Já nevím úplně přesně, jak to ve vnitřním obchodu chodilo, konkrétně myslím prodejny DP, ne speciálky.
Myslím, že vedoucí prodejen DP měli určité možnosti, jak nakupovat z více "zdrojů", nejen ze skladů DP - jestli tušíte, jak to myslím. Stejně tak to asi bylo s nějakým "limitním" množstvím, jaké ta která prodejna mohla dostat.
Jistou a poměrně dlouhou dobu, jsem měl v rukou přímo hmatatelné důkazy na to, že to bylo všecko o vedoucích příslušných prodejen.
Nejen tím, jak se "uměli otáčet" ve smyslu jejich telefonických a jiných aktivit, anebo soukromých známostí v rámci vnitřního obchodu.
Zahraniční obchod bych do toho asi úplně netahal, to byla asi jiná sféra, končící jiným druhem prodejen, než byly zrovna DP.
Jedno je ale jisté - pokud by jakéhokoli zboží, od baterek po ledničky bylo dost, nebylo by třeba jej dávat "pod pult" a na pult nic, nebo jen běžný šunt. Myslím taky, že i ti vedoucí byli nějak zainteresovaní na obratu prodejny, že nebyli placení jen nějakou hodinovkou - ale můžu se mýlit.
Podobně to bylo i s těmi Vartami. Běžně se sem přece dovážel celý jejich sortiment, od tužkovek, přes plocháče až po ty velký buřty - ale k dostání byly jenom někde.
Přičemž ani tehdy nebyli lidi zas takoví idioti, aby běžné ZnC baterky, třebaže zahraniční, nakupovali "do zásoby" - nebo aby je vedoucí celé čtvrtletí syslila ve skladě.
Muselo to celé být jinak. Trochu mě mrzí, že dneska už se ani pro zajímavost nedovím, jak vlastně. Paní vedoucí z místní Elektry je už v hodně požehnaném věku a už mi nic rozumného nepoví.
Po určitou dobu nebyly ve vyhlášeném Uh. Brodě běžně k dostání ARO667 ani ARO669, ani EL34 a podobný "potřebnosti".
Prostě nebyly ani ve skladě, hotovo, šmitec, pro nikoho.
Tehdy bylo moje město jiný okres, než Brod. Mezi řečí, při nákupu čehosi běžného, jsem se paní vedoucí místní Elektry /mimochodem nesmírně schopné, obchodu i věci rozumějící/ zmínil o těch ARO a EL. Nešlo o žádnou důvěrnou známost. Byla to mamka mého spolužáka ze základky, ze stejné ulice a tak nějak z věci, jsem byl v prodejně celkem častým hostem. Ať už na čumendo, co je nového, tak jako "zákazník" s tržbou třeba za pade.
Jenom se mě -mimo pozornost okolostojících- optala, kolik toho přesně potřebuju a že to asi nebude dřív, než za dva týdny, spíš dýl.
Za nějakých 10 dní bylo na místní prodejně DP Elektro, v tehdy asi 3k městě, naskladněných 16ks ARO669 a 8ks EL34, co jsem chtěl.
Prodala mi to úplně normálně na svůj paragon, žádná šmelina přes různý zálohy či úplatky.
Kdybych se jí tehdy optal, kde k tomu vlastně přišla, když ani v Brodě to není - stejně bych asi žádnou rozumnou odpověď nedostal.
Tak jsem se neptal. Nikdy předtím a nikdy potom, celkem přes 10 let.
Dokument historicky - jeste CSSR
Moderátor: Moderátoři
Tak je vidět, že je to v nás zažraný, takže prej za socíku nic nebylo.U nás v 30 tisícovém městě byla firemní prodejna Tesly součástkami bezva zásobená, pro mé bastlení přímo ráj...a co nebylo tam řešila podniková prodejna TESLY v Pardubicích…..
Po naší první telce Astra nastoupila po začátku barevného vysílání Tesla Fatra,která poctivě sloužila do svého skonu obrazovky delta.Po zakoupení servisní dokumentace jsem se na ní školil s nastavováním statických a dynamických konvergencí a při vysílání přenosů F1 v době kdy ještě v tomto sportu o něco šlo a závodníci byli ti praví hrdinové a né bioroboti s naváděním z inženýrského centra bylo u nás vždy plno kámošů.
Slavné koncové flašky PL 509 byl nádherné kusy a původní VN násobič z Bulharska co krátce po provozování telky zasmrděl byl nahrazen v záruce nějákým úzkoprofilovým kusem ze západu, u jehož osazení opravář vyplnil snad tucet formulářů a odešel s lahví kvalitní slivky od té doby již u nás nidy nebyl potřeba, jeho činnost jsem převzal já....
Slavná to doba.....teda nostalgie z mládí je sviňa, dnes má kdekdo doma 65 placku , kterou pravidelně po 4 letech vyhodí po nátlaku reklamy, že ta nová mu z obýváku udělá okno do světa se stejnými ubohými televizními kanály co měl doposud....
Po naší první telce Astra nastoupila po začátku barevného vysílání Tesla Fatra,která poctivě sloužila do svého skonu obrazovky delta.Po zakoupení servisní dokumentace jsem se na ní školil s nastavováním statických a dynamických konvergencí a při vysílání přenosů F1 v době kdy ještě v tomto sportu o něco šlo a závodníci byli ti praví hrdinové a né bioroboti s naváděním z inženýrského centra bylo u nás vždy plno kámošů.
Slavné koncové flašky PL 509 byl nádherné kusy a původní VN násobič z Bulharska co krátce po provozování telky zasmrděl byl nahrazen v záruce nějákým úzkoprofilovým kusem ze západu, u jehož osazení opravář vyplnil snad tucet formulářů a odešel s lahví kvalitní slivky od té doby již u nás nidy nebyl potřeba, jeho činnost jsem převzal já....
Slavná to doba.....teda nostalgie z mládí je sviňa, dnes má kdekdo doma 65 placku , kterou pravidelně po 4 letech vyhodí po nátlaku reklamy, že ta nová mu z obýváku udělá okno do světa se stejnými ubohými televizními kanály co měl doposud....
"Ten televizor Vás přežije milostivá"..odposlechnuto v nejmenovaném marketu.....je to horší jak krutá diagnóza na onkologii
No, nevím. Bydlel jsem nějakou dobu v Hradci, takže Pardubickou Teslu jsem navštěvoval docela často. Zásobená byla dobře, jen ne tím, co bylo zrovna potřebavofo píše:a co nebylo tam řešila podniková prodejna TESLY v Pardubicích…..
Socialismus totiž vždycky dokázal vyrobit něčeho nedostatek. Třeba SU160/BU208 jsem tehdy sháněl několik měsíců, volně nebyly. Ale je možné, že v Praze nebo Brně v ten samý čas s nimi nebyl problém...
centrálně plánovanej nedostatek (čehokoliv) za socíku to byl řízený fenomén - udržet 100% zaměstnanost a výrobu statků úměrnou kupní síle obyvatel...ty cenové deformace hodnot byly strašné
jenže dnes ? cla, dotace, embarga, kvóty ! to je nějakej volnej samoregulující trh ? ať se jdou vycpat ekonomi jedni
jenže dnes ? cla, dotace, embarga, kvóty ! to je nějakej volnej samoregulující trh ? ať se jdou vycpat ekonomi jedni
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
Nedostatek něčeho -úplně čehokoliv- vznikal zpravidla a nejpozději za měsíc po vyjití nějaké zajímavé konstrukce v AR, nebo něčeho ještě zajímavějšího v Udělej si sám.
Do momentu, než skončil seriál o Texanu v AR, tak skoro nikdo KD617, MAA741 a MAA748 nepotřeboval - nebo aspoň ne v takovým množství, neboť to bylo i docela drahé.
Znal jsem podnikavce, co skládali nějaký populárnější přístroje doslova "na kšeft" a po jejich nájezdech zůstával i Uh.Brod se svými sklady, jako snědený krám. Pravděpodobně na celý kvartál, nebo i pololetí, minimálně.
Byly nějaký kvóty a když ve skladě řekli, že něco letos už nebude, no tak nebylo a mohli jste třeba sklad kropit svěcenou vodou.
Zůstávaly vždycky jen starší věci, součástky a díly, co nejsou potřeba každý den, nebo spíš jednoúčelový.
Zpravidla po nějaké době pak skončily v doprodeji o tři baráky vedle, za desetinové i nižší ceny, oproti původním cenám těch dílů.
Tak bylo možné např. koupit širokou škálu nejrůznějších jednoúčelových transformátorů, cívek, souprav, potenciometrů a za ceny v jednotkách korun.
Několikrát došlo k zajímavé situaci, že na prodejně byl vystavený nějaký díl za 50,-Kčs a o tři baráky vedle, šlo tentýž díl, pod stejným skladovým číslem koupit za 3,-Kčs.
Prvojakostní prodejna to stáhla z vitrín a pultů až na výčitky některých zákazníků.
To nebyl centrálně řízený obchod, ale mizerně řízený chaos.
Pardubická prodejna byla podle mě v ČSSR prakticky jediná, která nějak spolupracovala s redakcí AR a byla pravděpodobně vedená nějakým aktivním radioamatérem.
Dokázala se tak předem připravit na poptávku nějakých konkrétních součástek, nějak se předzásobit a určitě si tak vylepšit obrat.
Spousty delikátnějších položek šly v určitém období opravdu koupit jenom v Pardubicích a už nikde jinde. Sám jsem tam byl mnohokrát vlakem. Palackého 580...
Zbytek vedoucích prodejen Tesly v ČSSR, měl totiž nějaký AR zcela u prdele.
Baby v Brodě se začaly vyptávat "to zas něco vyšlo v Rádiu?" až těch pár týdnů až měsíců po vydání, přičemž ale jejich vedoucí neměli o něčem takovém ani tušení. Mnohdy totiž zákazníci chodili do prodejny s přeloženým příslušným číslem AR a holky dělaly u rozpisek součástek jen fajfky tužkou, nebo radily s náhradou.
Nikdo to těm vedoucím prodejen ani neřekl, že se něco děje, nebo bude dít. Anebo na něco takového ti vedoucí prostě srali a dělali jen to, co se po nich formálně chtělo, protože z lepšího obratu prodejny měli prd, nebo to nestálo za řeč.
Uherskobrodská Tesla byla neoficiálním seřadištěm amatérů a bastlířů z půli republiky.
Za slabou půlhodinu pobytu tam šlo nasát tolik informací, že jste to stěží pobírali, uzavíraly se tam různý spolupráce i doživotní kamarádství.
Kdo nevěděl, že TR151 a MLT-0,25 jedno jsou, tak se to dověděl právě tam, při shánění TR151. Někdo je třeba použil do konstrukce, protože je právě měl doma či po ruce - bez ohledu na to, že se už deset let nevyrábí..
Do momentu, než skončil seriál o Texanu v AR, tak skoro nikdo KD617, MAA741 a MAA748 nepotřeboval - nebo aspoň ne v takovým množství, neboť to bylo i docela drahé.
Znal jsem podnikavce, co skládali nějaký populárnější přístroje doslova "na kšeft" a po jejich nájezdech zůstával i Uh.Brod se svými sklady, jako snědený krám. Pravděpodobně na celý kvartál, nebo i pololetí, minimálně.
Byly nějaký kvóty a když ve skladě řekli, že něco letos už nebude, no tak nebylo a mohli jste třeba sklad kropit svěcenou vodou.
Zůstávaly vždycky jen starší věci, součástky a díly, co nejsou potřeba každý den, nebo spíš jednoúčelový.
Zpravidla po nějaké době pak skončily v doprodeji o tři baráky vedle, za desetinové i nižší ceny, oproti původním cenám těch dílů.
Tak bylo možné např. koupit širokou škálu nejrůznějších jednoúčelových transformátorů, cívek, souprav, potenciometrů a za ceny v jednotkách korun.
Několikrát došlo k zajímavé situaci, že na prodejně byl vystavený nějaký díl za 50,-Kčs a o tři baráky vedle, šlo tentýž díl, pod stejným skladovým číslem koupit za 3,-Kčs.
Prvojakostní prodejna to stáhla z vitrín a pultů až na výčitky některých zákazníků.
To nebyl centrálně řízený obchod, ale mizerně řízený chaos.
Pardubická prodejna byla podle mě v ČSSR prakticky jediná, která nějak spolupracovala s redakcí AR a byla pravděpodobně vedená nějakým aktivním radioamatérem.
Dokázala se tak předem připravit na poptávku nějakých konkrétních součástek, nějak se předzásobit a určitě si tak vylepšit obrat.
Spousty delikátnějších položek šly v určitém období opravdu koupit jenom v Pardubicích a už nikde jinde. Sám jsem tam byl mnohokrát vlakem. Palackého 580...
Zbytek vedoucích prodejen Tesly v ČSSR, měl totiž nějaký AR zcela u prdele.
Baby v Brodě se začaly vyptávat "to zas něco vyšlo v Rádiu?" až těch pár týdnů až měsíců po vydání, přičemž ale jejich vedoucí neměli o něčem takovém ani tušení. Mnohdy totiž zákazníci chodili do prodejny s přeloženým příslušným číslem AR a holky dělaly u rozpisek součástek jen fajfky tužkou, nebo radily s náhradou.
Nikdo to těm vedoucím prodejen ani neřekl, že se něco děje, nebo bude dít. Anebo na něco takového ti vedoucí prostě srali a dělali jen to, co se po nich formálně chtělo, protože z lepšího obratu prodejny měli prd, nebo to nestálo za řeč.
Uherskobrodská Tesla byla neoficiálním seřadištěm amatérů a bastlířů z půli republiky.
Za slabou půlhodinu pobytu tam šlo nasát tolik informací, že jste to stěží pobírali, uzavíraly se tam různý spolupráce i doživotní kamarádství.
Kdo nevěděl, že TR151 a MLT-0,25 jedno jsou, tak se to dověděl právě tam, při shánění TR151. Někdo je třeba použil do konstrukce, protože je právě měl doma či po ruce - bez ohledu na to, že se už deset let nevyrábí..
A pak ta krásná doba po roce 89,kdy se dalo sehnat to co jsme museli bastlit.
Doma přistály komponenty kazeťák a tuner od Technicse, koncák AKAI, CDčko Pioneer ,prostě pořádné kusy železa a hliníku...a desetitisíce jen létaly....
Jen zoufalci kupovali blikající plastové "věže " z Mexikoplacu, čím víc blikátek tím lépe..zvuk příšernej ,ale oni byli IN....
Dvoukazeťáky s mazací hlavou permanentní magnet a jiné zhovadilsti..inu trh si žádal své.....
Doma přistály komponenty kazeťák a tuner od Technicse, koncák AKAI, CDčko Pioneer ,prostě pořádné kusy železa a hliníku...a desetitisíce jen létaly....
Jen zoufalci kupovali blikající plastové "věže " z Mexikoplacu, čím víc blikátek tím lépe..zvuk příšernej ,ale oni byli IN....
Dvoukazeťáky s mazací hlavou permanentní magnet a jiné zhovadilsti..inu trh si žádal své.....
"Ten televizor Vás přežije milostivá"..odposlechnuto v nejmenovaném marketu.....je to horší jak krutá diagnóza na onkologii
-
ZdenekHQ
- Administrátor
- Příspěvky: 25593
- Registrován: 21 črc 2006, 02:00
- Bydliště: skoro Brno
- Kontaktovat uživatele:
Ty Internacionály mně vůbec nepřipomínej, když se se to začalo po pár měsících sypat, tak to začali nosit na opravu. Co kus, to originál. Děs. 
Pro moje oslovení klidně použijte jméno Zdeněk
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Právě na Moravské 92 v Brodě se mi stalo něco, co na 99% už dnes nikdo nevysvětlí.
Přijel jsem tam vlakem, bylo mi asi tak 12-13. Z bundy jsem vytáhl poskládanou linkovanou A4, se seznamem součástek na Z6W-S, který jsem už nějakou dobu chtěl postavit. Protože to bylo ze zimní bundy škaredě zmuchlaný, tak jsem popošel ke stolku v prodejně a rukou jsem to na něm rovnal. Nebylo kam spěchat, fronta tam byla vždycky dlouhá, zpravidla tak na hodinu i víc, než se prodavačka se zákazníkem dohodla, jestli ta či ona náhrada může být atd. Klasický "cvrkot", nic co bych předtím nezažil.
U stolku z druhé strany už seděl člověk tak o 10, možná 15 roků starší. Chvíli po příchodu jsem ho viděl nahlížet do prosklených pultů a různě po regálech, přecházel z jednoho konce dlouhé prodejny na druhý a něco si zapisoval. Seděl tam, něco si zapisoval do většího notesu a pak se mě jakoby mimochodem zeptal: "Co sháníš?"
Tak jsem mu ukázal ten školácky sepsaný seznam a on se optal, že k čemu to všecko má být. Nejspíš jsem mu to i řekl, je to strašně dlouho. Určitě tam ale zazněla slova, jako "zesilovač" a "Amatérské Radio".
Chvíli na ten seznam hleděl, pak chvíli na mě, furt se usmíval a já už jsem chtěl do fronty.
Zničehonic řekl, co si pamatuju dodnes a přesně: "Nic z toho nekupuj, stejně toho půlku nemají. Všecko ti pošlu poštou" a požádal mě o adresu, kterou si napsal na ten můj seznam součástek, který si vzal.
Byl jsem z toho celkem vyvalený a tak jsem mu ji dal.
Zeptal jsem se ho, jak se jmenuje a odkud je, kolik to asi bude stát a tak. Byl jsem vyvalený školák, se vším, co k tomu patří.
Zase si pamatuju: "To máš jedno, kdo su. Nebude to stát nic, až to přijde, tak to přijde. Peníze si schovej na něco jiného".
Vsuvka: Ani v té době nebylo normální, že by někdo někomu něco daroval jen tak, natož mezi úplně cizími lidmi. Součástky se obvykle darovaly jen nejbližším kamarádům, kteří to svedli oplatit příště, třeba jinými, co zase chyběly mně.
Odjel jsem z Brodu nejbližším vlakem, bez seznamu, bez součástek a se smíšeným pocitem, co to mohlo být za člověka. Peníze, co jsem měl původně nachystané na ten materiál, jsem doma odložil na ten balíček. Co kdyby.
Za týden jsem měl s kámošem naplánovaný další výjezd do Brodu. Nejlepší byl pátek, škola byla o dvě vyučovací hodiny kratší.
Asi kolem druhé odpoledne, už jsem chtěl jít na nádraží, u nás zazvonilo poštovní auto, rozhrkaný Barkas to byl.
Pošťák zezadu vyvlekl asi tak patnáctikilový velký balík, jehož převzetí musela podepsat ségra.
Na balíku se snad 20 metry špagátu, bylo kulaté razítko pošty v Rožnově pod Radhoštěm, přeškrtnutá zpáteční adresa byla škaredě napsaná a hlavně stejná, jako adresát, tedy já. A pošťák žádné peníze nechtěl.
V objemném balíku byla bez ladu a skladu nasypaná směs, jako by to tam někdo nasypal lopatou. V koutku byla krabička s potenciometry přesně do Z6W-S a vedle druhá, plná narvaná všemožných výkonových tranzistorů, včetně párů GD607/GD617. Pamatuju si to jako včera, takový to byl pro mě šok.
Směs to byla snad úplně všeho miniaturního z katalogů Tesly, pasivních i aktivních součástek, snad všecky typy, hodnoty, na všecka napětí, od každého tak tři-pět kusů a smíchané s malými Ge i Si tranzistory, diodami, trimry, termistory, paticemi na tranzistory - mokrý sen tehdejšího bastlíře.
Třídil jsem to po odpolednech snad měsíc, do pevných papírových sáčků, co donesla mamka z práce.
Jedna zajímavost na těch součástkách byla:
Úplně všecky TR112, TR144, TR151, TR192 a další, měly na jedné čepičce, nebo na kraji kondenzátoru, malou modrou tečku. Ještě dneska bych nějaký z těch odporů našel, neboť tam byly hodnoty i hodně mimo E12 a možná i mimo E24. Stejné tečky, ale trávově zelené a bílé, byly na čepičkách úplně všech tranzistorů a diod.
Nejenže jsem z toho postavil komplet ten Z6W-S a další pro kamaráda, ale "žil jsem z toho" hodně dalších let. Minimálně mi to pomáhalo nejen hodně ušetřit, ale i překonávat pak ten zoufalý nedostatek úplně všeho ke konci 70.let.
Až na nějaký drobnosti, co obvykle moc nestály, jsem většinu součástek na budoucí bastlíky i na celkem velké věci, vždycky našel mezi součástkami z téhle směsi.
A dodnes jsem nezjistil a už asi nezjistím, komu za to mám hluboce poděkovat a být bezmezně vděčný.
Toho pána jsem pak v Brodě už nikdy nepotkal - a to jsem dával fakt pozor, protože jsem mu poděkovat určitě chtěl.
Za celých těch 40+ let jsem ani nezvládl zjistit, která Tesla či který podnik, značili úplně každou součástku barevnými tečkami navíc.
Přijel jsem tam vlakem, bylo mi asi tak 12-13. Z bundy jsem vytáhl poskládanou linkovanou A4, se seznamem součástek na Z6W-S, který jsem už nějakou dobu chtěl postavit. Protože to bylo ze zimní bundy škaredě zmuchlaný, tak jsem popošel ke stolku v prodejně a rukou jsem to na něm rovnal. Nebylo kam spěchat, fronta tam byla vždycky dlouhá, zpravidla tak na hodinu i víc, než se prodavačka se zákazníkem dohodla, jestli ta či ona náhrada může být atd. Klasický "cvrkot", nic co bych předtím nezažil.
U stolku z druhé strany už seděl člověk tak o 10, možná 15 roků starší. Chvíli po příchodu jsem ho viděl nahlížet do prosklených pultů a různě po regálech, přecházel z jednoho konce dlouhé prodejny na druhý a něco si zapisoval. Seděl tam, něco si zapisoval do většího notesu a pak se mě jakoby mimochodem zeptal: "Co sháníš?"
Tak jsem mu ukázal ten školácky sepsaný seznam a on se optal, že k čemu to všecko má být. Nejspíš jsem mu to i řekl, je to strašně dlouho. Určitě tam ale zazněla slova, jako "zesilovač" a "Amatérské Radio".
Chvíli na ten seznam hleděl, pak chvíli na mě, furt se usmíval a já už jsem chtěl do fronty.
Zničehonic řekl, co si pamatuju dodnes a přesně: "Nic z toho nekupuj, stejně toho půlku nemají. Všecko ti pošlu poštou" a požádal mě o adresu, kterou si napsal na ten můj seznam součástek, který si vzal.
Byl jsem z toho celkem vyvalený a tak jsem mu ji dal.
Zeptal jsem se ho, jak se jmenuje a odkud je, kolik to asi bude stát a tak. Byl jsem vyvalený školák, se vším, co k tomu patří.
Zase si pamatuju: "To máš jedno, kdo su. Nebude to stát nic, až to přijde, tak to přijde. Peníze si schovej na něco jiného".
Vsuvka: Ani v té době nebylo normální, že by někdo někomu něco daroval jen tak, natož mezi úplně cizími lidmi. Součástky se obvykle darovaly jen nejbližším kamarádům, kteří to svedli oplatit příště, třeba jinými, co zase chyběly mně.
Odjel jsem z Brodu nejbližším vlakem, bez seznamu, bez součástek a se smíšeným pocitem, co to mohlo být za člověka. Peníze, co jsem měl původně nachystané na ten materiál, jsem doma odložil na ten balíček. Co kdyby.
Za týden jsem měl s kámošem naplánovaný další výjezd do Brodu. Nejlepší byl pátek, škola byla o dvě vyučovací hodiny kratší.
Asi kolem druhé odpoledne, už jsem chtěl jít na nádraží, u nás zazvonilo poštovní auto, rozhrkaný Barkas to byl.
Pošťák zezadu vyvlekl asi tak patnáctikilový velký balík, jehož převzetí musela podepsat ségra.
Na balíku se snad 20 metry špagátu, bylo kulaté razítko pošty v Rožnově pod Radhoštěm, přeškrtnutá zpáteční adresa byla škaredě napsaná a hlavně stejná, jako adresát, tedy já. A pošťák žádné peníze nechtěl.
V objemném balíku byla bez ladu a skladu nasypaná směs, jako by to tam někdo nasypal lopatou. V koutku byla krabička s potenciometry přesně do Z6W-S a vedle druhá, plná narvaná všemožných výkonových tranzistorů, včetně párů GD607/GD617. Pamatuju si to jako včera, takový to byl pro mě šok.
Směs to byla snad úplně všeho miniaturního z katalogů Tesly, pasivních i aktivních součástek, snad všecky typy, hodnoty, na všecka napětí, od každého tak tři-pět kusů a smíchané s malými Ge i Si tranzistory, diodami, trimry, termistory, paticemi na tranzistory - mokrý sen tehdejšího bastlíře.
Třídil jsem to po odpolednech snad měsíc, do pevných papírových sáčků, co donesla mamka z práce.
Jedna zajímavost na těch součástkách byla:
Úplně všecky TR112, TR144, TR151, TR192 a další, měly na jedné čepičce, nebo na kraji kondenzátoru, malou modrou tečku. Ještě dneska bych nějaký z těch odporů našel, neboť tam byly hodnoty i hodně mimo E12 a možná i mimo E24. Stejné tečky, ale trávově zelené a bílé, byly na čepičkách úplně všech tranzistorů a diod.
Nejenže jsem z toho postavil komplet ten Z6W-S a další pro kamaráda, ale "žil jsem z toho" hodně dalších let. Minimálně mi to pomáhalo nejen hodně ušetřit, ale i překonávat pak ten zoufalý nedostatek úplně všeho ke konci 70.let.
Až na nějaký drobnosti, co obvykle moc nestály, jsem většinu součástek na budoucí bastlíky i na celkem velké věci, vždycky našel mezi součástkami z téhle směsi.
A dodnes jsem nezjistil a už asi nezjistím, komu za to mám hluboce poděkovat a být bezmezně vděčný.
Toho pána jsem pak v Brodě už nikdy nepotkal - a to jsem dával fakt pozor, protože jsem mu poděkovat určitě chtěl.
Za celých těch 40+ let jsem ani nezvládl zjistit, která Tesla či který podnik, značili úplně každou součástku barevnými tečkami navíc.
Já mám jiný příběh z počátku devadesátek. Jezdil jsem služebně do Pardubek zajišťovat něco pro firmu. Narazil jsem na pána co měl pronajatý hangár a v něm plno avometů ,osciloskopů, elektronek, bedny součástek Tesla,a výprodejového spotřebního zboží Tesla co se prodávala za desetinovou cenu ,mnohdy i za korunu, či nesestavené gramce a zesilovače z Litovle za 20 Kč.. Kdo tenkrát mohl tušit kam se vyšplhají ceny Condorů, NC 440 a pod. Já si odvezl krabice součástek a to i zahraničních v přebalech využití mají i po 30 letech, ale kdo má čas něco bastlit, že...používám to při renovaci své sbírky…..
"Ten televizor Vás přežije milostivá"..odposlechnuto v nejmenovaném marketu.....je to horší jak krutá diagnóza na onkologii
Potvrzuju, určitě mezi běžnými ND nebyl a neobjevil se dokonce ani ve výprodeji starších ND na Moravské 98. Takové exotické krávy by si nešlo nevšimnout.
Nic podobného jsem tam nikdy neviděl. A to tam odsud pamatuju i dlouhé štíhlé odpory do rytmusové řady i ty pozdější pětadvacítky do talismanů a Tria.
Tam bylo starší TV kupy dílů, od všelijakých knoflíků a mřížek, přes potenciometry a spousty jednoúčelových cívek vč. vychylovacích.
Mj. tam ve velkém množství prodávali snímkový a zvukový výstupák Lotos, oba výborně použitelné dobře jako síťové, za ceny do 5,-Kčs. Bylo jich na skladě tolik, že o tom tehdy psalo i AR, jak je použít a kolik dávají jako síťové.
Pamatuju si šikovný, asi 20W modrý žhavicí transformátorek do Tenora, co byl docela málo voskově impregnovaný. Primár už hotový a sekundár šel dost snadno převinout jinak - za 2,-Kčs. Případně ještě větší, asi 30W žhavicí trafo do nějakého většího přijímače /asi pětkové řady/, také za symbolické 2,-Kčs a stejně snadno upravitelné.
Bylo tam tolik materiálu a bezvadných jednoúčelových dílů, že lepší borci by z toho všeho jistě složili špičkový superhet na úrovni Filharmonie. Zrovna k té 805A se tam dlouho prodával kravský síťový transformátor za 20,-Kčs, který se vyplatilo koupit už jen kvůli jeho plechům EI40x40. A ty plechy byly úplně skvělé, byly značený na rubu oranžovými proužky. To bylo podle katalogu myslím 1,3W/kg.
K tomu připočítejme nejrůznější díly na naše starší magnetofony, gramofony, na ruské televizory i tranzistoráky a všechno to, co moc nešlo v prodejně I. jakosti. Včetně typicky mechanických a elektromechanických dílů, které se v přístroji typu rádia nikdy neměnily - třeba voliče síťového napětí, různé dvojzdířky apod. Asi posbírané a někde skladované zbytky po ukončení výroby. Některé věci byly ještě v původních voskovaných papírech, nebo krabičkách, třeba trafa Adast.
Nakonec tam někdy v roce 1984-1985 skončila i kvanta gramofonů NAD5120 s originál plochým raménkem, přímo na 230V a s cinchovým kabelem, určená pro Anglii. Byla to NADem vrácená ta část dodávky, kterou Litovel dodal oproti dohodnutému termínu až o celé dva měsíce později, celkem vrátili přes tisíc kusů jen v tomto provedení. Všecko se to v Brodě prodalo, do jednoho. Byl jsem u toho, když jeden venku před krámem, podle spz asi tehda Brňák, jich ládoval do stodvácy, co se vešlo a kam se vešlo.
Další tisíce, původně určené asi pro Ameriku a dodané také pozdě, se prodávaly v normálních bazarech po celé ČSSR. S přiloženým odporem a kladkou motorku, aby fungovaly na 220V/50Hz.
V Brodě byly k mání "anglické" NAD5120 nejprve za 900,-Kčs, o týden později jen za 600,-Kčs.
Takhle úporně, se to Litovel snažil sprovodit ze světa. Byla to celé ostuda jak řemen a z ostudy kabát měl určitě i Jiří Janda, který celý ten kšeft s NAD spískal a asi hodně Litovel přecenil. Byl autorem toho plochého raménka s olejovým tlumičem, bylo poprvé použité už na svazarmovském TG120.
V RTS, kde už jsem tehdy pracoval, tohle všecko bylo veřejné tajemství, neboť slípky z vedení denně vynášely do jídelny všecky kuřince
Myslím, že tehdy k tomu přišly i nějaké papíry ohledně provádění záruk, konkrétně teda, že se na to ploché provedení raménka žádné záruky nevztahují. Pár lidí se z RTS bohužel i posílalo pryč - ne kvůli nějakým opravám. Proto, že to přehození cinchů na pětikolíky nebylo podle souha vedoucího jak zaúčtovat, prostě na to nebyla položka..
Dozvěděli jsme se skoro vždy jako první, co půjde do prodejny II. jakosti a hlavně proč. Často jsme byli u zadního vjezdu někteří nastoupení i dřív, než to fyzicky dovezli ze skladů od nádraží na tu prodejnu
Nic podobného jsem tam nikdy neviděl. A to tam odsud pamatuju i dlouhé štíhlé odpory do rytmusové řady i ty pozdější pětadvacítky do talismanů a Tria.
Tam bylo starší TV kupy dílů, od všelijakých knoflíků a mřížek, přes potenciometry a spousty jednoúčelových cívek vč. vychylovacích.
Mj. tam ve velkém množství prodávali snímkový a zvukový výstupák Lotos, oba výborně použitelné dobře jako síťové, za ceny do 5,-Kčs. Bylo jich na skladě tolik, že o tom tehdy psalo i AR, jak je použít a kolik dávají jako síťové.
Pamatuju si šikovný, asi 20W modrý žhavicí transformátorek do Tenora, co byl docela málo voskově impregnovaný. Primár už hotový a sekundár šel dost snadno převinout jinak - za 2,-Kčs. Případně ještě větší, asi 30W žhavicí trafo do nějakého většího přijímače /asi pětkové řady/, také za symbolické 2,-Kčs a stejně snadno upravitelné.
Bylo tam tolik materiálu a bezvadných jednoúčelových dílů, že lepší borci by z toho všeho jistě složili špičkový superhet na úrovni Filharmonie. Zrovna k té 805A se tam dlouho prodával kravský síťový transformátor za 20,-Kčs, který se vyplatilo koupit už jen kvůli jeho plechům EI40x40. A ty plechy byly úplně skvělé, byly značený na rubu oranžovými proužky. To bylo podle katalogu myslím 1,3W/kg.
K tomu připočítejme nejrůznější díly na naše starší magnetofony, gramofony, na ruské televizory i tranzistoráky a všechno to, co moc nešlo v prodejně I. jakosti. Včetně typicky mechanických a elektromechanických dílů, které se v přístroji typu rádia nikdy neměnily - třeba voliče síťového napětí, různé dvojzdířky apod. Asi posbírané a někde skladované zbytky po ukončení výroby. Některé věci byly ještě v původních voskovaných papírech, nebo krabičkách, třeba trafa Adast.
Nakonec tam někdy v roce 1984-1985 skončila i kvanta gramofonů NAD5120 s originál plochým raménkem, přímo na 230V a s cinchovým kabelem, určená pro Anglii. Byla to NADem vrácená ta část dodávky, kterou Litovel dodal oproti dohodnutému termínu až o celé dva měsíce později, celkem vrátili přes tisíc kusů jen v tomto provedení. Všecko se to v Brodě prodalo, do jednoho. Byl jsem u toho, když jeden venku před krámem, podle spz asi tehda Brňák, jich ládoval do stodvácy, co se vešlo a kam se vešlo.
Další tisíce, původně určené asi pro Ameriku a dodané také pozdě, se prodávaly v normálních bazarech po celé ČSSR. S přiloženým odporem a kladkou motorku, aby fungovaly na 220V/50Hz.
V Brodě byly k mání "anglické" NAD5120 nejprve za 900,-Kčs, o týden později jen za 600,-Kčs.
Takhle úporně, se to Litovel snažil sprovodit ze světa. Byla to celé ostuda jak řemen a z ostudy kabát měl určitě i Jiří Janda, který celý ten kšeft s NAD spískal a asi hodně Litovel přecenil. Byl autorem toho plochého raménka s olejovým tlumičem, bylo poprvé použité už na svazarmovském TG120.
V RTS, kde už jsem tehdy pracoval, tohle všecko bylo veřejné tajemství, neboť slípky z vedení denně vynášely do jídelny všecky kuřince
Myslím, že tehdy k tomu přišly i nějaké papíry ohledně provádění záruk, konkrétně teda, že se na to ploché provedení raménka žádné záruky nevztahují. Pár lidí se z RTS bohužel i posílalo pryč - ne kvůli nějakým opravám. Proto, že to přehození cinchů na pětikolíky nebylo podle souha vedoucího jak zaúčtovat, prostě na to nebyla položka..
Dozvěděli jsme se skoro vždy jako první, co půjde do prodejny II. jakosti a hlavně proč. Často jsme byli u zadního vjezdu někteří nastoupení i dřív, než to fyzicky dovezli ze skladů od nádraží na tu prodejnu
