Díky za dobré nápady a připomínky.
![Wink ;-)](./images/smilies/icon_wink.gif)
Nedá mi to, a odpovím dreamerovi:
1. Obcházet karavan a lepit přísavky mě nebude bavit už od samého začátku.
2. Odhaduju, že samovolně odpadnou tak dvě tři přísavky, přesněji řečeno, odpadne jedna a způsobí lavinovité odpadnutí většiny ostatních.
3. Na dotazy ostatních karavanistů rád odpovím tak třikrát až čtyřikrát. Pak už mě to bude fakt štvát.
![Smile :-)](./images/smilies/icon_smile.gif)
Proto beru svůj přísavkový nápad opravdu jen jako nápad.
Problém je v tom, že mi jde hlavně o zabezpečení okolí. Zabezpečovat vnitřek je už pozdě.
Poznámka pro Hilla: ano, bohužel, většina vykrádaček obytňáků se děje rozbitím bočního skla kabiny nějakou tyčí, kladivem nebo velkým kamenem. Další významné procento krádeží spočívá v násilném vypáčení nebo vytržení zámků na tzv. garáži, která je vzadu dole - jakýsi nákladní prostor pro kola, kempingové vybavení atd. V těchto případech se to opravdu dělá velkým páčidlem, nějakým krumpáčem nebo podobným nářadím.
S vykradením obytňáku už máme i vlastní zkušenost. Rušné parkoviště u holandské dálnice. My jsme byli cca 300 m od auta a než jsme si všimli podezřelých týpků, kteří se tam ometali, měli jsme rozbité boční trojúhelníkové okno kabiny, ukradenou část dokladů a peněženku se všemi platebními kartami a s malou hotovostí (naštěstí). Pojišťovna nám zaplatila všechny ukradené věci, ale nikdo nám už nenahradí ten stres, půldenní pobyt na policejní stanici a na závěr ještě výrobu provizorního plexisklového okna (byla neděle odpoledne), které nás stálo 260 Euro. Díky němu jsme vůbec mohli pokračovat v cestě. Zloděj si touhle akcí přišel na cca 30 Euro, které jsem měl peněžence.
Zloději, kteří vykrádají obytňáky, většinou spoléhají na to, že jen malé procento z nich má jakýkoliv alarm. (Což nechápu.) Krádež provedou bleskurychle i na rušném parkovišti. Než tam někdo doběhne, ujíždějí pryč. Bleskově brutálním násilím rozbijí cokoliv, co by jim umožnilo dostat se dovnitř - okno, dveře... Pak vezmou pár drobností, které třeba nemají ani desetinovou hodnotu proti té škodě způsobené rozbitím auta, a ujíždějí pryč. Můžete jim akorát tak zamávat.
To, že by si nějaký profík zloděj vyhlédl obytňák, dlouho tam šmejdil, zkoušel způsobovat falešné poplachy a podobně, je prakticky vyloučeno. Vždy je to blesková akce. V západní Evropě tyhle krádeže dělají většinou mladí kluci balkánského původu, kteří jsou nápadní už sami o sobě a netouží po srážce s někým, kdo se jich bude ptát, co tam jako dělají. Jsou to přesně takové ty typy, kteří se dají na zběsilý úprk ve chvíli, kdy by zkusmo chytli za kliku dveří obytňáku a začala hvízdat nějaká (i malá) siréna.
Majitelé obytňáků obvykle zajišťují auta klasickým alarmem, který hlídá vniknutí do vozu (tedy ten okamžik, kdy už je pozdě). Kromě toho se používají stahováky na vzájemné stáhnutí předních dveří kabiny, aby nešly otevřít, když se rozbije okno. Zloděj má obvykle kladivo na rozbití okna, ale málokdy je vyzbrojen nožem a už vůbec nebude skrz rozbité okno přepižlávat nějaké stahovací popruhy uvnitř auta, aby se dostal dovnitř. Bohužel, tyhle stahovací popruhy občas vedou k tomu, že místo kladiva vezme zloděj nějaké páčidlo a vytrhne celé vstupní dveře do obytného prostoru. Pak je majitel auta totálně v hajzlu, protože je v tu chvíli nepojízdný. Bez dveří se prostě jet nedá.