Zde budou výběrově umístěny vzpomínky, manuály a popisy dnes už vesměs neaktuálních zařízení a další historické materiály, které se tématicky nevejdou do sekcí "Opravy a restaurování starých elektropřístrojů" či "Návody, schémata, manuály, literatura, katalogové listy"
Proč s podivem? Ono to sice s Biagiho vysíláním tak moc nesouvisí, ale většinou to nikdy není jen černé a jinde jen bílé. Člověk nesmí věřit jen hlavním stránkám novin a soudružce učitelce dějepisu.
https://www.csfd.cz/film/127721-unter-d ... n/prehled/
2 mW/km. Je to hodně nebo málo?
Moderátor: Moderátoři
chlápek jménem Claudio Sicolo se podrobně věnoval v minulých pár letech historii okolo záchrany vzducholodi Italia a napsal o okolnostech Bigaiho vysílání knihu
https://www.academia.edu/35361012/LE_ON ... ENDA_ROSSA
(Ztracená vlna Červeného stanu)
Sicolo se dotyčnými událostmi vytrvale zabývá i v dalších odkazovaných pramenech. Bylo by super, kdyby to někdo vydal v češtině.
Nepřekvapivě se nové skutečnosti (nebo nově interpretované) vynořujou po pídění v archivech italského námořnictva a v soudních spisech. Kam byly tradičně uloženy ve své době, aby moc nepřekážely.
Je známo, že Nobile nebyl pro Itálii populární v letech po tragédii. Menší důraz se kladl na fakta, že právě on opakovaně vinil italské podpůrné služby z neefektivní pomoci ztroskotaným.
Některé dílčí události jsou skutečně pozoruhodné. Kapitán Citta di Milano Romagna při mezipřistání na Špicberkách odmítl poslat 50 námořníků k zajištění vzducholodi v hangáru protože "mají dost své práce", takže narychlo sehnali 150 místních horníků (...!)
Druhý radista (v italštině stylově nazývaný marconista) vzducholodi Ettore Pedretti, tou dobou ve službě na Citta di Milano, zachytil úryvek Biagiho krátkovlnného volání o týden dřív než Šmidt v Rusku, nadšeně to oznamoval, ale velitel radistů Ugo Baccarini tomu nevěnoval pozornost.
Atd.
https://www.academia.edu/35361012/LE_ON ... ENDA_ROSSA
(Ztracená vlna Červeného stanu)
Sicolo se dotyčnými událostmi vytrvale zabývá i v dalších odkazovaných pramenech. Bylo by super, kdyby to někdo vydal v češtině.
Nepřekvapivě se nové skutečnosti (nebo nově interpretované) vynořujou po pídění v archivech italského námořnictva a v soudních spisech. Kam byly tradičně uloženy ve své době, aby moc nepřekážely.
Je známo, že Nobile nebyl pro Itálii populární v letech po tragédii. Menší důraz se kladl na fakta, že právě on opakovaně vinil italské podpůrné služby z neefektivní pomoci ztroskotaným.
Některé dílčí události jsou skutečně pozoruhodné. Kapitán Citta di Milano Romagna při mezipřistání na Špicberkách odmítl poslat 50 námořníků k zajištění vzducholodi v hangáru protože "mají dost své práce", takže narychlo sehnali 150 místních horníků (...!)
Druhý radista (v italštině stylově nazývaný marconista) vzducholodi Ettore Pedretti, tou dobou ve službě na Citta di Milano, zachytil úryvek Biagiho krátkovlnného volání o týden dřív než Šmidt v Rusku, nadšeně to oznamoval, ale velitel radistů Ugo Baccarini tomu nevěnoval pozornost.
Atd.
něco o super regenerační lampovce s nízkým Ua
https://www.radiolamp.ru/shem/tuner/1/
https://www.radiolamp.ru/shem/tuner/1/
Koho by to zajímalo, pár podrobností spíše technických o použitých vysílačích a přijímačích výpravy vzducholodi Italia, plus radiotechnice obecně té doby, posbíráno různě v italských pramenech:
Vysílač Ondina - tento dojemně prostý aparát kterému vděčí za život osazenstvo Červeného stanu a to že výprava neskončila úplnou tragédií: stanici navrhl radioamatér Ascanio Niutta v roce 1927 jako napájenou ze sítě a jiný amatér Giulio Salom upravil pro bateriové napájení (Odtud označení Ondina S). Vysílací 10W trioda TB04/10 byla žhavena z odbočky na čtvrtém článku baterie (8V) přes reostat, jak bylo tehdy obvyklé. Anodových 300 V vyráběl vibrační měnič britské výroby, napájený z celých 12 V.
Vysílač, tedy sólooscilátor Hartley, obsahoval měřiče anténního proudu, anodového proudu, baterií, žhavení, knoflíky ladění, nastavení proudu žhavení a vestavěný telegrafní klíč. Bedna vážila 12 kg a odebírala 3A ze dvou 6V/100Ah olověných baterií. V této podobě jich v dílnách italského námořnictva vyrobili 6 kusů, ten dochovaný z Červeného stanu je č. 3. Z příkonu a 5 vf W do antény se dá usuzovat, že i samotný měnič měl citelnou spotřebu asi 2 A.
Biagi popisoval, že před expedicí dělali s Ondinou zkoušky na základně námořnictva a podařilo se překlenout asi 2000 km na vlně 50 m na ostrov Rhodos.
Poněkud v rozporu s historkou o víceméně propašování tohoto vysílače na palubu Italie proti vůli velení je jiná informace, že radiové vybavení vzducholodi bylo konzultováno s Marconim, který doporučoval nějakou aparaturu na krátké vlny každopádně přibalit.
Radiostanice vzducholodi: Vysílač Marconi RA8/přijímač RA6, s rozsahem 600-900 m (330-500 kHz), doplněné o rozsah KV. Pro původní rozsah sloužila drátová anténa ze splétaného bronzového lanka 100 m na navijáku, KV rozsah měl svoji anténu typu nesymetrický dipól pod trupem. Vysílač byl osazen dvěma vysílacími triodami T250. Napájení radiostanice bylo z akumulátorů dobíjených jednak dynamem Marelli, jednak vn dynamem 2 kV/0,15A.
Kromě toho byl na palubě gonio-přijímač s rámovou anténou Marconi DFM2. https://en.wikipedia.org/wiki/Bellini%E ... ion_finder
Tato hlavní aparatura zmizela se zbytkem vzducholodi a částí posádky a patrně dodnes leží někde na dně oceánu, případně na některém ostrově v oblasti Země Františka Josefa.
Dochovaný KV přijímač Burndept byl popsán výše.
Biagi v dalších letech využil kredit svého jména a vytvořil se společníkem Luigi Polim firmu na výrobu luxusních přijímačů, patrně v kusovém množství, ale zdá se velmi propracovaných:
Osmielektronkový superhet, s odděleným laděním vstupu a oscilátoru, se samostatným zesilovačem pro měřicí ústrojí vyladění, bakelitová pouzdra mf transformátorů dokonce s vylisovaným značením RADIO BIAGI POLI. Salonní verze je v intarzovaném stolku s odklopnými víky. K přijímači údajně patřil rukopisný certifikát od Biagiho a malý kousek plátna z Červeného stanu. Myslím že z náročnosti provedení ve velmi dobrých podmínkách okolo roku 1932 se dá usuzovat na nereálnost zhotovení superhetu amatérem Šmidtem o pět let dřív, na ruské vsi bez elektrifikace.
https://www.aireradio.org/enciclopedia/piccole-aziende/
https://www.radiomuseum.org/r/marconi_t ... do_ra.html
https://www.radiomuseum.org/r/marconi_t ... _ra_2.html
http://aireradio.org/ERI/piccole%20aziende/biagi.pdf
https://radiomarconi1895.altervista.org ... biagi.html
https://dokufunk.org/upload/cqdl_201201 ... e_1928.pdf
odkaz na fórum zabývající se stavbou replik vysílače, s mnoha konstrukčními podrobnostmi.
Vysílač Ondina - tento dojemně prostý aparát kterému vděčí za život osazenstvo Červeného stanu a to že výprava neskončila úplnou tragédií: stanici navrhl radioamatér Ascanio Niutta v roce 1927 jako napájenou ze sítě a jiný amatér Giulio Salom upravil pro bateriové napájení (Odtud označení Ondina S). Vysílací 10W trioda TB04/10 byla žhavena z odbočky na čtvrtém článku baterie (8V) přes reostat, jak bylo tehdy obvyklé. Anodových 300 V vyráběl vibrační měnič britské výroby, napájený z celých 12 V.
Vysílač, tedy sólooscilátor Hartley, obsahoval měřiče anténního proudu, anodového proudu, baterií, žhavení, knoflíky ladění, nastavení proudu žhavení a vestavěný telegrafní klíč. Bedna vážila 12 kg a odebírala 3A ze dvou 6V/100Ah olověných baterií. V této podobě jich v dílnách italského námořnictva vyrobili 6 kusů, ten dochovaný z Červeného stanu je č. 3. Z příkonu a 5 vf W do antény se dá usuzovat, že i samotný měnič měl citelnou spotřebu asi 2 A.
Biagi popisoval, že před expedicí dělali s Ondinou zkoušky na základně námořnictva a podařilo se překlenout asi 2000 km na vlně 50 m na ostrov Rhodos.
Poněkud v rozporu s historkou o víceméně propašování tohoto vysílače na palubu Italie proti vůli velení je jiná informace, že radiové vybavení vzducholodi bylo konzultováno s Marconim, který doporučoval nějakou aparaturu na krátké vlny každopádně přibalit.
Radiostanice vzducholodi: Vysílač Marconi RA8/přijímač RA6, s rozsahem 600-900 m (330-500 kHz), doplněné o rozsah KV. Pro původní rozsah sloužila drátová anténa ze splétaného bronzového lanka 100 m na navijáku, KV rozsah měl svoji anténu typu nesymetrický dipól pod trupem. Vysílač byl osazen dvěma vysílacími triodami T250. Napájení radiostanice bylo z akumulátorů dobíjených jednak dynamem Marelli, jednak vn dynamem 2 kV/0,15A.
Kromě toho byl na palubě gonio-přijímač s rámovou anténou Marconi DFM2. https://en.wikipedia.org/wiki/Bellini%E ... ion_finder
Tato hlavní aparatura zmizela se zbytkem vzducholodi a částí posádky a patrně dodnes leží někde na dně oceánu, případně na některém ostrově v oblasti Země Františka Josefa.
Dochovaný KV přijímač Burndept byl popsán výše.
Biagi v dalších letech využil kredit svého jména a vytvořil se společníkem Luigi Polim firmu na výrobu luxusních přijímačů, patrně v kusovém množství, ale zdá se velmi propracovaných:
Osmielektronkový superhet, s odděleným laděním vstupu a oscilátoru, se samostatným zesilovačem pro měřicí ústrojí vyladění, bakelitová pouzdra mf transformátorů dokonce s vylisovaným značením RADIO BIAGI POLI. Salonní verze je v intarzovaném stolku s odklopnými víky. K přijímači údajně patřil rukopisný certifikát od Biagiho a malý kousek plátna z Červeného stanu. Myslím že z náročnosti provedení ve velmi dobrých podmínkách okolo roku 1932 se dá usuzovat na nereálnost zhotovení superhetu amatérem Šmidtem o pět let dřív, na ruské vsi bez elektrifikace.
https://www.aireradio.org/enciclopedia/piccole-aziende/
https://www.radiomuseum.org/r/marconi_t ... do_ra.html
https://www.radiomuseum.org/r/marconi_t ... _ra_2.html
http://aireradio.org/ERI/piccole%20aziende/biagi.pdf
https://radiomarconi1895.altervista.org ... biagi.html
https://dokufunk.org/upload/cqdl_201201 ... e_1928.pdf
odkaz na fórum zabývající se stavbou replik vysílače, s mnoha konstrukčními podrobnostmi.
- Přílohy
-
-
-