Nejsou bez kapacity, jen mají tak obrovský svod, že je běžným měřákem nedokážeš změřit. Popřípadě mají prasknutím pouzder urvané vývody. Kdybys vzal třeba střídavé napětí 31,8V/50Hz a měřil proud tím kondenzátorem, tak na každých 100nF kapacity naměříš něco přes 1mA
/s tím připočítaným svodem/. Kondenzátorem 68k tedy poteče snadno měřitelných 0,68-0,8mA.
V T58 jsou přeci svitkové karamelky TC151-152 a MP TC161-162. Na vf místech tam byly polystyreny řady TC281-TC283, nebo malá trubičková keramika.
Jsou-li svitky rozpraskané /v 90% případů jo/, tak stejně Ti nezbyde, než je vyměnit, protože už mají dávno nataženou vlhkost a tím svod.
Optickou náhradu karamelek a hovňáků ale ještě nikdo bohužel nevymyslel.
Pokud bys ale trval na rozchození toho T58, za cenu určitých ústupků z původnosti /nic jiného by Ti ani nezbylo/, tak můžu doporučit asi jenom terylenovou řadu TC276-TC280, resp. přímo typy na 160V, nebo 250V typů TC279/TC280.
Vypadají na pohled dostatečně staře
a navíc jsou to opravdu velmi kvalitní kondenzátory, vhodné i do vf obvodů, kam běžný papírák nesmí.
Vyráběly se v kapacitách od 47pF do 1uF a na napětí od 160V do 1600V.
Žluté axiály TC205-TC208 už jsou drzost a vypadají fakt hodně moderně.
Možná by se na blokovací místa do napájení, nebo jiná podobná, nenáročná místa zapojení daly použít i zkontrolované a bezesvodové plecháče /pakotropy/ řady TC120. Případně bezesvodové, vytříděné "epoxidy" řady TC191. Jenže ty dvě posledně jmenované řady, jsou klasické papíráky starší 40 let. Jen těžko se mezi nimi budou hledat kusy beze svodu.
Teryleny TC276-TC280 nikdy žádný svod neměly, ani mít nebudou.
Je to dáno jednak dielektrikem, jednak epoxidovou zálivkou čel.
Vhodnost do vf obvodů je dána jejich Q a tím, že mají přivařené, nikoli jen zarolované vývody fólií.
MP karamelky i hovňáky jsou samostatná třída neuvěřitelného hnoje, který byl stejně neuvěřitelně poruchový už v Lotosech.
Je to koncentrovaná hrůza, srovnatelná snad jen s asfaltem Tesla TC101-TC108...
Pár foteček: