[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Rusové mají ta otčestva napsaná v pasu. Ale! Do latinky mají (v tom pasu) přepsané jen křestní jméno a příjmení, nikoli otčestvo. Když u nás Rus dostane přechodný/trvalý pobyt, nebo občanství, tak v dokladech vydávaných u nás to otčestvo nemá. Netuším, jak moc to v Rusku používají.
Zajímavé také je, že třeba Ukrajinci nebo Bělorusové ta otčestva v pasech nemají. Možná to mají v národních dokladech totožnosti, nevím, to jsem v prackách nikdy neměl.
A druhé křestní jméno - výše popsaná praxe je katolická. Jsem rovněž pokřtěn, ovšem nikoli katolíky, nýbrž pravoslavnými a druhé křestní jméno nemám. Zajímavé je to u mnichů, ti přijímají jiné jméno. Příkladem budiž svatý Cyril, kteréžto jméno je jeho mnišské; dříve se jmenoval Konstantin. Tehdy ale asi neměli občanky, tak to neřešili. Myslím, že mnišská jména se do dokladů/matriky nepíší.
Taky netuším, jak to mají se jmény třeba protestanti.

Nevím jak protestanti, ale u husitů (což je tak napůl) druhé jméno při křtu dávají taky.

termit256 píše:V nejakem dokumentarnim filmu zminovali, ze duvod toho proc negri v americe pouzivaji mnohem casteji tri jmena nez belosi je ten, ze v dobe otrokarstvi mohli mit jen jedno jmeno a po jeho zruseni se tak snazi kompenzovat sve mindraky nebo co.

Zrovna s jedným "negrom" spolupracujem - má tých mien a priezvisk viac - a sme to práve minule preberali - u nich im zapísali kľudne mien viac prípadne k tomu aj prezývku, kolonialisti mali však názor iný - a ak sa presťahovali do "civilizácie", kde bol ten názor zasa iný, napríkad ich meno sa im nepáčilo a museli prijať iné, mali toho viac než dosť. Samozrejme, dôvod mohol byť rôzny..

U tohto "negra" nepozorujem žiadny komplex, dáva mi hodiny výuky podstatne kvalitnejšie ako "tu civilizovaní", ktorých možno kedysi učil, a za podstatne prístupnejší peniaz -je úplne v pohode a mám sa od neho v danom obore ešte čo učiť..

Jedna moje vzdálená známá se provdala, převzala jméno manžela ale doplnila svým dívčím jménem./přestože není VIP/

Mou přezdívku mi dali spolužáci na střední škole v letech 1993-1994.
Byla to od začátku čirá ironie, protože jsem celý život klidný až zamlklý.
Takže žádná divočina okolo mne.
Bohužel spolužáci asi nedokázali strávit, že ve svém středu mají takového "suchara",
a tak si mne tímto způsobem "upravili".
No a jak vidno, přezdívka se mi zalíbila tak, že ji dodnes používám.

Trošku to sklouzlo jinam, ale mám dceru, narozena 1996. Šel jsem tehdy na matriku a říkám, že se bude jmenovat Anna Marie. Soudružky na úřadě ve Dvoře Králové n.L. s tím měly hroznej problém, ale já že to chci a šmitec.
Po týdnu jsem si přišel pro rodný list. Dcera má ve všech dokladech jméno Anna Marie. Už 22let. Je to moje milá Anička a když mě nakakaá, tak je to Mařka

Je možný, že Rusové mají ta otčestva z ryze praktických důvodů - aby se při dvaceti Semjonovech v jednom městě aspoň trochu vědělo, kdo je kdo a z kterého vrhu pochází.
Podobně jako u nás tady - je tu asi tak 12 rodů Semelů, ale každá "hlava" takového rodinného klanu měla nějakou přezdívku - prostě aby se hned vědělo, o kterého Frantu Semelu z celkových čtyř Frantů Semelů jde.
Tak tu máme Semelovy "semeláky", protože v té rodině byly asi 4 generace zdatných pytláků, Semelovy "zbranky" podle ulice Branka, Semelovy "zámečníky", kde taky několik generací sloužilo místně příslušnému rodu hrabat Serenyiů na místním zámku apod. Malaníkovi jsou tady sice jen čtvero, ale i nás mají místní rodáci rozlišené. Konkrétně my jsme byli "kováříci" podle šesti generací kovářů v rodině, konče mým otcem.

Myslím ale, že se to nepoužívá jen tady na východní Moravě, ale i jinde, kde se v obci vyskytuje víc rodin stejného příjmení a jejich příslušníků se stejným křestním jménem. Češi-Moraváci jsou v tomhle velice kreativní.
Rusové to mají tak nějak jednoznačnější.

K případným více jménům v křestním listu - u nás to není příliš obvyklé, protože hlavně dříve se používala běžná jména. V zachovalých křestních listech naší rodiny v rozmezí asi 100 let nikdo dvě jména nemá.

Při křtu je možné dát více jmen podle přání křtěnce, nebo v případě dítěte jeho rodičů či opatrovníků. Jedná se pouze o tradici, rozšířenou převážně v katolické církvi. Při křtech dětí se často druhé jméno dává v případě, kdy první nemá zřetelnou souvislost s křesťanskou vírou. V katolické církvi se typicky jedná o případy, kdy první jméno nenesl žádný světec. Ovšem není to podmínkou pro udělení křtu, ale pouze doporučení.