Já nevím, o čem se tu budeme dohadovat: svodidla splnila svůj účel - vrátila autobus zpět a zabránila mu vletět do protisměru, kde by mohlo přibýt dalších pár obětí z protijedoucích vozidel.
Pokud jde o tu bránu a vlastně i o svodidla:
ten autobus u nich neměl co pohledávat. Levý jízdní pruh začíná (odhadem) jeden a půl metru od nich.
Jezdím celou délkou té dálnice vždy až na její čerstvě dostavěný konec (tedy i tím kritickým úsekem) už řadu let i víckrát ročně tam i zpět a problém nebyl nikdy ve vozovce nebo v zabezpečení. Proti všemu ji zabezpečit nelze.
Ta dálnice je skutečně moderní a kvalitní, takovou u nás nemáme. Její nevýhodou je jen kluzkost za deště nebo ranní rosy, tuto vlastnost mají vlastně všechny chorvatské silnice, protože se do nich jako plnivo přidává vápenec, který dobře odráží sluneční paprsky a zamezuje vyjetí kolejí, ale prostě klouže mnohem víc, než jsme od nás zvyklí.
Faktem je, že právě v těch místech (pár kilometrů od hory Zir a kilometr za splihle visícím větrným rukávem na viaduktu) se mi před třemi lety opřel do auta poryv bočního větru, to byla šlupka, jako bych levou stranou přes něco přejel, ale nic tam nebylo. Jeli jsme asi stovkou, což sice bylo přes limit svítící na všech informačních rampách už od Maslenice (omezení na osmdesátku právě kvůli větru), ale místním se i to zdálo málo, protože tato omezení málo respektují. Kámoš, co jel za mnou, mi o půl hodiny později u pumpy řekl, že jsem měl levé zadní kolo asi dvacet centimetrů nad silnicí, tak se stihl připravit, ale má těžší auto a servořízení, tak ho to jen rozhoupalo. Naštěstí vedle mne byl jen odstavný pruh a v něm nikdo a já jsem na ten náklon reagoval uhnutím do toho odstavného pruhu, takže si auto zase sedlo na všechna kola, v tu chvíli jsem ale ještě netušil, že jsem jel po dvou... kolik andělů strážných mě zrovna nakoplo, abych uhnul vpravo, dodnes nemám spočítáno.
Od té doby si v tom úseku dávám bacha dvojnásob.
Takže stačil podobný poryv, aby se opřel do té obrovské plochy boku autobusu, ranní rosa na vozovce, pomalejší reakce řidiče, k tomu příliš velká rychlost (už před tunelem Krpani začíná táhlé několikakilometrové nepřetržité stoupání k tunelu Sveti Rok a každý, kdo to tam zná, kouká mít rozjeto, aby udržel co nejdále nepřekážecí rychlost). Mohlo něco odejít v hydraulice řízení, mohlo to mít deset dalších příčin. Samozřejmě mezi nimi je i ta mezi volantem, sedadlem a pedály. Ale s hodnocením bych nespěchal, dokud nebudou vyloučené všechny možné technické závady na autobusu.
Já vím, je to neštěstí... ale o tom jsem psal už na fóru přátel Jadranu (23.6.2012, 12:15).
Ale připomíná mi to požadavek na odstranění litinového radiátoru, protože jsem zakopl a rozbil si o něj hlavu, jako nebezpečného zařízení.
