No tyvole, tak to si někdo teda hrábnul, to Vám povím.
Čím tlustší kniha, tím horší na skenování, pokud jí vyloženě nechcete poničit základní vazbu. Párkrát už jsem to ze Smetany zkoušel a můj slovní doprovod k tomu moc reprodukovatelný není
Komusi jsem taky posílal pár stránek z Lukeše, překopaných na pdf - ten má skoro světlehnědý papír už sám od sebe a ještě v PhSh vyvažovat barvy a černou, retušovat ty černý stíny od hřbetu...dejte pokoj.
Obdivuju takový obětavce.
Xeone, ten loudness v B73 je dobrej v tom, že je tam 3-tap poťák a velmi dobře to chodí s vyplým motorem - jako fakt kvalitní zesilovač. Mít to vstup pro MM, je to dokonalý. Průběh loudnessu je pro účely obecného kvalitního zesilovače středního výkonu /na tu dobu/ udělaný velmi dobře.
Ale on ten loudness má pro účely v čtyřstopém magnetofonu bohužel zbytečně velké zdůraznění dolního konce ak. pásma. Plus k tomu větší výstupní výkon a možnost minimálně +15dB/40Hz plynulých korekcí a průser je na světě
, asi víš, co tím myslím.
Asi bych na teslácký výrobek chtěl moc - totiž aby i ten 3-tap loudness byl vypínatelný. Stačil by k tomu jeden Isostat se 6 přepínacími kontakty.
Jedna řada tlačítek na B73 by měla o tlačítko víc a kdyby designér protestoval, dalo by se přidat a využít tlačítko i v druhé řadě - třeba na vypnutí toho širokého Baxandallu.
Jest zajímavostí, že žádný zesilovač ani výkonnější rádio až do příchodu AZS222 nemělo loudness vypínatelný.
Jediná AZS218 má vypínatelné plynulé korekce, ale ta zas nemá z výroby loudness, i když tam 3-tap poťák z výroby je. To jsem nepochopil - použít celkem drahý dovozový poťák, notabene stejně se 4dB souběhem a pak mu pověsit na odbočky tři odpory..
Lanškroun uměl u TP289 zaručit souběh běžně 2dB a ve skutečnosti i lepší, ale nepochopil jsem, proč nikdy neudělali aspoň se 2 odbočkami - uměli to, dělali do nějaké TV poťák tuším kontrastu, který měl průběh F - odbočku ve 2/3 dráhy. Stačilo to jen zkombinovat a byl by o to takový zájem, že by to nestihli dělat. A možná proto ho nikdy neudělali...
Fakt si nevzpomínám, že by některý komerční výrobek s klasickými korekcemi /nemyslím elektronické/ vypínání loudnessu měl.
820A má, ale ten je problematický jaksviňa, kvůli blbému rozsahu i průběhu regulace hlasitosti, navíc funguje v celém rozsahu řídicího napětí, což by rozhodně neměl - od cca poloviny až 3/4 dráhy poťáku už by měl loudness působit minimálně.
V tomto ohledu to má výborně vyřešený - jako vždycky - Jiří Janda v Auře Z1. To je prostě no comment, navíc vůbec nepotřebuje odbočku, v případě potřeby je to vypnutelný /ale ne u standardní Aury - po úpravě a přidání jednoho isostatu/ a zdůraznění rovnoměrně klesá s úhlem otočení poťáku hlasitosti doprava. Někde na 4/5 úhlu poťáku působení úplně zanikne. Janda zabodoval zase jako obvykle - z nouze slušná ctnost.
Nebo u standardní TW120 - automatický přepojení na mono můstek jedinou klemkou v připojovacím konektoru modulace.
Jeho "vychytávek", kterými obešel potřebu či nedostatek něčeho speciálnějšího, by se dala vypsat spousta.
Třeba už jen přepínač vstupů u TW30G je dílo samo o sobě.
Uspořádání vstupních konektorů u TW3G do kruhu sestava vstupního bloku do kruhu a následné stínění celého bloku kusem běžně sehnatelné, 3" Fe konstrukční trubky
Prostě taky no comment, výsledek byl ten, že TW3G měla na MM vstupu mnohem lepší odstup brumu, než šumu. Ten zas byl díky bambusu a univerzálnosti. Kdo chtěl, mohl si do ní dát tehdy už sehnatelný maďarský tranzistory, co šuměly o dost míň, než naše řada 10xNU70. Já měl v TW3G na T1/101 dokonce použitý "výkonovější" 102NU71 - protože prostě při stejný betě a zbytkáči šuměly mnohem míň
