorší.
Barák se při následném ff zatřásl /ony 4 vyskozdvihové 8" už pohnou hodně vzduchem/ - a vida ho, zkreslení nikde, palba ve ff čistá jak lilium, akorát teda chudera V15 při tom hukotu i na 1210 přeskočila o drážku vedle. Nepostavil jsem totiž ty původní bedny na 3cm měkké rohože z jakési lisované pucvoly, na které stály kdysi, bylo to opatření proti vazbě na hloubkách a proti vibracím nábytku. Nebyly uskladněné ve zrovna přívětivém prostředí /bednám to bylo fuk/ a s chutí se do té bavlny či čeho pustily jakési breberky
, tak jsem je už dávno vyhodil.
Přidal jsem teda z původních 1,5g o gram víc a repete.
Už to nepřeskočilo, tatáž pasáž přehraná naprosto bez zkreslení, snést to ty bedny, šlo by to jistě ohulit ještě víc - jak už jsem psal, nechtěl jsem za každou cenu a nutně pokurrvit to původní osazení, ony se ARZ669 už dost blbě shánějí a o ART nemluvě. Bedny to kupodivu přežily - stejně je to úžasné, že do beden se "štítkovým" příkonem 10VA, ve špičce možná 20VA lze při jejich citlivosti okolo 90dB naprat takový výkon a mechanicky se nepoškodí, čekal jsem to horší. Myslím, že tehdy Tesla ty štítkové příkony měničů dost podsekávala, ale možná tím líp.
Výsledek jasný skoro předem - koncák s napájením ±70V /a s těmi kýbly to udrží i dost dlouho/ má prostě velkou rezervu výstupního napětí pro nezkreslený přenos většího dynamického rozsahu, přesně tak, jak jsem psal prve.
Nemá na to vliv ani koncepce toho kterého zesilovače.
Neměla na to vliv ani přenoska, ani zpětnovazební MM předzesilovač Sinclaira se 4xBC184/notabene napájený skoro 40V/, zásadní vliv má pouze malá/velká rezerva výkonu, jak už jsem to ostatně napsal.
Přes dvě hodiny práce, abych si potvrdil, co jsem věděl už dávno
Desek s podobně udělanou dynamikou asi moc nebylo, řekl bych, že právě jen z oblasti artrocku a možná některé skvělé edice Supraphonu, třeba kolekce Má Vlast a pár dalších.
Na tomto místě by se slušelo vyseknout velkou poklonu panu Jiřímu Jandovi, který udělal pro popularizaci a rozvoj československého HiFi hrozně moc. Přitom měl, obrazně řečeno při konstrukci přístrojů k dispozici jen hovna, ze kterých ale dokázal uplést biče, se kterými se dalo v 99% i dobře zapráskat, aniž by to dotyčného osralo. Věřím, že lehčí a jednodušší žánry se i na TW30G, TW40B a podobně osazených bednách daly přehrávat dost slušně.
Původní schéma konce Tiger: