WLAB píše:Ja se tedy s ujetym znacenim kapacity k kdysi setkal...
Koukám, že už nastává doba, kdy věc, dříve pro několik generací zcela přirozená, se jeví ujetou:
mnozí z nás se s tímto značením setkávali denně - u nás bylo zavedené někdy v polovině šedesátých let a přes třicet let se normálně používalo, někdy se s ním lze setkat dodnes. Paradoxní je, že ve stejné době i ostatní státy, nejen RVHP, na toto značení najely jen některé a jen u odporů.
Například odpor 470 ohmů se u nás značil 470, ale Sověti na něj natiskli k47, což znamenalo 0,47 kiloohmu.
U kondenzátorů se u nás používal pikofarad jako základní jednotka pro označování, čili 2200pF se napsalo jako 2k2, což mělo znamenat 2,2 tisíce pikofaradů.
Podobně elektrolyty se značily třeba 50M, což znamenalo 50 miliónů pikofaradů, čili 50uF, obecně řečeno 50 mikro.
Vyšší hodnoty už šly bez potíží napsat na pouzdro celé, takže nápis zněl 5000M nebo 5000uF, ale ve schématu se často objevila hodnota 5G. Dnes se ve schématu spíše objeví 5mF - je to totéž.
Když už byla řeč o ruských, resp. sovětských, součástkách: na kondenzátorech se značily nanofarady písmenkem
H, které se v azbuce čte jako
n. Takže, pokud tam bylo ještě
K, tak sloužilo buď k označení elektrické pevnosti nebo tolerance. A nedělilo se číslo, psalo se důsledně například 4,7H, což bylo po našem 4n7, tedy 4,7nF.
Problém byl, že se desetinná čárka často ztratila jako první.
