[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

kokun píše:...je vidět, že vyráběli těch stavebnic kvanta.

Většina pamětníků asi zná jenom Zvězdočku, Junosť do KP105 a Kyjev 1 až 3. Tyto byly občas dostupné i v hračkárnách na venkově. Do konce 80-tých let jsem ani jiné v prodeji neviděl (mimo soukromý dovoz ze SSSR).

Celeron píše:Kluci, co jezdili na počítačový školení do Kazaně a Minsku koncem 70-tých let mi tvrdili, že se kromě hromady těhle stavebnic rádií dala taky koupit v značně omezeným počtu stavebnice televize něco tak na úrovni Šílelbyse. Něco byly hotový moduly, něco sypaný součástky. Já ji tam ale počátkem 80-tých let nikde neviděl. Netušíte někdo, co to bylo?

A ty, který musíš mít azbukvice v malíčku (Kazaní a Uralem "ošlehaný" ), to tam nevidíš? Je to tam v té sekci Радио и электроконструкторы, наборы - podsekce (hned ta první): Видеотелевизионные устройства.
Mohl to být tento (1980), anebo tento (1981)

A pro Leoše:

sinclair píše:Jsou v tom dlouhým výčtu odkazů i schémata?

Schémata tady vesměs nejsou - jsou to přehledové seznamy s docela obsáhlou fotodokumentací.
Ale když už víš co máš hledat, tak na ruských serverech je pak k dohledání "téměř" vše.

EDIT:
Ten z druhého fota, kdysi (kolem r. 1990), donesl tehdejší můj kolega - Zbyněk (dnešní kolega už. Hrnous), do práce a opravoval na něm VN-trafo (převíjel sec./VN cívku ).

Ale začínáme tu být už tak trochu OT - od "Zvězdočky" se za chvíli dostaneme k raketoplánu "Buran"

Koukám, že Maksimka je stará jako já. Kdysi mi ju naši koupili, snad na zájezdě v Bratislavě, už nevím jistě. Ale vybral jsem srabsky tu polosestavenopu verzi, po součástkách bych to tehdy asi ještě nedal. V neděli někdy po obědě jsem na ní pak poslouchal pohádky.

kokun píše: A ty, který musíš mít azbukvice v malíčku (Kazaní a Uralem "ošlehaný" ), to tam nevidíš?

Já je nijak nehledal jen jsem konstatoval, že krom těch rádií existovaly i stavebnice televizí, coz byl proti KP101 o dost vyšší level. Obávám se ale že ty, co nebyly z hotových předladěných modulů byla úspěšnost zprovoznění bez příslušných měřáků poměrně mizivá.

Tak takovou verzi si koupil, předpokládám, jen někdo "pokročilý" (zkušenější) a s patřičným vybavením - pokud ovšem nepřecenil svoje schopnosti.
Nwm už, odkud to tehdy ten Zbyněk dotáhl, ale bylo znát, že to bylo už nějaký ten pátek v provozu.

@Kokun - To je ale krasna stavebnice. Skoda, ze jsem o ni nevedel/nedostal, kdyz me bylo tak 15, to bych skakal radosti do stropu

Popravde bych se na tom pekne zabavill i ted, ale to by k tomu jeste musela byt stavebnice DVB-T2 tuneru

Tak abychom to uzavřeli - stavebnice mi včera dorazila. Trochu mne zarazila titěrnost toho radia , vejde se do dlaně.

Jé, já zapomněl napsat, že mě dorazilo už asi 2.1.
Jsem byl nedočkavý, tak jsem už asi za 1,5 hodiny hrál

Jen ho nemám momentálně u sebe, tak nemůžu posloužit fotkou.

Kvalita taková čínská, návod vlastně úplně k ničemu, ale podle potisku na DPS se to dá docela dobře osadit a nakonec to i hraje

To je podobný, jako když jsem za půl hodiny bez návodu spájel digitální hodiny z ebaye, akorát potom jsem googlil návod k obsluze, protože tam bylo na můj vkus velice mnoho věcí, co šlo nastavit - a já nevěděl k čemu to je.

Asi pred rokom som skladal stavebnicu hodín DS1302, bola to docela sranda. 4ledky navyše, 2odpory inej hodnoty, ale nakoniec som to rozbehal. Akurát mi ešte chvíľu trvalo, kým som ich trochu pribrzdil, aby mi neutekali dopredu 15sek. za mesiac. A potvrdzujem, nastavovanie funkcií aj s návodom v ruke bolo dosť náročné, dvoma tlačidlami programovať asi 25 parametrov je dosť drsné.

Každopádně si právě tímhle Rusové za pár korun vychovali hromady dobrých machrů. Těch stavebnic měli tedy fakt nepočítaně.
Tady se o výchovu dorostu taky trochu snažili ve Svazarmu, ze začátku ještě ve spolupráci s Fuskem.
Ty stavebnice zčásti z trofejního materiálu či inkurantů nebyly určitě špatný, ani drahý, ale jak Fuska odstavili komunisti, tak to prý šlo do prdele.
Zrovna tady u nás byl Svazarm jenom jako, aby se neřeklo, že tu nic není. Jedna menší autodílna, víceméně privatizovaná třemi bratry. A kdysi dávno, koncem 50.let tu byla kolektivka-radioklub, který ale prý brzy skončil, takže to nepamatuju.
Nebyly prý ve městě peníze na údržbu toho baráku, kde sídlili, ani na nic dalšího. Neměli prý kam jít, tak to zrušili a barák následně bolševici neopravili, ale zbourali. Tehdy tu bylo tak 1.500-1.600 obyvatel, takže...větší dědina, ve které teče slanica
Ty stavebnice jsem Rusům vždycky hrozně záviděl - i to, jak lacino se tam daly koupit třeba měřicí přístroje a součástky.
Říká se o Rusech, že zrovna v elektronice jsou nedostižní a improvizačně schopní, že si museli umět pomoct v těch jejich specifických podmínkách..

sinclair píše:...
Ty stavebnice jsem Rusům vždycky hrozně záviděl - i to, jak lacino se tam daly koupit třeba měřicí přístroje a součástky.
Říká se o Rusech, že zrovna v elektronice jsou nedostižní a improvizačně schopní, že si museli umět pomoct v těch jejich specifických podmínkách..

Nevěř tomu, že to co píšeš bylo kór nějak extra dostupný. Vzhledem k počtu obyvatel a obrovský rozloze Sajúzu a podílu bastleníchtivejch lidí (bastlilo se kde co, protože ve státní tržní síti prakticky nic nebylo) bylo i pár desítek tisíc kusů nějaký stavebnice jak když plivneš do moře. Velký města měly výhodu - sdružení DOSAAF (ekvivalent našeho Svazarmu) objednávalo stavebnice kolektivně pro svoje členy. V běžný tržní síti sice stavebnice byly, ale nikde nebyl celej sortiment, vždycky bylo ny pultě jen něco, muselo se shánět a obíhat krámy - a pak fungoval bártrovej obchod, kdy se stavebnice kupovaly tam kam je socialistická obchodní síť dovezla a vyměňovaly se za něco jinýho, co se zas prodávalo tam, kde byl o stavebnice zájem. Stejně se šmelilo i se součástkama "zprivatizovanýma" v zaměstnání - mám takovej dojem, že u nás bylo před Plyšákem na trhu dostupnejch víc součástek, než ve stejnou dobu v Rusku. Absolutní čísla byly samozřejmě větší pro CCCP, ale ne tolikrát, kolikrát měl Sajúz větší počet obyvatel než ČSSR. Takže ano, oni tvrdili, že nabízejí mnohem širší sortiment přístrojů, ale v celkovým objemu toho dodávali tolik, asi jako by nějakýho měřáku V-A-Ω pro běžný dílenský použití pro 15-miliónovou ČSSR bylo dodaný na trh 100 nebo 200 kusů ROČNĚ. Stránky časopisu "PÁDLO" (alias РАДИО ) přetejkaly inzerátama nabízejícíma nejrůznější aparáty - a hned vedle byla ne-li větší, tak určitě stejně velká rubrika s poptávkou po těch samejch aparátech - s adresama samozřejmě z druhýho konce Země, kde už včera sežrali i to, co si měli odložit až na zejtra ...

Ale jo, já to beru, že na rozsah tehdejšího SSSR to asi bylo málo. Určitě nebyla stejná stavebnice stejně dostupná v Kazachstánu, jako v Moskvě.
Ale měli aspoň něco - tady z tohoto oboru nebylo skoro nic. A to, co bylo, bylo stejně dovezený z toho SSSR, nebo NDR.
Právě ta schopnost improvizovat při nedostatcích čehokoli, z těch Rusů podle mě vychovala skvělé fachmany, co si umí pomoct v jakékoli situaci.
Plus tahle polytechnická výchova. U nás to možná nahrazovaly kroužky ve škole, nebo Domech dětí, ale byly blbě financovaný, takže to mnohdy vycházelo nastejno, jako by nebyly.
Děcka se možná naučila nějaké té teorii, ale neměla to kde prakticky vyzkoušet, což je strašlivá chyba.
Nejvíc se člověk naučí poznáním, že v praxi a za různých podmínek, nějaký jednoduchý obvod vůbec nefunguje tak, jak by podle teorie fungovat měl.
Vzpomínám si, co nás natrápily úplně jednoduchý audiony a reflexy, maximálně s dvěma bambusy.
Každý měl jiný ladičák, jinou feritku, jiný cívky, jiný tranzistory a i při přibližně shodným, fyzickým provedení to nemuselo vždycky fungovat tak, jak by se předpokládalo.
A právě to porozumění, jak v praxi ten obvod funguje a co je třeba pro to udělat, aby fungoval, to nás naučilo nejvíc.
Naučili jsme se, že někdy je hnusný, divoký vinutí na nějakou starou kostřičku o hodně lepší, než sice nádherně navinutá, ale rovinná cívka závit vedle závitu..
No a hlavně jsme se díky učiteli dověděli PROČ.

V mé době už to bylo jenom o fous. Na nic moc neměla škola peníze, sotva zaplatili hodiny učiteli. Spoustu věcí jsme si museli shánět sami. Hodně nám právě pomohl obětavý učitel, který sám šmejdil po různých bazarech a doprodejích, kde to obvykle pro nás ve větším skoupil.
My pak jen donesli do školy jen pár korun a nemuseli lítat po všech čertech a shánět něco, co mělo být běžně v prodeji.
Výhoda byla, že jsme to měli všichni stejný a pokud bylo třeba nějakou úpravu, dělala se hromadně a to bylo výhodný. Všichni pak měli ± podobný podmínky pro práci.

Právě ty ladičáky, feritky, reproduktory - a při té příležitosti jsme dostali i šanci, jak se třeba naučit preciznímu vinutí výstupních trafáčků, nebo úpravě nějakých stávajících - pro ty nízkoohmový reproduktory ze starých rádií. VT a BT z Jiskry nebyly ani zdaleka tak běžně k mání, jak se dneska tvrdí. Jako výstupáčky jsme přemotávali nějaký maličký, myslím EI blocking trafka z Lotosu či čeho - byl to malý, asi EI10 či EI12 trafáček a bylo třeba ho komplet převinout, vyrobit upevňovací třmen z okapového plechu..
Dneska se tohle mladí nemají jak naučit. Absence této dovednosti se dnes falešně zdůvodňuje tím, že už není potřeba se učit motat výstupák.
Že to jde dneska koupit hotový.
Jenže když se ten kluk párkrát při tom motání trafka nespálí, nemusí následně přemýšlet, proč mu to nefunguje, tak se nic nenaučí a podle mě jde pak odbornost do kopru..

A co odpory, ty by si mladez taky mela sama vinout dratkem a loupat slidu s alobalem na kondiky?