od Hill » 24 srp 2023, 10:52
Fotil jsem převážně na Orwo NC20, vyvolával v jejich soupravě, fotky jsem dělal na papíry PM20 od Fomy taky v jejich sadě, k vývojkám jsem si míchal regenerační roztok. Naprostá většina chemie na to se dala sehnat bez občanky či jiné registrace, jen to chtělo přesné lékárnické váhy. Uvítal jsem papíry PM30, to byl dar s nebes - hotovou fotku jsem mohl vyhodnotit ne za 65, ale za 8 minut. Taky se vývojka držela na 30°C, to s předchozími papíry nešlo, a uschla volně ložená, bez zažehlování formalínu v leštičce. Na vývojku termostat a míchání, aby teplota držela ±¼°C. Se subtraktivní filtrací jsem se příliš neskamarádil, i když Opemus se šuplíkem a později míchací hlavu jsme v obecní fotokomoře měli, vyzkoušel jsem i objektiv Janpol color, ani ten mě příliš nenadchnul, radši jsme si s bráchou sehnali výtažkové RGB filtry používané v polygrafii, protože nelámaly světlo a neuhýbaly s obrazem, jako skleněné (jeden stál 8 korun a daly se z něj udělat 4 do bubínku pod objektiv, který brácha, tehdy v učení na zámečníka, vysekal na lisu), udělali jsme si časové spínače s dvoupatrovým řadičem, přepínač horní a dolní sekce: 0-25 byly časy od 1" do 17,8", polohy 26-51 svítily dvacetkrát déle. Ano, odporový řetězec byl sestavený "co poloha, to decibel". Filtrace uváděná na papírech se podělila pěti a vyšly časy. Výhoda přepínače byla v tom, že se přepnulo o potřebný počet kroků nahoru nebo dolů před výměnou filtru (otočením bubínku) pěkně v pořadí R-G-B.
Kupodivu to nebylo nijak pozorovatelně pomalejší, než namíchání barvy světla na míchací hlavě. Něco fotek jsem se nadělal, protože ty si častěji někdo prohlédl, šlo to i bez zatemnění a projektoru.
No a diapozitivy? Na Agfachrom Professional jsem fotil na přání ženicha (profesionálního fotografa) jen jednou. Neviděl jsem ani jeden. Možná se jednou promítaly během těch 5 let, co byl ženatý, ale pak už vůbec ne. Na Orwochrom jsem vyfotil jen jeden film, ta šílená rudá mě vrhla k Fotochemě.
Možná i proto, že jsme po osmašedesátém byli na sytou rudou obzvláště alergičtí...
Pak jsem už na diáky používal Fomachrom D a vozil ho k vyvolání přímo do fabriky v Hradci. Použití polarizačního filtru a jeho správné natočení před objektivem foťáku na tom materiálu vykouzlilo barvy hodné dražší inverze. Jinak Fomachrom D uměl skvěle barvy podzimu...
On vlastně každý materiál chtěl svoje už od volby záběru.
V příloze jsou skeny diáků o pár let mladších a je znát, že už to byl slušný materiál. Do půlky sedmdesátých let byly ty materiály na našem trhu sice použitelné, ale dlouhodobá stabilita barev je dnes jen pro otrlé.
- Přílohy
-
- Plitvická jezera bez davů turistů, říjen 1983.
Fomachrom D20, Praktica L2, objektiv Pentacon Auto MC 2,8/50, polarizační filtr.
Sken z června 2020, bez korekcí.
-
- Plitvická jezera bez davů turistů, říjen 1983.
Fomachrom D20, Praktica L2, objektiv Pentacon Auto MC 2,8/50, polarizační filtr.
Sken z června 2020, bez korekcí.
-
- Plitvická jezera bez davů turistů, říjen 1983.
Fomachrom D20, Praktica L2, objektiv Pentacon Auto MC 2,8/50, polarizační filtr.
Sken z června 2020, bez korekcí.
Fotil jsem převážně na Orwo NC20, vyvolával v jejich soupravě, fotky jsem dělal na papíry PM20 od Fomy taky v jejich sadě, k vývojkám jsem si míchal regenerační roztok. Naprostá většina chemie na to se dala sehnat bez občanky či jiné registrace, jen to chtělo přesné lékárnické váhy. Uvítal jsem papíry PM30, to byl dar s nebes - hotovou fotku jsem mohl vyhodnotit ne za 65, ale za 8 minut. Taky se vývojka držela na 30°C, to s předchozími papíry nešlo, a uschla volně ložená, bez zažehlování formalínu v leštičce. Na vývojku termostat a míchání, aby teplota držela ±¼°C. Se subtraktivní filtrací jsem se příliš neskamarádil, i když Opemus se šuplíkem a později míchací hlavu jsme v obecní fotokomoře měli, vyzkoušel jsem i objektiv Janpol color, ani ten mě příliš nenadchnul, radši jsme si s bráchou sehnali výtažkové RGB filtry používané v polygrafii, protože nelámaly světlo a neuhýbaly s obrazem, jako skleněné (jeden stál 8 korun a daly se z něj udělat 4 do bubínku pod objektiv, který brácha, tehdy v učení na zámečníka, vysekal na lisu), udělali jsme si časové spínače s dvoupatrovým řadičem, přepínač horní a dolní sekce: 0-25 byly časy od 1" do 17,8", polohy 26-51 svítily dvacetkrát déle. Ano, odporový řetězec byl sestavený "co poloha, to decibel". Filtrace uváděná na papírech se podělila pěti a vyšly časy. Výhoda přepínače byla v tom, že se přepnulo o potřebný počet kroků nahoru nebo dolů před výměnou filtru (otočením bubínku) pěkně v pořadí R-G-B.
Kupodivu to nebylo nijak pozorovatelně pomalejší, než namíchání barvy světla na míchací hlavě. Něco fotek jsem se nadělal, protože ty si častěji někdo prohlédl, šlo to i bez zatemnění a projektoru.
No a diapozitivy? Na Agfachrom Professional jsem fotil na přání ženicha (profesionálního fotografa) jen jednou. Neviděl jsem ani jeden. Možná se jednou promítaly během těch 5 let, co byl ženatý, ale pak už vůbec ne. Na Orwochrom jsem vyfotil jen jeden film, ta šílená rudá mě vrhla k Fotochemě.
[i]Možná i proto, že jsme po osmašedesátém byli na sytou rudou obzvláště alergičtí...[/i]
Pak jsem už na diáky používal Fomachrom D a vozil ho k vyvolání přímo do fabriky v Hradci. Použití polarizačního filtru a jeho správné natočení před objektivem foťáku na tom materiálu vykouzlilo barvy hodné dražší inverze. Jinak Fomachrom D uměl skvěle barvy podzimu...
On vlastně každý materiál chtěl svoje už od volby záběru.
V příloze jsou skeny diáků o pár let mladších a je znát, že už to byl slušný materiál. Do půlky sedmdesátých let byly ty materiály na našem trhu sice použitelné, ale dlouhodobá stabilita barev je dnes jen pro otrlé.