Celofán je hodně nahovno, natahuje vlhkost snad ještě víc, než papír.
Poslední aplikace celofánu, jsou dnes myslím krabičky cigaret a nějaký krabičky s čajem, tuším. A je to tuším proto, aby zabalený artikl lehce "dýchal" prostřednictvím té vlhkosti, kterou celofán propouští oběma směry.
Jako izolant je celofán lautr k hovnu. Ale jsou dnes materiály, které celofán vzhledem velmi připomínají - co je co, se dá poznat snadno, pár kapkami vody. Pravý celofán okamžitě začne vlnit, bobtnat a po chvíli je z něj skoro želatina, zcela bez mech. pevnosti.
Někdo si ještě může z počátku 80.let, pamatovat "celofánovou iontovou membránu", když se ve skleněných vaničkách elektrolyticky vyráběla "živá" a "mrtvá" voda.
Kdo tyhle pokusy pamatuje, tak je skutečný pamětník
Případně: "Broušení" žiletek energií, zkoncentrovanou pod lepenkovou pyramidou, japonské magnetické náramky za 1.000,-Kčs, kusy feritových magnetů na plastových palivových hadičkách ke karburátorům aut, magnetické návleky na zapalovací kabely..bylo toho hodně
![Very Happy :D](./images/smilies/icon_biggrin.gif)
......
Jene, některé menší ruské díly /potenciometry, cívky, přepínače atd./ byly balené do čehosi světlehnědého, co nebylo mastné, bylo to docela tenké a přitom pevné. Silně to připomínalo papír z klasického /ne MP/ bloku.
......
Jako vrstvové izolace do menších tráfek, včetně výstupních do 20W a 380V - a vždycky úspěšně! - jsem užíval právě papír z pečlivě rozvinutých, širokých papírových bloků Always.
Z těch největších, 500V, 600V, 1.000V a větších kapacit - 0,5uF a 1uF. Daly se dobře použít i krabicové bloky 2uF/600V-1.000V, ty starší s pertinaxovým víčkem a očky.
Když se po nahřátí na vařiči a vyklopení z krabičky, pečlivě oloupaly a očistily od oranžové zalévací hmoty. Ta tam sloužila jenom jako fixace celého svitku v krabici, sám papír byl suchý.
Papír z kondů byl velmi tenký. Táta půjčeným u-metrem naměřil snad 0,025 a silnější 0,05. Přitom byl i ten tenčí dost pevný - nechalo se při příslušné dávce trpělivosti, krásně nastříhat 2-3mm třepení okrajů, aby to při vinutí do kostry, hezky sedlo k čelům.
Jedno takové výstupní trafo pro 2xEL12sp., můj tehdejší, tehdy až brutálně silný 40W zesilovač, jsem odvážně vinul snad 3-4 měsíce. Mělo podle rad zkušenějších snad 7 či 8 sekcí, nebylo vůbec impregnované /nebylo ani kde/ a nepoškodilo se, ani když se prudce rozkmital - to když jsem nechtíc otočil vazbu ze sekundáru.
Dodnes trafo někde mám - schoval jsem si ho právě proto, kolik práce to dalo a jak dobře to hrálo
![Very Happy :D](./images/smilies/icon_biggrin.gif)