Tesla B100 dodatečné přepínání rychlostí
Moderátor: Moderátoři
Tesla B100 dodatečné přepínání rychlostí
Potřeboval bych nějak do mé tesly B100 udělat přepínání rychlostí 9 a 19 protože mám několik pásků na 19ku. viděl bych to na stejnosměrný motor s vhodnou řemenicí a tranzistor KU611 kterým lze pomocí potenciometru 200 ohmů ovládat napětí. Chtěl bych to nějak skloubyt aby to bylo rozumné potíž je že nemohu sehnat ss motor s hřídelí jako má motor tesly B100 na který mohu dát original řemenici.
To bude trochu problém - ten původní asynchronní motor má příkon kolem 20 W, při normálním posuvu pracuje s celkem konstantní mechanickou zátěží, takže jeho otáčky jsou přijatelně stálé, nejvíc ten výkon motor potřebuje při převíjení. Ale 5W motor sotva zvládne v této mechanice devítku rychlost (v řadě B4 na všechno stačil 3 W motor, ale utáhnout 15 cm cívku také až do konce někdy nezvládal).
Stejnosměrný motor tak stálé otáčky nemá ani při konstantním zatížení, proto potřebuje stabilizaci otáček, to reostatem neuděláš.
Ale se stabilizací si můžeš dovolit jiný průměr řemenice, stejně pak musíš srovnat rychlost tím stabilizátorem.
Osvědčilo se snímání otáček optočlenem.
Jsem zvědav, jak vyřešíš přepínání snímacích korekcí.
Stejnosměrný motor tak stálé otáčky nemá ani při konstantním zatížení, proto potřebuje stabilizaci otáček, to reostatem neuděláš.
Ale se stabilizací si můžeš dovolit jiný průměr řemenice, stejně pak musíš srovnat rychlost tím stabilizátorem.
Osvědčilo se snímání otáček optočlenem.
Jsem zvědav, jak vyřešíš přepínání snímacích korekcí.
Některé vetračky do obýváku mají 2 ryychlosti ale motor je principově stejný jako na b100 ovšem z principu nechápu jak tam dostanou tu nižší rychlost protože pokud na synchroním/asynchroním motoru chciu volit rychlost elektricky musí tam být 3/6 polových nástavců a rozběhový kondenzátor a tady to přeci není je tu vynutí na krátko. jeden trochu vylágrovaný motor z jednoho starého větráku do obýváku na léto ještě mám. ale spíše mi to udělá
rychlosti 4/9 pak jedině změnit pryž na setrvačníku
rychlosti 4/9 pak jedině změnit pryž na setrvačníku
Dát jiskřící elektromotor vedle citlivé elektroniky, no když si chce někdo zadělávat na potíže...
Pokud už se chce zasahovat do stroje, co zkusit změnit řemenici?
Nebo, a domnívám se že lépe, co zkusit napájet magnetofon pomocí měniče napětí a posunout frekvenci tak, aby se motor točil rychleji?
Stejně budou ale špatně korekce, zvuk bude zkreslený, což ale nemusí vadit, záleží na tom, co na těch páskách je.
Pokud už se chce zasahovat do stroje, co zkusit změnit řemenici?
Nebo, a domnívám se že lépe, co zkusit napájet magnetofon pomocí měniče napětí a posunout frekvenci tak, aby se motor točil rychleji?
Stejně budou ale špatně korekce, zvuk bude zkreslený, což ale nemusí vadit, záleží na tom, co na těch páskách je.
S těmi korekcemi je to snadné: přepnutí horní časové konstanty snímacího zesilovače z asi 90 µs, kterou má teď, na 50 µs, kterou potřebuje pro rychlost 19 cm/s, přece stačí paralelně k R7 i k R17 připojit ke každému odpor 4k7.
Vliv C7 a C107 (33n) je ve zdvihu výšek asi o 2 dB na 15 kHz, to by se nemuselo ani na devatenáctku měnit, jejich výměnou za menší hodnotu (22n) se úroveň výšek na rychlost 9,52 cm/s pozorovatelně nesníží a na devatenáctku nijak rušivě přebývat nebudou.
Nejjednodušší cesta, jak zdvojnásobit otáčky setrvačníku, je vyrobit na motor předlohové kolo s větším průměrem řemenice (ostatní rozměry stejné) a také odklopnou kulisu u setrvačníku, tentokrát s menším průměrem řemenice (ostatní rozměry také stejné). Změř si průměr obou řemeniček v ose řemínku, vyjde ti převodový poměr a z něj už nový převodový poměr a z něj vycházející průměry už dopočítat zvládneš.
Nezměřím ti to, protože mou sbírkovou B101 si vypůjčil předloni jeden amatérský filmař a od té doby se neozval...
Vliv C7 a C107 (33n) je ve zdvihu výšek asi o 2 dB na 15 kHz, to by se nemuselo ani na devatenáctku měnit, jejich výměnou za menší hodnotu (22n) se úroveň výšek na rychlost 9,52 cm/s pozorovatelně nesníží a na devatenáctku nijak rušivě přebývat nebudou.
Nejjednodušší cesta, jak zdvojnásobit otáčky setrvačníku, je vyrobit na motor předlohové kolo s větším průměrem řemenice (ostatní rozměry stejné) a také odklopnou kulisu u setrvačníku, tentokrát s menším průměrem řemenice (ostatní rozměry také stejné). Změř si průměr obou řemeniček v ose řemínku, vyjde ti převodový poměr a z něj už nový převodový poměr a z něj vycházející průměry už dopočítat zvládneš.
Nezměřím ti to, protože mou sbírkovou B101 si vypůjčil předloni jeden amatérský filmař a od té doby se neozval...
Jako nejjednodušší řešení mi připadá ten měnič 
Ale pokud se má jednat o trvalou úpravu, tak zcela jasně je lepší ta změna převodů, jen je to více práce a musí se udělat přesně a dobře. Jinak se z fungujícího stroje stane adept na cestu do sběrného dvora, případně nedobrovolný dárce součástek.
S těmi korekcemi se to dá udělat různě, ale zase je to zásah do zapojení. Při použití měniče by se musel udělat také, nebo se smířit s tím zkreslením, je totiž otázkou, zda to tazatel vůbec pozná. Já totiž asi ne.
Ale pokud se má jednat o trvalou úpravu, tak zcela jasně je lepší ta změna převodů, jen je to více práce a musí se udělat přesně a dobře. Jinak se z fungujícího stroje stane adept na cestu do sběrného dvora, případně nedobrovolný dárce součástek.S těmi korekcemi se to dá udělat různě, ale zase je to zásah do zapojení. Při použití měniče by se musel udělat také, nebo se smířit s tím zkreslením, je totiž otázkou, zda to tazatel vůbec pozná. Já totiž asi ne.
K tomu ventilátoru - ten asynchronní motor má 2 vinutí, pomocné je pořád připojené na fázi přes cca 1uF kondenzátor a hlavní má odbočky - při nejpomalejší rychlosti máš zapojené celé hlavní vinutí, při nejrychlejší jen část. Tím se reguluje proud do motoru (čím větší rychlost, tím více proudu), mění se skluz a protože je zatížení motoru prakticky konstantní (vrtule nabírá pořád stejné množství vzduchu - bez ní se motor točí prakticky na všechny rychlosti stejně), tak se tím mění otáčky - přesné nijak nejsou, ale u ventilátoru to nevadí. U magnetofonu by to ale vadilo - tudy prostě cesta nevede.
Tesla B4 ano slabý motor ale další v řadě B43 stereo rychlost 19.05 cm/s již měla, cívky max. Ø 150 mm, to ano. No a Tesla B100 je mechanikou vzdálený příbuzný B5 a B70 kteréž se později zmodifikovaly do B73 stereo co 19.05 cm/s standartě používaly. Tak že žádná beznaděj, ano, ovšem tónové korekce signálu...Rozměr přestavby bude obsáhlý a postavíš v zásadě nový magič. Mimochodem, absence "19" u stroje který atakoval spodní hranici hi-fi iritovala kdysi i mě.
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
U B43 se měnila taky jen rychlost při normálním posuvu. Rychlost převíjení byla odvozená od jediného obložení kyvně uložené předlohy, jejíž obvodová rychlost byla závislá jen na otáčkách motorku, takže převíjení bylo stejně rychlé bez ohledu na zařazenou rychlost.
U mechaniky B5 je to stejné: převíjení je mezikolem nebo přímo od řemenice motoru, ale rychlosti posuvu pásku se volí přesunutím stupňovité kladky po hřídeli řemínkem poháněné předlohy 2PF 734 23, kterým to průměrem se přitiskne k obložení setrvačníku. V B100 je stupňovitá kladka trvale fixovaná v dolní poloze, pohání setrvačník větším průměrem (d = 34±0,05 mm).
Průměr stupňovité kladky není kam zvětšit, proto je třeba zmenšit průměr řemenice nad kladkou. Na polovinu ne, protože to by byl volný řemínek a navíc by to vadilo přesunu stupňovité kladky.
Napřed zjisti, o kolik si můžeš dovolit zvětšit průměr řemenice na motoru, řekněme, že to půjde 1,25x. V tom případě ti vyjde, že ke zdvojnásobení rychlosti bude potřeba zmenšit průměr řemenice nad stupňovitou kladkou na 0,625 původního průměru. Pak bude délka původního řemínku dost dobře vyhovovat a rychlost posuvu pásku změníš přesunutím stupňovité kladky nahoru (9,52 cm/s) nebo dolů (19,05 cm/s).
Všimni si, že řemenice na motoru je dělená na spodní a horní talíř, mezi nimi je pružina a ve správné vzájemné vzdálenosti ty talířky drží dva šroubky. Jimi nastavíš přesnou rychlost jemně.
Konosuke: parametry hifi (o různosti požadavků už se toho popsalo moc) měly cívkáče z Tesly zcela běžně, norma ČSN 36 8430 totiž třídu hifi neznala (znala nejvýše I. kvalitativní třídu, která byla o něco tvrdší, než hifi podle DIN 45500). A podnikové normy Tesly stanovovaly některé tolerance ještě užší, než odpovídaly I. třídě podle ČSN, takže její výrobky klidně mohly nápis hifi nést, ale takové označení pocházelo ze západu, proto bylo mnoho let z důvodu předposranosti neužívané. Aby na tomto označení radši nikdo netrval, byl v normě například požadavek na to, že hifi magnetofon musí mít 2x10 W sinus zesilovač, i kdyby šlo o tape-deck (tento termín naše norma také v tichosti vynechala). Čili B43 nebyl hifi jen proto, že by takový výkon neuživilo síťové trafo - a výkonnější se do rámu nevešlo.
Kdysi jsem tu už psal o tom, že jsme v Pardubicích měřili nevybírané kusy magnetofonů, co kdo přinesl, z toho byl jeden cívkový a jeden kazetový Grundigy, oba nesly označení HiFi. Oba nesplňovaly požadavky třídy I podle naší normy, při stejné rychlosti pásku je převálcovaly i naše B46, B43A a v monofonních i B444Lux. Ten hifi kazeťák skončil daleko za naší zatracovanou A3.
Podotýkám, že
- Tesla dělala z toho, co bylo k mání, za těchto podmínek by to firmy, jako Braun, Telefunken, Grundig, Loewe a další, zabalily už ve stadiu výrobní přípravy; Japonci si se stejnou překážkou poradili po svém a nakonec byli lepší
- špatné jméno našim magnetofonům dělaly hlavně úsporné škrty před uvedením do výroby (naproti tomu vzniklo několik zajímavých mechanických fint, i když ne vždy spolehlivých, často by to lepší materiál zachránil, kdyby nebyl pro spotřebku nedostupný) - šasi B4 bylo vlastně jediné, které si zasloužilo lepší střeva a pásky, ba i tři motory, později to byla kovařina a klempířina
- vzhled magnetofonů také byl dlouho velmi levný (šedivé plasty), v lepším případě připomínal samo domo výrobu, zkrátka nelákal, jakkoli designeři navrhovali daleko vzhlednější, nakonec ale vzhled po mnoho let podléhal omezeným možnostem dostupných technologií, které nebylo třeba nakoupit za devizy
- záznamové materiály v použitelné kvalitě byly dlouho obtížně dostupné. Než pásky Emgeton dosáhly tak dobrých a rovnoměrných parametrů, že o kvalitě více rozhodoval samotný magnetofon, už si cívkáče u nás kupovali jen opravdoví nadšenci - většině stačila kazeta (a tu byl často také kus umění sehnat)...
Myslím, že toto mělo patřit do rubriky "Bejvávalo" nebo tak něco, ale tady se to také neztratí.
Ono je třeba rozlišovat mezi přístroji pro široké použití, poloprofesionálními a profesionálními. Na poloprofesionální kategorii dosáhl například B73 a s jistotou se v ní držel, pak už v ní hrály o udržení modely B113, 115 a CM, ale ty už byly na hranici sestupu a asi poslední, které se v této třídě ve světě vyráběly.
U mechaniky B5 je to stejné: převíjení je mezikolem nebo přímo od řemenice motoru, ale rychlosti posuvu pásku se volí přesunutím stupňovité kladky po hřídeli řemínkem poháněné předlohy 2PF 734 23, kterým to průměrem se přitiskne k obložení setrvačníku. V B100 je stupňovitá kladka trvale fixovaná v dolní poloze, pohání setrvačník větším průměrem (d = 34±0,05 mm).
Průměr stupňovité kladky není kam zvětšit, proto je třeba zmenšit průměr řemenice nad kladkou. Na polovinu ne, protože to by byl volný řemínek a navíc by to vadilo přesunu stupňovité kladky.
Napřed zjisti, o kolik si můžeš dovolit zvětšit průměr řemenice na motoru, řekněme, že to půjde 1,25x. V tom případě ti vyjde, že ke zdvojnásobení rychlosti bude potřeba zmenšit průměr řemenice nad stupňovitou kladkou na 0,625 původního průměru. Pak bude délka původního řemínku dost dobře vyhovovat a rychlost posuvu pásku změníš přesunutím stupňovité kladky nahoru (9,52 cm/s) nebo dolů (19,05 cm/s).
Všimni si, že řemenice na motoru je dělená na spodní a horní talíř, mezi nimi je pružina a ve správné vzájemné vzdálenosti ty talířky drží dva šroubky. Jimi nastavíš přesnou rychlost jemně.
Konosuke: parametry hifi (o různosti požadavků už se toho popsalo moc) měly cívkáče z Tesly zcela běžně, norma ČSN 36 8430 totiž třídu hifi neznala (znala nejvýše I. kvalitativní třídu, která byla o něco tvrdší, než hifi podle DIN 45500). A podnikové normy Tesly stanovovaly některé tolerance ještě užší, než odpovídaly I. třídě podle ČSN, takže její výrobky klidně mohly nápis hifi nést, ale takové označení pocházelo ze západu, proto bylo mnoho let z důvodu předposranosti neužívané. Aby na tomto označení radši nikdo netrval, byl v normě například požadavek na to, že hifi magnetofon musí mít 2x10 W sinus zesilovač, i kdyby šlo o tape-deck (tento termín naše norma také v tichosti vynechala). Čili B43 nebyl hifi jen proto, že by takový výkon neuživilo síťové trafo - a výkonnější se do rámu nevešlo.
Kdysi jsem tu už psal o tom, že jsme v Pardubicích měřili nevybírané kusy magnetofonů, co kdo přinesl, z toho byl jeden cívkový a jeden kazetový Grundigy, oba nesly označení HiFi. Oba nesplňovaly požadavky třídy I podle naší normy, při stejné rychlosti pásku je převálcovaly i naše B46, B43A a v monofonních i B444Lux. Ten hifi kazeťák skončil daleko za naší zatracovanou A3.
Podotýkám, že
- Tesla dělala z toho, co bylo k mání, za těchto podmínek by to firmy, jako Braun, Telefunken, Grundig, Loewe a další, zabalily už ve stadiu výrobní přípravy; Japonci si se stejnou překážkou poradili po svém a nakonec byli lepší
- špatné jméno našim magnetofonům dělaly hlavně úsporné škrty před uvedením do výroby (naproti tomu vzniklo několik zajímavých mechanických fint, i když ne vždy spolehlivých, často by to lepší materiál zachránil, kdyby nebyl pro spotřebku nedostupný) - šasi B4 bylo vlastně jediné, které si zasloužilo lepší střeva a pásky, ba i tři motory, později to byla kovařina a klempířina
- vzhled magnetofonů také byl dlouho velmi levný (šedivé plasty), v lepším případě připomínal samo domo výrobu, zkrátka nelákal, jakkoli designeři navrhovali daleko vzhlednější, nakonec ale vzhled po mnoho let podléhal omezeným možnostem dostupných technologií, které nebylo třeba nakoupit za devizy
- záznamové materiály v použitelné kvalitě byly dlouho obtížně dostupné. Než pásky Emgeton dosáhly tak dobrých a rovnoměrných parametrů, že o kvalitě více rozhodoval samotný magnetofon, už si cívkáče u nás kupovali jen opravdoví nadšenci - většině stačila kazeta (a tu byl často také kus umění sehnat)...
Myslím, že toto mělo patřit do rubriky "Bejvávalo" nebo tak něco, ale tady se to také neztratí.
Ono je třeba rozlišovat mezi přístroji pro široké použití, poloprofesionálními a profesionálními. Na poloprofesionální kategorii dosáhl například B73 a s jistotou se v ní držel, pak už v ní hrály o udržení modely B113, 115 a CM, ale ty už byly na hranici sestupu a asi poslední, které se v této třídě ve světě vyráběly.
Naposledy upravil(a) Hill dne 02 kvě 2015, 17:05, celkem upraveno 2 x.
ten motor jsem prozkoumal a jsou tam dvě napětí které na rychlost mají vliv ale ty rychlosti jsou jen malinko rozdílné jinak ten motor má kotvu na krátko stejně jako motor z B9xohryzek36 píše:K tomu ventilátoru - ten asynchronní motor má 2 vinutí, pomocné je pořád připojené na fázi přes cca 1uF kondenzátor a hlavní má odbočky - při nejpomalejší rychlosti máš zapojené celé hlavní vinutí, při nejrychlejší jen část. Tím se reguluje proud do motoru (čím větší rychlost, tím více proudu), mění se skluz a protože je zatížení motoru prakticky konstantní (vrtule nabírá pořád stejné množství vzduchu - bez ní se motor točí prakticky na všechny rychlosti stejně), tak se tím mění otáčky - přesné nijak nejsou, ale u ventilátoru to nevadí. U magnetofonu by to ale vadilo - tudy prostě cesta nevede.
Však taky neřešíme ventilátor, ale magneťák.
U motoru B5 nejsou na motoru odbočky, lze ho přepnout jen na dvě různá napájecí napětí sériovým nebo paralelním spojením dvou vinutí.
Magneťáky s třífázovými motory s pomocnou fází kondíkem, které přepínáním počtu pólů dovolovaly měnit otáčky, byly z Tesly Sonet Duo a Sonet B3. Všechny následující modely měly přepínání mechanické, ať už mezikolem na stupňové předloze nebo přehazováním řemínku na různé průměry řemeniček. A vlastně i předcházející: MGK10 měl stupňovitou kladku na hřídeli motoru a mezikolo.
U motoru B5 nejsou na motoru odbočky, lze ho přepnout jen na dvě různá napájecí napětí sériovým nebo paralelním spojením dvou vinutí.
Magneťáky s třífázovými motory s pomocnou fází kondíkem, které přepínáním počtu pólů dovolovaly měnit otáčky, byly z Tesly Sonet Duo a Sonet B3. Všechny následující modely měly přepínání mechanické, ať už mezikolem na stupňové předloze nebo přehazováním řemínku na různé průměry řemeniček. A vlastně i předcházející: MGK10 měl stupňovitou kladku na hřídeli motoru a mezikolo.
