A nenapadlo tě, že ten šelak je tvrdší než vinyl - a proto je taky tak křehkej, že se rozbije už při pádu z konferenčního stolku? Plus ten fakt, že to seřezávání vejšek se po určitým počtu přehrátí zpomalí a taky nesmíš zapomenout na to, že do šelaku se lisoval jen monofonní záznam - samotnej stranově se měnící signál snímanej hrotem stejně širokým jako drážka je relativně odolnej proti "smazání", ale do vinylu lisovanej stereosignál má v sobě dvě informace, který navíc můžou v krajním případě mít úplně opačnou orientaci směru odchylky stěny drážky od její osy - podívej se do nějaký knížky o způsobu záznamu na mikrodrážku, máš to tam naprosto jasně popsaný. Ke všemu si ještě přidej menší kmitočtovej rozsah původního monofonního signálu (v podstatě z něj není co "uřezat", protože kmitočtově končí v závislosti na způsobu vyřezání původní originální matrice na hranici často ani nedosahující 10khz) - a máš srovnání šelak vs. vinyl docela hezky nastíněný ...konosuke píše:v tom případě byl materiál šelak pro standartky 78 ot/min lepší hmotou neboť hraje dodnes, vydržel ocelové hroty a přítlak desítky g, to je jenom úvaha na okraj diskuze...
Výběr gramofonu - NZC 300
Moderátor: Moderátoři
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
A kutilmile - nelituju tě !!!
- elektrosvit
- Příspěvky: 2512
- Registrován: 27 čer 2016, 02:00
radioelectrum: Skutečně to bylo udělané takto. Nevěřil jsem vlastním očím. "Šasi" bylo stejné jako u tohoto přístroje.
- radioelectrum
- Příspěvky: 2055
- Registrován: 11 lis 2011, 01:00
- Bydliště: Oslavany
- Kontaktovat uživatele:
- elektrosvit
- Příspěvky: 2512
- Registrován: 27 čer 2016, 02:00
Kono, ono to je asi o tom, jestli jíst dobrou vepřovou pečeni nebo kvalitní svíčkovou z toho talíře poctivým českým příborem zn. TONER (letitá fabrika v Moravský Třebový), případně nějakým tím Solingenem - a nebo na to mít "nerezovej" příbor vod ŤingŤonga, kterej se ti při pokusu to maso ukrojit vohne jak poslaneckej úd ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
A kutilmile - nelituju tě !!!
- elektrosvit
- Příspěvky: 2512
- Registrován: 27 čer 2016, 02:00
No, já nevím, ale měl bych několik poznámek.
Staré desky na rychlost 78 jsou jednak křehké, jednak vyžadují odlišnou jehlu. Např. na gramorádiích z 60. let se používaly 4 rychlosti, na umělohmotné přenosce se přepínaly dvě jehly, jedna na rychlost 78, druhá na nové desky. Jinak staré desky se taktéž přehrávaly na gramofonech s ocelovou jehlou.
Krystalová přenoska bylo levné řešení, cca 0,5V/0,5 megaohmu. Přítlak 5 gramů, minimálně 3,5 gramu. Opakované přehrávání bylo na desce poznat.
Magnetodynamická přenoska bylo nej, přítlak 0,5 až 1,5 gramu podle raménka a přenosky. Výstup vyžadoval citlivý korekční předzesilovač. Poškození desek přehráváním nebylo tak patrné.
Desky také půjčovaly velké knihovny. Na nové zahraniční desky byly pořadníky (neoficiální), po několika měsících už vlivem opakovaných přehrávání se nedaly desky poslouchat.
Problémy:
Hluk motorku a ložisek, zejména u univerzálních šasí (s rychlostí i 78). U HC 13 to bylo trochu lepší, od čísla 300 se to dalo přežít.
Praskání považuji za typickou vlastnost desek.
Přeskoky se objevovaly v kombinaci s poškozenou deskou a případným malým přítlakem.
S nástupem počítačů někteří přehráli desky přes Audacity, kde potlačili praskoty, hluk pozadí a další rušivé zvuky.
Ale deska je deska. Po čem sáhnout? Od NC300 podle kapsy, samozřejmě magnetodynamiku.
Jo a zesilovač v gramofonu, to Litovel uměla. Takže nejlépe od NZC300.
Staré desky na rychlost 78 jsou jednak křehké, jednak vyžadují odlišnou jehlu. Např. na gramorádiích z 60. let se používaly 4 rychlosti, na umělohmotné přenosce se přepínaly dvě jehly, jedna na rychlost 78, druhá na nové desky. Jinak staré desky se taktéž přehrávaly na gramofonech s ocelovou jehlou.
Krystalová přenoska bylo levné řešení, cca 0,5V/0,5 megaohmu. Přítlak 5 gramů, minimálně 3,5 gramu. Opakované přehrávání bylo na desce poznat.
Magnetodynamická přenoska bylo nej, přítlak 0,5 až 1,5 gramu podle raménka a přenosky. Výstup vyžadoval citlivý korekční předzesilovač. Poškození desek přehráváním nebylo tak patrné.
Desky také půjčovaly velké knihovny. Na nové zahraniční desky byly pořadníky (neoficiální), po několika měsících už vlivem opakovaných přehrávání se nedaly desky poslouchat.
Problémy:
Hluk motorku a ložisek, zejména u univerzálních šasí (s rychlostí i 78). U HC 13 to bylo trochu lepší, od čísla 300 se to dalo přežít.
Praskání považuji za typickou vlastnost desek.
Přeskoky se objevovaly v kombinaci s poškozenou deskou a případným malým přítlakem.
S nástupem počítačů někteří přehráli desky přes Audacity, kde potlačili praskoty, hluk pozadí a další rušivé zvuky.
Ale deska je deska. Po čem sáhnout? Od NC300 podle kapsy, samozřejmě magnetodynamiku.
Jo a zesilovač v gramofonu, to Litovel uměla. Takže nejlépe od NZC300.
Zesilovač možná - ty snad s výjimkou těch z řady 4xx, ve kterejch byly nacpaný profláknutý MBA810, ještě docela ušly. Ale co Tesla neuměla respektive na čem si tam nikdo nedával extra záležet - a přitom je to pro kvalitu přehrávání docela echt důležitej prvek, byly přenoskový preampy.... Ještě tak pro krystalku ty 2x KC149/509 stačily, ale pro magnetodynamiku už je to šumově na prd a tolerance dodržení cháry RIAA taky dost mizerná... Na(ne)štěstí už si dneska skoro nikdo nepamatuje preamp AZG981 - osazení 2x GC507 nedávalo skoro žádnou kvalitativní "přidanou hodnotu" ...rudolf02 píše:...
Jo a zesilovač v gramofonu, to Litovel uměla. Takže nejlépe od NZC300.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
A kutilmile - nelituju tě !!!