Podobně výkonnou, ale hlavně odolnou nabíječku už dneska nikdo není schopen, ani ochoten vyrobit. A pokud ano, stála by strašný ranec.
Pamatuju si je z dílen JZD, kam jsem si chodil stříhat a ohýbat plechy apod., měli jich tam dohromady asi pět-šest a za ta léta, co jsem tam běhal, neubývaly, takže asi ani neodcházely.
Na té jednoduchosti něco bude...
O nabíječkách ze "staré školy" a autech
Moderátor: Moderátoři
Souhlasím, se Sinclair-em. V jednoduchosti je krása. A dodám: I spolehlivost.
Dnešní zařízení pro podobné účely jsou střídačová, (invertory) a materiálově mnohem úspornější. To je nesporný pokrok. Avšak při jakémkoli problému se výrobky vyhazují a neopravují. Řada z nás si jistě pamatuje dobu, kdy povinnou součástí přístroje při prodeji bylo schema.
I kdyby závada byla hloupost v podobě studeňáku, bez schémat se těžko hledá. A dodat servisní doku není v zájmu žádného výrobce, natož obchodníka.
Toť dnešní, blahobytná doba.
Karel
Dnešní zařízení pro podobné účely jsou střídačová, (invertory) a materiálově mnohem úspornější. To je nesporný pokrok. Avšak při jakémkoli problému se výrobky vyhazují a neopravují. Řada z nás si jistě pamatuje dobu, kdy povinnou součástí přístroje při prodeji bylo schema.
I kdyby závada byla hloupost v podobě studeňáku, bez schémat se těžko hledá. A dodat servisní doku není v zájmu žádného výrobce, natož obchodníka.
Toť dnešní, blahobytná doba.
Karel
Ona i ta úspornost je problematická, ale nemá se o tom mluvit moc nahlas.
Kde skončí nějaká materiálová úspornost a koneckonců i ekologie, jestliže za 15-20 let místo jedné pořádné, spolehlivé nabíječky vystřídám pět složitých, narvaných polovodiči, co v podstatě ani nejdou rozumně recyklovat? Resp. za recyklaci ani nestojí?
Když k tomu připočítám i zákony schválnosti, že se ta složitá nabíječka posere zrovna v momentu, kdy ji člověk nejvíc potřebuje, když přidám ještě čas, strávený hledáním, výběrem, nákupem, zkoušením a popř. reklamováním těch pěti moderních, tak už ty moderní složitý krámy nějak začínají ztrácet to kouzlo...
Jo jasně, pokrok nezastavíš a skláři musejí něco žrát, ale že člověk ani nemá možnost volby, to je k nasrání.
Kdybych měl možnost volby mezi tímhle klasickým strojem, na kterým se defacto nemá moc co posrat a supermoderním, rejžáckým měničovým výkřikem - tak v pořádku.
Jenže dneska mám na výběr buď mezi jedním šuntem za osm stovek, co má na křiklavě červený/žlutý kastli napsáno 20A a nabíjí max. dvěma, anebo o něco dražším, složitějším dalším šuntem, co sice nějak "automaticky" nabíjí, ale je háklivej jak puberťačka na kdeco, nepozná, že horší akumulátor už vaří, nemá ani pořádný krokodýly, který se po pátým nabíjení neulomí, ruší do sítě jako prase a stejně je za dva roky v prdeli jako ten nejlevnější srááč.
Anebo pak ještě dražší, jakože "značkový", ale stejněšunt, vyrobený ve stejné rejži. Jenom není vyrobený v noci jako běžný noname brand, ale s logem značkové firmy a vyrobený s nějakým dozorem ve dne.
Taky je to narvaný až po vršek deklu složitou elektronikou, ventilátorama, kde i ty jsou řízený nějakým elektronickým blokem podle teploty. A stejně, jako do předchozích dvou do ní za žádnou cenu nesmí spadnout ani kapka vody či srazit se vlhkost, jinak jde srát jako všecky předchozí.
Sice dělá úplně všecko automaticky, je v tom procesor či dva, kde je všecko natvrdo "zadrátovaný" a zrovna, jako na sviňu tam není ten režim, co potřebujete Vy.
Třeba režim obyčejného zdroje napětí třeba 12-14V s nějakým, rozumně omezeným proudem - např. na vyzkoušení nějakého ss motorku, relátka, serva, žárovky apod., jak automechanici často okamžitě potřebují. Nemají čas na improvizace, ani žádný extra laboratorní zdroje - nejčastěji se na tyhle činnosti používají právě lineární nabíječky s limitovaným proudem v prosté funkci ss zdroje.
Málokdo z automechošů si chce dobrovolně zahrávat se zkratovým proudem Pb akumulátoru - kdyby náhodou onen servomotorek měl někde uvnitř zkrat. Ale naopak - tenhle tvrdý zkrat nabíječce ve funkci ss zdroje vadit nesmí. Nesmí ji poškodit, nesmí poškodit ani onen zkoušený díl a má se chovat pokud možno slušně.
Což se o žádném, třeba sebefestovnějším měniči asi říct nedá.
Kromě toho automechanici potřebují často nabíjet nejeden akumulátor venku, v autech před servisem, v hodně nevlídných podmínkách, pokud možno při neodpojených přívodech auta k akumulátoru, nesmí jim vadit velká vlhkost, pár vloček sněhu či semtam kapka vody, když zrovna začne chcát či sněžit a zrovna není dole haubna motoru.
Vím opravdu poměrně dobře, co průměrný zručný automechanik+autoelektrikář potřebuje od takového přístroje.
Nic z těch sraček, co popisuju výš, to bohužel není.
Jednoho moc šikovného mám na konci uličky a myslím, že nebýt mých, už dávno pro něj vyrobených, tří opravdu idiotfest předimenzovaných nabíječek, co už mají používáním tak omlácený Komaxit, že skoro není vidět gravírovaný popis - tak by těmi krámy, co jsou běžně dostupný, moc akumulátorů nenabil. Furt jsou na nich původní, šestky šroubovací svorky, šestky CYA kábly k aku a původní pozinkovaný krokodýly s měděnou vložkou z PALu Kroměříž. Tam mi jich kdysi, ještě když jsem pracoval v PV JZD, dali pytel. Nezničitelný, nezlomitelný, trvanlivá ocelová vinutá pružina, drží na všech druzích ok na akumulátorech a často jimi švihá 10A celou noc. Neshoří ani se neopalujou. Pokud je už nechtě polejete kyselinou, stačí je jenom hned opláchnout a dál nehnijou. Úplně prostá konstrukce, proti které jsou dneska prodávané niklované "aku" svorky orloj. A hlavně lámající se a nespolehlivý hnůj.
Ampérmetr s přesností alespoň 5% MUSÍ být v každé nabíječce, třeba i plnoautomatické. Prostě aby automechanik věděl, co se vlastně s akumulátorem děje a zda se vůbec, nebo kolik nabíjí.
Kolik těch moderních elektronických nabíječek do 2.000,-Kč trochu přesnější ampérmetr má?
Ty nejlevnější šunty jej nemají záměrně a proto, aby nebylo vidět, jaké hovno do akumulátoru teče..A i při tom dodávaným hovnu se dokážou poškodit - mám pod ponkem v dílně dvě ty červený Ferrari s pultovkou asi tak litr, obě mají shodně spálený primár asi tak 60VA rozptylového tráfka. Vzal jsem si je kvůli vzhledným, kupodivu hliníkovým kastlíkům - to jediný je na nich snad dobrý.
Dokonce i ten přívodní kabel stojí za hovno! Je to sice vzhledově jakoby normální černá flexovka, ale v žíle to má tak pět zpičichlupů, tak maximálně 2x0,35mm2. To by odběru vyhovělo - ale párkrát ji po použití namotáte na kastli a je zlomená.
Kurvafix...
Kde skončí nějaká materiálová úspornost a koneckonců i ekologie, jestliže za 15-20 let místo jedné pořádné, spolehlivé nabíječky vystřídám pět složitých, narvaných polovodiči, co v podstatě ani nejdou rozumně recyklovat? Resp. za recyklaci ani nestojí?
Když k tomu připočítám i zákony schválnosti, že se ta složitá nabíječka posere zrovna v momentu, kdy ji člověk nejvíc potřebuje, když přidám ještě čas, strávený hledáním, výběrem, nákupem, zkoušením a popř. reklamováním těch pěti moderních, tak už ty moderní složitý krámy nějak začínají ztrácet to kouzlo...
Jo jasně, pokrok nezastavíš a skláři musejí něco žrát, ale že člověk ani nemá možnost volby, to je k nasrání.
Kdybych měl možnost volby mezi tímhle klasickým strojem, na kterým se defacto nemá moc co posrat a supermoderním, rejžáckým měničovým výkřikem - tak v pořádku.
Jenže dneska mám na výběr buď mezi jedním šuntem za osm stovek, co má na křiklavě červený/žlutý kastli napsáno 20A a nabíjí max. dvěma, anebo o něco dražším, složitějším dalším šuntem, co sice nějak "automaticky" nabíjí, ale je háklivej jak puberťačka na kdeco, nepozná, že horší akumulátor už vaří, nemá ani pořádný krokodýly, který se po pátým nabíjení neulomí, ruší do sítě jako prase a stejně je za dva roky v prdeli jako ten nejlevnější srááč.
Anebo pak ještě dražší, jakože "značkový", ale stejněšunt, vyrobený ve stejné rejži. Jenom není vyrobený v noci jako běžný noname brand, ale s logem značkové firmy a vyrobený s nějakým dozorem ve dne.
Taky je to narvaný až po vršek deklu složitou elektronikou, ventilátorama, kde i ty jsou řízený nějakým elektronickým blokem podle teploty. A stejně, jako do předchozích dvou do ní za žádnou cenu nesmí spadnout ani kapka vody či srazit se vlhkost, jinak jde srát jako všecky předchozí.
Sice dělá úplně všecko automaticky, je v tom procesor či dva, kde je všecko natvrdo "zadrátovaný" a zrovna, jako na sviňu tam není ten režim, co potřebujete Vy.
Třeba režim obyčejného zdroje napětí třeba 12-14V s nějakým, rozumně omezeným proudem - např. na vyzkoušení nějakého ss motorku, relátka, serva, žárovky apod., jak automechanici často okamžitě potřebují. Nemají čas na improvizace, ani žádný extra laboratorní zdroje - nejčastěji se na tyhle činnosti používají právě lineární nabíječky s limitovaným proudem v prosté funkci ss zdroje.
Málokdo z automechošů si chce dobrovolně zahrávat se zkratovým proudem Pb akumulátoru - kdyby náhodou onen servomotorek měl někde uvnitř zkrat. Ale naopak - tenhle tvrdý zkrat nabíječce ve funkci ss zdroje vadit nesmí. Nesmí ji poškodit, nesmí poškodit ani onen zkoušený díl a má se chovat pokud možno slušně.
Což se o žádném, třeba sebefestovnějším měniči asi říct nedá.
Kromě toho automechanici potřebují často nabíjet nejeden akumulátor venku, v autech před servisem, v hodně nevlídných podmínkách, pokud možno při neodpojených přívodech auta k akumulátoru, nesmí jim vadit velká vlhkost, pár vloček sněhu či semtam kapka vody, když zrovna začne chcát či sněžit a zrovna není dole haubna motoru.
Vím opravdu poměrně dobře, co průměrný zručný automechanik+autoelektrikář potřebuje od takového přístroje.
Nic z těch sraček, co popisuju výš, to bohužel není.
Jednoho moc šikovného mám na konci uličky a myslím, že nebýt mých, už dávno pro něj vyrobených, tří opravdu idiotfest předimenzovaných nabíječek, co už mají používáním tak omlácený Komaxit, že skoro není vidět gravírovaný popis - tak by těmi krámy, co jsou běžně dostupný, moc akumulátorů nenabil. Furt jsou na nich původní, šestky šroubovací svorky, šestky CYA kábly k aku a původní pozinkovaný krokodýly s měděnou vložkou z PALu Kroměříž. Tam mi jich kdysi, ještě když jsem pracoval v PV JZD, dali pytel. Nezničitelný, nezlomitelný, trvanlivá ocelová vinutá pružina, drží na všech druzích ok na akumulátorech a často jimi švihá 10A celou noc. Neshoří ani se neopalujou. Pokud je už nechtě polejete kyselinou, stačí je jenom hned opláchnout a dál nehnijou. Úplně prostá konstrukce, proti které jsou dneska prodávané niklované "aku" svorky orloj. A hlavně lámající se a nespolehlivý hnůj.
Ampérmetr s přesností alespoň 5% MUSÍ být v každé nabíječce, třeba i plnoautomatické. Prostě aby automechanik věděl, co se vlastně s akumulátorem děje a zda se vůbec, nebo kolik nabíjí.
Kolik těch moderních elektronických nabíječek do 2.000,-Kč trochu přesnější ampérmetr má?
Ty nejlevnější šunty jej nemají záměrně a proto, aby nebylo vidět, jaké hovno do akumulátoru teče..A i při tom dodávaným hovnu se dokážou poškodit - mám pod ponkem v dílně dvě ty červený Ferrari s pultovkou asi tak litr, obě mají shodně spálený primár asi tak 60VA rozptylového tráfka. Vzal jsem si je kvůli vzhledným, kupodivu hliníkovým kastlíkům - to jediný je na nich snad dobrý.
Dokonce i ten přívodní kabel stojí za hovno! Je to sice vzhledově jakoby normální černá flexovka, ale v žíle to má tak pět zpičichlupů, tak maximálně 2x0,35mm2. To by odběru vyhovělo - ale párkrát ji po použití namotáte na kastli a je zlomená.
Kurvafix...
Otázka je, zda někdo o takový popis stojí.
Ano, jsou to těžký /ne ale velký/ krámy, protože musí být i mechanicky robustní, ale pak je to spolehlivý a funkční. A to je myslím u tohoto druhu přístroje to podstatný. Ne váha a rozměry.
Můstek z diskrétních, 1+1 U plechem tl. 3mm chlazených, 20A diod KY718 a KY718R.
Nejsou běžnými prostředky zničitelný.
Ano, jsou to těžký /ne ale velký/ krámy, protože musí být i mechanicky robustní, ale pak je to spolehlivý a funkční. A to je myslím u tohoto druhu přístroje to podstatný. Ne váha a rozměry.
Můstek z diskrétních, 1+1 U plechem tl. 3mm chlazených, 20A diod KY718 a KY718R.
Nejsou běžnými prostředky zničitelný.
Nabíječek speciálně na autobaterku jsem už zbastlil asi 10 - musel jsem, protože se stalo skoro pravidlem, že vždycky když jsem si nějaký podobný materiálově neojebaný "heblo" postavil, uvedl do provozu a začal používat, přišel někdo "potřebnej" s kouzelným slovíčkem - PŮJČ MI NABÍJEČKU.... A já trouba půjčil... Jednomu, druhýmu, pak potřetí zas tomu prvnímu ... a počtvrtý už taky nebylo co půjčovat, protože z třetí zápůjčky se nabiják nevrátil a já musel shánět věci na novej.
Ale nikdy jsem nestavěl invertorovou plně elektronickou srágoru, popisovanou Leošem - přesně jak píše on, v každým případě to bylo masivní trafo (který jsem v minimálně dvou případech osobně přemotával na vhodnější sekundární napětí), diodovej můstek z diod buď přímo alternátorovejch, nebo aspoň KY718/719 (20A) na hnilíkový plotně respektive žebru - a výstupní vodiče s průřezem aspoň 1mm² na každý 3A výstupního proudu...
Když jsem měřil nabíjecí proudy těch prodávanejch "20A" nabíječek s přepínáním "Fast/Slow" a případně i "Auto/Moto" (nechápal jsem nikdy účel, protože jednou tohle označení nesl přepínač mezi nabíjením 6V a 12V baterek a podruhý poloha "Moto" znamenala jen omezení nabíjecího proudu při 12V - asi jako zmenšení nabíjecího proudu pro motorkovou 12V baterku s nižší kapacitou), nikdy jsem nanaměřil hodnotu aspoň se přibližující údaji vestavěnejch indikátorů. Prostě pokud tam nějakej "budík" byl, rafička indikovala "něco tam teče" - ale kolik to v reálu je, to bylo ve hvěždách...
Ale nikdy jsem nestavěl invertorovou plně elektronickou srágoru, popisovanou Leošem - přesně jak píše on, v každým případě to bylo masivní trafo (který jsem v minimálně dvou případech osobně přemotával na vhodnější sekundární napětí), diodovej můstek z diod buď přímo alternátorovejch, nebo aspoň KY718/719 (20A) na hnilíkový plotně respektive žebru - a výstupní vodiče s průřezem aspoň 1mm² na každý 3A výstupního proudu...
Když jsem měřil nabíjecí proudy těch prodávanejch "20A" nabíječek s přepínáním "Fast/Slow" a případně i "Auto/Moto" (nechápal jsem nikdy účel, protože jednou tohle označení nesl přepínač mezi nabíjením 6V a 12V baterek a podruhý poloha "Moto" znamenala jen omezení nabíjecího proudu při 12V - asi jako zmenšení nabíjecího proudu pro motorkovou 12V baterku s nižší kapacitou), nikdy jsem nanaměřil hodnotu aspoň se přibližující údaji vestavěnejch indikátorů. Prostě pokud tam nějakej "budík" byl, rafička indikovala "něco tam teče" - ale kolik to v reálu je, to bylo ve hvěždách...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě
!!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!Na tyhle žvejky je jen jedna odpověď - přesně ve smyslu "až tlustý budou hubený, hubený budou studený". Pětikilová nabíječka 10A s železným trafem přežije při správný konstrukci doslova všecko - nejen pád z třetího patra lešení na chodník nebo blízkej jadernej výbuch, ale hlavně všecko to nešetrný zacházení od všech těch, co do (__O__) díru mají a s půjčenýma věcma zacházejí jako dobytek. Což se o těch "nabijačkach so spinakom do vačku" říct nedá ani ve snu...Atlan píše:Tak silny a blby nech vlacia tazke kramy a .ne staci nabijacka z spinakom do vacku.
Kazdemu podla mnetalnych schopnosti ze.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!No - já dělal víceméně "speciální" nabíječku svému bratránkovi s vědomím, že on zkouší její funkci škrtnutím krokodýlů o sebe.
To prostě vypovídá úplně za všechno, při následný konstrukci se s tímhle musí počítat víc, než s čímkoliv jiným.
Speciálnější v tom, že přednostně na 6V /motorky/, s nouzovým rozsahem na 12V jen do 1A.
Šlo o přesnější regulaci nabíjecího proudu na 6V, v rozmezí 0,5 - 1,5A. Neboť motocyklových aku bylo a je hafo druhů, od kapacit cca 6Ah až po asi 15Ah.
Některý ze starších motorek měly instalace i 12V, ale dost málo. Tak proto jsem tam dal 12V jen jakoby okrajově a možná trochu pro případ, že by mu odešla nabíječka, co má přednostně na 12V.
To prostě vypovídá úplně za všechno, při následný konstrukci se s tímhle musí počítat víc, než s čímkoliv jiným.
Speciálnější v tom, že přednostně na 6V /motorky/, s nouzovým rozsahem na 12V jen do 1A.
Šlo o přesnější regulaci nabíjecího proudu na 6V, v rozmezí 0,5 - 1,5A. Neboť motocyklových aku bylo a je hafo druhů, od kapacit cca 6Ah až po asi 15Ah.
Některý ze starších motorek měly instalace i 12V, ale dost málo. Tak proto jsem tam dal 12V jen jakoby okrajově a možná trochu pro případ, že by mu odešla nabíječka, co má přednostně na 12V.
Tak Jawa byla 6V až do typu 634, kdy se v rámci inovace přešlo na typ 634/II s 12V instalací (jen s přípodotkem, že až do panelky měly ukostřenej kladnej pól, potom se přešlo na ukostření zápornýho pólu), fichtly a pařezy baterku neměly a používaly střídavinu, "zetky" a skútry Čezeta (alias prase) byly taky původně 6V - než Čezeta v rámci úprav dostala druhou 6V baterku do série s tou první a dynamostartér na 12V - tudíž se dostala do modernější ligy dávno před typem Jawa 634/II. Simsony nebo "emzety" ETZ-150 a ETZ-250 taky byly nejdřív 6V a inovovaný typy s 12V instalací se začaly dovážet až po několika letech dovozu starších verzí. Jiný motorky se před rokem 1990 v ČSSR-ČSFR nevyskytovaly v natolik významným počtu, aby stálo za to je zmiňovat - a v podstatě všecko další, co se v jedný stopě v republice vyrobilo nebo do republiky dovezlo jako nový (ne veterán) po roce 1990 už je se 12V instalacema.
Je ale zajímavý, že DVĚ 3-článkový = 6V baterie (samozřejmě s příslušně vyšší kapacitou) se používaly jako palubní zdroj v lehkejch náklaďácích a furgonech značky Avia - jak v lehčí A-15, tak v těžší A-30, kde byly ze začátku uložený vepředu v budce hned za maskou po obou stranách chladiče. Až pozdější výroba někdy po roce 1980 dostávala jednu velkou 12V baterku do kastlíku za budku na rám vedle nádrže - tuším mívala 125Ah. Spoustu těchhle auťáků si tak upravovaly podnikový dílny "samodomo" (například pošta = Spoje, zásobovací služby pro obchody atp), takže i kusy co vyjely z fabriky jako "dvojbaterkový" s 2x6V byly po letech používaný běžně v provozu s jedinou baterkou 12V ...
Je ale zajímavý, že DVĚ 3-článkový = 6V baterie (samozřejmě s příslušně vyšší kapacitou) se používaly jako palubní zdroj v lehkejch náklaďácích a furgonech značky Avia - jak v lehčí A-15, tak v těžší A-30, kde byly ze začátku uložený vepředu v budce hned za maskou po obou stranách chladiče. Až pozdější výroba někdy po roce 1980 dostávala jednu velkou 12V baterku do kastlíku za budku na rám vedle nádrže - tuším mívala 125Ah. Spoustu těchhle auťáků si tak upravovaly podnikový dílny "samodomo" (například pošta = Spoje, zásobovací služby pro obchody atp), takže i kusy co vyjely z fabriky jako "dvojbaterkový" s 2x6V byly po letech používaný běžně v provozu s jedinou baterkou 12V ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!-
geograf
- Příspěvky: 169
- Registrován: 15 čer 2004, 02:00
- Bydliště: tade na Hané (JN89OK)
- Kontaktovat uživatele:
Trochu ste ujeli s diskuzí od NB 22A 
Jinak co vím tak A30 měla 2x6V uložený pod deklama pod podlahou u spolujezdce. To vím naprosto přesně protože ten jeden dekl nám za jízdy propadl a zkratoval baterku. Pak sme to taky předělávali na 1x12V.
U multikáry sem nikdy neviděl 6V baterky ani si nepamatuju že by se o tom někdo někdy zmiňoval a to sme jich v technickéch službách měli kolem 10ks.
Jinak co vím tak A30 měla 2x6V uložený pod deklama pod podlahou u spolujezdce. To vím naprosto přesně protože ten jeden dekl nám za jízdy propadl a zkratoval baterku. Pak sme to taky předělávali na 1x12V.
U multikáry sem nikdy neviděl 6V baterky ani si nepamatuju že by se o tom někdo někdy zmiňoval a to sme jich v technickéch službách měli kolem 10ks.