[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Na různých audiowebech se řeší šílenosti jako kabel co vede elektrony líp směrem k reprobednám a podobně. Nechci aby se s této diskuze stalo něco podobného. Ptám se s tím že bych rád odbornou odpověd.

U zesilovačů především na místech korekcí jsou použity elektrolytické kondenzátory malých kapacit, řekněme 0.47uF až 10uF. Někteří tvrdí že pro věrnější přenos zvuku je lepší je nahradit svitky. Jaký na to máte názor?

Taky si říkám jestli nedávat spíše svitky a to z důvodu že podle mne svitek vydrží déle než elyt. Jde mi o to aby to nakonec nedopadlo tak že renovací třeba magnetofonu B115 či zesilovače v NZC431 který fungoval 40 let po repasu přístroje nevydržel díky elytům jen 20 let.

Samozřejmě je svitek z principu kvalitnější než elyt. Víc se blíží ideálnímu kondenzátoru. Pokud máš dost místa, můžeš ho tam dát. Pokud je kondenzátor ve funkci určující kmitočtové vlastnosti (propust, zádrž, filtr), tak je to velmi žádoucí. U hodnoty 0,47uF snad už by nikdo dneska elyt nedával.

Pokud má kondenzátor filtrovat napájení, je to zbytečné. Ale svitek skutečně nevysychá. Maximálně navlhá

PavelFF píše:Ale svitek skutečně nevysychá. Maximálně navlhá

. . . a tím se mu zvětšuje svod, který posunuje pracovní bod následujícího aktivního prvku . . .
a ano svitek měl by vydržet déle, ikdyž v případě "hovňáků" to neplatilo.

Když třeba zmiňuješ B115, tak tam je zrovna pár míst, kde vazební elyty oddělují DC napětí v obvodu od potenciometrů. To je zrovna ten případ, kdy je svitek vhodnější.
Ty vazební kondenzátory většinou pracují v obvodech s relativně velkými impedancemi. Takže se některé jejich vady nemají jak projevit - ESR nebo parazitní indukčnost. Ty naopak začnou znatelně vadit v nízkoimpedančních obvodech. Typicky v repro výhybkách. Respektive nejvíc ve středové a výškové větvi výhybky. Proto tam elyty používají jen výrobci šuntu.

U té náročnější audiotechniky pak je snaha se přemíře vazebních kondů v zesilovačích vyhýbat úplně. A tam kde přeci jsou, používat důsledně kvalitní svitky.

Mohu se zeptat ohledně kondenzátorů ve výhybce? Měnil jsem bipolární elektrolytické kondenzátory ve výhybce za svitkové. Ty bipoláry měly už po 40 letech parametry v háji. Zvuk je v pořádku. Jen se chci zeptat nechal jsem tam jeden původní svitkový od firmy ITT 10 uf. Je po 40 letech lepší ho vyměnit za nový, nebo nechat? Dík.

Ak ma spravnu kapacitu, nema zvod a nie je popraskany, tak ho tam kludne nechaj.

Obecně - svitky mají lepší toleranční pole kapacity, když je na něm vyznačeno 1µF ± 5%, má skutečně kapacitu od 0,95 do 1,05µF, ne něco neurčitýho mezi 0,8 a 1,5µF, takže veškerý kmitočtově závislý části zapojení, jako jsou propusti a zádrže (filtry, výhybky, korektory) se svitkovýma kondama budou určitě přesnější, než s elytama. Svitkáče i míň courají s teplotou a nebojí se zmrznutí. Mají menší svodovej proud než elyty a nebojí se střídaviny v rozumným napěťovým rozmezí, která u nich nemá co poškodit - na rozdíl od elytů, kde střídavina v době nesprávný polarity poškozuje dielektrickou vrstvičku, takže trvale přepólovanej svitek je pořád kondenzátor s nějakou kapacitou a provozním napětím, zatímco elyt podrobenej trvalýmu připojení na opačnou polaritu se během krátký doby zničí - při malým napětí to trvá klidně dny a víc, při vyšším napětí klidně i jen zlomek sekundy, než se prorazí dielektrikum a kondík exploduje - a vůbec nemusí jít o napětí vyšší, než je navržený provozní, stačí jen ta opačná polarita ...

Já bych se v tomto tématu trochu svezl - jaké jsou v dnešní době výhody tantalových kondenzátorů?
Ve stejné velikosti se dnes vyrábějí MLCC keramiky, které nejsou polarizované, mají nižší Rs, aloe.

MLCC su dost mizerne kondenzatory. Kapacita klesa s napatim aj s teplotou. Spolahlivost tiez nie je silna stranka, ich prerazenie je velmi casty problem v notebookoch (SMD tantal som nevidel vadny nikdy).

No jako jsem potkal v poslední době několik vystřelených tantalu. A naopak jsme měli v práci takovou blbost, kdy se omylem na 28 voltech napájení objevily MLCC kondenzátory na 16V, tak všechny přežily pár hodin provozu, než se na to přišlo.
Tantal by dávno letěl do luftu.

No když se podíváš, tak lepší výrobci mají v deklaraci (třeba Murata) 1,5x až 2,5x nominální napětí. Namátkou Murata GCM serie: 250% of the rated voltage sice jen pár sekund... Takže věřím, že to může krátký čas přežít.
U těch NTB víc než kvalitu dielektrika a namáhání napětím podezřívám mechanický stres působený teplotními výkyvy a prohýbáním boardu.

Takže pokud to celé shrnu tak třeba u magntofonů B11X je vhodnější C3,C4, C5, C6, C117, C18 nahradit svitkama.

Já do audia příliš nedělám, ale držím se zásady, že v signálové cestě vždy jen svitky. Výjimku mají třeba kompenzační kondy v řádu pF někde ve zpětné vazbě. Ale i tak dávám C0G, nebo NP0 hmotu.

Do signálové cesty polypropylen, pro malé hodnoty v NFB vyhoví MICA.

http://diyaudioprojects.com/mirror/memb ... /caps.html

Pro filtraci napájení a blokování emitorových odporů elektrolyty vyhoví, je tam stejnosměrná polarizace vždy a po delší odstávce se snadno opět naformují.
Do obvodů s potenciometry, ať už jde o hlasitost, nebo korekce, je lepší dát svitky právě kvůli o nějaký ten řád nižšímu svodovému proudu.
Třeba zrovna v těch výše odkazovaných korekcích TK teče běžci potenciometru hloubek svodový proud C17, C18 (kterýmkoli, ale i oběma najednou) do země přes R37+R33, resp. R38+R34. Podobně i u potenciometru hlasitosti C3 a C4. Jsou to sice proudy v řádu mikroampér, přesto po delší odstávce už můžou způsobit chrastění. Proudy C5 a C6 protečou dráhami "kolem běžců", ty vadí méně.
Nabíjecí a vybíjecí proud při zapnutí a vypnutí bude nevyhnutelný i při použití svitků, ale jednak je omezený ostatními odpory, a pak - v té chvíli se s potenciometry obvykle nehýbe, jejich životnost to proto výrazně neovlivní.
Čili v tomto zapojení má náhrada elektrolytů C3, C4, C5, C6, C17 a C18 svitky nějaký smysl z hlediska ochrany potenciometrů, které se nové těžko seženou. Ostatní elektrolyty stojí za to měnit jen v případě, že rozhazují pracovní bod, nebo zkracují zdola frekvenční průběh stupně.
Byla tu i řeč o tantalech - kdysi se vedla na stránkách HaZ a bulletinu HiFi magazín diskuse o zkreslení, které způsobují hliníkové a tantalové elektrolyty, a nějak si nevzpomínám, že by skončila nějakým jednoznačným závěrem. A sám nevím - v mých zapojeních používám oba druhy elektrolytů a hrají dodnes, a to jim bude i 40 let. Rozdíl ve zkreslení 0,01 % těžko poznám, když FM tuner nedostanu pod 1,5 %, ani gramofon na tom není lépe, magnetofon s 2 %, to už je nějaká třída, o ostatních zdrojích signálu se můžeme jen dohadovat, z jakého původního zdroje a s jakým zkreslením to vůbec vzaly, než to ty sebepřesnější převodníky donesly... prostě to vše ty jemné rozdíly stírá a přinejmenším mně to nestojí za to, abych s tím ztrácel čas.