Nevím no - u dvoustavové techniky mi všechno přijde o dost jednodušší, když si jeden pohlídá napájení, ošetří I/O a sběrny.
Jenže u analogu je to skoro vždycky tak, že složitější, diskrétní koncák, třeba i nevelkého výkonu Vám na zkušebce bude chodit jak z praku. Pak ale i za použití všech zásad a zkušeností navrhnete skorofinální desku - a ono hovno.
Kus drát luftem není fólie, je to i jinak seskládaný, koncáky už nemáte připojený k chladiči 8cm jednapětkama, ale máte je přímo na desce, k tomu kapacity mezi spoji, použití sice stejných hodnot pasivu i aktivu, ale jiného rozměrového provedení či výrobce...a je to po druhém "skorofinálu" na odvoz do Bohnic
Ale občas se zadaří. Základní SPV250 šla na bastlu jakžtakž, ale na finálním lakovaném, 70um motivu doslova jak z praku - a jak tak měřím a koukám, coby-ještě-kdeby-jak, chybí mi tam jeden jediný kompenzační kondík, který měl celých 270W držet stabilních
![Smile :-)](./images/smilies/icon_smile.gif)
Vystačilo si to s kapacitami desky. Jenže u desky s dvojitou maskou už to tak jednoznačné nebylo, tak se tam finálně malá kapacita preventivně dala.
Analogové krámy s velkým ziskem - velkou citlivostí na vyšších impedancích, anebo obecně kmitočtově závislé obvody s větším natáčením fáze jsou na tohle ještě horší.
Přímo obdivuju borce, co navrhujou i hodně složité desky pro elektronkové obvody. S impedancemi ±1MOhm už fakt není sranda. Určitě jste si všimli u některých plošáků lepších elektronkových zařízení i plechových stínicích přepážek..U triod umí udělat pěkný chaos a bordel i 15cm kousek stíněného kablíku, kór tenkého, s větší kapacitou.
Deska výborného, univerzálního elektronkového předzesilovače pana Jandy z AR 8-10/1960 ale chodí perfektně i na desce, na jaké je.