metodou TC235Podezření na TC 235 v korekcích T814A a jejich náhrada
Moderátor: Moderátoři
Neukazuje vyšší kapacitu, ale sníženou impedanci. Na můstku by se naměřil zvýšený ztrátový činitel, ale kapacita +- stejná.pivo0 píše:Napadla me takova ptakovina.Kdyz hodim hovnak, kterej ma svod na merak kapacity, tak ukazuje mnohem vyssi kapacitu ...
Prasklý hovňák jako etalon ....
Jak se pozná rozdíl mezi malým svodem a kapacitou dost hozenou do plusové tolerance na těch měřákách s časovou konstantou? Nijak, je to zcestná myšlenka.
Co to je, nestane se s kapacitou? To máte od všech kondenzátorů měřící list z výroby, abyste byl schopnen rozhodnout, jestli se za ta léta s kapacitou něco stalo nebo nestalo? Tolerance +-20% - a co s tím? Kondík na hranici -20% se svodem bude vypadat stejně jako jiný na hranici +20%, ale bez svodu.
Pokud budete měřit prasklý hovňák 1uF na klasickém multimetru v poloze měření kapacit /multimetry do určité třídy měří všechny toutéž metodou/, tak se jeho svodový proud opravdu na údaji měřáku projeví jako zvýšená kapacita až o 50% a více. Vyzkoušejte si to, prosím.
Pokud ale budete tentýž hovňák měřit primitivní proudovou metodou, třeba při 31,8V/50Hz, tak Vám ukáže správný údaj o své kapacitě, tedy 10mA v nějaké rozumné toleranci, většinou do ±20% i méně.
Jeho svodový proud totiž tvoří jen zanedbatelnou část proudu, který propouští jeho vlastní kapacita, neboť bývá řádu desítek až max. stovek uA při hodně poškozených a navlhlých kusech.
Při měření vyšším ss napětím, mají kusy s tímto chováním svod vždy.
Pokud tedy podezřelý TC235 ukáže na multimetru např. o 50% vyšší kapacitu, než je jmenovitá, tak podle mých zkušeností opravdu bývá navlhlý a mívá svod. To se vždy potvrdí připojením na jeho ss dovolené pracovní napětí a měřením proudu, často to bývají desítky uA.
Já sám mám možnost si svod kondenzátoru ověřit přímo, mám k dispozici regulované ss napětí až do téměř 500V. Zjistím-li tedy u hovňáku či krabicáku svod, už ani kapacitu neměřím a letí do kýblu.
U plastových to dělám naopak - nejprve kapacitu orientačně na multimetru, pak na RLC můstku /tam pak kondík se svodem ukáže hodně zhoršené Q, než bývá pro typ běžné/ a naměřím-li případně výrazně víc, než je štítkový údaj kapacity, tak naposled měřím svod vyšším ss napětím - obvykle tam při velmi špatném Q bohužel bývá.
Mizerně skladované, nebo vyloženě do vlhka odložené polystyreny TGL občas mívají svod také.
Ale naznačený postup, kdy hovňák, popř. svitek se špatnou pověstí ukáže na kapacitním rozsahu běžného multimetru velmi výrazně větší kapacitu, skutečně vždy mívá při následném měření vyšším ss napětím svod. pivo0 sice hovno ví, co dělá, ale tohle čirou náhodou trefil skoro přesně. Tady platí to úsloví o blbým sedlákovi a velkých bramborech, nebo spíš o nalezení zrna slepým kuřetem
Pokud tedy například v 814A použitý TC235 22n/160V ukazuje na multimetru kapacitu okolo a přes 30n, tak i bez dalšího měření střídavým napětím a měřením procházejícího proudu je téměř jisto, že je navlhlý. Všechny tři digitální multimetry co doma mám, včetně 87 IV. při měření jednoho a téhož kondenzátoru se svodem ukazují výrazně vyšší kapacitu.
TC235-237, TC171-175, TC180-185, TC191-195 i MP krabice jsou skutečně všechno kondenzátory se špatnou pověstí a dnes bezpečně i se svodem. Opravdu i včetně epoxidem zalitých TC191-195. Ty jsou na tom se svodem dokonce mnohdy hůře, než klasické MP hovňáky.
Nesplést s rovněž epoxidem zalévanými svitky TC276-TC280. To jsou vynikající svitky s polyetylén-tereftalátovým dielektrikem, zkráceně nazývané "teryleny". Tyhle typy nikdy svod nemají - naopak, mají pro nf techniku jednu velmi výhodnou vlastnost.
Všimli jste si ve starších, podrobných aplikačních katalozích Lanškrouna, že pro papírovou řadu TC171-175 je stanoveno minimální přiložené ss napětí 2V, pro řadu TC180-185 200mV?
V novějších či stručnějších katalozích se to už neuvádí. Stanoveno to bylo zřejmě proto, že tyto kondenzátory mají jinak připojeny vývody ke svitku, než přivařením a proto jisté minimální přiložené napětí potřebují.
Dám si tu práci a jeden z těch starých katalogů vytáhnu a příslušné strany oskenuju.
Pokud ale budete tentýž hovňák měřit primitivní proudovou metodou, třeba při 31,8V/50Hz, tak Vám ukáže správný údaj o své kapacitě, tedy 10mA v nějaké rozumné toleranci, většinou do ±20% i méně.
Jeho svodový proud totiž tvoří jen zanedbatelnou část proudu, který propouští jeho vlastní kapacita, neboť bývá řádu desítek až max. stovek uA při hodně poškozených a navlhlých kusech.
Při měření vyšším ss napětím, mají kusy s tímto chováním svod vždy.
Pokud tedy podezřelý TC235 ukáže na multimetru např. o 50% vyšší kapacitu, než je jmenovitá, tak podle mých zkušeností opravdu bývá navlhlý a mívá svod. To se vždy potvrdí připojením na jeho ss dovolené pracovní napětí a měřením proudu, často to bývají desítky uA.
Já sám mám možnost si svod kondenzátoru ověřit přímo, mám k dispozici regulované ss napětí až do téměř 500V. Zjistím-li tedy u hovňáku či krabicáku svod, už ani kapacitu neměřím a letí do kýblu.
U plastových to dělám naopak - nejprve kapacitu orientačně na multimetru, pak na RLC můstku /tam pak kondík se svodem ukáže hodně zhoršené Q, než bývá pro typ běžné/ a naměřím-li případně výrazně víc, než je štítkový údaj kapacity, tak naposled měřím svod vyšším ss napětím - obvykle tam při velmi špatném Q bohužel bývá.
Mizerně skladované, nebo vyloženě do vlhka odložené polystyreny TGL občas mívají svod také.
Ale naznačený postup, kdy hovňák, popř. svitek se špatnou pověstí ukáže na kapacitním rozsahu běžného multimetru velmi výrazně větší kapacitu, skutečně vždy mívá při následném měření vyšším ss napětím svod. pivo0 sice hovno ví, co dělá, ale tohle čirou náhodou trefil skoro přesně. Tady platí to úsloví o blbým sedlákovi a velkých bramborech
, nebo spíš o nalezení zrna slepým kuřetem Pokud tedy například v 814A použitý TC235 22n/160V ukazuje na multimetru kapacitu okolo a přes 30n, tak i bez dalšího měření střídavým napětím a měřením procházejícího proudu je téměř jisto, že je navlhlý. Všechny tři digitální multimetry co doma mám, včetně 87 IV. při měření jednoho a téhož kondenzátoru se svodem ukazují výrazně vyšší kapacitu.
TC235-237, TC171-175, TC180-185, TC191-195 i MP krabice jsou skutečně všechno kondenzátory se špatnou pověstí a dnes bezpečně i se svodem. Opravdu i včetně epoxidem zalitých TC191-195. Ty jsou na tom se svodem dokonce mnohdy hůře, než klasické MP hovňáky.
Nesplést s rovněž epoxidem zalévanými svitky TC276-TC280. To jsou vynikající svitky s polyetylén-tereftalátovým dielektrikem, zkráceně nazývané "teryleny". Tyhle typy nikdy svod nemají - naopak, mají pro nf techniku jednu velmi výhodnou vlastnost.
Všimli jste si ve starších, podrobných aplikačních katalozích Lanškrouna, že pro papírovou řadu TC171-175 je stanoveno minimální přiložené ss napětí 2V, pro řadu TC180-185 200mV?
V novějších či stručnějších katalozích se to už neuvádí. Stanoveno to bylo zřejmě proto, že tyto kondenzátory mají jinak připojeny vývody ke svitku, než přivařením a proto jisté minimální přiložené napětí potřebují.
Dám si tu práci a jeden z těch starých katalogů vytáhnu a příslušné strany oskenuju.
Na původní dotaz tazatele, by mu úplně stačilo vysvětlit jak měřit kondíky obecně a nechat na něm jak se rozhodne . . .
Každému rozumnému člověku, s alespoň minimem zkušeností je jasné,
že měření kapacity kondíku, pouze multimetrem s měřením kapacit, opravdu nestačí.
A že je potřeba metody měření kombinovat.
Alespoň s kontrolou svodu na stejnosměrném zdroji napětí vhodné hodnoty.
Samozřejmě že zkušenosti s jednotlivými typy kondů z produkce Tesly, nebo jiných výrobců, jsou k nezaplacení.
Pokud tazatel s chladnou hlavou a rozmyslem udělá základní kontrolu svodů a kapacity na kterémkoliv kondíku,
dojde nakonec ke stejnému závěru jako borec co se tu prezentuje stovkami udělaných a opravených zesilovačů (nebrat osobně, je to myšleno obecně).
A jako bonus bude to, že tento tazatel si to potom bude pamatovat po celý zbytek života.
Sám pak najde mnoho dalších situací, kde bude moci těchto svých "znalostí" použít . . .
Každému rozumnému člověku, s alespoň minimem zkušeností je jasné,
že měření kapacity kondíku, pouze multimetrem s měřením kapacit, opravdu nestačí.
A že je potřeba metody měření kombinovat.
Alespoň s kontrolou svodu na stejnosměrném zdroji napětí vhodné hodnoty.
Samozřejmě že zkušenosti s jednotlivými typy kondů z produkce Tesly, nebo jiných výrobců, jsou k nezaplacení.
Pokud tazatel s chladnou hlavou a rozmyslem udělá základní kontrolu svodů a kapacity na kterémkoliv kondíku,
dojde nakonec ke stejnému závěru jako borec co se tu prezentuje stovkami udělaných a opravených zesilovačů (nebrat osobně, je to myšleno obecně).
A jako bonus bude to, že tento tazatel si to potom bude pamatovat po celý zbytek života.
Sám pak najde mnoho dalších situací, kde bude moci těchto svých "znalostí" použít . . .
Ano, bohužel jsou a dají se zcela odstranit připojením MKP kondenzátoru třídy X2, s hodnotou 68-100n paralelně přímo k primáru síťového trafa, vždy za pojistku.
Kondenzátor třídy X2 znamená, že je určen a stavěn k trvalému připojení na síťové napětí 230V 50Hz. Jsou provedení MKP, mají štítkové provozní napětí 250V 50Hz, popř. 275 až 300V 50Hz.
V obchodech je někdy značí přímo X2, nebo CFAC, zhruba tedy "kondenzátor fóliový pro AC napětí".
Vyskytují se jak radiální, tak v menší míře i axiální provedení a je opravdu dobře si vybrat kvalitní, značkové MKP provedení na nejméně 275V.
Nouzově se dříve používaly i různé druhy MP i MKT svitků na 1000V DC, což v případě MP nebyl moc dobrý nápad.
Někdy bývá účinné i překlenutí obou kontaktů spínače zhášecími kondenzátory Y2 s kapacitou do 4n7, ale u přístrojů s větším trafem to moc nepomáhá.
Jestli máš po ruce nějaký TC209 47-100n/1000V, tak si ho zkušebně zkus připájet přímo na primární pájecí pecky síťáku, hned bude po ranách.
Kondenzátor třídy X2 znamená, že je určen a stavěn k trvalému připojení na síťové napětí 230V 50Hz. Jsou provedení MKP, mají štítkové provozní napětí 250V 50Hz, popř. 275 až 300V 50Hz.
V obchodech je někdy značí přímo X2, nebo CFAC, zhruba tedy "kondenzátor fóliový pro AC napětí".
Vyskytují se jak radiální, tak v menší míře i axiální provedení a je opravdu dobře si vybrat kvalitní, značkové MKP provedení na nejméně 275V.
Nouzově se dříve používaly i různé druhy MP i MKT svitků na 1000V DC, což v případě MP nebyl moc dobrý nápad.
Někdy bývá účinné i překlenutí obou kontaktů spínače zhášecími kondenzátory Y2 s kapacitou do 4n7, ale u přístrojů s větším trafem to moc nepomáhá.
Jestli máš po ruce nějaký TC209 47-100n/1000V, tak si ho zkušebně zkus připájet přímo na primární pájecí pecky síťáku, hned bude po ranách.
