[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Ahoj, dostal jsem Multimetr sovětské výroby.Je k němu originál kovový kryt,manuál.Bohužel nerozumim azbuce a hlavně nevím jak se přes tento přístroj měří.Musí se nejprve měřit konstanta atd nebo ukazuje rovnou výsledek?Promiňte za hloupý dotaz ale v měření na analogu tápu.

No, tak nějak. Nejjednodušší je zvolit předpokládaný rozsah a podle toho si vybrat odpovídající stupnici. Pak se vlastně nemůžeš splést.

Ц4341. Bez azbuky se ovšem neobejdeš.
"Kalibr" slouží k nastavení nuly při měření odporů.
Na rozsahu 5MΩ musíš použít vnější zdroj podle obrázku.
Proud báze se nastavuje hrubě a jemně knoflíky nad "kalibr" při měření tranzistorů, ale už se mi to nechce překládat.
Nějaký návod je napsaný také zespoda přístroje.

Oskenovat a zkusit OCR. Ale v azbuce? Asi jo

Na tenhle měřák mám nostalgické vzpomínky. Dostal jsem ho v roce 1979 od táty za úspěšné složení přijímaček na střední školu. Bohužel mi před 16 lety upadl tak nešťastně že se přerazila osička na které se pohybuje ručička měřáku. Kdyby ses ho chtěl za nějakou rozumnou cenu zbavit, dej vědět, případně i někdo jiný kdo vlastní stejný typ.

Těch ruskejch cihel bylo asi 6 typů - všecky stejně velký, lišily se třídou přesnosti a instalovanýma rozsahama. Na vojně jsem se s ním něco naměřil, bohužel když jsem podle něj nastavený obvody změřil vlastním UNI 11e (taky ručičkáč, ale Made in DDR a s operákem jako měřicím zešilovačem, celková třída přesnosti 1,5), tak jsem se jen zhrozil a milýho rusáka jsem rád přenechal ostatním ... Jen gumám bylo divný, že měřím něčím jiným než oni - a že mi ve finále ty CCCP napáječe nějak míň courají ...

Ono půjde EKKARe spíše o to, že s měřícím přístrojem po dobu jeho životnosti na vojně většinou postupně pracovalo více lidí. Většinou nikdo neřešil jeho přesnost a kalibraci. V lepším případě se měřící šnůry vrazily do zásuvky a na rozsahu 300 V se zkontrolovalo, zda se ručička vychýlí na 22. nebo 23. dílek červené stupnice... Pak stačilo, aby nějaký neumětel přístroj při měření více přetížil, nebo s ním praštïl, a bylo v lepším případě na zbytek životnosti měřidla po přesnosti.
Mám osobní zkušenost, že přístroje řady C42xx a C43xx měřily dobře, pokud se s nimi slušně zacházelo. Pokud technik věděl co znamená údaj o vlastní spotřebě přístroje a při měření v daném obvodu použil vhodný typ přístroje, s předpokládaným rozsahem měření.
Ona ani řada našich avometů (DU-5; 10; 20) a PU-ček, v té době nebyla vůči technickým ignorantům blbuvzdornější.

No, když to bylo na logice s napájecíma a rozhodovacíma úrovněma 0,8V, 8,5V, 12,3V a 12,8V, kdy to jakž-takž chodilo ještě při odchylce ±0,3V od nominálu, ale s tím C43xx se to nedalo nastavit s lepší přesností než ±0,5V a víc, tak se to občas prostě ne a ne podařit. Pak prostě některý prahový úrovně nebyly správně napájený a hned začaly vypadávat bajty. Když jsem to nastavoval s UNI-11e, stačilo to nastavit v pondělí ráno a do konce tejdne, pokud na to nastavení někdo nešahal, tak to drželo a byl klid - ono si to právě i pomocí těch nastavenejch napětí kontrolovalo ty další. Ale stačilo aby bylo jedno maličko ujetý nebo aby byl mezi napáječema ve dvou skříních rozdíl větší než 0,1V a už to pochodovalo ... Aktivní prvek v těch napáječích byla trioda vzhledově podobná známýmu "hořáku" GU-50 s podobnou anodovou ztrátou ...

EKKARE, Vaše vzpomínky na základní vojenskou službu nezpochybňuji. Je jistě rozdíl, měřit a nastavovat technické zařízení vlastním kvalitním měřidlem se vstupním odporem 10 MΩ, nebo s nekalibovaným přístrojem na úrovni Avometu, kterému Váš předchůdce (nebo mazák), kdysi ohnul ručičku, nebo ji málem namotal kolem pravé zarážky pod stupnicí.
Stejně jako Vás jistě ani nenapadne měřit rozměry podlahové plochy světnice mikrometrem, i při měření elektrických parametrů v elektrickém obvodu, jistě použijete k tomu vhodnou metodu a měřidlo, které výsledek měření nezkreslí svou vlastní spotřebou (na vychýlení ručičky) a nevhodnou polohou při měření...
Ještě musím upřesnit svůj předešlý příspěvek. Chybně jsem totiž uvedl přístroj řady C42xx. Konkrétně jsem měl na mysli přístroje C4312, C4313 a C4315. Nemohu si na ně stěžovat. I když nad nimi někteří bastlíři v současnosti možná ohrnují nos, měřily a posloužily mi před lety stejně dobře, jako dobové DU5, DU10 a PU110, z naší bájné Metry Blansko, n.p. No jo, ale oproti dnešním digitálům, to chtělo při měření dokonce i přemýšlet a znát násobilku...

Víte pane kolego, ony ty měřáky C43xx byly přímo součástí toho vybavení = armáda je obdržela v jedný dodávce. Taky tam byly "pájky" v podobě 220V nažhavovanýho měděnýho kopyta o průměru asi 1,5cm s příkonem 120W, který měly držadla v podobě dřevěnýho kůlu silnýho asi 5cm, na kterým byly ještě zbytky špatně oloupaný březový kůry... Mezi vojáctvem se s tím ze strany mazáků bažantům vyhrožovalo zaražením do (_!_) až po tu březovou rukojeť - a z opačnýho směru zase zaražením zapnutýho pájedla tou březovou rukojetí napřed ... Já jsem se prostě vyjádřil k tomu, že ty měřáky byly poměrně nepřesný a když se ještě k tomu přidalo zacházení jako od nějakýho mužika, nestály už vůbec za nic.

EKKARe, že ty měřáky byly poměrně nepřesný? Nevěřte tomu, že vše Made in USSR bylo špatné, zejména pokud se jednalo o výbavu pro údržbu jejich vojenské techniky. I to Vámi kritizované pájedlo by bylo jistě schopné pájení v polních podmínkách. Pokud umíte pájet, přece nezáleží na tom, zda je rukojeť vysoustružena ze dřeva, nebo je v provedení de-Luxe, již bakelitová! V té době se přece pro pájení diskrétních soužástek a slaněných vodičů na pájecí očka, nepoužívaly mikropájky. A jak byste si poradil v poli s mikropájkou nebo s trafopájkou, třeba při opravě vícežilové kabelové koncovky? I v našich luzích a hájích se přece k "letování" používaly odporové pájky, a to dokonce i ve výrobních podnicích naší Tesly!
C4312 svou třídou přesnosti odpovídala DU5 (Avomet) a DU20 z Metry,
C4313 měla stejnou přesnost, jako legendární DU10 (označovaná též jako Avomet II),
C4315 se svou třídou přesnosti odpovídala metrácké PU120.
Tak o čem vlastně ve svých příspěvcích referujete?
Na druhé straně uznávám, že i tyto přístroje již po téměř 40-ti letech zestárly a magnetické obvody jejich deprézských měřících systémů, již budou mít patrně jiné parametry, než měly při kalibraci ve výrobě. Stejně tak se jistě změnily i elektrické parametry některých předřadníků a bočníků. U přístrojů s torzním uložením měřícího systému na vláknech, lze očekávat též změnu pružnosti vlákna.
U těchto přestárlých přístrojů, již patrně jmenovitou třídu přesnosti nikdy nedosáhnete...

Prostě je to takhle - asi jako někdo sice chápe, že dvoutakt byl levnější, ale asi by ho nikdy nenapadlo koupit si trabanta, protože škodofka i když to byl socialistickej šunt, tak aspoň nečoudila jak ruská letadlová loď. Ze stejnýho důvodu jsem si už jako kluk koupil "dederónskej" měřák za 1600,-Kčs (tehdejších!!!), i když jsem už za necelou tisícovku mohl mít kterejkoliv z těch ruskejch "céček" novej a doslova za dvě stovky od rusáka z místní posádky použitej, i když jsem na toho "dederóna" musel rok a půl šetřit z kapesnýho. Jasně, ty "rusáky" měli i servisáci v Multiservisu a byly i na školách a bůhví kde všude, ale prostě to nebyl měřák, to byl i při nejlepší vůli jenom indikátor a v dnešní době nejlíp poslouží jako zarážka pod dveře. A mně nezbejvá než obdivovat ty, kterým se dařilo s nima něco skutečně nastavit - protože i když na UNI-11e jsem musel polovičku rozsahů přepočítávat (měl rozsahy 1-3-10, ale stupnici jen 100dílkovou), tak nikudy necoural a když si člověk pohlídal stav napájecích zdrojů, byl to asi nejpřesnější a nejstabilnější rafičkovej "dílňák", jakej jsem kdy potkal. Tohle prostě dederóni uměli daleko líp než Rusi. A tím končím, nehodlám tady křísit Tutanchamónovu mumii v podobě bakelitovýho muzeálního exponátu - protože i ty starý československý Avomety, DU-10 a nejrůznější PU-čka z produkce 70. let jsou dneska pořád ještě použitelnější, než ty ruský cihly ...

No, Ekkare, nebudeš mě mít rád. Měřák má státní znak kvality (ta značka vlevo dole na stupnici) a to nebyl aušus.
Dokázali vyrábět neskutečné zmetky (zejména ve spotřební oblasti), na druhé straně solidní techniku (vesměs vojenskou). Možná ne na nejvyšší technické úrovni, ale držáky splňující technické parametry se slušnou rezervou.
Jinak je dobré čas od času provést kalibraci měřáku nějakým přesným normálem.

Ale ta kalibrace těch měřáků se dělala i v tehdejší armádě! Kalibrace i opravy. Byly to známé VOZky . V Mostkovicích mě můj inženýr pro rádio nechal opravit DU5 koupený za pade právě jako vojenský... A mám ho dodnes, a funkční .