Agfalux
Moderátor: Moderátoři
- Hubert_79
- Příspěvky: 6583
- Registrován: 24 pro 2017, 01:00
- Bydliště: Praha 6 - Petřiny
- Kontaktovat uživatele:
Je to poměrně pravěká záležitost, později (řekněme tak přelom 70. a 80. let) už se to nepoužívalo. Bylo nutno nastavit jiný synchronizační čas, než při elektronickém blesku; jak patrno níže z návodu pro fotoaparát Olympus OM-2 (1975 - 1984). Na tom fotoaparátu je přepínač synchronizace - buď X pro běžný blesk, nebo FP pro toto.
Frýba a láska zvítězí nad Hemalou a nenávistí!
Existují i se zmačkaným alobalem. Fotka z internetu.
https://photography.tutsplus.com/articl ... photo-4249
https://photography.tutsplus.com/articl ... photo-4249
sr71 píše:Ještě k těm bleskovým žárovkám - pamatuji si že jsem kdysi nějaké nepoužité viděl a vypadaly jako by byl ve skleněné baňce zmačkaný alobal - asi teda hořčík (tady píšete o hořčíkovém drátku ale ta verze co jsem tenkrát viděl mi připomínalo zmačkaný alobal), je možné že by bylo víc variant řešení těch žárovek nebo si to po té době už blbě pamatuju? (bude to tak 30let co jsem to viděl)
...
To není "alobal", jen to tak vypadá - je to samozřejmě hořčík, akorát ne ve tvaru drátku, ale ve tvaru muchlaný fólie. Celej ftip spočívá v tom, že drátek musel mít určitou tloušťku aby byl mechanicky odolnej a nepraskal otřesama při přepravě, takže když hořel, nejdřív mu určitou dobu trvalo, než začal hořet - a když už zahořel, produkoval poměrně dost žhavejch kapiček, než se úplně spálil - a ty kapičky se samozřejmě rozlítávaly po okolí a mohly něco spáchat. Fólie jde vyválcovat mnohem tenčí, takže má při stejný váze kovu daleko větší povrch a tím daleko intenzívnějc hoří - záblesk má kratší průběh a vyšší špičku intenzity. Proto výrobci v podstatě bez výjimek přešli na "muchlanej alobal" - má časově výhodnější charaketristiku záblesku (rychlejší rozhoření) a je mechanicky odolnější pro přepravu. Ještě jsem kdysi četl zmínky o "drátěnce" neboli zmuchlaný kuličce tenkejch hořčíkovejch drátků-šponek-hoblinek nebo jak to nazvat uvnitř zábleskový baňky, na vlastní bulvy jsem ale tohle provedení nikdy neviděl.PavelFF píše:Existují i se zmačkaným alobalem. ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě
!!!
A kutilmile - nelituju tě
![Mr. Green :mrgreen:](./images/smilies/icon_mrgreen.gif)
![Mr. Green :mrgreen:](./images/smilies/icon_mrgreen.gif)
jj, přesně o těch jsem psal na předchozí straně.....PavelFF píše:Existují i se zmačkaným alobalem. Fotka z internetu.
https://photography.tutsplus.com/articl ... photo-4249
........Nedůvěřuji velbloudům a obecně nikomu, kdo dokáže týden nepít........
To by se dalo říct o každé činnosti, do které zabrousí nějaký laik. Viz scénka s řezáním dřeva na cirkulárce se stabilákem v "Na samotě u lesa".forbidden píše:Koukám, že dřív bylo fotografování docela věda.
Věda je i chytání ryb, naklepání kosy, roubování stromků. Fotografování s manuálním nastavením expozice byla "věda", laboratorní úkony zas úplně jiná.
Rozdíl oproti dnešnímu digitálu nebo dokonce šmatlání v "aplikacích" je asi v tom, že ty tehdejší vědy byly decentralizované a distribuované na úroveň každého zájemce, zatímco dneska je věda obsažená u superchytrého digitálu v hi tech čipu a ve firmware, uživatel může být (a rád je) prostá lama.
Nejsem si jist, jestli je to úplně dobře.
A i tak se najde spousta "expertů", kteří dokáží i přes tu vědu obrázky dokur*** a to nemluvím o obsahu a kompozici.Crifodo píše:...... dneska je věda obsažená u superchytrého digitálu v hi tech čipu a ve firmware....
Hlavně nasekat co nejvíc cvaků.
Dokonce jsem na FB viděl, když se dohadovali, kdo má víc cvaků z dovolený. Jak to nakonec skončilo ani nevím, ale už šlo i o tisíc a víc. A věřím, že i z toho počtu by se nedalo nic slušnýho vybrat.....
........Nedůvěřuji velbloudům a obecně nikomu, kdo dokáže týden nepít........
To já tu zkušenost mám, byl jsem kdysi přizván na "pěknej večer"dobrman píše:Jak to nakonec skončilo ani nevím,
spojený s prezentací fotek z Jižní Ameriky, nějak okolo 1700 snímků.
Výsledek byl ten, že to skončilo ve dvě v noci, všichni unavení, nasraní, umlácení tou šílenou spoustou opakujících se záběrů. K tomu vede digitál a levná paměťová média.
Z mládí by člověk uvítal každou dostupnou vzpomínku, jak už tak skoro neexistovalo aby měl svůj dostupný aparát, který by dokonce tahal do školy, teď je druhý extrém.
Lidi, mluvíte mi z duše. Jen potvrzujete to, co si myslím o plošném rozdělení IQ.
Obecně to totiž souvisí s každou činností, která si žádá přemýšlení.
Fotek (dříve se to praktikovalo na promítané diáky) by nemělo být více, než 5 za minutu, ale celé pásmo nemá trvat déle, než 20 - 25 minut. To je tak rozumná doba, kdy to pro nezúčastněné ještě není otrava, a rytmus, ve kterém si každý ten obrázek může "přečíst".
Obvykle nám na to stačily dva až tři zásobníky pro Aspectomat, čili 72 až 144 obrázků. Ale vyšší počet už chce zajímavý komentář a nepravidelné časování výměny, jinak lidi usnou, nebo se ve snaze neusnout unaví k nepotřebě.
Těch 72 diáků někdo vybral ze 100, jiný z 250 původních záběrů. To podle toho, jak moc byl kdo vybíravý, pečlivý a dobrý už při pořizování snímků.
Znám dnešní digitálisty, kteří udělají kolekci třeba 55 fotek, ale vybraných ze tří stovek snímků. Ten odpad přitom často vzniká z toho, že se fotograf musí naučit využívat foťák na maximum, ale tak, aby činnost všech automatik nebyla v obrazu vidět. Nebo aspoň co nejméně.
A to je taky někdy kus kumštu.
Obecně to totiž souvisí s každou činností, která si žádá přemýšlení.
Fotek (dříve se to praktikovalo na promítané diáky) by nemělo být více, než 5 za minutu, ale celé pásmo nemá trvat déle, než 20 - 25 minut. To je tak rozumná doba, kdy to pro nezúčastněné ještě není otrava, a rytmus, ve kterém si každý ten obrázek může "přečíst".
Obvykle nám na to stačily dva až tři zásobníky pro Aspectomat, čili 72 až 144 obrázků. Ale vyšší počet už chce zajímavý komentář a nepravidelné časování výměny, jinak lidi usnou, nebo se ve snaze neusnout unaví k nepotřebě.
Těch 72 diáků někdo vybral ze 100, jiný z 250 původních záběrů. To podle toho, jak moc byl kdo vybíravý, pečlivý a dobrý už při pořizování snímků.
Znám dnešní digitálisty, kteří udělají kolekci třeba 55 fotek, ale vybraných ze tří stovek snímků. Ten odpad přitom často vzniká z toho, že se fotograf musí naučit využívat foťák na maximum, ale tak, aby činnost všech automatik nebyla v obrazu vidět. Nebo aspoň co nejméně.
A to je taky někdy kus kumštu.