Od známého jsem slyšel jednu vražednou...
Jeden člověk se nasral, že mu prodali propan-butanovou nádobu, ve které bylo hodně kondenzátu - takže ho ošidili o plyn. Jeho nasranost vedla k tomu, že kondenzát vylil do kanalizace u baráku. Jeho vtipný přítel, který mu pomáhal dostal nádherný nápad. Škrtnul sirkou a hořící ji hodil do kanalizace. Prda prej ohromná. Dekl od kanalizace nenašli ani po celodením hledání v okolí baráku. Asi se po dopadu zapíchl hodně hluboko do země. Nikomu se nic nestalo.
pokousala mne hoblovka
Moderátor: Moderátoři
-
ZdenekHQ
- Administrátor
- Příspěvky: 25593
- Registrován: 21 črc 2006, 02:00
- Bydliště: skoro Brno
- Kontaktovat uživatele:
Pár dalších drobných alkoholických pohrom :
Kámoš měl blbej zvyk pod vlivem alkoholu prokusovat plastový zapalovače. Jeden mu buchnul v puse, naštěstí si tu plastovou střepinu z patra vytáhl bez větších problémů, ani šití nepotřeboval... Druhej mu to záviděl a chtěl to zkusit taky, jenže v okamžiku, kdy ten zapalovač prokousnul, první mu škrtnul pod bradou dalším zapalovačem. Opilcům přeje štěstí, jen se chvíli nemusel holit.
Třetí kámoš na tom byl poněkud hůř, když si zapálenej absint nalil na krk místo do pusy. To už si vyžádalo docela zásadní zásah doktorů...
Kámoš měl blbej zvyk pod vlivem alkoholu prokusovat plastový zapalovače. Jeden mu buchnul v puse, naštěstí si tu plastovou střepinu z patra vytáhl bez větších problémů, ani šití nepotřeboval... Druhej mu to záviděl a chtěl to zkusit taky, jenže v okamžiku, kdy ten zapalovač prokousnul, první mu škrtnul pod bradou dalším zapalovačem. Opilcům přeje štěstí, jen se chvíli nemusel holit.
Třetí kámoš na tom byl poněkud hůř, když si zapálenej absint nalil na krk místo do pusy. To už si vyžádalo docela zásadní zásah doktorů...
Pro moje oslovení klidně použijte jméno Zdeněk
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
přileju trošku:
Na táboře byl v jeho středu pařez, kde se symbolicky každé ráno zasekla sekera jako začátek práce.
Jednoho dne, kdy polovina vedení byla pryč, šli dvě osmileté sestry k pařezu si hrát. Já bdící ve stanu najednou slyším větu: "Sekni sem" a pak charakteristický mlaskavý zvuk a nelidský řev.
...
naštěstí vše dobře dopadlo, kus ruky (od blány mezi ukazováčkem a prostedníčkem uhlopříčně přes packu k lokti) ji zruční doktoři sešili. Po těch letech má holka ruku v pořádku, jen ta jizva...
Na táboře byl v jeho středu pařez, kde se symbolicky každé ráno zasekla sekera jako začátek práce.
Jednoho dne, kdy polovina vedení byla pryč, šli dvě osmileté sestry k pařezu si hrát. Já bdící ve stanu najednou slyším větu: "Sekni sem" a pak charakteristický mlaskavý zvuk a nelidský řev.
...
naštěstí vše dobře dopadlo, kus ruky (od blány mezi ukazováčkem a prostedníčkem uhlopříčně přes packu k lokti) ji zruční doktoři sešili. Po těch letech má holka ruku v pořádku, jen ta jizva...
Bratr v garáži něco čistil. Potřeboval kus hadru. Našel staré kalhoty, ale chtěl z nich jen kousek. Nůžky byly takové jako že neee, nůž nebyl...
Rozbrušovačka 230mm kalhoty přišlápl nohou.... No ona je namotala a šla tam kde držely. Takže měl přes botu 3mm drážku. Podle krve a následného sundání boty to bylo myslím 5 stehů na nártu a nějakou šlahu že to jen poškrábalo jinak mohl mít sníženou hybnost a snad i rovnováhu nebo co to říkali.
Další kolega měl jít večer na ples, přetím si ještě odskočil do garáže. Tam mu na nohu spadl kus železa (dva zlomené a pohmožděné prsty ). On normálně přišel a šel na ten ples. Takovou bolest prý v životě nezažil, ale strach z manželky byl větší.Takže se přiznal až ráno když ho odvezli po plese na pohotovost
Rozbrušovačka 230mm kalhoty přišlápl nohou.... No ona je namotala a šla tam kde držely. Takže měl přes botu 3mm drážku. Podle krve a následného sundání boty to bylo myslím 5 stehů na nártu a nějakou šlahu že to jen poškrábalo jinak mohl mít sníženou hybnost a snad i rovnováhu nebo co to říkali.
Další kolega měl jít večer na ples, přetím si ještě odskočil do garáže. Tam mu na nohu spadl kus železa (dva zlomené a pohmožděné prsty ). On normálně přišel a šel na ten ples. Takovou bolest prý v životě nezažil, ale strach z manželky byl větší.Takže se přiznal až ráno když ho odvezli po plese na pohotovost
Internet - metla lidstva
Tak tuhle chytrou věc asi udělalo víc lidí, já to slyšel asi před 15 lety od člověka, pracujícího duchodce, který to udělal. Dekl našel, měl mírně opálený ksicht, obočí a museli v baráku uklízet hajzly, protože žumpa vyběhla i v prvním patře z mísy.Cust píše:Od známého jsem slyšel jednu vražednou...
Jeden člověk se nasral, že mu prodali propan-butanovou nádobu, ve které bylo hodně kondenzátu - takže ho ošidili o plyn. Jeho nasranost vedla k tomu, že kondenzát vylil do kanalizace u baráku. Jeho vtipný přítel, který mu pomáhal dostal nádherný nápad. Škrtnul sirkou a hořící ji hodil do kanalizace. Prda prej ohromná. Dekl od kanalizace nenašli ani po celodením hledání v okolí baráku. Asi se po dopadu zapíchl hodně hluboko do země. Nikomu se nic nestalo.
Když už se to tak pěkně rozjelo,tak by nebylo od věci zde napsat zkušenosti s pojistným plněním za úrazy. Já teprve čekám až ukončím léčbu,takže zatím nic nevím,ale věřím,že se tady najde někdo,kdo nějakou zkušenost má.
To,že někdo dělá věci jinak než by jsi je dělal Ty ještě neznamená,že to dělá špatně.
Nemám zájem o korekci pravopisu.
Nemám zájem o korekci pravopisu.
Pro Pajosek 2, psal jsem již dříve o plnění pojistného mého úrazu,
jinak je na to tiskopis u příspušné pojišťovny, musíš si jej vypsat a musí
ti ho doplnittvůj ošetřující lékař po skončení léčení, za vypsání u doktora
zaplatíš 100 Kč , pak to dáš na pojišťovnu. pokud budeš mít trvalé následky, tak po roce píšeš další hlášení na pojošťovnu a uplatňuješ odškodnění za trvalé následky. Musí ti to rovněž potvrdit ošetřující lékař,
je na to další tiskopis.
Jarda
jinak je na to tiskopis u příspušné pojišťovny, musíš si jej vypsat a musí
ti ho doplnittvůj ošetřující lékař po skončení léčení, za vypsání u doktora
zaplatíš 100 Kč , pak to dáš na pojišťovnu. pokud budeš mít trvalé následky, tak po roce píšeš další hlášení na pojošťovnu a uplatňuješ odškodnění za trvalé následky. Musí ti to rovněž potvrdit ošetřující lékař,
je na to další tiskopis.
Jarda
-
hafca
- Příspěvky: 4401
- Registrován: 27 črc 2004, 02:00
- Bydliště: 25km na západ od Prahy
- Kontaktovat uživatele:
pajosek2
Hlavně abys měl pořádnou pojistku, jinak budeš jen nas... Můj kluk skoro přišel o oko, právě při sekání. Držel majzlík, druhý do něj mydlil kladivem, odlétl otřep a samo, že do oka. Nakonec dopadl ještě relativně dobře. Oko mu zachránili, ale dostal umělou čočku. Bolestné cca 2000,-Kč a trvalé následky něco málo přes 5000,-Kč. Pojištěn u blahé paměti jediné pojišťovny tady. I přes dopisování až s panem ředitelem, nedostal nic víc a ta pojistka byla na dvojnásobek.
O mých úrazech by šla napsat asi knížka. V útlém mládí mi jako pionýrovi při vítání závodu míru protočil jeden snaživec řetězem u kola ukazováček přes zadní kolečko. Doktor na pohotovosti pravil, že má rád, když se věci hojí přirozenou cestou. Co to znamená jsem pochopil ve chvíli, kdy setra omdlela a mě ty cáry kůže odstříhával bez umrtvení. 4x jsem měl vykloubené rameno a ani jednou se jim ho nepovedlo dát zpátky bez narkózy. Drželo mi sice dost pesonálu, ale při každám pokusu o vrácení zpět jsem je rozházel po ordinaci. Blbý bylo, že jednou jsem na narkózu čekal skoro 5 hodin, kdo to někdy měl, ví co to je za bolest. Jedno vykloubení jsem stihnul na vojně a dokonce ve stráži Měli jsme na rotě kluka, cca 165cm a pořád říkal, že umí judo a nikdo mu to nevěřil, ani já. Ovšem jen do té doby, než s mými 182cm bacil o podlahu a rameno bylo venku, špatně se to psalo hlášení. Svedli jsme to na práh mezi spojovacími dveřmi a hned druhý den tam nebyl. Bylo to v srpnu roku 69, byl jsem do pasu ve škrobáku a jak na dovolené. Ale jen do té doby, než mi v nestřežené chvíli slastného odpoledního spánku udělali spolubojovníci 4 průstřely razítkovací barvou. Krásná dávka, ale pak už jsem nikam na lehko nemohl. Bylo to tak věrohodné, že se pořád někdo ptal, jak jsem k tomu přišel. Měl jsem taky téměř uříznutý palec na levé ruce. To byla taky docela síla. Zkoušel jsem létat s upoutaným érem a při jednom přistání to nevyšlo. Urazil jsem křídlo poctivě přilepené epoxydem. Při odřezávání zbytku křídla od trupu mi sjel kuchyňák a už to bylo. V nemocnici mi to doktor začal šít a v půli povídá, že mám skoro přeřízlou šlachu. Musel ušité vypárat, sešít šlachu a pak teprve ten zbytek. Někdo tu psal o potížích s doktory, když se přijde s rychlovkou. Když jsem spadnu jako učedník ze štaflí a to bylo někdy v roce 65, tak mě museli nejdřív objednat v kartotéce a teprve pak se na mě doktoři milostivě koukli, takže nic nového pod sluncem. Tady bylo pikatní navíc to, že při vyšetřování se mnou chodil o rok starší učedník a pak šel referovat šéfovi o úrazu. Já si nic nepamatoval, měl jsem naraženou ruku a trochu asi záda, přece jen to byly osmičky a v rámci bezpečnosti jsem stál až nahoře, abych dosáhnul na zapojované světlo na stropě. Šéfovi tenhle kousek nahlásil, že jsem spadnul ze štaflí a na dotaz co mi je pravil, že mám přeraženou ruku, něco s páteří a asi jsme ztratil paměť. Šéf byl tenkrát v nemocnici dřív než já.
V mládí toho bylo ještě víc, ale k stáru mám kliku nebo už si konečně dávám pozor.
Hlavně abys měl pořádnou pojistku, jinak budeš jen nas... Můj kluk skoro přišel o oko, právě při sekání. Držel majzlík, druhý do něj mydlil kladivem, odlétl otřep a samo, že do oka. Nakonec dopadl ještě relativně dobře. Oko mu zachránili, ale dostal umělou čočku. Bolestné cca 2000,-Kč a trvalé následky něco málo přes 5000,-Kč. Pojištěn u blahé paměti jediné pojišťovny tady. I přes dopisování až s panem ředitelem, nedostal nic víc a ta pojistka byla na dvojnásobek.
O mých úrazech by šla napsat asi knížka. V útlém mládí mi jako pionýrovi při vítání závodu míru protočil jeden snaživec řetězem u kola ukazováček přes zadní kolečko. Doktor na pohotovosti pravil, že má rád, když se věci hojí přirozenou cestou. Co to znamená jsem pochopil ve chvíli, kdy setra omdlela a mě ty cáry kůže odstříhával bez umrtvení. 4x jsem měl vykloubené rameno a ani jednou se jim ho nepovedlo dát zpátky bez narkózy. Drželo mi sice dost pesonálu, ale při každám pokusu o vrácení zpět jsem je rozházel po ordinaci. Blbý bylo, že jednou jsem na narkózu čekal skoro 5 hodin, kdo to někdy měl, ví co to je za bolest. Jedno vykloubení jsem stihnul na vojně a dokonce ve stráži Měli jsme na rotě kluka, cca 165cm a pořád říkal, že umí judo a nikdo mu to nevěřil, ani já. Ovšem jen do té doby, než s mými 182cm bacil o podlahu a rameno bylo venku, špatně se to psalo hlášení. Svedli jsme to na práh mezi spojovacími dveřmi a hned druhý den tam nebyl. Bylo to v srpnu roku 69, byl jsem do pasu ve škrobáku a jak na dovolené. Ale jen do té doby, než mi v nestřežené chvíli slastného odpoledního spánku udělali spolubojovníci 4 průstřely razítkovací barvou. Krásná dávka, ale pak už jsem nikam na lehko nemohl. Bylo to tak věrohodné, že se pořád někdo ptal, jak jsem k tomu přišel. Měl jsem taky téměř uříznutý palec na levé ruce. To byla taky docela síla. Zkoušel jsem létat s upoutaným érem a při jednom přistání to nevyšlo. Urazil jsem křídlo poctivě přilepené epoxydem. Při odřezávání zbytku křídla od trupu mi sjel kuchyňák a už to bylo. V nemocnici mi to doktor začal šít a v půli povídá, že mám skoro přeřízlou šlachu. Musel ušité vypárat, sešít šlachu a pak teprve ten zbytek. Někdo tu psal o potížích s doktory, když se přijde s rychlovkou. Když jsem spadnu jako učedník ze štaflí a to bylo někdy v roce 65, tak mě museli nejdřív objednat v kartotéce a teprve pak se na mě doktoři milostivě koukli, takže nic nového pod sluncem. Tady bylo pikatní navíc to, že při vyšetřování se mnou chodil o rok starší učedník a pak šel referovat šéfovi o úrazu. Já si nic nepamatoval, měl jsem naraženou ruku a trochu asi záda, přece jen to byly osmičky a v rámci bezpečnosti jsem stál až nahoře, abych dosáhnul na zapojované světlo na stropě. Šéfovi tenhle kousek nahlásil, že jsem spadnul ze štaflí a na dotaz co mi je pravil, že mám přeraženou ruku, něco s páteří a asi jsme ztratil paměť. Šéf byl tenkrát v nemocnici dřív než já.
V mládí toho bylo ještě víc, ale k stáru mám kliku nebo už si konečně dávám pozor.
Kdyby Edison nevynalezl elektřinu, do teď se díváme na televizi při svíčkách.
Ale branka je ohnutá dodnes, že?rnbw píše:Vraj som si ako male decko do nejakej branky privrel palec a nechal tam kus z neho - na palci nic nevidiet, takze to dorastlo.
Občas "husí kůže", ale našťastie aj niečo na zasmiatie.
Uvítal by som, keby existovali okrem fotografií zohavených končatín aj videá. Také, ktoré detailne a spomalene ukazujú nasimulovaný konkrétny priebeh úrazu pri mašine, pri práci s ňou. Ako k tomu práve prichádza. Ako si na seba karboška namotáva všetko čo je nablízku, ako letí črepina rovno do tváre, ako sa pri neopatrnej manipulácii niekto dotýka fázy, ako preskakuje šľaha od VN, ako práve uhybá drevo spod ruky a tá si to nesprávne položená mieri do nožov hobľovačky. Myslím to úplne vážne. Samozrejme - bez krvákov. Možno by to čiastočne nahradili (prípadne to sprevádzali) sugestívne šípky. Také, ako keď sa po hokeji na obrazovke rozoberajú zápasové situácie.
Pretože fotografie odrezaných prstov, účinný doplnok "výchovy", v nás síce vyvolávajú pocit strachu, mobilizujú pud sebazáchovy, ale nedávajú nám poznatok.
Je nás veľa takých, ktorým môžu sto krát hovoriť, ale oni potrebujú jeden krát zažiť, vidieť. Napríklad nepochopia, ako môže niekomu hobľovačka ohlodať ruku, pretože si myslia, že to, čo robia, majú pod kontrolou. Pri tom niekedy balansujú medzi realitou a šťastím.
Také video, ako držať ne-správne drevo pri hobľovaní, aj s priebehom a dôsledkom, by možno zachránilo nejeden článok. A to niektorým by stačil - aj ten jeden.
Sám som mal toho šťastia v živote iste viac než dosť, a dúfam že v zásobníku sa čo-to ešte aj nachádza. Či to bolo v aute, či pri bastlení - "mašinách" (pretože sa spravidla pre nekvalitu "majstrom" vyhýbam) alebo v samotnom priebehu života. Všeličo sa mi pri čítaní vlákna spätne premietlo, aj to na čo som už v podstate zabudol.
Auto-moto "zážitky", "znovuzrodenia", sem nepatria, prepichnuté líce vidlami s hnojom (dedo sa práve rozmáchol vyhodiť to na vlečku a ja všadeprítomné dieťa som sa mu tam akosi pritmolil) asi tiež nie, ani skok do plytkej vody, atď atď,
ale asi skôr kuriozitka - vytrhnutá vŕtačka z ruky, následne kompletne samozbalená a na záver ešte aj (našťastie) samovytiahnutá sa zo siete,
alebo nedávno niečí zdvihnutý výstražný prst, keď mi ujela ruka a (našťastie) len skĺzla po hrebeni píly na drevo.. Naozaj je to rýchle a bezbolestné.. Aj keď to bolo len povrchové, a už to nevidno, je to pre mňa iste poučné - ako to dopadá, keď pozornosť nahradí rutina..
Spomínam si, ako dieťa som sa otočil na krik mamy, a videl ako v natiahnutej, kŕčom zovretej ruke, bezmocne držala pred sebou žehličku, ktorej sa už neviem ako, našťastie zbavila.. Tiež ako som na krik, zase ako rodič ja, vbehol do izby a videl pri zásuvke dieťa už len sedieť, plakať a celé sa chvieť, s mojimi dlhými šroubami v rúčkach..troška nepozornosti....Ďakujem že ich mám..
Ale sú aj úsmevnejšie - prsty v rannom veku zopnuté spinkovačkou, ako som tu vyššie čítal, som nemal sám, no, chcel som to mať asi presné, hm,
či rozrezaná "blana" medzi palcom a ukazovákom - treba dávať pozor pri príprave desiatej na obojstranné nože, a "hlídat si" aj to čo reže v roztvorených držiacich prstoch jeho vrchná časť
Spomínam si aj na pokračovanie. Prsty som ihneď dal k sebe, držal tri dni pevne zovreté pri sebe, na noc vždy stiahol obväzom, na štvrtý deň po 1 cm hlbokom záreze nebolo ani stopy!A na záver zo zdravotníctva:
keď som si pred nejakou dobou na tréningu zranil nohu a v šľape cítil večer veľmi prudkú bolesť, v noci som už nevydržal, "trojnožky" zliezol z poschodia, došiel do auta (skákať sa pre bolesť nedalo a naviac som si práve liečil po športzranení kĺb na opačnej nohe) a občas aj rukami stláčajúc pedále som prišiel na pohotovosť (nikoho som doma nechcel budiť, otravovať). Za vstupnými dverami do nemocnice sa mi po dlhšej dobe s námahou podarilo prekonať dlhočiznú chodbu a dostať sa až k vytúženým dverám. Môj životný optimiznus však dokázal v okamihu zlomiť službukonajúci personál, ktorý ma aj napriek môjmu vysvetleniu a bolestivej grimase v tvári odmietol vyšetriť, pretože som na začiatku tej dlhočiznej chodby na vrátnici nezaplatil polatok 20,- Sk.. Keďže nakoniec sa nado mnou uľútostil ošetrovateľ, a to za mňa zbehol zaplatiť, príbeh nakoniec predsa len skončil happyendom
