Těžko říct, možná kvůli tomu, že (J), K, M, G jsou i po částečným odloupnutí čitelnější a míň zaměnitelnější než p, n, µ, m, taky místo toho mohli použít klidně i samotný číslo 223 (22×10³ pF), i to je totiž běžný.
Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce,
kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum.
— Winston Churchill
Nevím, nevím, ale krom našich a snad sovětských kondů a kondů z NDR, všude jsem viděl jako desetinný znaky desetinný tečky, a to i přesto, že skoro půlka světa desetinnou čárku skutečně používá. A co když to není čárka, ale nějakej vhodně tvarovanej bordel nebo škrábanec?
Ale připouštím, že by to K nemuselo znamenat příponu kilo, ale např. toleranci, hodnota by pak byla relativní k 1µF.
Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce,
kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum.
— Winston Churchill
Poslední věta je správně: kapacita je 0,22uF; písmeno K znamenalo skutečně toleranci.
A použití čárky nebo tečky se podřizovalo tomu, co v zemi zákazníka platí za oddělovač desetinných míst.
Na boku je uvedené provozní napětí (zde 100V=), typ (1826 zde znamená MKT1826) a kód data výroby.
Hele: MKT_1826
Takové značení používaly firmy Vishay, ERO, Siemens, Vitrohm, VDO, používali ho i někteří výrobci elektroniky, kteří měli i vlastní provozy vyrábějící elektronické součástky, mezi nimi Thomson, Telefunken... bylo jich hodně a do značné míry se jim z toho povedlo vytvořit evropský standard.
Jenže Evropy byly dvě - v té naší se dělaly kondenzátory rozměrnější, proto se na ně vešlo české značení a nebylo třeba měnit systém.
Snad jen Unitra používala součástky takto označované, ale nevím o tom, že by se v RVHP vyráběly. Patrně šlo o dovoz pro kompletaci licenčních Grundigů.
Taky ne u každého výrobce. Někdo používá "k", někdo "K", jiný obě (jedno v hodnotě nebo značení tolerance, druhé v kódu data výroby nebo označení tolerance, tam mohou býi i obě písmena současně).
Záleželo na zemi původu, často i na výrobci.