[BETA] Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Ubastlil jsem si sluchátkový zesilovač na bázi operačního zesilovače. Funguje to dobře, ale při zapínání a vypínání se ve sluchátkách ozve kravská rána.
Spínání provádím spínačem trafa, napájejícího OZ. OZ je napájen souměrně.
Dá se to nějak vyřešit změnou způsobu spínání napájení OZ, nebo budu nucen použít zpožďovací relé, jako jsme zvyklí u reproduktorových zesilovačů?

Průser je v tom, že každej zešilovač se po náběhu napájení různě rychle ustaluje do stabilního stavu - během náběhu jeho výstupní úroveň různě kolísá. Je to daný nestejnou vodivostí polovodičů, nestejně velkým zešílením všech prvků i různě velkýma kapacitama v obvodu. Zpožděný připojení výstupu je tak jedinej způsob, jak se tomu zahoupání výstupního napětí způsobujícímu různý pazvuky nebo rázy vyhnout.

Jen pro zajimavost, co je to za OZ nebo zapojeni?

Ano. Různá zapojení mohou mít také různé přechodové děje. A ty se nemusí diagnostikovat ehm... jen ušima, že...

Možná by pomohl pozvolný náběh napájení. Spotřeba asi nebude veliká, takže by stačil větší filtrkond + odpor k trafu. Ještě je možnost, že to dělá nějaká špička, co se dostane do zesíku při spínání trafa. Zkus připojit přímo napájení při zaplém trafu.

Hm, ono je to tak, že ten sluchátkový OZ mám součástí RIAA předzesilovače, mám to tam jako doplňkovou funkci, abych mohl poslouchat desky i do sluchátek bez nutnosti mít to připojené na další zesilovač.
Ty zapínací bouchance vznikají nejspíš už v tom RIAA předzesu, který je také sestaven z OZ (Actidamp II). Tam jsou různé kapacity, které by potenciálně mohly způsobovat tyhle přechodové jevy. Ale nevím.

Myslíte si, že OZ prostý kondenzátorů v signálové cestě by se měl jinak chovat "bezlupancově" (pokud tedy + i - napájení naběhne současně)?

Osmdesat píše:...Ty zapínací bouchance vznikají nejspíš už v tom RIAA předzesu,.... Ale nevím...

To lze přece ověřit jeho odpojením, ne?
A je to zbytečně mnoho dohadů a málo měření a zkoušení.

Stejně se nakonec nevyhne komplikacím daným nestejnou vodivostí prvků i když budou implementovaný na jednom čipu. Vždycky se nějakej tranzistor otevře o maličko rychlejc než jinej a ve výsledku bude výstupní napětí kolísat. Jediný řešení by MOŽNÁ bylo nechat napájecí napětí narůst na nominální hodnotu od nuly tak pomalu, aby nejdelší časová konstanta celýho zešilovače byla kratší = nejnižší přenášená frekvence vyšší, než časová konstanta náběhu zdroje. Takže u zešilovače s dolním mezním kmitočtem 20Hz = časovou konstantou 25ms pro jednu půlvlnu by náběh zdroje musel trvat aspoň 1/10 vteřiny, radši dýl, já osobně bych volil aspoň 1 vteřinu. Nedokážu si ale "jen tak z voleje" představit zapojení takovýho zdroje. Nejjednodušší by asi bylo nabíjení hlavní filtrační kapacity zdroje přes relativně vysokej odpor, kterej by byl v další fázi s určitým zpožděním zkratovanej spínacím kontaktem relátka nebo spínacím MOSFETem s malým RDSON, dimenzovaným na plnej nominální odběr zešilovače... To už je fuc.kt jednodušší spáchat tu ochranu před lupancem ve formě zpožděně spínanýho výstupu.

Na zpomalení náběhu napětí by stačil klasický tranzistorový násobič kapacity -
trand, C mezi bázi a zem, odpor c-b.

Co když ho tam už má? Nevíme,...zbytečná diskuse.

Není to zbytečná diskuse, protože tohle dělají všecky lineární operáky. Některé víc, některé míň, ale všecky.
Tesla Vráble například musela u některých aplikací 709 /MAA501-504/ jít až k časově omezenému zkratování vstupu koncového zesilovače /AZK052/.
Tam, kde to nepoužili /například Studiomix 6-130/, tak to zaprvé byla při zapnutí i vypnutí šupa jako prase, zadruhé tou šupou při každém pátém zapnutí vylítly pojistky F4A na ss straně napájení koncových zesilovačů. Obcházelo se to instalací pojistek T4A či T6,3A.
Ale to zas v podstatě znemožnilo koncovým stupňům, bránit se impedančnímu přetížení, takže začaly jít do prdele KD503. Tehdy za příjemných 130,-Kčs kus.
Zpožděné připojení a ss ochranu zátěže dostal až jeho následovník, Studiomix 6-132 s jiným koncem. Tam to zpožděný připojení se ss ochranou zátěže byla už životní nutnost.
U ostatních zařízení s OZ to ale vůbec neřešili - například jeho větší bratr bez konců, Studiomix 12-2, při zapnutí a i se staženými mastery pošle do výstupních linek takový pecky, že se při zapnutých koncích membrány jen prohnou.
Pravda, heterosexuální bílý Evropan, zapíná konce až jako poslední, že.
Ale u sdružených přístrojů to holt dost dobře nejde.
Dělají to v naprosto stejné míře i NE5532/5534, jak se lze dobře přesvědčit například u TW600CD.
Pomalý náběh napájecího napětí pomáhá jen velice omezeně, každý OZ při náběhu struktury do funkce, se skokově mění polarita výstupu - dělá to úplně každý běžný OZ, při symetrickém i asymetrickém napájení.
Je přitom úplně jedno, zdali tu hranici někde u ±2-3V napájecí napětí překoná pozvolna, anebo skokem.
To si ostatně lze dobře i prakticky vyzkoušet. Ty násobiče kapacity, s obrovskými kapacitami v bázi, se už zkoušely - v podstatě neúčinné.
Japonci to na výstupech dělených sestav vyšší třídy /samostatných předzesilovačů s OZ/ řešili zpravidla sériovými jfety ve výstupech, které se otevřely naplno až po 2-4 sekundách po zapnutí síťového spínače.

Jen jsi tím potvrdil zbytečnost diskuse o násobičích kapacity, kterou jsem tu zmínil.

Tak fajn, co třeba teda namalovat jednoduché blokování výstupů z konstrukce - třeba dostupnými jfety? BF256 třeba, nebo ze šuplíků KS4391 apod.?

Klidně můžeš.

To už bych tam radši vrazil miniaturní relé.