O nabíječkách ze "staré školy" a autech
Moderátor: Moderátoři
- alterego2411
- Příspěvky: 24
- Registrován: 19 pro 2017, 01:00
- Bydliště: Brno
alterego2411
http://www.zajic.cz/nablion/nablion.htm
http://www.zajic.cz/nablion/nablion.htm
Osobně bych jí trvale nepřipojoval. Na konci sezony baterku nabít a nechat bejt. Z jara opět nabít a jezdit.
Nějakym takovym udržovadlem jsem přez zimu 🤐 funkční baterku z auta. Z jara už nechtěla točit motorem.
Nějakym takovym udržovadlem jsem přez zimu 🤐 funkční baterku z auta. Z jara už nechtěla točit motorem.
Naposledy upravil(a) Milan_F dne 25 led 2018, 13:06, celkem upraveno 1 x.
No z nějakýho prskání mě už před několika desetiletími vyléčily pocínovaný licny v čokoládě...To umí hořet tak, že z bakelitový čokolády zbydou jen ty ohořelý mosazný vnitřky a okolo zuhelnatělá drť
Kupodivu mi nikdy nehořely obyčejný páčkový spínače s tím kovovým krčkem. Jako přepínač s paralelně spojenými sekcemi klidně 10A a bez protestů. Ty jediný byly k použití do náročných podmínek - ty s bakelitovým krčkem byly věčně uražený, když to dostalo pecku do páčky.
Pak už jsem dělal vpředu hodně přetažený a zešikmený kryty, aby to pecku do páčky dostat nemohlo.
Na větší proudy jsem používal dvoupólový enderácký přepínače na 25A, který se používaly na ovládání enderáckýho topení v Karosách. Mají sice střední polohu, ale s paralelními sekcemi jsou jak nerozbitný, tak elektricky nesmrtelný. Uvnitř to má na kontaktech asi 5mm pecky ze stříbra.
Nějaký kolébky tenkrát byly, ty bílý z Elektropragy, ale jen asi na 4A/sekci, blbě se sháněly, upevňovaly a vybírat si moc nešlo.
A kolébky na 16A/sekce, jak je máme běžně dneska, tehdy nebyly k ruce ani omylem, natož tak prosvícený.
Kdysi jsem použil na přepnutí mn i páčkový přepínač PAL, asi nějaký blinkrový z traktoru či čeho, s cca 3-4cm dlouhou bílou kónickou páčkou, našroubovanou na ovládací kulatince se závitem M4.
Bylo na něm sice napsaný 10A/24V a taky se střední polohou, ale i když byl nový, tak na něm byl při 10A už dost velký úbytek, tak jsem to použil jen v menších typech do asi 6A. Nevrátilo se kvůli nim nikdy nic. Absolutně nejvíc vždycky trpěla čela ampérmetrů a hned potom lámání CYA drátu u PAL krokodýlů, než jsem přišel na to, jak tomu zabránit.
Kupodivu mi nikdy nehořely obyčejný páčkový spínače s tím kovovým krčkem. Jako přepínač s paralelně spojenými sekcemi klidně 10A a bez protestů. Ty jediný byly k použití do náročných podmínek - ty s bakelitovým krčkem byly věčně uražený, když to dostalo pecku do páčky.
Pak už jsem dělal vpředu hodně přetažený a zešikmený kryty, aby to pecku do páčky dostat nemohlo.
Na větší proudy jsem používal dvoupólový enderácký přepínače na 25A, který se používaly na ovládání enderáckýho topení v Karosách. Mají sice střední polohu, ale s paralelními sekcemi jsou jak nerozbitný, tak elektricky nesmrtelný. Uvnitř to má na kontaktech asi 5mm pecky ze stříbra.
Nějaký kolébky tenkrát byly, ty bílý z Elektropragy, ale jen asi na 4A/sekci, blbě se sháněly, upevňovaly a vybírat si moc nešlo.
A kolébky na 16A/sekce, jak je máme běžně dneska, tehdy nebyly k ruce ani omylem, natož tak prosvícený.
Kdysi jsem použil na přepnutí mn i páčkový přepínač PAL, asi nějaký blinkrový z traktoru či čeho, s cca 3-4cm dlouhou bílou kónickou páčkou, našroubovanou na ovládací kulatince se závitem M4.
Bylo na něm sice napsaný 10A/24V a taky se střední polohou, ale i když byl nový, tak na něm byl při 10A už dost velký úbytek, tak jsem to použil jen v menších typech do asi 6A. Nevrátilo se kvůli nim nikdy nic. Absolutně nejvíc vždycky trpěla čela ampérmetrů a hned potom lámání CYA drátu u PAL krokodýlů, než jsem přišel na to, jak tomu zabránit.
Páčkové přepínače PAL byly podobné jako sovětské typy, používané v autech a různé další technice. Nejsem si jistý, jestli nebyly dokonce záměnné. Když jsem vlezl do vraku stíhačky MIG15, palubní deska provedením silně připomímala buldozer "DT."sinclair píše:Kdysi jsem použil na přepnutí mn i páčkový přepínač PAL, asi nějaký blinkrový z traktoru...
Pojedu ještě do dílny, tak něco vezmu sebou a nafotím, ještě nějaké relikvie zbyly.
Ani nevíte, jak máte dneska snadný cokoliv postavit. Kolébky Arcoelectric jsou podle mě supr a spolehlivý, nehoří. Transformátor, pokud ho člověk zrovna nemá doma /s hotovým bezpečným primárem a na převinutí sekundáru/ si člověk může nechat vyrobit doslova na míru, jakýkoliv a ještě Vám ho v Tronicu i spočítají tak, aby se dalo kalkulovat s jeho vnitřním odporem, nadělají odbočky na primáru...Otočný přepínače na větší proudy, to už je asi horší - ale 12 poloh po 30° a na 10A se dá nechat složit v Obzoru. Nebo se to dá obejít dobrou, účinnou regulací - záleží na předpokládané, nejčastější aplikaci.
Ale furt bude platit, že čím tam toho bude míň a robustního, tím to bude spolehlivější.
Přeci jen je to aparát, s kterým se nezachází zrovna v rukavičkách, často se přenáší a obsluhují to vesměs laici, musí to být blbovzdorný a umět se ubránit. Tavná pojistka není řešení - blb do ní po pátém zkratu, až mu dojdou pojistky, stejně narve kus drátu.
Poznatky z praxe...Jak jsem už psal - můj bratránek, pečlivý restaurátor a sběratel starých Jaw není rozhodně žádný blbec, ale jako elektro-laikovi mu vůbec nepřijde divný a nepatřičný zkoušet funkci nabíječky jinak, než škrtem krokodýlů o sebe.
Prostě to musí být vymyšlený i zkonstruovaný tak, aby se to v mezních stavech umělo ubránit volovi samo. A pak je to i bezpečný. Ne podmíněně, ale v aparátu, co se umí účinně ubránit zkratu, rozhodně nezačne něco hořet či se pálit.
Škoda, že už nejsou k sehnání ruský, stejnosměrný vojenský páčkový jističe typu AZS. To byla bomba, dělali je snad od 2A po stupních 2,5A až do 50A a do 28V DC. Byly i typy s žárovkou v páčce.
Měl jsem jich z vojny kupu, ale všecko už je dávno někde zabudovaný, slouží a zbylo jen pár nešikovných hodnot. Poslední 50A exemplář jsem si před lety dával do 800VA síťového zdroje pro servis autozesilovačů.
Vyfotím.
Ani nevíte, jak máte dneska snadný cokoliv postavit. Kolébky Arcoelectric jsou podle mě supr a spolehlivý, nehoří. Transformátor, pokud ho člověk zrovna nemá doma /s hotovým bezpečným primárem a na převinutí sekundáru/ si člověk může nechat vyrobit doslova na míru, jakýkoliv a ještě Vám ho v Tronicu i spočítají tak, aby se dalo kalkulovat s jeho vnitřním odporem, nadělají odbočky na primáru...Otočný přepínače na větší proudy, to už je asi horší - ale 12 poloh po 30° a na 10A se dá nechat složit v Obzoru. Nebo se to dá obejít dobrou, účinnou regulací - záleží na předpokládané, nejčastější aplikaci.
Ale furt bude platit, že čím tam toho bude míň a robustního, tím to bude spolehlivější.
Přeci jen je to aparát, s kterým se nezachází zrovna v rukavičkách, často se přenáší a obsluhují to vesměs laici, musí to být blbovzdorný a umět se ubránit. Tavná pojistka není řešení - blb do ní po pátém zkratu, až mu dojdou pojistky, stejně narve kus drátu.
Poznatky z praxe...Jak jsem už psal - můj bratránek, pečlivý restaurátor a sběratel starých Jaw není rozhodně žádný blbec, ale jako elektro-laikovi mu vůbec nepřijde divný a nepatřičný zkoušet funkci nabíječky jinak, než škrtem krokodýlů o sebe.
Prostě to musí být vymyšlený i zkonstruovaný tak, aby se to v mezních stavech umělo ubránit volovi samo. A pak je to i bezpečný. Ne podmíněně, ale v aparátu, co se umí účinně ubránit zkratu, rozhodně nezačne něco hořet či se pálit.
Škoda, že už nejsou k sehnání ruský, stejnosměrný vojenský páčkový jističe typu AZS. To byla bomba, dělali je snad od 2A po stupních 2,5A až do 50A a do 28V DC. Byly i typy s žárovkou v páčce.
Měl jsem jich z vojny kupu, ale všecko už je dávno někde zabudovaný, slouží a zbylo jen pár nešikovných hodnot. Poslední 50A exemplář jsem si před lety dával do 800VA síťového zdroje pro servis autozesilovačů.
Vyfotím.
Nevíte o schématu k téhle armádní obludě ?
- Přílohy
-
- Trafo_1.jpg
- (46.82 KiB) Staženo 98 x
Naposledy upravil(a) pepik9 dne 02 úno 2018, 17:18, celkem upraveno 1 x.
To je nepochybně Made in USSR a schéma bude velmi těžké sehnat.
Neboť jak už jsem psal jinde, Rusové paranoidně tajili úplně všecko, i údaje součástek z běžných spotřebních věcí, takže u armádní záležitosti, pokud se něco ilegálně nedochovalo ještě z ČSLA v nějakém armyparku, to bude hodně těžký.
Krom toho - Rusové, to je úplně jiná konstrukční škola, než cokoliv v ČSSR...
Mně trvalo přes tři roky, než jsem z několika podobných zdrojů dal dohromady jakžtakž dokumentaci k zařízení TT-300 a to je vlastně tuzemský přístroj, i když vyráběný pouze pro armádní účely v Tesle Vráble. Kdyby to bylo čistě ruský, tak nemám šanci.
Úplnou náhodou se třeba zachovala kompletní dokumentace stanice R-130, jejího napájecího měniče, vyráběného Mesitem Uh. Hradiště a automatického anténního dílu, společného i pro R112.
Úplné schéma stanice i ant. dílu se shodou náhod našlo ve složce, kde mělo původně být jen schéma, popis kontroly a nastavení měniče.
Někdo v ČSLA to tehdy z pohodlnosti sesypal do jedné složky...
Z vojny si pamatuju, že přijít na něco takového nějaký velitel dílny, co to moc žere, tak za to hrozilo vyšetřování kontrášema a možná vojenský kriminál.
Originály dokumentací ruských stanic i utajovačů byly ve dvou exemplářích jen v sejfu a vytahovaly se na konkrétní použití proti podpisu. Bohužel/bohudík tehdy neexistovaly kopírky, nebo alespoň ne volně přístupné a už vůbec ne na větší formáty. Neboť kdyby existovaly, tak už jen z čirého zájmu bych nechal okopírovat, co by se dalo a nakonec by mě do toho Sabinova dostali
Neboť jak už jsem psal jinde, Rusové paranoidně tajili úplně všecko, i údaje součástek z běžných spotřebních věcí, takže u armádní záležitosti, pokud se něco ilegálně nedochovalo ještě z ČSLA v nějakém armyparku, to bude hodně těžký.
Krom toho - Rusové, to je úplně jiná konstrukční škola, než cokoliv v ČSSR...
Mně trvalo přes tři roky, než jsem z několika podobných zdrojů dal dohromady jakžtakž dokumentaci k zařízení TT-300 a to je vlastně tuzemský přístroj, i když vyráběný pouze pro armádní účely v Tesle Vráble. Kdyby to bylo čistě ruský, tak nemám šanci.
Úplnou náhodou se třeba zachovala kompletní dokumentace stanice R-130, jejího napájecího měniče, vyráběného Mesitem Uh. Hradiště a automatického anténního dílu, společného i pro R112.
Úplné schéma stanice i ant. dílu se shodou náhod našlo ve složce, kde mělo původně být jen schéma, popis kontroly a nastavení měniče.
Někdo v ČSLA to tehdy z pohodlnosti sesypal do jedné složky...
Z vojny si pamatuju, že přijít na něco takového nějaký velitel dílny, co to moc žere, tak za to hrozilo vyšetřování kontrášema a možná vojenský kriminál.
Originály dokumentací ruských stanic i utajovačů byly ve dvou exemplářích jen v sejfu a vytahovaly se na konkrétní použití proti podpisu. Bohužel/bohudík tehdy neexistovaly kopírky, nebo alespoň ne volně přístupné a už vůbec ne na větší formáty. Neboť kdyby existovaly, tak už jen z čirého zájmu bych nechal okopírovat, co by se dalo a nakonec by mě do toho Sabinova dostali
- serviceman
- Příspěvky: 4005
- Registrován: 09 črc 2013, 02:00
Leošu, budu ti oponovat - i když jen týhle větě. Kdyby to bylo "Sdělano v SSSR", bude ten panel popsanej vyraženýma azbukvicema a český popisky by byly maximálně dokreslený barvou nebo nalepený na pásku z DYMO-kleští. Panel je ale popsanej přímo "vyštancnovanejma" slovama v latince - takže původ bude v nějaký československý armádní produkci, ne někde za Uralem... Ten zbytek textu o paranoidním utajování všeho co se týkalo spojovací nebo detekční techniky (radary) nezbejvá než 100% potvrdit - na vlastní kůži jsem zažil situaci, kdy na pracovišti, kde doslova léta stály bez jakýhokoliv dodatečnýho zabezpečení nebo zámku tzv. "zipovky" = ruský kovový skříňky s jednoduchým otočným uzávěrem, plný ruskojazyčný dokumentace k aparatuře, se doslova z hodiny na hodinu na ty skříňky přidělávaly petlice z 5mm silný ocelový pásoviny - potom co velení s hrůzou staženýma prdelema zjistilo, že v nich je už od momentu spuštění stanoviště umístěná kompletní výrobní a konstrukční dokumentace "k mašině", označená razítkama "Sověršenno sekretno" neboli ruským ekvivalentem "Přísně tajné". Jenom jim to nikdo neoznámil a oni si mysleli, že to jsou jen seznamy náhradních dílů a podobný věci - o tom, že tam jsou veškerý parametry, schémata, nastavovací postupy - prostě VŠECKO - neměli ani ánung ...sinclair píše:To je nepochybně Made in USSR a schéma bude velmi těžké sehnat.
...
Na obranu soudruhů důstojníků tehdejší ČSLA nutno dodat, že oni i přes inženýrský tituly z vysoký vojenský školy a přes trvalou navázanost tehdejší armády na ruský zdroje uměli rusky sotva pozdravit a těm výkresům a dalším azbukvičným popisům rozuměli v drtivý většině hůř, než koza náklaďáku ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
A kutilmile - nelituju tě !!!