odporová zatížitelnost svářecího invertoru
Moderátor: Moderátoři
odporová zatížitelnost svářecího invertoru
svářecí invertor má při odporové zátěži značný pokles napětí i při max proudu 190A přesto vaří a zapaluje dobře je to normální? Odporová zátěž je cca20A a pokles z 73V na 32V.
Pokud budem slovíčkařit tak obyčejný zdvojovač to taky není (na to je na té desce moc součástek a napětí je také více jak 2 násobné), nehledě na to, že většina už jich umí stáhnout výstupní napětí při svorkách naprázdno na cca 15V pak zvýšit na zápal a a zase snížit. Takový jsem sice rozebraný ještě neměl, ale na zdvojovač bych to taky nevidělBOBOBO píše: No a v invertorech žádný pomocný zdroj nebývá , maximálně u některých zdvojovač na výstupu jediného zdroje pro sváření .
Hlavně, že se tazatel dověděl z odpovědi zda je vše v pořádku.
Internet - metla lidstva
Velmi přibližně. Ve skutečnosti má oblouk v oblasti běžných velikostí svařovacího proudu záporný dynamický odpor, tj. čím větší proud, tím menší napětí. Až při velkých proudech se z něj stane "zenerka" a při ještě větších pak kladný odpor.BOBOBO píše:Oblouk se chová jako zenerova dioda
- Přílohy
-
- image017.png
- (10.04 KiB) Staženo 61 x
http://www.uloz.to/12503300/1-pdf
strana 122, obrázek 5.25 a část křivky pro obloukový výboj.
také:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sva%C5%99o ... ta_oblouku
(odstavec o stabilitě oblouku a obrázek se VA charakteristikami oblouku a svářečky).
strana 122, obrázek 5.25 a část křivky pro obloukový výboj.
také:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sva%C5%99o ... ta_oblouku
(odstavec o stabilitě oblouku a obrázek se VA charakteristikami oblouku a svářečky).
Nu, asi vám nerozumím. Ve vašem odkazu na wikipedii rovněž uvádějí vzorec U=20+0,04I . Žádná konvexní křivka jako na obrázku image017.png. V obrázku napětí roste od proudu cca 5kA, což je mimo běžné proudy.
Takže váš obrázek je asi od jiného druhu oblouku, ale ne od oblouku při svařování.
Stáhnul jsem si i obrázek na straně 122 ale na mě je moc sofistikovaný. Nevidím tam závislost U a I ale proudovou hustotu a intenzitu pole.
Když to shrnu, nemyslím si, že "oblouk má v oblasti běžných velikostí svařovacího proudu záporný dynamický odpor, tj. čím větší proud, tím menší napětí ".
Takže váš obrázek je asi od jiného druhu oblouku, ale ne od oblouku při svařování.
Stáhnul jsem si i obrázek na straně 122 ale na mě je moc sofistikovaný. Nevidím tam závislost U a I ale proudovou hustotu a intenzitu pole.
Když to shrnu, nemyslím si, že "oblouk má v oblasti běžných velikostí svařovacího proudu záporný dynamický odpor, tj. čím větší proud, tím menší napětí ".
On elektrický oblouk je jen jednou z mnoha částí či jevů určujících nakonec celkový odpor, který nakonec určuje proud a napětí,které dodává invertor při svařování. Výsledná odporová charakteristika je potom v součtu mírně plusová.
A vzorec U=20+0,04I" neudává žádné elektrické veličiny. Je to pouze zprůměrovaný vzorec, který určuje, že na elektrodě s takovým předepsaným proudem je při svařování zhruba v průměru asi takové napětí.
Ve skutečnosti svařovací napětí a proud určuje materiál a provedení elektrody. Jaké prvky a chemické sloučniny se účastní přenosu kovu v oblouku určují napětí zapalování, držení oblouku, napětí probíhajícícho oblouku a svou pohyblivostí v oblouku množství přeneseného kovu. Maximální proud je potom určen odporem elektrody, musí být takový, aby při svařování elektroda se maximálně jen mírně zahřívala a ne se průchodem svařovacího proudu třeba žhavila.....
Jinak jednoduché základní elektrody mají spíš nižší napětí oblouku, tak 20 - 30 voltů, běžná rutilka, bazická, kyselá atd , proto se mohou použít i u těch jednoduchých amateréských svařeček. Všelijaké speciální elektrody, třeba s s více vrstvým obalem, případně elektrody, kde je kvůli zvýšení výtěžnosti obal dotován kovovým prachem mají potom napětí oblouku vyšší a je třeba pro ně výkonnější svářečka, která ten svařovací proud drží i při vyšším svařovacím napětí, až 50 voltů.
A vzorec U=20+0,04I" neudává žádné elektrické veličiny. Je to pouze zprůměrovaný vzorec, který určuje, že na elektrodě s takovým předepsaným proudem je při svařování zhruba v průměru asi takové napětí.
Ve skutečnosti svařovací napětí a proud určuje materiál a provedení elektrody. Jaké prvky a chemické sloučniny se účastní přenosu kovu v oblouku určují napětí zapalování, držení oblouku, napětí probíhajícícho oblouku a svou pohyblivostí v oblouku množství přeneseného kovu. Maximální proud je potom určen odporem elektrody, musí být takový, aby při svařování elektroda se maximálně jen mírně zahřívala a ne se průchodem svařovacího proudu třeba žhavila.....
Jinak jednoduché základní elektrody mají spíš nižší napětí oblouku, tak 20 - 30 voltů, běžná rutilka, bazická, kyselá atd , proto se mohou použít i u těch jednoduchých amateréských svařeček. Všelijaké speciální elektrody, třeba s s více vrstvým obalem, případně elektrody, kde je kvůli zvýšení výtěžnosti obal dotován kovovým prachem mají potom napětí oblouku vyšší a je třeba pro ně výkonnější svářečka, která ten svařovací proud drží i při vyšším svařovacím napětí, až 50 voltů.
Vzorec udává zcela konkrétní elektrické veličiny - napětí a proud a jednotky jsou V a A. Stačí dosadit jednotky SI soustavy.Radim píše:....A vzorec U=20+0,04I" neudává žádné elektrické veličiny.....
Vzorec pro voltampérovou charakteristiku oblouku (svařovacího) se strmostí přímky 40mV/A je všeobecně používaný i v tabulkách napětí a proudů, které bývají na krytu svářeček natištěny. Bývají tam hlavně asi kvůli zatěžovateli, ale ukazují i napětí při konkrétním proudu.
Je pravda, že napětí na oblouku záleží i na délce oblouku a materiálech, ale ten vzoreček se to snaží jakoby normalizovat. Pro návrh svářečky je ten vzorec důležitý, protože umožní spočítat maximální svařovací proud při dané charakteristice svařovacího zdroje.
Domnívám se, že tvrzení o záporném odporu oblouku a obrázek, který sem dal mtajovsky patří jinému druhu oblouku. Co já vím, třeba v obloukové lampě.
Já si myslím, oblouk je holt oblouk, a to, na co poukazuje mtalovsky, je chování ryzího obloukového výboje, očistěného od jiných vnějších vlivů. Na rozdíl od toho ten vzorec
Up = 20 + 0,04·I₂
není žádnou funkční závislostí mezi proudem a napětím oblouku, ale spojnicí pracovních bodů pro různá nastavení zdroje, tedy pro měnící se vnější vlivy. Ale i tak při určitém nastavení zdroje napětí na elektrodě klesá při stoupajícím proudu, takže "záporný" dynamický odpor tam je (obr.1 z knížky Kruml,Štefl: Transformátory pro obloukové svařování.):
Up = 20 + 0,04·I₂
není žádnou funkční závislostí mezi proudem a napětím oblouku, ale spojnicí pracovních bodů pro různá nastavení zdroje, tedy pro měnící se vnější vlivy. Ale i tak při určitém nastavení zdroje napětí na elektrodě klesá při stoupajícím proudu, takže "záporný" dynamický odpor tam je (obr.1 z knížky Kruml,Štefl: Transformátory pro obloukové svařování.):
- Přílohy
-
- oblouk.jpg
- (25.99 KiB) Staženo 58 x
Co by to bylo jiného než "funkční závislost mezi proudem a napětím", když to naměřím v jednom okamžiku na jednom oblouku. Podle této logiky potom třeba voltampérová chrakteristika diody, odporu, není funkční závislost mezi napětím a proudem diody, odporu?Bernard píše:...vzorec Up = 20 + 0,04·I₂ není žádnou funkční závislostí mezi proudem a napětím oblouku, ale spojnicí pracovních bodů pro různá nastavení zdroje, tedy pro měnící se vnější vlivy....
Bez vnějších vlivů(jako je zdroj proudu) by ten oblouk nevzniknul, takže těžko může existovat jen "ryzí oblouk".
Kde, kdy napětí na elektrodě klesá při stoupajícím proudu?Bernard píše:...Ale i tak při určitém nastavení zdroje napětí na elektrodě klesá při stoupajícím proudu, takže "záporný" dynamický odpor tam je (obr.1 z knížky Kruml,Štefl: Transformátory pro obloukové svařování.):
Je paradoxní, že oba přikládáte na podporu svých tvrzení odkazy na vzorečky a obrázky, které jdou proti vašemu tvrzení. To mě docela mate. Přitom z obrázku je opět zřejmé, že oblouk má přímkovou charakteristiku a opět je tam notoricky známý vzorec.