Ahoj, integráče "Honeckrovky" maj dneska ještě nějakou hodnotu?
A rezistory sdjělaný v SSSR? Prej jsou nějak "vnitřně pochromovaný" což údajně zvyšuje jejich hodnotu/odolnost, pokud si teda ze mě ve škole nedělali srandu...
CCCP a DDR "smetí"
Moderátor: Moderátoři
O jaké škole je řeč?
Pevné odpory se dělají jako drátové, tvořené drátem z vhodného odporového kovu o potřebném měrném odporu, potřebného průřezu a potřebné délky, navinutým nebo jinak uloženým na keramické tělísko, dále hmotové, kdy za odpor slouží celý objem tělíska, nejčastěji ale potkáš vrstvové, tvořené keramickým tělískem, na kterém je nanesená odporová vrstva.
Ta vrstva bývá tvořená uhlíkem nebo napařeným kovem (to asi měl být ten fór o vnitřním pochromování). Odpor je daný opět specifickým odporem vrstvy uhlíku nebo kovu, její délkou a průřezem. Protože by pro velké hodnoty odporů vyšla vrstvička příliš tenká, zvětšuje se její délka vybroušením spirálové drážky.
Ty odpory s kovovou vrstvou z Ruska (zvané MLT) byly velmi dobré a žádané jednak pro opačnou teplotní závislost, než mají uhlíkové, ale také proto, že při průtoku stejnosměrného proudu méně šumí, než uhlíkové, proto se používaly právě tam, kde se pracuje s nepatrnými signály a v nichž se bojuje o každý mikrovolt šumu, kterého je třeba se zbavit.
Ale škoda slov: použij vyhledávání a to vše najdeš třeba pod heslem rezistor, protože tak se má říkat součástce, jejíž základní vlastností je elektrický odpor. Jen se to nějak nevžilo, prostě se té součástce říká "odpor".
Jo, a integráče z NDR mají snes stejnou hodnotu, jako jejich předlohy či ekvivalenty od jiných výrobců z té doby.
Pevné odpory se dělají jako drátové, tvořené drátem z vhodného odporového kovu o potřebném měrném odporu, potřebného průřezu a potřebné délky, navinutým nebo jinak uloženým na keramické tělísko, dále hmotové, kdy za odpor slouží celý objem tělíska, nejčastěji ale potkáš vrstvové, tvořené keramickým tělískem, na kterém je nanesená odporová vrstva.
Ta vrstva bývá tvořená uhlíkem nebo napařeným kovem (to asi měl být ten fór o vnitřním pochromování). Odpor je daný opět specifickým odporem vrstvy uhlíku nebo kovu, její délkou a průřezem. Protože by pro velké hodnoty odporů vyšla vrstvička příliš tenká, zvětšuje se její délka vybroušením spirálové drážky.
Ty odpory s kovovou vrstvou z Ruska (zvané MLT) byly velmi dobré a žádané jednak pro opačnou teplotní závislost, než mají uhlíkové, ale také proto, že při průtoku stejnosměrného proudu méně šumí, než uhlíkové, proto se používaly právě tam, kde se pracuje s nepatrnými signály a v nichž se bojuje o každý mikrovolt šumu, kterého je třeba se zbavit.
Ale škoda slov: použij vyhledávání a to vše najdeš třeba pod heslem rezistor, protože tak se má říkat součástce, jejíž základní vlastností je elektrický odpor. Jen se to nějak nevžilo, prostě se té součástce říká "odpor".
Jo, a integráče z NDR mají snes stejnou hodnotu, jako jejich předlohy či ekvivalenty od jiných výrobců z té doby.
