[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Dielektrikum je z penového PE, vonkajšia izolácia je dosť tvrdá, asi tiež PE.
Lanka majú v strede železné vlákno (žiadna oceľ, úplne mäkké železo), okolo je šesť medených vlákien. Tienenie nemá.
Pôvod je ešte z čias socializmu.
Zaujíma ma, na čo sa to používalo.

Dvojlinka pro anténní svod UHF (300ohm).

Tak tak, bylo to na anténu a pěkně na houno, kabel byl tvrdej.

A čo to železo? Nevadí VF?

A kde tam je jaký železo? Na tom kabelu z bolševika jsem si ho nikdy nevšiml. No a i kdyby, VF se šíří jen po povrchu vodiče.

Proč by mělo železo vadit? Jednak ušetřilo přes 14 % tehdy zoufale nedostatkové mědi, jednak se vf signál šíří povrchem vodičů a magnetickým polem kolem každého z nich a elektrickým polem mezi nimi, a pak železo přispělo ke zvýšení mechanické pevnosti (kabel PLCNE 300-5,6, pův.značený VFSV 515) má dovolené namáhání v tahu 100 N. Vnitřrní viodiče jsou každý 7x0,3 mm, minimální dovolený poloměr ohybu 20 mm naplocho, vlnová impedance 300 Ω, útlum při 200 MHz ve volném prostoru 8 dB/100 m a při 1 GHz ve volním prostoru útlum 19 dB/100 m, činitel zkrácení V = 0,80.
Kapacita kabelu 18,5 pF/m.
Doporučená montáž na distančních sloupkách nejméně 80 mm od vodivého okolí (za vodivé se pokládají i mokré střešní tašky, jakkoli jsou za sucha nevodivé).
Vlivem UV záření nestárne sice tak rychle, jako plochá dvoulinka PLE 300-8 pro VHF, přesto i útlum této dvoulinky časem roste a část vystavenou slunečnímu světlu se doporučovalo vyměnit po 6 letech. V místech chráněných před UV zářením se životnost neuváděla.

Stačí to?

Ještě byly (jsou) i ploché Někde na ně mám ještě konektory TV

a prodává se i dnes . . .

Dáme je asi mladšího data výroby
Ten jeho se používal na VHF, ten subtilnější na UHF. Kdysi dávno měly televize symetrické vstupy 300 Ohm, tak i svody byly symetrické.
Dobrá historie, u nás doma tyhle dvojlinky zmizely kolem roku 89, ale když jsem v devadesátých letech lezl po střechách, tak jsem je ještě běžně potkával.

Ta plochá dvoulinka byla na VHF. Dokud nebyla ta oválná na UHF, upravovala se i ta plochá vysekáváním obdélníkových otvorů do můstku mezi vodiči. Do asi 500 MHz (do kanálu 24 vyzkoušeno) skutečně nějaký ten decibel ztrát ty díry odmazaly, na vyšších frekvencích už zase ztráty strmě vzrostly. Na VHF nebyl rozdíl patrný.
Většině lidí to ale stejně bylo jedno, ty dvojlinky si na distanční sloupky napnul málokdo, vlastně jen ten, kdo o tom tolik věděl. Jinak se válely, kde se dalo, protahovaly se i plášťovými trubkami, prostě bylo až neuvěřutelné, s jak slabiučkým signálem na konci si televizory dokázaly poradit. To koaxiál, to bylo pak jiné kafe... jen ten zelený bylo lepší zatahat do trubek a nevystavovat ho venku, k tomu byl určený dvouplášťový koaxiál. Sice měl také zelený plášť, ale pod ním ještě jeden z bezbarvého polyetylénu. A teprve pod ním bylo opletení.

Matně si vzpomínám, že tu dvoulinku na UHF se namotával kousek alobalu a různě se s ním pohybovalo pro zlepšení příjmu, možná odstranění ducha, už si nepamatuju přesně, byl jsem na základce

Tak tie klasické ploché, teda VHF, som zažil ako malý chlapec. Boli všade, hlavne k čb televízorom. A Potom prišli koaxiály. Chápal som to tak, že koaxiály sú lepšie ako ploché symetrické, aj keď sa nedajú tak dobre zavrieť do okna. Ale s tým oválnym som sa akosi nestretol. Kúsok, čo mám doma, ani neviem odkiaľ mám. Z pohľadu prechodu od symetrických ku koaxiálom mi pripadal tento oválny ako krok stranou. Ale asi to bol len lacnejší krôčik vpred. Minule tu bol v inom vlákne spomenutý podobný kábel k rozhlasu po drôte, tak som myslel, že by tento mohol mať rovnaký účel. http://www.ebastlirna.cz/modules.php?na ... ic&t=91645 Ale to železo mi tam nesedelo. Viem, že v kameňolome sa používa dvojlinka s medenými a oceľovými vláknami. Tiež mám kúsok doma. Má len tri vlákna, už neviem v akom pomere, ale tá oceľ tam je naozaj tvrdá, jak struna na gytaru. Mimochodom, zelený koaxiál veľmi chutil myšiam. Videl som na jednej povale niekoľko metrov úplne oholených. Prakticky celá časť, čo ležala na podlahe. Izolácia zostala len na vertikálnej časti visiacej od antény. Preto viem, že bol zelený.

My to měli taky. Na VHF jsme měli asi metrový dipól a na UHF takovou víceprvkovou anténu. Každá byla vedená separé káblem, TV (Neptun a později barevná Beijing) ale měla už 75 Ω vstup. Tak tam byla na asi 20 cm černého koaxu taková krabička a do ní byly tyhle placaté kábly zapojené. Takové bílé ploché konektory to byly. Po roce 1990 jsme to nahradili zeleným koaxem a jednou anténou; dipól šel do kopru.

Já si zase vzpomínám, že se z tý VHF placatý dvojlinky dělaly symetrizační členy na první kanál Cukrák nebo Petřín. Už nevím přesně ale ten pahejl byl snad metr dlouhej. Pak se objevily v Chlumeckým Kovoplastu červený symetrizační "autíčka" a tomu blbnutí byl konec.

Ještě k těm zeleným koaxům. Né všechny se soudruhům povedly. U některých se nepovedlo chemický složení dielektrika, který po cca 20 letech úplně rozložilo měď v opletení. Ta se rozpadala na prášek.