[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Postupně sem budu přidávat foto mých amatérských konstrukcí, které jsem za dlouhá léta postavil. Můžete se přidat se svými konstrukcemi.
A začnu konstrukcí zesilovače 2x20W cca z let 85-87 a to na bázi TW40 z HIFI klubu Svazarmu. Původní konstrukci jsem si trochu upravil k obrazu svému a dovybavil ji indikátory výkonu. Snad pouze trafo je originál koupený v tehdejší prodejně v Praze Ve Smečkách. Jinak vše amatérská tvorba vč. plošňáků. Dlouhá léta byl v provozu bez jakýchkoli problémů. Koncový stupeň ještě v kombinaci Ge+Si tj. 7NU74+KD607.

Ty máš tolik místa, že se TW40 dochovalo. Taky jsem to stavěl, ale neuměl jsem udělat firemní vzhled a šel do šrotu. Dlouhá léta poctivě sloužil.
Já mám jedinou konstrukci Generátor MAX 038. Ale je neaudio. Nevím jestli se mám čím chlubit, neboť jsem to neměl rozdělané od doby kdy to začalo chodit.

Tak tady je další konstrukce zesilovače tentokrát 2x6W a to zhruba z roku 1974. Postaveno podle AR s Ge tranzistory GD607+617 na konci. Panely dělány klasicky s tehdy dobře dostupným propisotem. Na závěr panel lakován lakem na fotografie. Jinak konstrukce co dům dal, využit hodně cuprextit. Deska je originál a problémy se součástkami co si vzpomínám nebyly i přes dlouhá léta v provozu. Větrání bych dnes trochu vylepšil.

Trochu změním téma. Zde je konstrukce tuneru VKV který jsem stavěl zhruba v roce 1974 pro obě pásma (OIRT-CCIR do 104 MHz). Tehdy letěl tzv. dálkový příjem stanic ze zahraničí a tak se stavěly tyto tunery. V prodejně HIFI Svazarmu ve Smečkách v Praze se tehdy prodávaly vstupní jednotky osazované do přijímačů SP201. Snad se dobře pamatuji za tehdejších 500 Kčs. Ještě bych asi našel samostatný příbal s parametry. Byla to relativně dobrá jednotka s ladícím triálem. V mezifrekvenci tuneru byl dále použit klasický IO MAA661 a MF filtr 10,7 MHz s LC cívkami. Aby selektivita byla ještě lepší, tunery se dovybavovaly LC fitrem tzv. soustředěné selektivity. Fungovalo to velice dobře a stanice se např. přelaďovaly i pouhým otáčením antény do různých směrů ( pětiprvková YAGI), tz. přijímač měl výbornou selektivitu. Dále je filtr 19 KHz a stereodekodér s A290. Tuner byl ještě vybaven umlčovačem šumu a indikací síly pole. Docela jsem si s tím v té době vyhrál (naladění filtru SS), pro získání co nejvyšší citlivosti přijímače při sledování stanic z 200 až 300 km dálky. Dnes je tato doba bohužel nenávratně pryč a tak je tuner odložen do "muzea" jako spousta dalších konstrukcí té doby. Příště tuner s varikapy.

ach jo, ubastlit vzhlednou skříňku bylo někdy těžší než vydrátnout nějaký zesil,
popisky panelu propisotem, fixované čirým lakem pragosorb co byl ve spreji a původně určen na fotky, hodil se i jinde...

Hmm. Dnes máme vše na dosah ruky, možnosti jsou neporovnatelné. CNC, laserové dělení materiálu, práškové lakovny na každém rohu atd.......Jenže už nikdo nebastlí...
Už se jen handrkujeme na forech...

jo, to v dobách nedostatku čehokoliv, na valutové výrobky z tuzu běžně nikdo neměl no tak se bastlilo, dřevěnej TW40 je toho příkladem, dodnes obstojí a používá se

No, hraju si s myšlenkou postavit přes zimu zesilovač k těm bednám do garáže, co jsem ukořistil. Základ už mám, vypreparovanou desku zesilovače z už nevím čeho, jsou tam nějaké ST??? a chladiče to má jak křídla letadla. A protože skoro soused je moc šikovný mladý truhlář, pro kterého něco dělám, bude to dřevo/panel kov. Možná:-)))

Originální, "tovární" TW40 Junior i verze TW40B měly kastli z dvou vrstev akrylátem zklíženého, 5mm sololitu na "automatickou polodrážku".
Sololit byl zvenku přelepený velice odolným umakartem se vzorkem dřeva, který to ještě dál zpevnil. Hrany a vnitřek byly i v originálu jen přetřené černou, matnou olejovou barvou na tabule. Jinak řečeno, dobře funkční i celkem pohledná kastle fakticky z odpadu, za pár korun.
Ta kastle, dokud nebyla odložena někde dlouho ve vlhku, byla velice pevná. Nekroutila se, jako např. překližka a vydržela dlouhodobě i další, lehčí přístroje, na zesilovači postavené.
Každopádně měl původní TW40 s orig kastlí /nebo vyrobenou přesně podle Jandova popisu/ unést minimálně gramofon SG60, případně jiný podobný.
Plánovaný gramofon SG60 nahoře TW40 je i důvodem, proč má originál TW40 síťový transformátor s nižším sycením, má jej zcela vlevo a je orientován tak, jak je. Stačilo v kopii použít větší, s větším sycením, případně jinak otočený a byl problém s přenoskou i zesilovačem samotným. Zpravidla se indukce 50Hz do přenosky řešila vložením Fe plechu 1,5mm mezi zesilovač a gramofon.
Mně se to stalo taky. Použil jsem místo originálního trafa běžné EI32x32, jen převinutý sekundár na asi 35V a s běžným sycením /byl už hotový primár/ a bylo moc zle. Bručel totiž i samotný zesilovač, resp. musel se dodatečně plechem stínit celý korekčák.

ano to se dělalo...deska tenkého plechu ocel pozinku (v nouzi zkusmo alobalu)
coby podložka pod gramec proti parazitním el.vazbám od zdroje TW
pokud tedy šířka obou aparátů přibližně pasovala (aby to spolu ladilo)
gramec SG60 byl na to uzpůsoben rozměr zesíku tuším 384x341x120 mm
jo a kapitalistický výrobek měl nejčastěji š420-430 mm nebo midi 360 mm
a to byla pěst na voko, plechový TW44 měl už civilizaných 420 mm a tuner Toshiba na něj sedl jako prdel na hrnec, gramofon NC470 taky

Ano, šířka staršího TW30G i novějšího TW40 je pouhých 370mm a je to díky základnám gramofonů, ne naopak. A je to asi jedna z větších chyb, co se tomu dá vytknout - že v HiFi Servisu kašlali na rozměry přístrojů z technicky vyspělejších zemí, například z Japonska. K TW40 opravdu sedí jen SG30-60.
Alobal nemá vůbec žádné stínicí účinky proti silnému nf poli 50Hz.

ty asi jo...hliník není magnetická látka, železo (ocel) ano

Na třetí fotce diskutovaného TW40 je velmi dobře vidět, že celý koncový zesilovač je celokřemíkový, Ge tranzistory tam už nejsou.
Řada NU74 měla až do úplného konce výroby /dojezd u IPRS, v Rumunsku/ poněkud odlišné pouzdro TO3, než všechny Si typy.

no tak nevím proč ten Janda vložil do koncáku TW40 100x diskutovaný Ge trand ? to neexistoval (v RVHP) dovozovej křemík vodivosti P-N-P ? rusák, bulhar, DDR nebo podobný...

Bohužel v RVHP neexistoval a další dovoz ala TW200 už mu asi nedovolili.
Maďaři dělali jen licenční 2N3055, 2N3773, všecko pouze NPN.
Kopii základního p-n-p MJ2955 nedělal z RVHP bohužel vůbec nikdo.
Ze států RVHP jsme byli asi úplně první, kdo začal ke kopiím 2N4915 /KD607/ vyrábět i kopie 2N4906 /KD617/ a jejich subtypy.
Nebyla to úplně špatná volba.
Až o něco pozděj se přidali Poláci, kteří si koupili licence na celé komplementy v TO220, od tehdejšího SGS-Ates. Hlavně BDP285/286 a jejich verze, ty mají licenční čip BD243/BD244. Pozděj toho Poláci dělali licenčně spousty. Bylo to rychlejší a možná i levnější, než náš "vývoj".
Ale do té doby Poláci výkonnější zesilovače osazovali jenom kvazi. Všecko nad asi 25W mělo maďarské Tungsramy 2N3055.