[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Cust píše: Myslím, že nebude potřeba mít ten drát dlouhý....

Když chci zanedbat ztráty ve spínači a v dielektriku, potřebuju slušnou vysílací anténu

P.S. příští týden budu fyzicky vzdálen.

Nečetl jsem to celé,ale pokud ještě řešíte kam se ztratí polovina energie při nabití druhého kondenzátoru,at si dovolím trošku zapojit.Dle mého názoru se při přesunu elektronů z jednoho kondíku do druhého vykoná práce a ta není zadarmo.Takže můj názor je,že energie nebude stejná,protože musíme odečíst energii potřebnou k přesunu elektronů do druhého kondíku.Jelikož se enenrgie nemůže ztratit.tak se vyzáří v podobě tepla při tření elektronů o desky kondíku,při vzájemném působení desek na sebe,přitahují se.
Je to jen teorie,tak prosím nekamenovat.

Jojo, pohyb elektronů je dřina. Když se mě pohybují v akumulačkách či žárovce, tak to pěkně hřeje.

To víš,je jich móóóc.

No, a teď si představte, že ten náboj pak zase přeleju z těch dvou kondíků zpátky jen do jednoho, takže mi energie vznikne! Kde se bere?

Piitr: No to je ta původně vyzářená, následně volná a teď se přišla podívat zpátky ))

Cust píše:Já jsem udělal experiment a vychází energie vyzářená v podobě elmag vlnění. Ty tvrdíš, že se všechno utratí na reálném odporu - jestli nechceš být k smíchu, měla by jsi své tvrzení dokázat! Prosím o výpočet...

Čas Andrey bude vzácnější než penzistův, tak si dovoluji tím výpočtem demonstrovat, že na velikosti R zjevně nezáleží, protože se ve výsledku vykrátil.

To, že proud doprovází elektromagnetické pole neznamená, že energie uteče nenávratně pryč. To už jsme snad probrali u vzduchové cívky.

Pekné

Na Pda mi to pdf nejde stahnout, ale kazdopadne, to ze se meni elmag pole muze mit za nasledek ztratu energie vyzarovanim. Jednozavitova civka tvaru skladaneho dipolu ma na sve rezonancni frekvenci impedanci cca 300Ohm, realnou, danou jejim vyrazovacim odporem, byt by sama byla supravodiva. Kazda civka ma na kazde frekvenci Q omezene prinejmensim timto vyzarovacim odporem, v nemz se energie vzdy ztrati. Ty fotony proste zpet nikdo nevrati. Jina situace by patrne byla u idealni bezrozptylove indukcnosti s uzavrenym konecne velikym mag. obvodem...

piitr píše:No, a teď si představte, že ten náboj pak zase přeleju z těch dvou kondíků zpátky jen do jednoho, takže mi energie vznikne! Kde se bere?

Mne by zajímalo jak to uděláš? Já jsem jednou zkoušel nabít na několik kV dva plechy vzdálené cca 5mm a pak jsem je roztáhl od sebe, zajámala mne síla,kterou jsem musel překonat. Nevíte někdo kam se ty elektrony rozutekly při tom šustícím zvuku?
Teoreticky,teda jestli to dobře chápu,by při tom roztahování mělo napětí na kondíku stoupat,když klesá kapacita.Jen jsem tohle nestihl ověřit.
Nemáte někdo teorii?

Bernarde, já už jsem Vám několikrát vyhrožoval včetně PM, že dostanete modrej nick. Jestli na to nemíníte přistoupit, dostanete BAn.

WLAB píše:Ty fotony proste zpet nikdo nevrati. Jina situace by patrne byla u idealni bezrozptylove indukcnosti s uzavrenym konecne velikym mag. obvodem...

Pokud je Vesmír konečný a zakřivený, jednoho dne, dřív nebo pozdějc, se ty uprchlé fotony musejí pokorně připlazit zpátky.
I když pojem fotony u takového vysílače Topolná 272 je zajímavý

Bernard píše: Čas Andrey bude vzácnější než penzistův, tak si dovoluji tím výpočtem demonstrovat, že na velikosti R zjevně nezáleží, protože se ve výsledku vykrátil.

Jistě že když zanedbáte ostatní ztráty, tak vyjde tohle - že na velikosti odporu nezáleží. Dovolím si jenom zkorigovat drobný překlep ve výpočtu (viz obrázek).

Zrovna tak když prohlásíte odpor za absolutně nulový a budete uvažovat jen indukčnost drátů vyzařujících elmg. pole do prostoru, vyjde Vám, že výsledná zbytková energie v soustavě kondů nezáleží na hodnotě té indukčnosti.

Musí to tak vyjít, protože to vyplývá ze zachování náboje. Ten jediný se nikam neztrácí.

Proc by se mely nutne priplazit zpet? Mohou dopadnout na nejakou hmotu a ohrat ji.
To pdfko ukazuje, ze energie ztracena v odporu nezavisi na jeho velikosti - ovsem plati to jen pro model, kdy jsou kondenzatory propojeny cistym odporem, nic jineho ten vypocet nepostihuje. Pristup pres konstantni naboj naproti tomu ukazuje, ze se zlikviduje pulka energie bez ohledu na proces.

Crifodo píše: Pokud je Vesmír konečný a zakřivený, jednoho dne, dřív nebo pozdějc, se ty uprchlé fotony musejí pokorně připlazit zpátky.
I když pojem fotony u takového vysílače Topolná 272 je zajímavý

Doufám, že tu nebudem řešit nedávno konečně dokázanou Poincarého hypotézu
Ty fotony se sice neztratí, ale rozptýlí se po celém vesmíru a většina jich se stejně někde cestou absorbuje. Jestli se Custovi podaří polapit (za N miliard let) do té indukčnosti jeden jediný, bude to skvělý úspěch