Zajimavy prehled vyrobku
https://www.youtube.com/watch?v=YwqoJxFZSug
Dokument historicky - jeste CSSR
Moderátor: Moderátoři
-
radioelectrum
- Příspěvky: 2055
- Registrován: 11 lis 2011, 01:00
- Bydliště: Oslavany
- Kontaktovat uživatele:
Zajímavý dokument. Nemyslím ten Podlipného modloslužebný pořad, ale dokument o epoše celkově.radioelectrum píše:to by bylo politicky nekorektní
Jsem skeptický, kolik bylo tehdy i dnes lidí schopných vidět problémy v jejich souvislostech až ke kořenům a navíc si dlouho pamatovat, co kdo kdy řekl, zejména před svým náhlým nebo pozvolným převlékáním kabátu.
Problém má dvě části, příčiny nekvality jako takové, a pak způsob jak ho televize "řešila". Podlipný snaživě natočil "kritiku" na objednávku doby, kdy to perestrojka požadovala. Taky se tam neustále ohání přestavbama a chozrasčotama a "systémovými opatřeními". Je to dlouhé a nudné a k hovnu.
Systémové řešení takovou shora organizovanou, z Kremlu přišlou kritikou systém neměl, leda celý systém zahodit a začít znova, s novými lidmi. Systém byl sice po roce 89 opuštěn, jenomže ne s novými lidmi
Příčiny výroby šmejdu za bolševika? Pod videem je jeden pěkný komentář
Náhoda to nebyla. Bolševik po 48´ rozvrátil svobodné podnikání a všechno zkolektivizovala nadirigoval (tenkrát se tomu ještě neříkalo směrnice). Slovensko bylo víc ilustrativní, protože tam bylo daleko víc výrobních podniků od zelené louky, bez prvorepublikové minulosti.len ma prekvapuje ze vsetko bolo Slovenske.... Calex, Tatramat, Orava, Tesla Bratislava.... neviem ci to bol zamer alebo nahoda
Výroba zmetků není primárně záležitost dělníků na lince, ale řízení jakosti, vstupních a výstupních kontrol, technologů a už samotnou konstrukcí. Ta rádia z Tesly Bratislava byla oprasena už technologicky, to je jasně vidět.
Lidi nebyli motivovaní kvalitou, konkurenci systém neznal a vohnouti chodili do práce švejkovat. To že některé podniky měly výrobky s lepším konstrukčním řešením a sledovanou kvalitou, si vysvětluju vyšším podílem ještě starých "fachmanů" s návyky ještě z první republiky.
Televizní publicistika s tím nemohla nic udělat, tehdy i dneska se vysílalo to, co bylo v zadání celkového kontextu doby.
Víc o služebnosti televize v zajímavé práci zde: https://adoc.tips/queue/eskoslovenska-t ... -v-po.html
Práce sice pojednává o době Gorbačova, ale je krásně zřejmé, že "nová" doba má už stejné mechanismy a jasnou paralelu.
Tesla Bratislava je úplně samostatný průser, táhnoucí se vlastně už od malých přijímačů řady 323A na plošných spojích a všech jejich odvozenin. Naprostým vrcholem konstrukční hrůzy i zoufalosti zároveň, byly z oboru menších a středních přijímačů 1020A Capricio a hned po něm 538A Stereodirigent.
Chápu zároveň, že to byla doba přelomu 60. a 70.let, pro nás velmi kritická doba těsně po okupaci, kdy jsme v této technice bohužel byli už nejméně 5 let pozadu za Západem, ale spíš víc..
TeB byla v oboru všech stolních přijímačů /až na malý Luník/ pořád zařízená na elektronkovou výrobu, kterou měli už zaběhnutou.
Výkonové polovodiče i polovodiče pro FM byly tehdy pro hromadnou výrobu ještě hrozně drahé a navíc s nimi v Bratislavě neměli ve větším, kvalitnějším formátu skoro žádné zkušenosti.
Jak se ukázalo u pardubického zvednutého ukazováku T632A - ono to ale šlo. Celkem minimální počet Ge/Si polovodičů, úsporné a přitom chytré zapojení umožnilo T632A posadit do HiFi třídy, přestože přístroj sám se tímto označením nehonosil. Stačilo jenom chtít.
Ale no dobře.
Už v době vzniku prototypů Capricia i Stereodirigentu /vznikaly víceméně souběžně/ už nemohl být nejmenší problém, ušetřit si značnou část práce i nákladů na vývoj - prostým převzetím osvědčeného modelu elektronkového aparátu ze zahraničí. Když už bratislavští museli vyrábět přístroje ještě s elektronkami, protože náklady.
Většina výrobců tohoto segmentu, na Západě a v téže době, už elektronky dávno opustila. Přístroje srovnatelné třídy už od roku 1965 vyráběli osazené výhradně polovodiči.
I případná, naprosto regulérní licence a se všemi výrobními podklady, by jistě vyšla za hubičku, anebo s dobročinným úsměvem lidí typu Maxe Grundiga.
Ostatně i v sešroubované NDR, zvládali tento segment na diametrálně jiné úrovni, než Bratislava.
Jenže to bychom nesměli být my, Čechoslováci. My si to vždycky musíme dojebat po svém, vlastnoručně a pokud možno ještě líp, než ostatní...
Podotýkám průběžně, že nemám nejmenšího zájmu a v tomto momentu cokoliv z minulosti úmyslně hanět. Doba byla, jaká byla, součástky byly, jaké byly a lidi, co to všechno vyráběli, taktéž.
I s tím úbytkem těch nejlepších mozků v roce 1968 a těsně po něm, bohužel.
Neznám snad jediný případ zahraničního výrobku třídy HiFi, který by měl diskrétní koncové stupně a kde by zároveň zcela absentovalo řízení klidového proudu od teploty výkonových prvků. I kdyby to měl být jen hloupý termistor či dvoj-trojdioda.
Jedno jediné zapojení, jen různě přeosazované a stále s touto vážnou konstrukční chybou, se táhlo od 810A až do 816A, vždy se stejnými následky pro přístroj samotný, pokud po něm někdo požadoval plný nf výkon déle, než asi 15 minut. Nechápu vůbec, jak se to bratislavským povedlo, protlačit takové a takto drahé přístroje státní zkušebnou, o ostatních vlastnostech nemluvě.
O příjmových vlastnostech, nebo vlastnostech nf částí fakt raději vůbec nepsat. O tom už napsali jiní a výstižněji, třeba lidé z AR při redakčních měřeních a srovnávacích testech s přístrojem srovnatelné kategorie ze zahraničí.
Nejsmutnější na tom celém bylo to, že se konstrukčně zmrvené přístroje prodávaly ve statisícových sériích a naši lidé v podstatě neměli jinou možnost, než koupit šmejd, nebo šmejd.
Skoro jako dneska - jen ty minulé šmejdy o trochu déle vydržely..
Chápu zároveň, že to byla doba přelomu 60. a 70.let, pro nás velmi kritická doba těsně po okupaci, kdy jsme v této technice bohužel byli už nejméně 5 let pozadu za Západem, ale spíš víc..
TeB byla v oboru všech stolních přijímačů /až na malý Luník/ pořád zařízená na elektronkovou výrobu, kterou měli už zaběhnutou.
Výkonové polovodiče i polovodiče pro FM byly tehdy pro hromadnou výrobu ještě hrozně drahé a navíc s nimi v Bratislavě neměli ve větším, kvalitnějším formátu skoro žádné zkušenosti.
Jak se ukázalo u pardubického zvednutého ukazováku T632A - ono to ale šlo. Celkem minimální počet Ge/Si polovodičů, úsporné a přitom chytré zapojení umožnilo T632A posadit do HiFi třídy, přestože přístroj sám se tímto označením nehonosil. Stačilo jenom chtít.
Ale no dobře.
Už v době vzniku prototypů Capricia i Stereodirigentu /vznikaly víceméně souběžně/ už nemohl být nejmenší problém, ušetřit si značnou část práce i nákladů na vývoj - prostým převzetím osvědčeného modelu elektronkového aparátu ze zahraničí. Když už bratislavští museli vyrábět přístroje ještě s elektronkami, protože náklady.
Většina výrobců tohoto segmentu, na Západě a v téže době, už elektronky dávno opustila. Přístroje srovnatelné třídy už od roku 1965 vyráběli osazené výhradně polovodiči.
I případná, naprosto regulérní licence a se všemi výrobními podklady, by jistě vyšla za hubičku, anebo s dobročinným úsměvem lidí typu Maxe Grundiga.
Ostatně i v sešroubované NDR, zvládali tento segment na diametrálně jiné úrovni, než Bratislava.
Jenže to bychom nesměli být my, Čechoslováci. My si to vždycky musíme dojebat po svém, vlastnoručně a pokud možno ještě líp, než ostatní...
Podotýkám průběžně, že nemám nejmenšího zájmu a v tomto momentu cokoliv z minulosti úmyslně hanět. Doba byla, jaká byla, součástky byly, jaké byly a lidi, co to všechno vyráběli, taktéž.
I s tím úbytkem těch nejlepších mozků v roce 1968 a těsně po něm, bohužel.
Neznám snad jediný případ zahraničního výrobku třídy HiFi, který by měl diskrétní koncové stupně a kde by zároveň zcela absentovalo řízení klidového proudu od teploty výkonových prvků. I kdyby to měl být jen hloupý termistor či dvoj-trojdioda.
Jedno jediné zapojení, jen různě přeosazované a stále s touto vážnou konstrukční chybou, se táhlo od 810A až do 816A, vždy se stejnými následky pro přístroj samotný, pokud po něm někdo požadoval plný nf výkon déle, než asi 15 minut. Nechápu vůbec, jak se to bratislavským povedlo, protlačit takové a takto drahé přístroje státní zkušebnou, o ostatních vlastnostech nemluvě.
O příjmových vlastnostech, nebo vlastnostech nf částí fakt raději vůbec nepsat. O tom už napsali jiní a výstižněji, třeba lidé z AR při redakčních měřeních a srovnávacích testech s přístrojem srovnatelné kategorie ze zahraničí.
Nejsmutnější na tom celém bylo to, že se konstrukčně zmrvené přístroje prodávaly ve statisícových sériích a naši lidé v podstatě neměli jinou možnost, než koupit šmejd, nebo šmejd.
Skoro jako dneska - jen ty minulé šmejdy o trochu déle vydržely..
-
Hubert_79
- Příspěvky: 6583
- Registrován: 24 pro 2017, 01:00
- Bydliště: Praha 6 - Petřiny
- Kontaktovat uživatele:
Myslím, že i na druhém břehu Dunaje to uměli lépe. V půlce sedmdesátých let třeba Prometheus - neposoudím tedy, jak dobře či blbě to je zapojením řešené, ale myslím že ve své době Tesla neměla srovnatelný výrobek. Později pak třeba receiver RA-6386S nebo zesilovač (číslo nevím) a digitální (!) tuner... Nebo sestavu k sobě krásně pasujících přístrojů HiFi Stereó Stúdió RT402.
Frýba a láska zvítězí nad Hemalou a nenávistí!
-
elektrosvit
- Příspěvky: 2512
- Registrován: 27 čer 2016, 02:00
A není náhodou Prometheus inspirován nějakým podobným přijímačem od Grundiga? Jako vzor pro tesláckou řadu 323A a spol. je někdy uváděn Grundig 88. Některé konstrukční části, třeba vstupní díl, vypadají dost podobně.
Jinak, ten dokument z úvodního příspěvku jsme tu už jednou rozebírali v sekci SMS. Zhruba před rokem.
Jinak, ten dokument z úvodního příspěvku jsme tu už jednou rozebírali v sekci SMS. Zhruba před rokem.
Ano, říkávalo se, že Prométhea i Orphea Maďaři někde skoro doslovně opsali.
Měli proti nám velkou výhodu i náskok v modernější i širší polovodičové základně. Skoro všecko v Prométheu je výroby Tungsram.
I ty pasivy /Remix/ uměli udělat poněkud lépe.
Někde mi leží malé rádijko rakouské výroby, vzdáleně podobné Tenoru 426A, vyrobené koncem 50.let. Má jednu novalku navíc, selenový usměrňovač, velký elipťák přes celý předek a je to "pravé" áčko.
Dostal jsem ho jako takovou okrasu k čemusi většímu.
Až jsem se k němu dostal, byl jsem velice překvapený, jak málo stačilo k tomu, znovu ho uvést do chodu.
Ty součástky uvnitř, byly jakoby z úplně jiné cenové kategorie, všecko velice přehledně i účelně uspořádané.
Podobné pocity jsem měl z použitých součástek i uspořádání v přijímačích z NDR.
Mrzutá na socialismu, byla mj. absence konkurence.
Už v té době šlo dobře porovnávat právě s tím Remixem, RFT či Iskrou..
Měli proti nám velkou výhodu i náskok v modernější i širší polovodičové základně. Skoro všecko v Prométheu je výroby Tungsram.
I ty pasivy /Remix/ uměli udělat poněkud lépe.
Někde mi leží malé rádijko rakouské výroby, vzdáleně podobné Tenoru 426A, vyrobené koncem 50.let. Má jednu novalku navíc, selenový usměrňovač, velký elipťák přes celý předek a je to "pravé" áčko.
Dostal jsem ho jako takovou okrasu k čemusi většímu.
Až jsem se k němu dostal, byl jsem velice překvapený, jak málo stačilo k tomu, znovu ho uvést do chodu.
Ty součástky uvnitř, byly jakoby z úplně jiné cenové kategorie, všecko velice přehledně i účelně uspořádané.
Podobné pocity jsem měl z použitých součástek i uspořádání v přijímačích z NDR.
Mrzutá na socialismu, byla mj. absence konkurence.
Už v té době šlo dobře porovnávat právě s tím Remixem, RFT či Iskrou..
Maďaři údajně něco bastlili z přímých dodávek nebo licencí Akai, jedna jejich ležatá hi-fi čtyřkombinace obsahovala origoš deck a gramec téže značky (odkaz na dobové AR až sešit dohledám v archávu) no a naše NZK 145, 150, 160 měla zas pravý maďarský kazeťák. Bedniska Videoton patřily k lepšímu průměru a byly žádoucím zpestřením chudého u nás trhu audio výrobků...
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Poláci, severský bratři ve zbrani - za vlády Eduarda Gierka - měli nasmlouvanejch licencí ovšem, spoustu
(Fiat, Bosch, Rexroth, Grundig, Thomson, Agfa, Tenorel...) velkou část spláceli v dodávkách naturalií to jest hotových výrobcích a byla to významná rozvojová výpomoc mírně zaostalé agrární zemi RVHP...
ten článek o kooprodukci Videoton - Akai se pokusím ve starých AR dohledat, je to jehla v kupce sena.
(Fiat, Bosch, Rexroth, Grundig, Thomson, Agfa, Tenorel...) velkou část spláceli v dodávkách naturalií to jest hotových výrobcích a byla to významná rozvojová výpomoc mírně zaostalé agrární zemi RVHP...
ten článek o kooprodukci Videoton - Akai se pokusím ve starých AR dohledat, je to jehla v kupce sena.
Naposledy upravil(a) konosuke dne 22 pro 2019, 16:51, celkem upraveno 1 x.
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)