co to je za souèástku? kde se používala?

Zpráva

sr71 · #1 Příspěvek od **sr71** » 24 dub 2023, 12:59

Už skoro 40let mám doma tyto souèástky (svítí pìknì modøe ale dost slabì). Doteï jsem si myslel že to jsou obyèejné doutnavky.
Zadal jsem oznaèení do googlu a vypadá to na nìjakou speciální diodu https://www.radiomuseum.org/tubes/tube_g42_diode.html
Setkali jste se s touto souèástkou nìkdy? Podle toho datasheetu se to požívalo v èasových relé, tomu by odpovídalo to že ty co mám pocházejí ze ZPA Trutnov kde se relé vyrábìly)

#2 Příspěvek od **ok1hga** » 24 dub 2023, 13:25

schaltdiode . . .
dotovaná jatoda
. . . použití v oscilátoru s nesinusovým průběhem

Artaban001 · #3 Příspěvek od **Artaban001** » 26 dub 2023, 15:42

Takovýhle speciály byly většinou "dopovány" nějakým radioaktívním zářičem - třeba tritium, který pomáhalo udržovat parametry nezávisle na okolním osvětlení.
Po zkušenostech s jednou CCFT zářivkou, kdy bliknutí modrou LED (byla v zapalovači na kuřivo) ze vzdálenosti 2.5m (přibližně) pomohlo nahodit výboj v lampičce napájené 4-ma AA NiMh akumulátorama, si říkám, jestli se tahle vlastnost modrýho světla někde náhodou nevyužila na místo radioaktívního záření.

#4 Příspěvek od **EKKAR** » 26 dub 2023, 16:44

Podobně vypadají a vyrábějí se i ochranný doutnavky proti přepětí - mají elektrody dotovaný slabým radioaktivním zářičem (thorium a pod), kterej ionizuje prostředí mezi nima a ony pak zapalujou výboj při mnohem nižším napětí mezi elektrodama, než při jakým by doutnavej výboj nastal při daným tlaku v baněčce mezi elektrodama v daný vzdálenosti od sebe...

jenicek · #5 Příspěvek od **jenicek** » 26 dub 2023, 16:56

Mám doma radiaktivní bleskojistky Tesla, ale ty maj černý pouzdro válcovitýho tvaru a hlavně o dost masivnější přívody, každý z jedný strany.

Lukas-Peca · #6 Příspěvek od **Lukas-Peca** » 27 dub 2023, 07:56

Artaban001 píše:si říkám, jestli se tahle vlastnost modrýho světla někde náhodou nevyužila na místo radioaktívního záření.

Viděl jsem moderní osvětlovací výbojku (už nevím, jestli sodíkovou nebo halogenidovou), která měla paralelně k hořáku připojenou doutnavku, která byla umístěna mezi hořákem a paticí. Jedna elektroda doutnavky byla umístěna vně její baňky, takže jí procházel jen kapacitní proud při zapalovacích vn impulsech. Sloužilo to prý k tomu, že UV záření z té doutnavky urychlovalo zapálení hlavního hořáku. Světlo se odráželo od vnitřních stěn baňky a zaostřovalo se tak na hořák.