Vzájemná vazba cívek
Moderátor: Moderátoři
Tak přesně takový výklad člověku počínajícímu nic neřekne . Nwm jestli někdo ze společnosti něco podobného navrhuje , tomu nevěřím . Zde je spíše potřeba názorných obrázků . Marně stále vzpomínám , kde leží . Je to obrázek dvou mf cívek na jedné kostře s jádry . Pokud jsou naladěny s jádry nad horní apod dolní cívkou , tak je hodnota podkritická . Pokud jsou obě jádra nad cívkami , tak je vazba kritická a když je jádro spodní cívky nahoře a horní dole , tak je vazba nadkritická . Pochopitelně se jedná o soustavu , která byla takto sestrojena . Je o tom psáno v Kotkovi , přímo o pozicích jader . No a až k těm jednotlivým polohám jader bych dal vysvětlení změny výsledků počítání dle dodaných vzorců .
Na té vzájemné indukčnosti je záhadné a nepříjemné to, že nemá schematickou značku, a tak se na schematu nevyskytuje jako nějaká součástka. Pokud však můžeme spojit konec jedné cívky se začálkem druhé, je po problému. Můžeme totiž ty vázané cívky překreslit na ekvivalentní T-článek individuálních indukčností, u kterého na vnějších svorkách naměříme stejné hodnoty indukčností jako předtím. Vnitřní společná má velikost -M, tedy zápornou číselnou hodnotu té původní vzájemné. To mínus znamená jen to, že fáze je oproti "normální" indukčnosti o 180° otočená.
Teď už to bude jasné. Původní paralení rezonanční obvody, vázané vzájemnou indukčností, se najednou jeví jako paralelní rezonanční obvod a sériový rezonanční obvod, vázané společnou reaktancí -ωM. Čím byla kvalita těch paralelních obvodů lepší, tím vyšší byla hodnota dynamického odporu v rezonanci, RD. A teď to přijde:
Čím vyšší je hodnota RD, tím vyšší kopec napětí se vytváří na paralelním obvodu. Navázaný sériový obvod má ale o to menší impedanci a na stejné frekvenci se usiluje o vytvoření o to větší jámy. Výsledek toho přetahování je, že při nízkých kvalitách v okolí rezonančního kmitočtu dominuje kopec, při vysokých kvalitách víťezí jáma. A na přesné kvantitativní posouzení jsou potom nejlepší ty vzorce.
Teď už to bude jasné. Původní paralení rezonanční obvody, vázané vzájemnou indukčností, se najednou jeví jako paralelní rezonanční obvod a sériový rezonanční obvod, vázané společnou reaktancí -ωM. Čím byla kvalita těch paralelních obvodů lepší, tím vyšší byla hodnota dynamického odporu v rezonanci, RD. A teď to přijde:
Čím vyšší je hodnota RD, tím vyšší kopec napětí se vytváří na paralelním obvodu. Navázaný sériový obvod má ale o to menší impedanci a na stejné frekvenci se usiluje o vytvoření o to větší jámy. Výsledek toho přetahování je, že při nízkých kvalitách v okolí rezonančního kmitočtu dominuje kopec, při vysokých kvalitách víťezí jáma. A na přesné kvantitativní posouzení jsou potom nejlepší ty vzorce.
- Přílohy
-
- M-pásmo-pro.png
- Přenosové křivky pro RD = 1K, 2K4, 5K
- (17.13 KiB) Staženo 51 x
-
- M-ekvivalent.png
- L3 = L1 + L2 + 2M
- (80.83 KiB) Staženo 36 x
BOBOBO << já, když jsem to s těmi jádry a vazbou taky někde poprvé viděl, tak mě to spíš zmátlo. Jádry se obvykle nastavuje indukčnost cívek a vzájemnou polohou cívek jejich vazba - vzájemná indukčnost. A u toho popisovaného uspořádání se to jaksi kombinuje.
Jinak, pokud někomu pořád není jasné, co to ta vzájemná indukčnost je, tak je to jednoduché. U samotné cívky s indukčností L1 je napětí na ní (harmonický průběh proudu):
U1 = I1 . ω1 . L1 (1)
Pokud má cívka magnetickou vazbu na jinou, kterou protéká proud I2, tak se zjistilo, že působením mag. pole od cívky L2 vznikne na L1 další příspěvek napětí o velikosti dané koeficientem M, který vyjadřuje, jak je vazba silná:
M . ω2 . I2 (2)
takže celkové napětí na L1 je:
U1 = I1 . ω1 . L1 + I2 . ω2 . M (3)
Jak je vidět z (2), koeficient M má fyz. rozměr indukčnosti a proto se mu říká vzájemná indukčnost. Použitím (3) se taky dá jednoduše odvodit známý vzorec pro celkovou indukčnost 2 seriově zapojených cívek se vzájemnou indukčností M:
L = L1 + L2 + 2.M
Jinak, pokud někomu pořád není jasné, co to ta vzájemná indukčnost je, tak je to jednoduché. U samotné cívky s indukčností L1 je napětí na ní (harmonický průběh proudu):
U1 = I1 . ω1 . L1 (1)
Pokud má cívka magnetickou vazbu na jinou, kterou protéká proud I2, tak se zjistilo, že působením mag. pole od cívky L2 vznikne na L1 další příspěvek napětí o velikosti dané koeficientem M, který vyjadřuje, jak je vazba silná:
M . ω2 . I2 (2)
takže celkové napětí na L1 je:
U1 = I1 . ω1 . L1 + I2 . ω2 . M (3)
Jak je vidět z (2), koeficient M má fyz. rozměr indukčnosti a proto se mu říká vzájemná indukčnost. Použitím (3) se taky dá jednoduše odvodit známý vzorec pro celkovou indukčnost 2 seriově zapojených cívek se vzájemnou indukčností M:
L = L1 + L2 + 2.M
Naopak , já když to budu osobně vysvětlovat , tak ta poloha jader bude pro mne výchozí . Ale zde nebudu prezentovat , protože nevznikne polemika o prezentaci ale použití nesprávných výrazů , vztahů atd . 
Nikdy nezapomenu na výklad učitele o točivém magnetickém poli . Prostě od něj by to pochopil i středně inteligentní loveckej pes . Takových učitelů je Bohužel málo . He-he , viz příspěvek výše , Duvsanovi to pomůže k pochopení principu .
Nikdy nezapomenu na výklad učitele o točivém magnetickém poli . Prostě od něj by to pochopil i středně inteligentní loveckej pes . Takových učitelů je Bohužel málo . He-he , viz příspěvek výše , Duvsanovi to pomůže k pochopení principu . Buď tak, nebo znaménko u vlastní hodnoty M podle smyslu vazby.breta1 píše:Nepatří tam +/-2M?
A co cívky bez jader, ty nemají vzájemnou indukčnost? Jádra mohou vzájemnou indučnost ovlivňovat, ale ta se obejde i bez nich. Jádra jsou IMHO jsou v celé věci jen matoucí.BOBOBO píše:Naopak , já když to budu osobně vysvětlovat , tak ta poloha jader bude pro mne výchozí .
Určitě pochopíš i to, co tu říkal mtajovsky. V cívce L2 se objeví zdroj napětí, kterého velikost je závislá na proudu přes L1. No a to napětí prohání proud přes L2 a C2 v sérii, takže ten druhý laděný obvod je sériový.
- Přílohy
-
- L2C2.png
- (3.31 KiB) Staženo 42 x