Co je to za stroj ve filmu Kde alibi nestačí ?
Moderátor: Moderátoři
Bol som ešte malý chlapec, keď ma mama zobrala do práce na ŠVS. Mali tam sálový počítač. Vyzeralo to nejak tak https://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv10 ... 03-01.html , ale mali tam také tie skriňové magnetofóny. V niektorom sa kotúče točili rýchlo, v niektorom len rýchlo kmitali tam a späť. Vraj čosi hľadali. Nejaký technik mi ukazoval, čo je v tých skriňach celkom vľavo. Bolo tam plno plošných spojov. Nejaké vytiahol a ukazoval mi, čo je na nich. Tuším tam boli aj feritové pamäte. Čudoval som sa, ako ten počítač môže fungovať, keď z neho vytiahol tie moduly. Povedali mi, že on vie, ktorý modul môže vytiahnúť. Bolo mi jasné, že je to veľký čarodej, keď rozumie takým zložitým veciam. A tiež som zrazu vedel, čo chcem robiť až budem veľký. Tlačiarne s tým písmenkovým "válečkem na nudle" tam mali tuším dve, samostatne stojace, veľké ako skriňa, minimálne vtedy z môjho pohľadu. Traktorový papier z toho liezol rýchlosťou asi jedna strana za sekundu. Možno za dve. Ak toto nie je rýchlo-tlačiareň, tak potom neviem. Niečo mi vraví, že to boli Robotron, no ale to si nemôžem pamätať, takže si to asi s niečim pletiem. Tlačili tam nejaké zostavy - kopy papiera. A vytlačili mi aj nejaké obrázky z písmenok, že si ich môžem vymaľovať. Po revolúcii prešli na stolové počítače a henten sálový šiel do šrotu. Ešte mi z neho mama doniesla nejaký panel so zvyškami prepínačov a kontroliek. Myslel som, že je to ten bočný zo skrine vľavo, ale vyzeral inak a bol aj menší. Boli na ňom v radoch páčkové prepínače a nad každým takáto kontrolka bielej farby, niekolko čerevých a zelených, nejaký drôtový reostat a otočný prepínač, možno dva a okrúhly otvor po nejakom meracom prístroji. Na gúgli nevidím nič, čo by sa na to podobalo. A ešte si pamätám, že tam všetci chodili v bielych plášťoch. Ešte aj neskôr, keď prešli na PCečka. Dnes neviem, či ešte niekde niekto sedí v plášti pri počítači.
Souhlas - protože tady to brzy (zase) nenávratně zmizí, tak i já se přimlouvám za přesunutí do sekce:
Historie a vzpomínky na doby dávno minulé.
A když už jde o vzpomínky, napíšu tu i několik zážitků, které taky nenávratně zmizely (někteří z vás si možná vzpomenou, že jsem je tu před lety už popsal):
Nákupem těchto mašin z Prahy se SPS-ka zbudovala i u nás. Bylo nutno ovšem (do předem adaptovaných prostor) tuto techniku nainstalovat a poté rozjet zkušební provoz.
O instalaci se postarali právě tito ostravští technici, které si fabrika nasmlouvala a oni to prováděli v rámci "Smlouvy o dílo". Protože i pro ně to byla vlastně vícepráce, tak to prováděli (s požehnáním svého zaměstnavatele) jen ve svém "volném čase" - takže si na to vybírali dovolenou, příp. k nám dojížděli o víkendech.
Já jsem byl ve fabrice vytipován (a nakonec i vybrán) pro tuto f-ci (technika-mechanika). Předtím jsem dělal několik let "zkušebního technika" ve VSSÚ (Vývojové středisko sběrného ústrojí).
Do nově zřízeného odd. SPS, jsem nastoupil hned v době, kdy se stroje teprve instalovali a té instalace se rovněž zúčastnil. Takto jsem se s technikou seznamoval od samého počátku. Proto jsem chodil do práce i já rovněž o víkendech a "sekundoval" jsem těm ostravákům - tak jsem se s většinou z nich seznámil už u nás doma.
Během týdne jsem naopak zase já jezdil do Ostravy a sekundoval jim v jejich práci u nich (v jejich "domovských VS /SPS/") a získával zkušenosti za provozu. Příp. absolvoval školení, která si oni prováděli pro své (nové) kolegy a já se při nich "svezl".
A po instalaci a samotném rozběhu k nám ještě občas zajížděli (i s programátorem), když se pak odlaďovali programy k jednotlivým pracovním postupům. I později k nám ti technici v začátku zajížděli na preventivní servis a v případě závažnější poruchy i promptní opravu.
Tak jak jsem je poznal, většina z nich neměla pro srandu a vychytávky daleko.
Když už běžel zkušební provoz a prac. místa byla obsazena, tak několik "kanadských žertíků" provedli i našim děvčatům.
U každé mašiny stál dřevěný prac. stolek (velikosti nočního stolku), nahoře s šuplíkem a dole úložný prostor, jak na prac. pomůcky, tak na osobní - svačinu; pití; apod.
O některém víkendu, kdy jsme byli v celé SPS sami (jen technici), tak jim provedli třeba:
- Holky si střádali 5-tikačky do "pokladničky" (plastové, typu malého fotbalového míče), která měla jediný otvor - štěrbinu na vhození mince. Byla už tak ze 3/4-tin plná!
Vybrání celé pokladničky nebylo možné jinak, než rozřezáním toho plastu (za účelem vysypání obsahu). Dva z nich si však dali tu práci, že za pomoci pinzety pěkně (jednu za druhou) mince vytahali a uložili do papírového sáčku, který vložili úplně dozadu té skřínky - odkud ten "balon" vyndali. Ten zase vrátili na místo, ale nikoliv prázdný. Při prolézání celé fabriky (kde bylo otevřeno) a při objevu šrotiště, tam nabrali Fe odpad kruhového tvaru - cca velikosti těch 5-tikorun (byl to odpad od lisu) - a tímto pěkně ten balonek naplnili do původní výše a uložili na místo.
V PO (po víkendu) jsem to pak (až v půli směny - až na to pak přišly) "odesral" já, protože to bylo na mně. A že prý jsem je okradl.
A nebývaly by na to přišly ani tak brzy, nebýt toho, že okraje té štěrbiny byly trochu ušpiněné. Inu ten Fe odpad byl z palet, které byly umístěny venku, bez nadkrytí a tudíž některé z těch koleček už začaly chytat rez!
- Nastřihnuté nitě od knoflíků prac. plášťů (zavěšených na věšácích) tak, aby zůstaly viset jen na jedné niti, byl další z jejich "kanadských žertíků", které měli už nacvičeny z jejich "domovských pracovišť".
V PO ráno přišly holky do práce a všem jim zůstávaly (při převlékání do pracovního) jen knoflík za druhým - v ruce. A nastalo "vzbouření na vsi".
- Jindy to nebyly knoflíky, ale třeba přestřihnutý každý druhý steh od rukávu - ten pak při oblékání odpadnul celý. Ani pro malé nůžky neměli kluci daleko - v téměř každém stolku se povalovala "manikůra", . . . Já jim do těch stolků nelezl nikdy - přestože se nezamykaly.
Bylo vidět, že v tomto směru měli kluci rovněž "mnohaletou praxi"
Taky jeden už jen z vyprávění - osobně jsem se ho nezúčastnil.
Ve vítkovickém VS pracovala většina z nich. A měli mezi sebou jednoho kolegu, vysoký snad 190cm (taky se zúčastnil instalace mašin u nás), který si potrpěl na oblečení. I do práce chodil v obleku a kravatě (tam se samozřejmě převlékal do pracovního).
Jednou, po práci se vydali na fotbal (na Baník) na Bazaly.
Předtím ale tomu kolegovi vsypali kluci do skládacího deštníku hrst těch konfet "nulek".
Když pak v průběhu toho fotbalu prý skutečně začalo pršet, tak měla šou celá jedna tribuna. Milý kolega nad sebou vystřelil ten deštník a namísto kapek deště dostal spršku těch "nulek" - a jak měl ten oblek tesilový, tak na něm statikou držely tak, že se jich jen tak nemohl zbavit. Prý zážitek větší, než z toho fotbalu . . .
Takže i různých zážitků bylo dost
Historie a vzpomínky na doby dávno minulé.
A když už jde o vzpomínky, napíšu tu i několik zážitků, které taky nenávratně zmizely (někteří z vás si možná vzpomenou, že jsem je tu před lety už popsal):
Do té doby jsme SPS-ku neměli a strojní agendu pro naši fabriku zpracovával MEZ Vsetín. V té době jsme sice byli už několik let samostatným n. p. (národním podnikem), ale při zřizování (vzniku - v r. 1947) fabriky u nás, jsme byli řadu let pobočným závodem právě MEZu Vsetín.kokun píše:Stroje Honeywell-Bull totiž nikde jinde v republice (než na ostravsku) nebyli. Kromě těch ostravských (které jsem už výše vyjmenoval) byly pak snad už jen ve Vratimovských papírnách a snad ještě v Třinci. I k nám se dostaly odněkud z Prahy-Zličína, už jako použité. Takže pak už v Praze nebyly vůbec.
Nákupem těchto mašin z Prahy se SPS-ka zbudovala i u nás. Bylo nutno ovšem (do předem adaptovaných prostor) tuto techniku nainstalovat a poté rozjet zkušební provoz.
O instalaci se postarali právě tito ostravští technici, které si fabrika nasmlouvala a oni to prováděli v rámci "Smlouvy o dílo". Protože i pro ně to byla vlastně vícepráce, tak to prováděli (s požehnáním svého zaměstnavatele) jen ve svém "volném čase" - takže si na to vybírali dovolenou, příp. k nám dojížděli o víkendech.
Já jsem byl ve fabrice vytipován (a nakonec i vybrán) pro tuto f-ci (technika-mechanika). Předtím jsem dělal několik let "zkušebního technika" ve VSSÚ (Vývojové středisko sběrného ústrojí).
Do nově zřízeného odd. SPS, jsem nastoupil hned v době, kdy se stroje teprve instalovali a té instalace se rovněž zúčastnil. Takto jsem se s technikou seznamoval od samého počátku. Proto jsem chodil do práce i já rovněž o víkendech a "sekundoval" jsem těm ostravákům - tak jsem se s většinou z nich seznámil už u nás doma.
Během týdne jsem naopak zase já jezdil do Ostravy a sekundoval jim v jejich práci u nich (v jejich "domovských VS /SPS/") a získával zkušenosti za provozu. Příp. absolvoval školení, která si oni prováděli pro své (nové) kolegy a já se při nich "svezl".
A po instalaci a samotném rozběhu k nám ještě občas zajížděli (i s programátorem), když se pak odlaďovali programy k jednotlivým pracovním postupům. I později k nám ti technici v začátku zajížděli na preventivní servis a v případě závažnější poruchy i promptní opravu.
Tak jak jsem je poznal, většina z nich neměla pro srandu a vychytávky daleko.
Když už běžel zkušební provoz a prac. místa byla obsazena, tak několik "kanadských žertíků" provedli i našim děvčatům.
U každé mašiny stál dřevěný prac. stolek (velikosti nočního stolku), nahoře s šuplíkem a dole úložný prostor, jak na prac. pomůcky, tak na osobní - svačinu; pití; apod.
O některém víkendu, kdy jsme byli v celé SPS sami (jen technici), tak jim provedli třeba:
- Holky si střádali 5-tikačky do "pokladničky" (plastové, typu malého fotbalového míče), která měla jediný otvor - štěrbinu na vhození mince. Byla už tak ze 3/4-tin plná!
Vybrání celé pokladničky nebylo možné jinak, než rozřezáním toho plastu (za účelem vysypání obsahu). Dva z nich si však dali tu práci, že za pomoci pinzety pěkně (jednu za druhou) mince vytahali a uložili do papírového sáčku, který vložili úplně dozadu té skřínky - odkud ten "balon" vyndali. Ten zase vrátili na místo, ale nikoliv prázdný. Při prolézání celé fabriky (kde bylo otevřeno) a při objevu šrotiště, tam nabrali Fe odpad kruhového tvaru - cca velikosti těch 5-tikorun (byl to odpad od lisu) - a tímto pěkně ten balonek naplnili do původní výše a uložili na místo.
V PO (po víkendu) jsem to pak (až v půli směny - až na to pak přišly) "odesral" já, protože to bylo na mně. A že prý jsem je okradl.
A nebývaly by na to přišly ani tak brzy, nebýt toho, že okraje té štěrbiny byly trochu ušpiněné. Inu ten Fe odpad byl z palet, které byly umístěny venku, bez nadkrytí a tudíž některé z těch koleček už začaly chytat rez!
- Nastřihnuté nitě od knoflíků prac. plášťů (zavěšených na věšácích) tak, aby zůstaly viset jen na jedné niti, byl další z jejich "kanadských žertíků", které měli už nacvičeny z jejich "domovských pracovišť".
V PO ráno přišly holky do práce a všem jim zůstávaly (při převlékání do pracovního) jen knoflík za druhým - v ruce. A nastalo "vzbouření na vsi".
- Jindy to nebyly knoflíky, ale třeba přestřihnutý každý druhý steh od rukávu - ten pak při oblékání odpadnul celý. Ani pro malé nůžky neměli kluci daleko - v téměř každém stolku se povalovala "manikůra", . . . Já jim do těch stolků nelezl nikdy - přestože se nezamykaly.
Bylo vidět, že v tomto směru měli kluci rovněž "mnohaletou praxi"
Taky jeden už jen z vyprávění - osobně jsem se ho nezúčastnil.
Ve vítkovickém VS pracovala většina z nich. A měli mezi sebou jednoho kolegu, vysoký snad 190cm (taky se zúčastnil instalace mašin u nás), který si potrpěl na oblečení. I do práce chodil v obleku a kravatě (tam se samozřejmě převlékal do pracovního).
Jednou, po práci se vydali na fotbal (na Baník) na Bazaly.
Předtím ale tomu kolegovi vsypali kluci do skládacího deštníku hrst těch konfet "nulek".
Když pak v průběhu toho fotbalu prý skutečně začalo pršet, tak měla šou celá jedna tribuna. Milý kolega nad sebou vystřelil ten deštník a namísto kapek deště dostal spršku těch "nulek" - a jak měl ten oblek tesilový, tak na něm statikou držely tak, že se jich jen tak nemohl zbavit. Prý zážitek větší, než z toho fotbalu . . .
Takže i různých zážitků bylo dost
Honza - kokúň
__________________________
Žádný učený z nebe nespadl, ale pitomce jako by shazovali
__________________________
Žádný učený z nebe nespadl, ale pitomce jako by shazovali
K děrnoštítkový výpočetce jsem se neměl možnost nachomejtnout, ale protože máti dělala na dráze, kde se docela dost využíval dálnopis a třeba nákladový listy k vlakům se vozily i v podobě vyděrovanýho pásku, nikdy jsem neměl nouzi o hrsti toho vyděrovanýho odpadu - pastelově růžovej, žlutej, modrej nebo bílej "šrot" na tehdejších tkaninách držel jak židovská víra a máti i když mi ho z práce sama nosila, tak mě zas naopak proklínala, když jsem ho někde roztrousil a nedostatečně pozametal ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
A kutilmile - nelituju tě !!!
Když se nad tím teď ještě tak zamýšlím, tak těch kotoučků v tiskárně bylo taky zřejmě 80 - co sloupec na štítku, to jedno místo na tisku (nwm proč se mně to z hlavy už "vykouřilo" - njn bude to už nějakých 50 let!).kokun píše:Tiskárna v "našich" tabelátorech měla celou abecedu, čísla a znaky na tenkých kotoučcích (kalených) se znaky po obvodě. A k jakému natočení došlo, takový "znak" (písmeno, číslice, či znak) se pak tisknul (rovněž přes barevnou pásku, jako do psacího stroje). Kolik bylo těch znakových kotoučů v řadě si už nepamatuju - role papíru (či šíře "skládačky") mohla mít (odhadem - po těch letech) cca 30÷35cm, čili tisk do těch max. 30-ti cmCeleron píše:... Tiskárna v tom tabeláku totiž dělala takovej rachot a vibrace, že to poškozovalo tabelák. Nevím, jestli jste měli stejnej systém ale tady bylo vedle sebe 80 šavlí na každý byla celá abeceda, čísla a znaky. Tabelák výškově nastavil na těch šavlích správný znaky celýho řádku a pak to prásklo přes barvící pásku a papír proti podložce. Ty hmoty tiskárny byly celkem velký a nevyvážený, takže když jel tabelák, věděl o tom celej barák s 200 lidma od sklepa až na půdu.
Ten kotouček (se znaky po obvodu) mohl mít tloušťku cca 4mm; x 80 by to pak dalo délku tiskového válce cca 320mm = 32cm - a to by pak byla šíře toho tisku na (válcovou) roli papíru, anebo "skládačky" (harmoniky).
U toho papíru byly okraje perforované kulatými otvory pro jeho posuv v tabelátoru - u hotových sestav se ten děrovaný okraj pak odtrhával. I s tou perforací po okrajích pak mohla být ta šíře papíru něco okolo 40-ti cm
Honza - kokúň
__________________________
Žádný učený z nebe nespadl, ale pitomce jako by shazovali
__________________________
Žádný učený z nebe nespadl, ale pitomce jako by shazovali
Tu mašinu EC1021 na odkazu jsem viděl jen při návštěvách v jinejch početkách ale popsat ji dokážu. Bedny vlevo je procesor, selektivní a multiplexní kanálová jednotka a paměť. Ty kanály jsou něco jako dnes porty. Seleketivní byly na rychlý zařízení jako diskový a magnetopáskový jednotky. Bývaly většinou 2-3. Na multiplexní kanál se připojovaly pomalý zařízení, typu tiskárny, snímače, případně děrovače pásky a štítků a operátorská konzole (psací stroj). U novějších už byla displejová síť 4-8 displejů často ještě s vektorovým zobrazením znaků abecedy.samec píše: Vyzeralo to nejak tak https://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv10 ... 03-01.html , ale mali tam také tie skriňové magnetofóny.
Před panelem na procesoru je operátorská konzola a snímač děrný pásky. Vpravo od procesoru jsou 4 diskový jednotky nejspíš 30MB každá. Dopředu před nima jsou dva snímače děrných štítků (s tou šikminou nahoře). Za těma snímačema štítků je druhá operátorská konzola se snímačem pásky ale je to nějaký jiný typ. Jestli to je fotka z VUMSu, tak tam mohli zkoušet cokoliv. V popředí je rychlotiskárna. Bedny vpravo vzadu budou asi řadiče disků a zdroje.
Ta fotka asi není celej sálovej počítač, tiskárny bývaly skoro vždy dvě a chybí tam magnetopáskový jednotky. Těch bývalo 4 někdy i 8 ks.
EC1021 byla kromě magnetických disků a pásek celá československý výroby. Většinou ZPA Jinonice (tiskárny), ZPA Košíře, (snímače pásky) ZPA Čakovice (procesor atd). Snímače štítků byly asi Aritma ale už to nevím na beton. Možná i magnetický pásky se chvíli dělaly v Jinonicích a nebo Tesla Pardubice ale pak to v rámci RVHP dostali dělat bulhaři.
Jirka
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Jo, z toho jsme tenkrát měli velkou srandu. Děcka na to koukala jako na zázrak (jako teď do mobilu) a starší to žrali i s navijákem. Když jsem vytiskl "kondiciogram" ekonomickému náměstkovi, tak to týden vypadalo, že bude v podniku narušena celá pětiletka. No a ženské na účtárně začaly do práce chodit i dříve, aby si přečetli hned zrána, jak se jim bude dařit. Zjemnil jsem tisk i na jeden den podle té sinusovky.
Řediteli jsem tenkrát jen vysvětlil, že mu můžu vytisknout klidně takový, jaký se mu bude hodit, ale u těch druhých to musím dodržet furt stejné. Pochopil jádro toho problému a byl s tím velmi spokojený, protože i když musel být u komunistů, tak byl ve skutečnosti normální.
Řediteli jsem tenkrát jen vysvětlil, že mu můžu vytisknout klidně takový, jaký se mu bude hodit, ale u těch druhých to musím dodržet furt stejné. Pochopil jádro toho problému a byl s tím velmi spokojený, protože i když musel být u komunistů, tak byl ve skutečnosti normální.
No vidíš, náš byl normální než ho z jeho postu šéftechnika udělali ředitelem výpočetky. Pak už normální nebyl, začal chlastat první ligu a 15. listopadu 1989 ho konečně přijali do KSČ. Pak ukradl v početce jedno slušovický PC-čko tenkrát asi za 200 tyček a za půl roku ho z početky vyhodili. Stal se z něho notorik a ač na začátku chytrej ing přes výpočetku, skončil jako hlídač v divadle s vychlastanou palicej.p32 píše: protože i když musel být u komunistů, tak byl ve skutečnosti normální.
Jirka
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
K EC1021: ano, disky jsou bulharské (bohužel) "pračky" 30MB, vyměnitelné médium. S takovou kapacitou magnetopáskové jednotky nutně nepotřebujete. U EC1021 bych čekal pardubické MPM40, možná MPM120, ne bulhary. Snímače štítků Aritma měly rychlost 1000 štítků za minutu, ovšem s americkými štítky. S materiálem z NDR se muselo pracovat poloviční rychlostí. Tiskárna vypadá na ZPA, tuším 600 řádek za minutu. Konzole má elektrický psací stroj Consul, který se v rámci RVHP také exportoval do Sovětského svazu. Tamní technici jim říkali "pomsta za srpen" . Bedny vzadu nedokážu identifikovat, mohly by to být vývojové vzorky disků Aritma, než jim to zatrhli (hydraulické vystavení suportu hlav...).
Nikdy jsem neviděl JSEP, kterej by neměl pásky. U EC1033 byl mateční systém, testy a vše kolem na páskách ve futrálech z 1,5 mm plechu a při generování systému se to teprve přehrávalo na disk. U nás bylo 30 MB disků 6ks, později 8, pásek 8, na konci 9 a mimimální požadavek z provozu byl 4 disky a 5 pásek.h_honza píše:K EC1021: ano, disky jsou bulharské (bohužel) "pračky" 30MB, vyměnitelné médium. S takovou kapacitou magnetopáskové jednotky nutně nepotřebujete.
Matně si pamatuju, že na jednu velkou pásku se vešly minimálně dva 30MB disky.
Dělala se na tom autodoprava celýho Východočeskýho kraje, takže velký balíky dat. V pořizovně bylo 20 Soemtronů na dvě směny a každej druhej měsíc se dovážela jedna paleta děrných štítků. Však snímače štítků a tiskárny šly nejrychlejc do kopru.
Jirka
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
-
- Příspěvky: 3886
- Registrován: 06 kvě 2007, 02:00
- Bydliště: Zlín
- Kontaktovat uživatele:
Převážně vejplaty - a uvědom si, že v rámci "kooperace" se ty vejplaty počítaly v jednom podniku pro několik dalších, proto byly nejvytíženějšíma obdobíma první půlky každýho měsíce, kdy se "sjížděly" podklady za předchozí měsíc a sjetiny se exportovaly příslušným účtárnám v každým podniku ke kontrole a vyplacení ... Jen málo institucí mělo počítač jako prostředek operativního řízení nebo k nějaký tvůrčí činnosti - příkladem byly třeba dráhy, který používaly už od 80. let počítačem řízený třídicí systémy na velkejch seřazovacích nádražích k řízení výhybek a brzd na svážnejch pahrbcích, vím to proto, že tady v Třebový jeden z těch systémů byl - a převážnou většinu doby stejně plně nefungoval, takže až do přechodu na čistě PC základnu se v podstatě dál "šíbovalo na čubu" a brzdilo se poloautomatem, jen podle radarem změřený rychlosti vozu pod pahrbkem brzdily první dvě brzdy v "ranžíru", finální směrový brzdy se musely řídit ručně z "hříbku" (vyvýšený stanoviště na hradle nad seřazovacím nádražím) a dojezd kontrolovali manuálně posunovači se zarážkama = "čubama" v rukách ... No a pak se ještě počítače používaly k výpočtům konstrukcí v jo hodně velkejch strojírenskejch podnikách, jako byla Škodovka v Plzni nebo letecký fabriky (Aero, Let Kunovice ...) nebo výzkumáky (VZLÚ a další).
Naposledy upravil(a) EKKAR dne 07 bře 2021, 12:44, celkem upraveno 1 x.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
A kutilmile - nelituju tě !!!
-
- Příspěvky: 3886
- Registrován: 06 kvě 2007, 02:00
- Bydliště: Zlín
- Kontaktovat uživatele: