Zamyslam sa kde bol v profi zariadeniach vyuzity znamy casovac NE555. Amaterskych konstrukcii su snat miliony, ale zaujimaju ma tovarne vyrabane zariadenia.
Specialnejsie by ma zaujimali zariadenia z vychodneho bloku, 555ku vyrabali tusim bulhari aj vychodny nemci, pravdepodobne ho ku koncu svojej ery vyrabala aj Tesla ako MAE555, ale neviem o ziadnom zariadeni kde by bol vyuzity.
Od osmdesátých let do půlky devadesátek používala 555 švýcarská firma Sulzer v osmibitových průmyslových kontrolérech (obvykle Z80).
Nebylo to tam na nic jiného, než při výpadku sítě podržet minutu připojené baterie, aby si kontrolér měl čas uložit, kde přestal. Pak už zůstala pod napětím jen CMOS RAM. Z nějakého důvodu nenechali procesor, ať si odpojí baterku sám, až bude mít hotovo. Navíc to, že jde zrovna o 555, jsme museli vyluštit sami podle zapojení: ani ve schématu nebyl šváb popsaný, označení na pouzdře vybroušené (to ale dělal kdekdo), to aby Švýcaři mohli dodat kompletní desku zdroje s vysokohorskou přirážkou.
Jo, není to RVHP, a schéma asi už taky neseženu, dokumentace se předávala s mašinami prodávanými do Indie.
Ale, když ztratil časovací elektrolyt kapacitu, děly se po zapnutí různé věci...
Asi 11 kusu jsem jednou nasel na hlavni desce 9-jehlickove tiskarny Epson z konce 80. let. Vubec netusim, k cemu tam byly, cela tiskarna byla rizena procesorem. Navic byly uhledne vyskladane v rastru 3x4 v jednom sektoru desky.
V tom KBSE plnil funkce časovačů od stisku tlačítka po rozsvícení kontrolky, do spuštění akustického signálu a při neobsloužení vybavovacího tlačítka zastavení vozidla.
Z nějakého důvodu výrobce u prvních zařízení neblokoval vývod 5 555ky kondenzátorem a přístroj se choval někdy divně...
Občas ho měním v časovači na ovládání vody do umyvadel a na splachování WC typu trativod. Zářivkové měniče EWG 24-40 jej spolu s B260D, 4027 a 4011 taky obsahovaly.
Mám pocit, že u nás hojně používaný šváb E355D měl obvod z 555 v sobě.
Já jsem k regulaci topení používal 7555 (mosácká verze) spolu s čidlem KTY10 v prostorových a podlahových teploměrech. Změna odporu KTY10 měnila kmitočet 7555, kterej se zpracovával následně v řídící jednotce s 80C51. Kupodivu to bylo dost přesný a stabilní. U každý regulace bylo těch teploměrů až 32. Počítal se počet impulzů z teploměru za sekundu, pak se přeplo na další a furt dokola.
Těch teploměrů se vyrobilo kolem 6000, takže to lze považovat za "průmysl".
Jaké kupodivu? Ten obvod se povedl opravdu neuvěřitelně, a snad až neúmyslně, stabilní. Dával se nejen do schodišťáků, ale byl i v jiných časových relé. Nejméně stabilní součástkou časovače byl elektrolyt, když už musel být použitý, některý nevydržel ani 20 let.
Hill píše:Jaké kupodivu? Ten obvod se povedl opravdu neuvěřitelně, a snad až neúmyslně, stabilní. ...
Protože je úmyslně dělanej bez vlastní stabilní reference - jako rozhodovací úrovně používá hodnoty určený odporovým děličem přímo z napájecího napětí, jednotlivý odpory děliče jsou dělaný přímo litograficky na čipu jako jeho integrální součást, takže samy vůči zbytku švába tepelně driftujou minimálně, největší nestabilitu pak zákonitě způsobuje externí RRC článek určující obě části periody - a z něj zase nejnestabilnější vychází kapacita, protože odpory se dají udělat teplotně stabilnější. Neváhal bych s označením "jedna z nejgeniálnějších integrovanejch struktur".
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
