A kdo by držel ty elektrony napěchovaný u sebe ?Habesan píše:Tady by v krajním případě mohlo jít o těleso, které by celé bylo složeno ze samých elektronů napěchovaných těsně k sobě
Přestože jsou otázky od radiocentrum poněkud naivistické, tak na ně nikdo neumí racionálně odpovědět ?
Upozornil jsem jen na to, že pokud nabiju elektrodu nějakým konečným nábojem (který by mohl být nějak omezen), tak napětí není ten pravý ukazatel k určení tohoto limitu.
Napětí je relativní rozdíl potenciálů, musím tedy vždy uvažovat napětí mezi dvěma body.
Je tedy zapotřebí udělat nějaký reálný model a na něm demonstrovat vlastnosti, abyste byli v obrazu s chováním experimentu.
Při té příležitosti byste si mohli zopakovat vedení elektřiny v kovech, ionizaci plynů a chování volných elektronů ve vacuu.
Navrhuji deskový kondenzátor s plochou kruhových desek 100qmm (1x1cm) a vzdáleností desek 1mm.
U toho ze skušenosti vím, že ho na vzduchu 100kV bezpečně prorazím a to i když tam dám nevodivé dielektrikum a ve vacuu z toho bude už rengenka, kupodivu s energií záření 100 keV
Ujme se někdo tohoto složitého výpočtu a určí kapacitu, aby jsme mohli spočítat potřebný náboj na jeho deskách ?
ps. udělal jsem z hlavy jednoduchý výpočet a vychází mi napětí na takovém kondu, kdy je na jeden atom povrchu z Cu navázaný jeden elektron cca 100 MV, tedy asi o 3 řády větší, než nastanou jevy, které to dostatečně zastíní tím, že odvedou náboj jinam.
