Posouváním se mění indukčnost, ale při vysokém mí celkem nepodstatně.
Spíš by mě zajímaly ty pólové nástavce na konci
Vinutí feritové anteny
Moderátor: Moderátoři
Myslím, že pokud feritka s nástavci bude ve tvaru písmene H, pak pro velikost nakmitaného napětí na cívce zase bude rozhodující jen celková plocha feritky, kolmá na vnější pole B. Takže se plocha feritky zvětší jen o tu "návětrnou" plochu nástavce.
Dokonce si myslím, že kdyby ta feritka byla ve tvaru činky (tedy prostřední část s daleko menším průřezem), bude rozhodující jen ta plocha čela činky. Sice pak uprostřed bude větší B, ale při těchto polích přesycení nehrozí.
Dokonce si myslím, že kdyby ta feritka byla ve tvaru činky (tedy prostřední část s daleko menším průřezem), bude rozhodující jen ta plocha čela činky. Sice pak uprostřed bude větší B, ale při těchto polích přesycení nehrozí.
no a co ty duté feritové sudy?breta1 píše: Dokonce si myslím, že kdyby ta feritka byla ve tvaru činky (tedy prostřední část s daleko menším průřezem), bude rozhodující jen ta plocha čela činky. Sice pak uprostřed bude větší B, ale při těchto polích přesycení nehrozí.
http://www.zen22142.zen.co.uk/Media/fsi.htm
Není to s těmi plochami tak zcela jednoduché.
A najít vhodnou konfiguraci pro nejvyšší citlivost je vhodné téma na zkoušení.
Výhoda feritky je, že nemusíš signál nikam tahat a přizpůsobovat, jdeš přímo do vstupu zesilovače a vinutí můžeš přizpůsobit naladění i optimálnímu šumovému přizpůsobení.
Feritové sudy ? strašné kvantum materiálu.
Ale tady má smysl jen přesně měřit dosažitelný výstupní výkon při nějakém definovaném zdroji vzdáleného elmag. pole a podle toho posoudit, nakolik jsou ty úvahy zcestné a jaký je možný přínos.
A najít vhodnou konfiguraci pro nejvyšší citlivost je vhodné téma na zkoušení.
Výhoda feritky je, že nemusíš signál nikam tahat a přizpůsobovat, jdeš přímo do vstupu zesilovače a vinutí můžeš přizpůsobit naladění i optimálnímu šumovému přizpůsobení.
Feritové sudy ? strašné kvantum materiálu.
Ale tady má smysl jen přesně měřit dosažitelný výstupní výkon při nějakém definovaném zdroji vzdáleného elmag. pole a podle toho posoudit, nakolik jsou ty úvahy zcestné a jaký je možný přínos.
Pólové nástavce na feritce mi vrtaly hlavou, když jsem měl náramkové hodinky Casio řízené z Frankfurtu, a spolehlivě se každé ráno synchronizovaly. Nešlo mi to do hlavy, jak to s takovou miniaturní anténkou dokažou, když stolní přístroje mívaly problém. Žeby ty nástavce? Tak jsem je teď vypitval a výsledek - ani pólové nástavce, ani ferit.
Jádro je složené z křehkých lístků, nejspíš nějaký permalloy s vysokým µ. V blízkosti jádra se jinak homogenní pole deformuje do tvaru přesýpacích hodin. Šlo by to nasimulovat, ale Vizimag mi přestal fungovat a na jiný už nemám náladu. Ale pro někoho to může být hračka.
Jádro je složené z křehkých lístků, nejspíš nějaký permalloy s vysokým µ. V blízkosti jádra se jinak homogenní pole deformuje do tvaru přesýpacích hodin. Šlo by to nasimulovat, ale Vizimag mi přestal fungovat a na jiný už nemám náladu. Ale pro někoho to může být hračka.
- Přílohy
-
-
A Ty jsi kvůli tomu rozflákal hodinky
Permalloy je tam protože má při vysokém mí velmi malou korecitivní sílu.
Tu magnetickou deformaci jádrem vidí pole z každého bodu, takže nevadí, že příčný průřez jádra je na konci minimální, deformace pole to vidí jako magnetickou plochu z nějakého úhlu.
ps. jestli je to křehké, tak to bude spíš nějaká amorfní slitina.
Permalloy je tam protože má při vysokém mí velmi malou korecitivní sílu.
Tu magnetickou deformaci jádrem vidí pole z každého bodu, takže nevadí, že příčný průřez jádra je na konci minimální, deformace pole to vidí jako magnetickou plochu z nějakého úhlu.
ps. jestli je to křehké, tak to bude spíš nějaká amorfní slitina.
-
Artaban001
- Příspěvky: 9457
- Registrován: 01 dub 2004, 02:00
- Bydliště: Pendrov
Moc tyhle materiály neznám, ale třeba Metglas.
https://metglas.com/wp-content/uploads/ ... lletin.pdf
https://metglas.com/wp-content/uploads/ ... lletin.pdf
https://metglas.com/wp-content/uploads/ ... v_2015.pdf
https://metglas.com/wp-content/uploads/ ... lletin.pdf
https://metglas.com/wp-content/uploads/ ... lletin.pdf
https://metglas.com/wp-content/uploads/ ... v_2015.pdf
Původně to měly být poslední hodinky mého života - samé se nastavovaly, nabíjely, nadosmrti žádná starost. Ale měly kurvítko, sekundární článek, který po 3 letech musel měnit autorizovaný servis. Když byla na řadě třetí výměna, zanevřel jsem na ně a vyřadil z provozu. Nakonec ještě jednou posloužily.danhard píše:A Ty jsi kvůli tomu rozflákal hodinky
Těch plíšků bylo 18 na výšku 0,4 mm, takže tlouštka 22 µm. Elektricky vodivé jsou velmi dobře, magneticky zřejmě též. Takové použití v otevřeném magnetickém obvodu bych ale nečekal.
takový definovaný postup si vyvinul pjeníček http://mujweb.cz/pjenicek/radio/navodyj ... ferit.htmldanhard píše:tady má smysl jen přesně měřit dosažitelný výstupní výkon při nějakém definovaném zdroji vzdáleného elmag. pole
Při pročítání tohoto vlákna jsem se rozhodl podělit se s vámi o své zkušenosti se stavbou velkých feritových antén
Zkusil jsem postavit dvě verze "velké" feritové antény, konkrétně krátkou / tlustou a dlouhou / tenkou.
Ta první - krátká / tlustá je stavěná podle návodů, které se v poslední době hojně vyskytují na internetu - tzv. FSL (Ferrite Sleeve Loop) - "rukávové" feritové antény, které jsou složené z několika (často i desítek) feritových tyček uspořádaných do tvaru trubky nebo rukávu, jak to kdo chce nazývat.
Impulsem pro stavbu zejména byly články od Grahama Maynarda a pak hlavně Garyho DeBocka, který je považován za jakéhosi "Guru" těchto masivních feritových antén -
viz např. https://dxer.ca/articles/92-gary-debock
Tyto antény se obvykle nijak galvanicky nepřipojují k příjímači, využívá se pouze induktivní vazba s vnitřní anténou přijímače.
Přijímač se naladí na nějakou slabou stanici na hranici slyšitelnosti a přiblíží se k té velké feritce tak, aby osy antén byly rovnoběžné (viz obr. 1). Pak se ladicím kondenzátorem velká feritka naladí na stejný kmitočet jako přijímač, což se projeví akusticky zvýšením hlasitosti (a většinou také kvality a srozumitelnosti) přijímané stanice. Funguje to i na volném kmitočtu, kde se po naladění zvýší šum z přijímače. Ladění je velmi ostré, pokud se použije ladicí kondenzátor bez převodu, tak je naladění hodně obtížné, ne-li nemožné. Pokud má přijímač S-metr, je samozřejmě nejlepší ladit na největší výchylku.
Podobný postup byl již mnohokrát v minulosti popsán při použití velké rámové antény, kdy se přijímač vkládá přímo do rámu, nebo se k němu přibližuje z vnějšku (při zachování stejné osové orientace rámu i antény přijímače, samozřejmě).
Nejdřív jsem zkusil provizorně svázat sedm tyček Pramet (průměr 10 mm, délka 160 mm), omotat je papírovou malířskou páskou a na ní pak namotat +- 60 závitů měděného drátu 0,3 mm s PVC izolací. Pak jsem to spojil se starším vzduchovým ladicím triálem 3 x 450 pF.
Při dodržení výše zmíněného postupu ladění a vazby s přijímačem jsem otestoval "výkon" antény. Výsledek mne, abych se přiznal, moc nenadchnul - zvýšení úrovně přijímané stanice se nijak zvlášť neprojevilo.
Pokračoval jsem tedy na vyšší úroveň - opatřil jsem si šedivou plastovu trubku co se používá na instalaci odpadů, průměr si už přesně napamatuji - bude to něco mezi 10 a 13 cm, systém "co dům dal" (opraveno - je to 7,5 cm, délka 20 cm).
Na vnitřní stěnu jsem nalepil oboustrannou lepicí pásku a postupně dovnitř vložil 19 tyček Pramet (opět průměr 10 mm, délka 160 mm).
Proč 19 ? - protože se tam akorát vešly, přesný počet jsem dopředu naplánovaný neměl (obr.2). Dovnitř jsem pak vložil obyčejný tenký polyetylénový sáček od svačiny a dutinu pak vyplnil montážní pěnou.
Po vytvrzení pěny a začištění přebytků jsem trubku z obou stran zalepil plastovými krycími víčky. Další posup byl stejný jako u té předchozí provizoní antény se sedmi tyčkami - vinutí, kondenzátor a pod.
Výkon této antény mě nadchnul - to bylo oproti té předchozí "nebe a dudy". Vliv této antény na sílu přijímaného signálu se velmi blížil tomu, co jsem viděl (a slyšel) na Garyho videích na Youtubu. Od té doby tuto anténu používám prakticky denně.
Pro výrobu druhé varianty - tj. dlouhé / tenké antény už jsem neměl dost feritových tyček, tak jsem přemýšlel, jak a z čeho plánované dlouhé jádro druhé varianty feritové antény vyrobit.
Na internetu se v diskuzích objevují nápady jako složit to z feritových hrníčků (tuto variantu si myslím už postavil jeden český radioamatér, který ji používá na VLF příjem), nebo feritových toroidů, stažených nekovovým šroubem opatrně do válce aby nepraskly.
Ani jedna z těchto variant pro mne nepřicházela v úvahu, jelikož jsem neměl k dispozici zdroj (levných) hrníčků nebo toroidů. Měl jsem ale doma krabici asi 30 tzv. "nacvakávacích" půlených odrušovacích feritů. Věděl jsem, že tato jádra se nehodí pro nějaké vyšší kmitočty nad odhadem 200-300 kHz, protože mají vysokou permeabilitu, ale měl jsem jich dost a navíc zadarmo, tak proč je nepoužít.
Delší jsem dobu testoval nejlepší způsob pokládání jednotlivých segmentů jádra, k tomu se mi nejvíce osvedčil kus elektrikářské instalační lišty 30 x 25 mm, do které použitá odrušovací jádra perfektně pasovala - ani volně, ani příliš těsně. Šlo s nimi pohodlně pohybovat, aniž by z lišty vypadla.
Zkoušel jsem zarovnání jednoduše "čelo na čelo" a pak s asi 20-procentním přesahem (viz obr. 3), ale při pozdějším testování příjmu s již navinutou cívkou a připojeným ladicím kondenzátorem jsem mezi variantami bez přesahu a s přesahem nepozoroval žádný (slyšitelný) rozdíl.
Pro mechanickou podporu feritových segmentů antény jsem se při finální stavbě rozhodl použít plnou laminátovou tyč průměru asi 10 mm, která se používá v zemědělství pro stavbu elektrických ohradníků. Tato tyč je poměrně lehká a v délce, kterou jem potřeboval pro stavbu antény, se prakticky neprohýbá (při předpokládané zátěži). Menší problém byl v tom, že vnitřní otvor použitých feritových segmentů je asi o 2,5 mm větší než průměr nosné laminátové tyče, tak jsem přemýšlel, jak přebytečný prostor vyplnit a použil jsem tenký zelený nylonový provázek, kterým jem tyč omotal (obr.4). Potom jsem omotaný provázek natřel hustým Chemoprénem, položil na spodní půlku feritových segmentů (obr.5) a pak na to postupně přiložil horní půlku segmentů. Po zaschnutí lepidla (trvalo to přes čtyři dny !) jsem celou anténu obalil jednou vrstvou tenké (asi 0,3 mm) laminátové fólie (obr.6), přilepené oboustrannou lepicí páskou. Celá anténa měla délku 48 cm. Na to pak přišla obvyklá cívka, připojil jsem ladicí kondenzátor a začal testovat.
Tato anténa (obr.7) byla také výkonná, ale dávala trochu slabší signál než ta první "tlustá" anténa, byla však více směrová. Při testování se ukázalo, že asi tak nad 500-600 kHz hodně klesá účinnost (pravděpodobně kvůli použitému feritu), takže jsem se rozhodl tuto anténu používat zejména pro dlouhé a velmi dlouhé vlny (ideální bude na lov NDB majáků, pásmo 136 kHz a příjem třeba vysílače SAQ Grimetonu na 17,2 kHz).
Také ji asi předělám na aktivní verzi se symetrickým vinutím z kvalitní vf licny a J-FET předzesilovačem.
Zkusil jsem postavit dvě verze "velké" feritové antény, konkrétně krátkou / tlustou a dlouhou / tenkou.
Ta první - krátká / tlustá je stavěná podle návodů, které se v poslední době hojně vyskytují na internetu - tzv. FSL (Ferrite Sleeve Loop) - "rukávové" feritové antény, které jsou složené z několika (často i desítek) feritových tyček uspořádaných do tvaru trubky nebo rukávu, jak to kdo chce nazývat.
Impulsem pro stavbu zejména byly články od Grahama Maynarda a pak hlavně Garyho DeBocka, který je považován za jakéhosi "Guru" těchto masivních feritových antén -
viz např. https://dxer.ca/articles/92-gary-debock
Tyto antény se obvykle nijak galvanicky nepřipojují k příjímači, využívá se pouze induktivní vazba s vnitřní anténou přijímače.
Přijímač se naladí na nějakou slabou stanici na hranici slyšitelnosti a přiblíží se k té velké feritce tak, aby osy antén byly rovnoběžné (viz obr. 1). Pak se ladicím kondenzátorem velká feritka naladí na stejný kmitočet jako přijímač, což se projeví akusticky zvýšením hlasitosti (a většinou také kvality a srozumitelnosti) přijímané stanice. Funguje to i na volném kmitočtu, kde se po naladění zvýší šum z přijímače. Ladění je velmi ostré, pokud se použije ladicí kondenzátor bez převodu, tak je naladění hodně obtížné, ne-li nemožné. Pokud má přijímač S-metr, je samozřejmě nejlepší ladit na největší výchylku.
Podobný postup byl již mnohokrát v minulosti popsán při použití velké rámové antény, kdy se přijímač vkládá přímo do rámu, nebo se k němu přibližuje z vnějšku (při zachování stejné osové orientace rámu i antény přijímače, samozřejmě).
Nejdřív jsem zkusil provizorně svázat sedm tyček Pramet (průměr 10 mm, délka 160 mm), omotat je papírovou malířskou páskou a na ní pak namotat +- 60 závitů měděného drátu 0,3 mm s PVC izolací. Pak jsem to spojil se starším vzduchovým ladicím triálem 3 x 450 pF.
Při dodržení výše zmíněného postupu ladění a vazby s přijímačem jsem otestoval "výkon" antény. Výsledek mne, abych se přiznal, moc nenadchnul - zvýšení úrovně přijímané stanice se nijak zvlášť neprojevilo.
Pokračoval jsem tedy na vyšší úroveň - opatřil jsem si šedivou plastovu trubku co se používá na instalaci odpadů, průměr si už přesně napamatuji - bude to něco mezi 10 a 13 cm, systém "co dům dal" (opraveno - je to 7,5 cm, délka 20 cm).
Na vnitřní stěnu jsem nalepil oboustrannou lepicí pásku a postupně dovnitř vložil 19 tyček Pramet (opět průměr 10 mm, délka 160 mm).
Proč 19 ? - protože se tam akorát vešly, přesný počet jsem dopředu naplánovaný neměl (obr.2). Dovnitř jsem pak vložil obyčejný tenký polyetylénový sáček od svačiny a dutinu pak vyplnil montážní pěnou.
Po vytvrzení pěny a začištění přebytků jsem trubku z obou stran zalepil plastovými krycími víčky. Další posup byl stejný jako u té předchozí provizoní antény se sedmi tyčkami - vinutí, kondenzátor a pod.
Výkon této antény mě nadchnul - to bylo oproti té předchozí "nebe a dudy". Vliv této antény na sílu přijímaného signálu se velmi blížil tomu, co jsem viděl (a slyšel) na Garyho videích na Youtubu. Od té doby tuto anténu používám prakticky denně.
Pro výrobu druhé varianty - tj. dlouhé / tenké antény už jsem neměl dost feritových tyček, tak jsem přemýšlel, jak a z čeho plánované dlouhé jádro druhé varianty feritové antény vyrobit.
Na internetu se v diskuzích objevují nápady jako složit to z feritových hrníčků (tuto variantu si myslím už postavil jeden český radioamatér, který ji používá na VLF příjem), nebo feritových toroidů, stažených nekovovým šroubem opatrně do válce aby nepraskly.
Ani jedna z těchto variant pro mne nepřicházela v úvahu, jelikož jsem neměl k dispozici zdroj (levných) hrníčků nebo toroidů. Měl jsem ale doma krabici asi 30 tzv. "nacvakávacích" půlených odrušovacích feritů. Věděl jsem, že tato jádra se nehodí pro nějaké vyšší kmitočty nad odhadem 200-300 kHz, protože mají vysokou permeabilitu, ale měl jsem jich dost a navíc zadarmo, tak proč je nepoužít.
Delší jsem dobu testoval nejlepší způsob pokládání jednotlivých segmentů jádra, k tomu se mi nejvíce osvedčil kus elektrikářské instalační lišty 30 x 25 mm, do které použitá odrušovací jádra perfektně pasovala - ani volně, ani příliš těsně. Šlo s nimi pohodlně pohybovat, aniž by z lišty vypadla.
Zkoušel jsem zarovnání jednoduše "čelo na čelo" a pak s asi 20-procentním přesahem (viz obr. 3), ale při pozdějším testování příjmu s již navinutou cívkou a připojeným ladicím kondenzátorem jsem mezi variantami bez přesahu a s přesahem nepozoroval žádný (slyšitelný) rozdíl.
Pro mechanickou podporu feritových segmentů antény jsem se při finální stavbě rozhodl použít plnou laminátovou tyč průměru asi 10 mm, která se používá v zemědělství pro stavbu elektrických ohradníků. Tato tyč je poměrně lehká a v délce, kterou jem potřeboval pro stavbu antény, se prakticky neprohýbá (při předpokládané zátěži). Menší problém byl v tom, že vnitřní otvor použitých feritových segmentů je asi o 2,5 mm větší než průměr nosné laminátové tyče, tak jsem přemýšlel, jak přebytečný prostor vyplnit a použil jsem tenký zelený nylonový provázek, kterým jem tyč omotal (obr.4). Potom jsem omotaný provázek natřel hustým Chemoprénem, položil na spodní půlku feritových segmentů (obr.5) a pak na to postupně přiložil horní půlku segmentů. Po zaschnutí lepidla (trvalo to přes čtyři dny !) jsem celou anténu obalil jednou vrstvou tenké (asi 0,3 mm) laminátové fólie (obr.6), přilepené oboustrannou lepicí páskou. Celá anténa měla délku 48 cm. Na to pak přišla obvyklá cívka, připojil jsem ladicí kondenzátor a začal testovat.
Tato anténa (obr.7) byla také výkonná, ale dávala trochu slabší signál než ta první "tlustá" anténa, byla však více směrová. Při testování se ukázalo, že asi tak nad 500-600 kHz hodně klesá účinnost (pravděpodobně kvůli použitému feritu), takže jsem se rozhodl tuto anténu používat zejména pro dlouhé a velmi dlouhé vlny (ideální bude na lov NDB majáků, pásmo 136 kHz a příjem třeba vysílače SAQ Grimetonu na 17,2 kHz).
Také ji asi předělám na aktivní verzi se symetrickým vinutím z kvalitní vf licny a J-FET předzesilovačem.
- Přílohy
-
-
-
-
-
Naposledy upravil(a) tek_fan dne 04 zář 2018, 07:45, celkem upraveno 5 x.