[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Dobrý den všem.

Po cca 40 letech nám odešlo dno pozinkovaného 200l sudu, který jsme používali jako zásobník vody na zahrádce. Možná mi kamarád autoklemíř přivaří nové dno - ale mezitím se mi podařilo koupit jiný sud. Je celkem hezký, plně pozinkovaný, prakticky bez rzi. Ale spodní víko v pertlování trochu netěsní, voda tam lehce prosakuje. Tak mě napadlo to opravit - zaletovat cínem.
Nemáte někdo zkušeností s pájením pozinkovaných sudů? Chci to pájet zvenku - stačí to rozumně očistit jemným ocelovým kartáčem a použít nějakou pájecí kapalinu pro klempíře? A pak to přetřít ochrannou barvou a zevnitř důkladně vypláchnout?

Petr Filipi

"Klempířskou kyselinou" = roztokem chloridu zinečnatýho neboli "převařenou kyselinou". Dělá se tak, že do HCl házíš kousky zinku dokud to nepřestane bublat vyvíjeným vodíkem, kterej byl z molekuly chlorovodíku vytlačenej zinkem. Pájený místo stačí potřít a nahřát velkovýkonovou páječkou, pájí se odlívaným tyčovým "cínem" bez přídavku dalších pájecích hmot jako je kalafuna nebo nějaký syntetický fluxy. Jde to opatrně i malým plamenem autogenu, důležitý je přitom každopádně bez ohledu na způsob ohřevu dobrý důkladný větrání, aby zplodiny hořícího zinku a odpařující se tý "klempířský kyseliny" člověk nevdechoval - "chutná" to podobně jako nějakej bojovej plyn a umí to "hezky" poleptat dejchací cesty a případně i plíce.

a nestačí spoj dna a steny suda zvnútra utesniť silikónom alebo iným vodeodolným tmelom ?

Osobní zkušenost - dobře zaletovanej sud vydrží ještě 10-15 let, pokud jsou zbytky po pájení dobře omytý a odrbaný ocelovým kartáčem a spoj přetřenej protikorozní barvou. Silikony nebo epoxidy se odchlípnou a povolí za rok-dva a sud začne kapat, což jen urychlí další korozi. Prostě chemická vazba kov-kov vzniklá při pájení cínově-olověnou pájkou má větší odolnost, než vazba silikon/epoxid-kov.

Problem je, ze se ti kyselina dostane do toho spoje a bude to rezavet. Ja ty spoje kdysi zatrel zevnitr takovou hustou lepivou slichtou co se pouziva na hydroizolace a od te doby to netece. Mozna bych to zkusil i silikonem, nejlip tim zalevacim a naplnit hned becku vodou. Silikon vytvrdne i pod vodou a jeji tlak by ho zatlacil do skviry.

Já jsem taky pro letování. Jako kluk jsem "opravil" takovou plechovou vanu z pozinku, měla v lemu vyloženě díru. Měl jsem na to jen naprosto nevhodnou 100 VA trafopájku a kupu trubičkovýho cínu. Prostě jsem do díry natavil hroudu cínu, která to nějak ucpala, o nějaký vazbě nemohla být řeč, na to pájka nestačila. Ale z 99% se štěstím to drželo pak ještě mnoho let na zahradě ve funkci zásobárny dešťovky.

druhý dekel tesní dobre? Otočiť sud hore nohami nepomôže?

Chlorovodíkovou (jinak solnou) převaříš zinkem z kalíšku staré baterky R20 (tlustý buřt) a může se letovat,
případná kyselá chem. destrukce spoje je nepodstatná a velmi pravděpodobně přežije sud i válku na Ukrajině.
Event. hotový chlorid zinečnatý ZnCl₂ v krystalkách zakoupen někde v chemičce a připravit neškodný roztok.

Taky si myslím, že část té pájecí "klempířské vodičky" zavzlíná do spoje i mimo místo letování a při dlouhodobém působení, dojde v okolí letovaného spoje ke korozi. Ono bude hodně záležet, na její čistotě a na správné přípravě.
Pokud se jedná jen o průsak, nikoliv o tekoucí (děravý) sud, přikláním se tedy k zatmelení. Možná by stačil obyčejný gumoasfalt, který se běžně používá třeba na střechy a je trvale elastický.

Jak píšou kolegové přede mnou - je nutné použít výkonnou páječku, nejlépe klempířskou benzínovou. Druhá možnost je, že to napatláš pastou na pájení měděných trubek, ohřeješ PB hořákem a podle potřeby přidáš cín (ten, co se používá na Cu trubky), aby to dobře zateklo. Je to ale dražší varianta. Hořákem to můžeš ohřát i v prvním případě.

Zeptej se toho známého, jestli to může udělat TIGem. Dva plechy k sobě přivaří spolehlivě a vodotěsně taky. Potom to stačí přetřít nějakou tou barvou 3v1.

No a ve finále, pokud bych měl k dispozici autogen, bych to náhradní dno místo vaření (protože přitom se zbytek sudu velice rychle zdeformuje svarovým pnutím) nejdřív zlehka obrousil lamelovým šmirgl-kotoučem upnutým do flexy až na holej kov a pak pod boraxem připájel natvrdo mosazí. Borax po vychladnutí je chemicky neaktivní, struska se dá oloupat nebo odrhnout ocelovým kartáčem a po přetření něčím, co zabrání sežrání rzí okolního plechu to zas bude schopný přežít i ruskou invazi ... pardon, podle někoho "speciální vojenskou operaci", zaměřenou v reálu na teror mezi civilním obyvatelstvem ...

a keď si to v konečnom dôsledku spočíta, koľko by to stálo (tmely, mosadz, práca), lacnejšie ho výjde kúpiť plastovú nádrž

Nejlevnejsi bude pockat az se to korozi a bordelem "zatahne" casem samo

Ivan_01 píše:druhý dekel tesní dobre? Otočiť sud hore nohami nepomôže?

Pochybuji, že to "druhý dekel" ještě má - ten už bude dávno odsekaný.

A na pájení, či svařování bych se vykašlal.
Buďto bych spáry u dna vylel roztaveným asfaltem (ale ten je křehký), proto raději něčím pružnějším: gumoasfalt; rezistin apod. Anebo i nějakou starou barvou (emailem; duvilaxem; apod.), který by už jiné využití neměl.
Taky používám cca 40 let starý pozink sud, který poslední 2 roky taky trochu teče (po napuštění - po zimě). Ale zatím se vždy dírka "zatáhne" (nečistotami?) sama - letos mi uniklo cca 1/3 vody ze sudu, pak už netekla